ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2251.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2251/2023-149
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) Z. F. , a b) H. F. , obou zastoupených JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Nekázanka 881/9, proti žalované NEWLAKITA s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, IČO: 27845567, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 110/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j. 68 Co 41/2023-132, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j. 68 Co 41/2023-132, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, č. j. 4 C 110/2022-105, určil, že žalobci jsou vlastníky části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, která je na geometrickém plánu č. 1837-140/2021 ze dne 5. 10. 2021, vyhotoveném Ing. Jaroslavem Pletichou, ověřeném úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Jaroslavem Pletichou pod číslem 339/2021 a odsouhlaseném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu dne 8. 10. 2021, označená jako parc. č. XY o výměře 12 m² (dále jen „předmětný pozemek“) – (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 68 Co 41/2023-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že jeho nedílnou součástí učinil výše popsaný geometrický plán (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Oba soudy svá rozhodnutí založily na tom, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením v roce 2005, do roku 2018 byli vlastníky tohoto pozemku, následně se v roce 2018 stala vlastnicí pozemku na základě nabytí ve veřejné dražbě žalovaná a poté k 1. 1. 2019 nabyli žalobci opětovně vlastnické právo k pozemku na základě mimořádného vydržení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná společnost dovolání. Jako neřešenou otázku v něm vymezila, zda mohla žalobcům běžet vydržecí doba mezi lety 2005 a 2018 k předmětnému pozemku, ačkoliv byli v té době jeho vlastníky. Žalovaná souhlasí se závěry soudů, že žalobci předmětný pozemek vydrželi v roce 2005 podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), i s tím, že se následně v roce 2018 vlastníkem pozemku parc. č. XY včetně předmětného pozemku stala na základě prodeje ve veřejné dražbě žalovaná. Nesouhlasí však již se závěrem, že by žalobci mohli předmětný pozemek nabýt v roce 2019 na základě mimořádného vydržení. Je vyloučeno, aby osobě po dobu trvání jejího vlastnického práva běžela vydržecí doba. Napadené rozhodnutí navíc žalovaná označila za nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud s touto námitkou dostatečně a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 210/2003 nevypořádal. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Dále navrhla odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná vymezila otázku, zda mohla žalobcům běžet vydržecí doba mezi lety 2005 a 2018 k předmětnému pozemku, ačkoliv byli v té době vlastníky sporné části pozemku parc. č. XY, tj. předmětného pozemku.
Protože na řešení této otázky je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, dovolatelka závěry přijaté odvolacím soudem napadá a rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, je dovolání přípustné i důvodné.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dostupném stejně jako další odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz ), v němž se zabýval problematikou mimořádného vydržení v režimu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), uvedl, že držbou způsobilou k vydržení není držba vlastnická; drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Uvedený závěr Nejvyšší soud zopakoval např. v usnesení ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1085/2022, či rozsudku ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2747/2022.
Pro úplnost lze uvést, že se tento závěr týká i započitatelné doby podle §3066 o. z. K výkladu §3066 o. z. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uvedl, že „do doby stanovené v §1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou (§3066 o. z.). Občanský zákoník nabyl účinnosti 1. 1. 2014 (§3081 o. z.). Z §3066 vyplývá, že vlastnické právo k nemovité věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě ‚nikoliv v nepoctivém úmyslu‘, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, pokud ovšem ten sám již vlastnické právo vydržením nenabyl. K započtení je způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014.“
Odvolací soud se v řešené věci shodl se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci předmětný pozemek vydrželi v roce 2005 podle obč. zák. V prosinci 2018 vlastnické právo pozbyli, neboť pozemek parc. č. XY, který předmětný pozemek zahrnoval, nabyla ve veřejné dražbě žalovaná. Tyto závěry nejsou ostatně mezi účastníky nikterak sporné a nejsou předmětem přezkumu dovolacím soudem.
V roce 2019 pak měli vlastnické právo nabýt opět žalobci na základě mimořádného vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., s čímž žalovaná nesouhlasí.
Jestliže se žalobci stali podle závěru soudů vlastníky předmětného pozemku na základě vydržení v roce 2005 a byli jimi až do roku 2018, vykonávali ve vztahu k předmětnému pozemku držbu vlastnickou. To však není způsobilá držba k (mimořádnému) vydržení předmětného pozemku. V roce 2018 se stala vlastnicí pozemku žalovaná. Aby následně mohla žalovaná případně vlastnické právo pozbýt a žalobci ho opětovně nabýt na základě mimořádného vydržení na úkor žalované, musely by být od roku 2018 v následujícím období splněny podmínky mimořádného vydržení, tj. především uplynutí vydržecí doby. Je nicméně bez pochybností zřejmé, že k 1. 1. 2019, ke kterému odvolací soud splnění podmínek mimořádného vydržení posuzoval, nemohla uplynout dvacetiletá vydržecí doba ani pětiletá doba držby po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., vyžadovaná §3066 o. z.
Pokud tedy soudy po právní stránce uvedly, že je naplněna vydržecí doba jako podmínka mimořádného vydržení, je jejich rozhodnutí postaveno na nesprávném právním posouzení věci.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo tímto rozhodnutím zrušeno, čímž byl požadavek žalované v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4776/2017).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu