ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3192.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3192/2023-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně AUNING Invest s. r. o. , IČO 08326100, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, zastoupené Mgr. Tomášem Pekárkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalované Ai4 dům s. r. o. , IČO 07484992, se sídlem v Praze 10, U Trati 3267/40b, zastoupené Mgr. Michaelou Aronovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o vyklizení pozemků včetně odstranění staveb, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 184/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 58 Co 29/2023-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 8 C 184/2022-25, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u stejného soudu pod sp. zn. 9 C 73/2022 s odkazem na §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) s odůvodněním, že žalobou v projednávané věci, podanou dne 10. 6. 2022, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí o vyklizení pozemků (včetně staveb), přičemž u tamního soudu je zahájeno řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětných pozemků vedené pod sp. zn. 9 C 73/2022, které dosud není pravomocně skončeno.
2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 24. 4. 2023, č. j. 58 Co 29/2023-45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Obsahem podaného dovolání je nesouhlas dovolatelky se závěry nalézacích soudů o přerušení řízení. Domnívá se, že posuzování stejné věci souběžně ve třech probíhajících řízeních není účelné ani hospodárné. Soud by měl spíše všechny věci spojit v jedno společné řízení. K jí tvrzenému nesouladu rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu poukazuje na rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, a dále na usnesení ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 40/2013, usnesení ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2516/2019 a usnesení ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 29 ICdo 57/2013. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, které má spočívat v tom, že odvolací soud na věc aplikoval nesprávnou právní normu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. namísto §112 o. s. ř.
4. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení projednávaná u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 73/2022 a sp. zn. 12 C 277/2022 spojí ke společnému řízení podle §112 odst. 1 o. s. ř., popřípadě aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení se závazným pokynem ke spojení věcí do jednoho řízení ke společnému projednání.
5. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
6. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud při řešení otázky podmínek přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
10. Podle §112 odst. 1 o. s. ř. může soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
11. V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz )]. Postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tedy vždy záleží na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou lze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (zejména rozhodoval-li soud o přerušení řízení na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5475/2015).
12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1170/2017, přijal a odůvodnil závěr, že „důvody přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud podle §135 odst. 2 o. s. ř. může vyřešit sám. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Nejvyšší soud dodává, že soud by měl zejména posoudit, zda vyčkání výsledku „vedlejšího řízení“ bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013).“
13. V poměrech projednávané věci nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou úvahu soudů nižších stupňů, že jsou dány důvody pro přerušení řízení o požadovaném vyklizení pozemků a odstranění staveb do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 73/2022, ve kterém je projednáváno řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětných pozemků, kterou dala žalobkyně žalované.
14. Odvolací soud se všemi shora uvedenými hledisky pro možnost přerušení řízení zabýval a velmi podrobně odůvodnil závěr, proč má otázka neplatnosti výpovědi z nájmu zásadní význam i pro předmětný soudní spor o vyklizení pozemků. Vysvětlil, že přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., které souvisí s §135 odst. 2 o. s. ř., je namístě zejména tehdy, je-li v jiném řízení meritorně (ve výroku rozhodnutí) řešena otázka, posuzovaná v tomto řízení jako předběžná, přičemž právě o takovou situaci v tomto případě jde. Rovněž zdůraznil, že hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Nevyloučil přitom ani možný postup podle §112 odst. 1 o. s. ř., který však, jak zdůraznil, je vždy na zvážení soudu prvního stupně. Jeho úvahy zcela jistě nelze považovat za nepřiměřené, nýbrž pro danou věc přiléhavé.
15. Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
16. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu