ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1300.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1300/2023-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , IČO: 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 700 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 12 Co 223/2019
-61, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. 31 C 220/2017-50, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 223/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 4 Co 387/2021-212, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 4 Co 387/2021-212, se odmítá .
II. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 12 Co 223/2019-204, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 12 Co 223/2019-204, vyloučil k samostatnému řízení podle §229 odst. 1 písm. c), e) a f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), řízení ve věci žaloby pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 12 Co 223/2019-61, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. 31 C 220/2017-50. Uvedl, že k jejímu projednání není věcně příslušný a současně účastníky poučil, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné, ale lze podat námitky.
2. Žalobce podal odvolání, které Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. 4 Co 387/2021-212, odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolání účastníka není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení [§202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]
3. Žalobce, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání, podává proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu dovolání, ve kterém namítá nesprávnou aplikaci procesních předpisů ze strany soudů nižších stupňů a porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu. Domáhá se přezkumu postupu soudů nižších stupňů dovolacím soudem, v čemž shledává rovněž přípustnost a důvodnost dovolání, neboť je namítáno porušení základních práv a svobod dovolatele. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
4. Vyjádření ostatních účastníků k dovolání žalobce nebylo požadováno.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. dále obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle §237 není objektivně přípustné.
7. Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
8. S ohledem na to, že napadeným usnesením odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání žalobce, proti kterémuž rozhodnutí je podle §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost, je dovolání žalobce proti napadenému rozhodnutí objektivně nepřípustné [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
9. Na základě výše uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. bez dalšího odmítl.
10. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
11. Bylo však nutné zabývat se poplatkovou povinností žalobce. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
12. Z výše citovaného rozhodnutí se dále podává, že soud prvního stupně je zásadně povinen účastníka, který podal nepřípustné dovolání, vyzvat k zaplacení soudního poplatku, případně předtím rozhodnout o návrhu dovolatele na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), zásadně vzniká podáním dovolání. Avšak v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. vzniká poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.
13. Vzhledem k ustanovení §11a zákona o soudních poplatcích – podle něhož osvobození od poplatku podle §11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. – není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle §138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle §238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSCR 71/2019). Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.
14. Ve smyslu §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud prvního stupně rozhodne o povinnosti žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, aniž by se (vzhledem k §11a zákona o soudních poplatcích) zabýval věcně žádostí dovolatele o osvobození od soudních poplatků, která je s ohledem na odmítnutí dovolání dovolacím soudem z důvodu objektivní nepřípustnosti podle §238 o. s. ř. bezpředmětná.
15. Žalobce rovněž požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, aniž tvrdil změnu poměrů.
16. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022).
17. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Z obsahu procesního spisu se přitom podává, že i v řízení, jež předcházelo vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí, nebylo žádosti žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce vyhověno (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. 31 C 220/2017-50, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 12 Co 223/2019-61).
18. Žalobce v dovolání vedle usnesení odvolacího soudu napadl výslovně i usnesení soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle §104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
19. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu