ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2965.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2965/2023-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) D. K. a b) J. Š. , proti žalovaným 1) L. K. a 2) J. K. , oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova 621/19, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 225/2021, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 24 Co 55/2022-191, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Žalobci se domáhali zřízení povolení nezbytné cesty formou služebnosti spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemek parc. č. XY v katastrálním území a obci XY, který je ve vlastnictví žalovaných, a to ve prospěch žalobců a jejich právních nástupců. Tvrdili, že jsou vlastníky pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. e. XY, v katastrálním území XY, žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. č. XY, přes který vede přístupová cesta k pozemku a stavbě žalobců.
2. Okresní soud v Benešově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 8 C 225/2021-60, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že o stejné věci již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 10 C 291/2009, pro překážku věci rozhodnuté bylo řízení ve stejné věci soudem prvního stupně zastaveno v řízeních vedených pod sp. zn. 12 C 268/2015 a sp. zn. 5 C 91/2019.
3. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 24 Co 55/2022-191, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje. Uvedl, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 10 C 291/2009 se žalobci (jejich právní předchůdci) domáhali zřízení nezbytné cesty za jiného skutkového stavu, neboť byla uvažována možnost zřízení věcného břemene, kterému by odpovídalo právo průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. st. XY ve vlastnictví J. B., který cestu sám pro sebe řadu let využíval a žalobci po určitou dobu s jeho souhlasem přístup přes jeho pozemek využívali. J. B., který poskytl osobní souhlas, však již tento pozemek nevlastní a žaloba na zřízení nezbytné cesty přes jeho pozemek byla pravomocně zamítnuta. Překážku věci rozsouzené pak nepředstavují rozhodnutí nikoli ve věci samé. Odvolací soud dodal, že významná je rovněž změna právní úpravy, ke které došlo přijetím nového občanského zákoníku, která institut zřízení služebnosti upravuje jinak (nově).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání.
5. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že odvolací soud se v rozhodnutí, kterým se řízení končí, odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky procesního práva, a to „zda jde v této věci o překážku věci pravomocně rozhodnuté, jde-li o právní hodnocení totožnosti předmětu řízení“.
6. Dovolání odůvodnili tím, že v dané věci není sporu o totožnosti účastníků řízení, k totožnosti předmětu řízení odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 463/99, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, sp. zn. 22 Cdo 4088/2019, sp. zn. 33 Cdo 467/2008, sp. zn. 21 Cdo 906/2000 a sp. zn. 29 Odo 147/2022. Uvedli dále, že překážka věci rozhodnuté je dána i při změně rozhodovací praxe soudů při řešení rozhodné právní otázky (odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 15/2008) a při nesprávném nebo neúplném posouzení ze strany soudu v původním řízení (odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2950/2015). V dané věci byla žaloba, kterou se žalobci domáhali zřízení věcného břemene chůze a jízdy ke své stavbě č. e. XY přes pozemek parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, pravomocně zamítnuta, řízení o dalších žalobách žalobců na zřízení nezbytné cesty přes stejné pozemky byla pravomocně zastavena pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žaloby byly přitom založeny na stejných skutkových tvrzeních, tedy že žalobci nemají ke své stavbě užívané k bydlení přístup z veřejné komunikace, že žalovaní se v kupní smlouvě zavázali v jejich prospěch věcné břemeno zřídit a že žaloba o zřízení věcného břemene cesty přes pozemek parc. č. st. XY byla zamítnuta. Změnu názoru odvolacího soudu nepovažují dovolatelé za změnu skutkových tvrzení. Posouzení otázky procesního práva, tedy zda je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, ze strany odvolacího soudu považují dovolatelé za rozporné s rozhodovací praxí dovolacího soudu vyjádřenou ve výše citovaných rozhodnutích.
7. Navrhují, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
8. Žalobci k dovolání uvedli, že skutkové okolnosti jsou v projednávané věci odlišné. Žalobci se sice domáhají zřízení nezbytné cesty ke stejnému pozemku, ale přes odlišné pozemky žalovaných. Odlišnost ve skutkových okolnostech odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil. Žalovaní také žalobcům dlouhodobě nerušený přístup k jejich pozemku znemožňují, což dle žalobců představuje šikanózní výkon jejich vlastnického práva. Navrhují, aby dovolání bylo zamítnuto.
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Podle §159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
13. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Vyplývá z materiální právní moci rozsudku, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozsudkem autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1456/2010, dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ).
14. O stejnou věc se jedná tehdy, je-li dán totožný okruh účastníků i totožnost předmětu řízení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2269/2008).
15. Překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 151/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
16. Dovolatelé namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky totožnosti předmětu řízení, a to při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastaveno. Nesprávné právní posouzení spatřují v závěru odvolacího soudu, který totožnost předmětu řízení neshledal, přestože žaloba byla stejně jako v řízeních vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 10 C 291/2009, sp. zn. 12 C 268/2015 a sp. zn. 5 C 91/2019 založena na stejných skutkových tvrzeních žalobců, a to na tvrzení, že žalobci nemají na svůj pozemek přístup z veřejné komunikace, že se žalovaní zavázali věcné břemeno ve prospěch žalobců zřídit v kupní smlouvě a že jejich požadavek na zřízení cesty přes jiný sousedící pozemek (p. č. st. XY) byl pravomocně zamítnut.
17. Odvolací soud však při svém rozhodnutí nevycházel pouze ze skutečností uváděných dovolateli. Poukázal také na další skutkové okolnosti, které označil za nové a které považuje za právně významné, zejména na změnu vlastníka pozemku p. č. st. XY, s jehož osobou byl po určitou dobu spjat souhlas s užíváním pozemku p. č. st. XY žalobci, a na skutková zjištění učiněná při ohledání na místě samém v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 225/2020 (které se týkalo nezbytné cesty přes pozemek p. č. st. XY), na to, že cesta přes pozemky parc. č. XY a XY je „v současné době“ žalobci k přístupu na jejich pozemek užívána a ohraničena. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že právně nezastoupení žalobci poukazovali i na nabídku žalovaných umožnit jim po dobu řízení o zřízení nezbytné cesty přes pozemek p. č. st. XY přístup přes své pozemky a na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Praze vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. 24 Co 225/2020, které k žalobě připojili a ve kterém jsou uvedeny shodné skutečnosti, které za právně významné označil odvolací soud i v této věci.
18. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno na závěru, že jsou dány nové rozhodné skutečnosti, pro které dřívější rozhodnutí soudu netvoří překážku pro projednání žaloby a rozhodnutí o ní. Tyto skutečnosti žalobci v žalobě uplatnili. Odvolací soud neřešil při svém rozhodnutí ani otázku, zda předchozí rozhodnutí soudu jsou nesprávná nebo neúplná, a své rozhodnutí neodůvodnil ani změnou judikatury (tedy změnou rozhodovací praxe soudů při aplikaci stejné právní úpravy, kterou se ve vztahu k §159a odst. 4 o. s. ř. zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008). Rozhodnutí odvolacího soudu se tedy od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se dovoláním vymezené právní otázky neodchyluje.
19. Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.
20. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu