ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2828.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2828/2023-1308
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně V. P. , zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, proti žalovanému J. P. , zastoupenému Mgr. Janou Klosovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 393/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, č. j. 69 Co 382/2022-1274, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, č. j. 69 Co 382/2022-1274, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2022, č. j. 17 C 393/2013-1223, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 17 C 393/2013-1223, ze zaniklého společného jmění manželů (dále také jen „SJM“) přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně v tomto výroku specifikované nemovité a movité věci a dále pohledávku vůči ČSOB, a. s. (výrok I). Ze zaniklého SJM přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného v tomto výroku specifikované movité věci, pohledávku vůči Komerční bance, a. s., finanční prostředky ve výši 1 113 807,35 Kč na podílových fondech spravovaných Investiční kapitálovou společností KB, a. s., pohledávku vůči Kooperativě pojišťovně, a. s., a částku 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral z účtu č. XY vedeného u Komerční banky, a. s., dne 13. 9. 2010 (výrok II). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vyrovnání podílů ze zaniklého SJM částku 23 717 840,94 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI).
Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne 27. 11. 1981 a pravomocně rozvedeno dne 17. 9. 2010. K požadavku účastníků řízení na vypořádání hodnoty členských podílů v družstvech učinil následující skutková zjištění.
Pokud jde o družstvo K. D. O., oba účastníci řízení se stali jeho členy před uzavřením manželství – žalobkyně ke dni 1. 7. 1977 a žalovaný ke dni 2. 1. 1978, přičemž oba splatili základní členský vklad v roce 1978. Následně po uzavření manželství oba činili další vklady – žalobkyně v roce 1992 ve výši 35 000 Kč a v roce 1994 ve výši 5 000 Kč a žalovaný v roce 1991 ve výši 124 500 Kč, v roce 1992 ve výši 45 000 Kč, v roce 1993 ve výši 30 000 Kč a v roce 1994 ve výši 100 000 Kč. Členské podíly účastníků byly znalecky oceněny tak, že hodnota členského podílu žalobkyně činí 4 807 000 Kč a žalovaného 36 064 000 Kč.
Co se týče družstva K., družstvo invalidů, oba účastníci se stali jeho členy až po uzavření manželství – žalobkyně ke dni 17. 12. 2007 a žalovaný ke dni 25. 7. 2002, přičemž celková výše vkladů učiněných u žalobkyně činí 10 000 Kč, u žalovaného 100 000 Kč. Zde soud na základě znaleckého zkoumání zjistil hodnotu členského podílu žalobkyně ve výši 2 026 000 Kč a žalovaného ve výši 20 270 000 Kč.
Po právní stránce soud prvního stupně k námitkám žalovaného, že „podíly v těchto družstvech do společného jmění manželů nespadají a jejich hodnota je nulová, neboť jsou nepřevoditelné a nelze je ocenit,“ uvedl, že tyto „byly znaleckým posudkem vyvráceny, když dle znaleckého posudku omezení reálné obchodovatelnosti podílu nemá na ocenění podílů vliv.“ Měl za to, že „omezení reálné obchodovatelnosti družstevního podílu nutně neznamená, že tento družstevní podíl nemá žádnou hodnotu, a nemůže být součástí společného jmění manželů.“ Dále uzavřel, že „ani skutečnost, že u družstva K. D. O. byl členský vklad ve výši 500 Kč každým z účastníků vložen před uzavřením manželství, přitom nemá zásadní vliv na ocenění družstevních podílů účastníků.“
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 69 Co 382/2022-1274, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I (výrok I) a ve zbývající části výroku I a ve výrocích II a III jej potvrdil (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–VI).
Odvolací soud uvedl, že skutková zjištění, která soud prvního stupně přijal na základě provedeného dokazování, považuje za správná a přebírá je. Dále nicméně konstatoval, že „mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že podíly nenáležejí do zaniklého společného jmění manželů, neboť účastníci se stali členy družstva ještě před uzavřením manželství.“ Soud prvního stupně měl proto postupovat správně, pokud nevypořádal členské podíly, ale pouze jejich hodnotu.
Podle názoru odvolacího soudu bylo třeba i na podíl v družstvu přiměřeně aplikovat závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1287/2014, týkající se vypořádání finančních prostředků tvořících společné jmění manželů a investovaných do podniku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Konstatoval, že v poměrech družstva, kdy za trvání manželství družstva dosahovala výnosů, které pokud nebyly vyplaceny, byly investovány zpět do tohoto majetku, je každý z manželů tuto hodnotu povinen nahradit do společného jmění v souladu s §149 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Tuto hodnotu měl soud prvního stupně stanovit správně jako „obvyklou cenu podílů, a to po odečtení výlučných prostředků v podobě ceny družstva před vznikem společného jmění manželů.“
Dále k ocenění podílů účastníků v družstvech uzavřel, že jejich hodnota byla správně stanovena z hlediska stavu ke dni rozvodu manželství, přičemž „výše toho, co jsou manželé povinni nahradit do společného jmění, není odvislá od toho, jaká je aktuální hodnota podílu v družstvu, ale od toho, kolik bylo vynaloženo za trvání manželství.“ Uzavřel, že vzhledem k tomu, že „předmětem vypořádání není samotný členský podíl, ale toliko náhrada toho, co bylo vynaloženo na výlučný majetek za dobu trvání manželství“, se tato částka „nemění tím, jakým způsobem se vyvíjelo podnikání družstev po rozvodu manželství.“
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3194/2009) týkající se masy SJM, tedy v otázce zahrnutí podílů v obou družstvech do masy SJM a vypořádání. Odvolací soud měl nesprávně právně zhodnotit skutečnost, že podíl v družstvu K. D. O. byl nabyt oběma účastníky před uzavřením manželství a v průběhu manželství bylo do tohoto podílu toliko investováno ze SJM. Domníval se, že každý z manželů by měl druhému z nich vyplatit polovinu každé částky, kterou z jejich společného jmění použil na splnění závazků k členským vkladům do družstva za trvání manželství. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že podíly v družstvu jsou výlučným majetkem každého z manželů, pak přichází v úvahu jen postup podle §149 odst. 2 obč. zák. Dále se domáhal nesprávného ocenění podílů v družstvu K., družstvo invalidů, nabytých účastníky řízení za trvání manželství a rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, sp. zn. 22 Cdo 952/2007, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017). Namítal, že aplikace rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2545/2003 vztahující se k vypořádání podniku jednoho z manželů je naprosto nepřiléhavá, neboť v projednávané věci jde o podíl v družstvu. Uvedl, že je třeba určit obvyklou (tržní) cenu podílů jako cenu, za kterou by v daném čase a místě bylo možno za převod podílu dosáhnout; od omezení v možnostech převodu však nelze odhlédnout. Shrnul, že členská práva a povinnosti minimálně v družstvu K. ke dni zániku manželství, resp. jejich hodnota jednak netvořila předmět zaniklého SJM, ale rovněž, že není možnost ocenit způsobem užitým soudem, resp. hodnotou určenou znaleckými posudky, neboť podle stanov družstva byla jejich převoditelnost významně omezená (podmíněnost souhlasem určeného orgánu nebo vznikem pracovněprávního vztahu k družstvu) a dosažení výnosu specifikovaného znalcem nebylo možné. Odkázal také mj. na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 952/2007. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný předložil dovolacímu soudu k posouzení otázku, zda je možné do masy společného jmění manželů určené k vypořádání zahrnout i hodnotu členských podílů v družstvech, které účastníci řízení nabyli ještě před uzavřením manželství.
Tato otázka zakládá přípustnost i důvodnost dovolání, neboť se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Jelikož k zániku SJM došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
Podle §143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.
Podle §143 odst. 2 obč. zák. stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
Podle ustálené judikatury vztahující se k zákonnému majetkovému společenství manželů, ať již v podobě bezpodílového spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů, platí, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání jejich majetkového společenství, představuje společnou majetkovou hodnotu, která je předmětem vypořádání při zániku majetkového společenství [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 (uveřejněný pod č. 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2.2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 (uveřejněný pod č. 131/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), všechna tato i níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. To platí obdobně i pro členské podíly v družstvu.
V nyní projednávané věci účastníci řízení ještě před uzavřením manželství nabyli každý sám do svého výlučného vlastnictví členský podíl v družstvu K. D. O. Podíly nabyté každým z manželů před uzavřením manželství zůstávají ve výlučném vlastnictví každého manželů, není-li masa SJM o tyto podíly na základě další právní skutečnosti (smlouvy o manželském majetkovém režimu) rozšířena, což v dané věci zjištěno nebylo. Předmětné podíly se tedy nikdy nestaly součástí společného jmění účastníků řízení, což výslovně konstatoval i odvolací soud, takže nemohou být předmětem vypořádání.
Nalézací soudy však v souzené věci přistoupily k vypořádání hodnoty členských podílů obou z manželů v tomto družstvu. Soud prvního stupně se v podstatě ani nezabýval tím, zda jsou členské podíly součástí SJM. Pouze uvedl, že „omezení reálné obchodovatelnosti družstevního podílu nutně neznamená, že podíl nemá žádnou hodnotu a nemůže být součástí společného jmění manželů.“ „Míra reálné obchodovatelnosti“ však o tom, zda družstevní podíl je či není součástí SJM, nevypovídá ničeho. Rozhodný je naopak zejména okamžik jeho nabytí, jak vyplývá z výše citované ustálené praxe Nejvyššího soudu.
Odvolací soud pak vycházel z toho, že předmětné podíly součástí SJM nejsou, avšak považoval za správné vypořádat jejich hodnotu, kterou učinila žalobkyně předmětem vypořádání, a to s ohledem na skutečnost, že za trvání manželství družstvo dosahovalo výnosů, které pokud nebyly vyplaceny, byly investovány zpět do „tohoto majetku“.
Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1109/2016, formulující závěr, že i když podíl v obchodní společnosti není součástí SJM, výnosy z něj, například v podobě podílu na zisku obchodní společnosti se součástí společného jmění stávají. Dále pak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1287/2014, řešící tzv. reinvestice do podniku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů jakožto fyzické osoby.
Bez bližšího vysvětlení pak uvedené závěry aplikoval i na poměry souzené věci s konstatováním, že tyto závěry je třeba přiměřeně aplikovat i na podíl v družstvu, resp. v poměrech družstva, kdy za trvání manželství družstva dosahovala výnosů, které pokud nebyly vyplaceny, byly investovány zpět do tohoto majetku a tuto hodnotu je pak každý z manželů povinen nahradit do společného jmění.
S takovou úvahou odvolacího soudu se dovolací soud nemůže ztotožnit.
Odvolací soud totiž zcela pomíjí zásadní skutečnost, že majetek družstva jakožto právnické osoby je oddělen od majetku jeho jednotlivých členů (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3291/2014). V poměrech dané věci je jedinou majetkovou hodnotou výlučně náležející každému z bývalých manželů členský podíl v předmětném družstvu. Je proto zcela nepřiléhavý odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1287/2014, protože v této věci šlo o případ, kdy podnik byl ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů jako podnikající fyzické osoby a ze společného majetku bylo investováno právě do tohoto podniku coby výlučného majetku jednoho z manželů. O takový případ však v dané věci nejde již proto, že žalovaný podnik jako fyzická osoba nemá. Majetkové přesuny ze společného majetku do majetku družstva pak bez dalšího za vnos ze společného majetku do výlučného majetku jednoho z manželů považovat nelze, jestliže se jedná o majetek právnické osoby – družstva (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017).
Nadto je třeba zdůraznit, že zohlednění vypořádání jakýchkoliv vnosů ze společného jmění na výlučný majetek každého z účastníků ani nebylo účastníky řízení v projednávané věci učiněno předmětem vypořádání. Případné výnosy jako podíly na zisku družstva by mohly být soudem vypořádány pouze za podmínky, že by účastníci řízení uplatnili nárok na jejich vypořádání ve lhůtě tří let od zániku SJM.
Dovolací soud uzavírá, že v projednávané věci vůbec nebylo namístě vypořádávat hodnoty členských podílů účastníků řízení v družstvu K. D. O. Takový postup nalézacích soudů je zjevně v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Již z tohoto důvodu spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., pročež v dovolacím přezkumu neobstojí.
Dále dovolatel rozporoval způsob ocenění členských podílů účastníků řízení v družstvu K., družstvo invalidů.
I tato námitka zakládá přípustnost a důvodnost dovolání, neboť se odvolací soud i v tomto rozsahu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nalézacího soudu.
Podle §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, vyložil, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým, pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta), znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 509/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, uveřejněný pod č. 93/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Napadené rozhodnutí je po skutkové stránce vnitřně rozporné, pokud jde o určení okamžiku nabytí družstevních podílů účastníky řízení v družstvu K., družstvo invalidů. Odvolací soud na straně jedné deklaroval, že při rozhodování vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, z něhož se podává, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno v roce 1981 a členské podíly v družstvu K., družstvo invalidů, nabyli účastníci řízení až poté v roce 2002, resp. 2007 (viz bod 5 odůvodnění rozsudku). Na straně druhé pak však odkazuje na údajné nesporné tvrzení účastníků řízení o tom, že se stali členy „družstva“ ještě před uzavřením manželství (viz bod 10 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud použil slovo „družstvo“ v jednotném čísle, a proto mohl směřovat toliko k družstvu K. D. O., nicméně následná právní kvalifikace je stejná ve vztahu k oběma družstvům. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto není zřejmé, z jakého skutkového stavu vycházel, pročež nebylo možné podrobit dovolacímu přezkumu ani navazující právně kvalifikační úvahu odvolacího soudu.
Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí spočívá i v tomto rozsahu v souladu s výše citovanou ustálenou praxí dovolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci, neboť z jeho odůvodnění není zřejmé, z jakého skutkového stavu vycházel, což dovolacímu soudu znemožnilo posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru, který tak v dovolacím přezkumu nemůže obstát.
Nad rámec výše uvedeného dovolací soud upozorňuje na svou ustálenou rozhodovací praxi v otázce oceňování aktiv tvořících součást zaniklého společného jmění manželů pro účely jejich vypořádání v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Základní pravidlo spočívá v tom, že při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, resp. společného jmění manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví, resp. společného jmění manželů (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013). Platí také, že pro vypořádání podílu ve společnosti s ručením omezeným je třeba určit obvyklou cenu takového podílu jako cenu, kterou by v daném čase a místě bylo možno za převod podílu dosáhnout, od omezení v možnostech převodu však nelze odhlédnout (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 952/2007). I tyto závěry se v zásadě uplatní i u členských podílů v družstvech.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. spočívají na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle §243e odst. 1 ve spojení s §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř. napadený rozsudek spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. k dalšímu řízení.
Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006).
Vzhledem k tomu, že dovolání je důvodné, pokud jde o otázku zahrnutí hodnoty družstevních podílů, které účastníci řízení nabyli ještě před uzavřením manželství, a v části pro vnitřně rozporná skutková zjištění, dalšími v dovolání vymezenými otázkami a námitkami (týkajícími se zejména otázky ocenění hodnoty jednotlivých družstevních podílů v družstvu K., družstvo invalidů) se dovolací soud, s ohledem na zrušení napadeného rozsudku, pro jejich předčasnost nezabýval. Bude úkolem nalézacích soudů v dalším řízení, aby se s nimi vypořádaly při novém rozhodování ve věci.
Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo tímto rozhodnutím zrušeno, čímž byl požadavek žalovaného v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4776/2017).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu