ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3074.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 3074/2023-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, o 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 36/2016, o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2018, č. j. 62 Co 321/2018-100, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. července 2018, č. j. 19 C 36/2016-91, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2020, č. j. 4 Co 63/2020-184, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. 62 Co 321/2018-170, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2020, č. j. 3 Co 64/2020-187, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. 62 Co 321/2018-171, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. 3 Co 23/2021-207, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2021, č. j. 62 Co 321/2018-194, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, č. j. 62 Co 321/2018-227, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 321/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 5 Co 224/2022-256, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 62 Co 321/2018-250, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal dne 26. 2. 2018 dovolání (č. l. 77 spisu) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2017, č. j. 19 C 36/2016-35, jímž soud prvního stupně zamítl jeho žalobu o náhradu nemajetkové újmy, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, č. j. 62 Co 161/2017-71, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. V podaném dovolání současně požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení; o této žádosti bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2018, č. j. 19 C 36/2016-91, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č. j. 62 Co 321/2018-100, tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že zástupce pro dovolací řízení se žalobci neustanovuje.
Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č. j. 62 Co 321/2018-100, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2018, č. j. 19 C 36/2016-91, podal žalobce dne 27. 12. 2018 žalobu pro zmatečnost (č. l. 113 spisu), v níž požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o této žalobě. O žádosti bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2019, č. j. 62 Co 321/2018-136, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 4 Co 207/2019-147, tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Také proti těmto dvěma rozhodnutím podal žalobce žalobu pro zmatečnost (č. l. 165 spisu) a požádal opětovně o přiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení o ní; řízení o této žádosti bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 62 Co 321/2018-170, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 Co 63/2020-184.
Dne 1. 2. 2021 žalobce podal jednak žalobu pro zmatečnost proti „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 63/2020-184, a proti „rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 321/2018-170, -136“ (založena na č. l. 199 spisu), jednak žalobu pro zmatečnost proti „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Co 64/2020 z 30. 9. 2020“ (zřejmě má jít o rozhodnutí na č. l. 187 – viz dále) a proti „rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 321/2018-171“ (založena na č. l. 203 spisu). Podle obsahu spisu bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 62 Co 321/2018-171, zastaveno řízení o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu a toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 Co 64/2020-187.
Usnesením ze dne 12. 1. 2021, č. j. 62 Co 321/2018-194, Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 4 Co 207/2019-147, a Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. 3 Co 23/2021-207, potvrdil. Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2021, č. j. 62 Co 321/2018-194, a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 3 Co 23/2021-207, žalobce podal žalobu pro zmatečnost dne 14. 6. 2021 (založena na č. l. 213 spisu) a v ní rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 Co 64/2020-187, a Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 62 Co 321/2018-171, napadl žalobce dne 1. 2. 2021 také dovoláním (na č. l. 201 spisu), v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O této žádosti rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. 62 Co 321/2018-227, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, a žalobce proti těmto dvěma rozhodnutím podal žalobu pro zmatečnost ze dne 28. 3. 2022 (založena na č. l. 246 spisu), obsahující rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 62 Co 321/2018-250, žaloby pro zmatečnost podané dne 27. 12. 2018 (č. l. 113), 1. 2. 2021 (č. l. 199), 1. 2. 2021 (č. l. 203), 14. 6. 2021 (č. l. 213) a 28. 3. 2022 (č. l. 246) odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), s odůvodněním, že žalobce neodstranil vady žalob ani k výzvě soudu a že v řízení proto nelze pokračovat ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 Co 224/2022-256, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 24. 4. 2023 (č. l. 268) dovolání, v němž také požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podáním dovolání mu vznikla poplatková povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2023, č. j. 62 Co 321/2018-269, které bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2023, vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř. a k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč. Současně jej poučil, že nebudou-li uvedené podmínky splněny, soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu nereagoval.
Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022 nebo sp. zn. 29 Cdo 365/2023, v poměrech projednávané věci potom uvedený postup žalobce vyplývá z přehledu uvedeného na č. l. 243 spisu). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Nejvyšší soud proto k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, která byla obsahově obdobná jako jeho předchozí neúspěšné žádosti, nepřihlížel.
Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, č. j. 62 Co 321/2018-269, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 Co 224/2022-256, podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 62 Co 321/2018-250 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu