ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3237.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3237/2023-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. K. , zastoupeného Mgr. Adamem Zítkem, advokátem se sídlem v Tachově, nám. Republiky 57, proti žalované J. J., zastoupené Mgr. Janem Šafránkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 859/22, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 15/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 12 Co 290/2022-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Adama Zítka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 8. 2022, č. j. 14 C 15/2021-112, přikázal žalobci závazek vůči M. F., vzniklý za trvání manželství žalobce a žalované na základě smluv blíže specifikovaných ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, celkem ve výši 1 800 000 Kč, spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení ve výši 642 721 Kč a náklady řízení přiznanými rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 34 C 223/2017-232, ve výši 493 397,10 Kč a rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 36 Co 94/2021-296, ve výši 47 976,50 Kč (výrok I). Uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu 900 000 Kč (výrok II), žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci na vyrovnání podílu 592 047,30 Kč, zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 12 Co 290/2022-152, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zaniklé společné jmění manželů se ve vztahu k závazkům vůči M. F. v celkové výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím vypořádává tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu 1 492 047,30 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí s tím, aby společně s polovinou jistiny byla povinna žalobci nahradit i polovinu příslušenství, tedy úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení, z již zaplaceného dluhu vůči M. F., jelikož toto příslušenství vzniklo pouze zaviněním na straně žalobce.
4. Podle dovolatelky by měl dovolací soud posoudit jinak již vyřešenou otázku, a to „jaký vliv má vypořádání závazku spadajícího do SJM na příslušenství tohoto závazku, ať již vzniklé před nebo po zániku SJM a zda musí být vždy takové příslušenství závazku vypořádáno stejně jako závazek samotný, i přesto, že okolnosti vzniku tohoto příslušenství se od vzniku závazku podstatně liší.“ Podle dovolatelky by příslušenství zaplaceného závazku nemělo sdílet stejný osud jako závazek samotný, zejména v případě, kdy příslušenství vzniklo pouze zaviněním jednoho z manželů a mělo by být možné jej vypořádat jiným způsobem než jistinu, zejména na příslušenství aplikovat zásadu disparity podílů.
5. Dále dovolacímu soudu překládá otázku, podle jejího názoru doposud dovolacím soudem neřešenou, a to „pokud si v případě pasivní solidarity věřitel zvolí dlužníka, po kterém svou pohledávku vymáhá, a následným jednáním tohoto dlužníka, které je v přímém rozporu s vůlí druhého dlužníka (který však z jakéhokoli důvodu nemůže situaci nijak ovlivnit), vznikne příslušenství zejména v podobě nákladů řízení, je druhý dlužník povinen takové příslušenství prvnímu dlužníkovi nahradit“ a „pokud se taková situace týká manželů jako dlužníků, zda je druhý manžel povinen platit za takové příslušenství vypořádací podíl při vypořádání SJM.“
6. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
7. Žalobce navrhuje dovolání žalované zamítnout, jelikož řešení dovolatelkou nastíněné, dosud dovolacím soudem neřešené, otázky vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z §510 odst. 2 a §513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle žalobce není důvod k tomu, aby příslušenství společného závazku bylo vypořádáno jinak než závazek samotný.
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle §237 o. s. ř není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. K otázce způsobu vypořádání příslušenství závazku spadajícího do společného jmění manželů:
12. Dovolatelka ohledně této právní otázky vymezuje přípustnost dovolání tak, že formulovaná právní otázka má být dovolacím soudem posouzena odlišně, než jí vyřešil odvolací soud.
13. Z požadavku, aby dovolací soud vyřešil nebo posoudil jimi vymezené právní otázky jinak, než jak je posoudil odvolací soud, je přitom zjevné, že taková interpretace významově neodpovídá §237 o. s. ř. [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3049/2016, a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2925/2016 (dostupná na www.nsoud.cz )]. Podle tohoto předpokladu přípustnosti dovolání totiž má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, a jde tedy o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu. To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. V nyní posuzované věci je však obsahem podaného dovolání požadavek, aby dovolací soud posoudil jinak právní otázky, které nesprávně vyřešil odvolací soud.
14. Dovolatelka rovněž neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání je tak pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však nevymezuje dovolatelka řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů v této části trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
15. K otázce, zda v případě pasivní solidarity manželů je druhý manžel povinen platit vypořádací podíl za příslušenství společného dluhu, které uhradil první z manželů:
16. Dovolací soud podotýká, že nejde o otázku doposud neřešenou a odvolací soud ji řešil v souladu s judikaturou dovolacího soudu. „Je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15).
17. V §742 odst. 1 písm. a) o. z. je normováno základní východisko rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů. Avšak má-li praxe respektovat maximu spravedlivého uspořádání právních poměrů manželů (bývalých manželů) a mají-li být aplikovatelná východiska v §742 odst. 1 písm. d) a především e) a f), musí být v praxi možná aplikace tzv. principu disparity podílů.
18. K disparitě vypořádacích podílů se v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, vytvořila rozsáhlá judikatura; ta je s ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu v zásadě nadále použitelná i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
19. Soudní odklon od (základního) pravidla o rovnosti vypořádacích podílů (tzv. disparita podílů) musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). Disparita se může vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99). Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu zohledňující všechny okolnosti případu [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 4, str. 152)].
20. Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. Disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možné uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1488/2013).
21. Dovolací soud přezkoumá naplnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů jen z toho pohledu, zdali nejsou relevantní úvahy soudu v nalézacím řízení zjevně nepřiměřené [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 3, str. 100), či ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015].
22. Podle dovolacího soudu odvolací soud správně reflektoval, že k disparitě vypořádacích podílu je nezbytné přistupovat zdrženlivě, neboť se jedná o institut, jehož použití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, proč k disparitnímu vypořádání podílu bývalých manželů nepřistoupil. Uvedl, že v průběhu manželství zabezpečoval rodinu po finanční stránce především žalobce, žalovaná neměla pravidelný příjem z výdělečné činnosti, pečovala o domácnost a společné děti. Půjčené peníze byly použity pro potřeby celé rodiny a žalovaná byla se závazky srozuměna. Žalovaná tedy měla prospěch z těchto peněz a podle přesvědčení odvolacího soudu nebyl žádný důvod, aby nebyla zatížena i povinnostmi, které v souvislosti s půjčkami vyvstaly. Pokud žalovaná deklarovala, že ona sama s věřitelem M. F. ve sporu nebyla, dluh uznávala a soudit se nechtěla, neučinila na druhé straně žádné konkrétní kroky k zaplacení (vrácení) půjčky či alespoň její části. Nezbývá tedy, než aby jako (bývalá) manželka sdílela aktiva i pasiva společného jmění manželů. Proto není důvod k tomu, aby byla využita disparita podílů tak, že by břemeno příslušenství společného dluhu nesl pouze jeden z bývalých manželů, který navíc toto příslušenství věřiteli již zcela zaplatil a tím zamezil (v zájmu obou účastníků) jeho dalšímu navyšování. Dovolací soud tento závěr odvolacího soudu nepovažuje za zjevně nepřiměřený, pročež v dovolacím přezkumu obstojí.
23. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
24. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu