ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3320.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3320/2023-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 115 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 59/2016, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 55 Co 202/2018-69, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 55 Co 202/2018-133, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 4 Co 24/2020-148, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 55 Co 202/2018-133, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobce podal žalobu pro zmatečnost dne 5. 10. 2018 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 55 Co 202/2018-69 (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení o dovolání žalobce proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o věci samé). Téhož dne podal proti stejnému usnesení také dovolání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 55 Co 202/2018-133, řízení o žalobě pro zmatečnost přerušil.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 6. 2020, č. j. 4 Co 24/2020-148, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce opožděné dovolání. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích), a to bez ohledu na to, že jeho dovolání bylo opožděné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč.). Žalobce soudní poplatek za dovolání nezaplatil. Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud v dané procesní situaci za nadbytečné, neboť ze spisu je zřejmé, že žalobce byl již v předmětném řízení opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku za dovolání (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2023, č. j. 55 Co 84/2019-357, 55 Co 202/2018, 55 Co 80/2021). Podle Nejvyššího soudu tak lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté výzvy byly objektivně způsobilé zprostředkovat dovolateli informaci o povinnosti zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení a jeho výši, proto se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13, nebo například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3349/2022, ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3663/2022, a ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 802/2023). Uvedené platí zvláště v situaci, kdy z reakce žalobce na uvedenou výzvu (i na opakované výzvy k zaplacení soudního poplatku učiněné v předchozím průběhu řízení) je zřejmé, že žalobce poplatkovou povinnost plnit nehodlá. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat.
Při zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přitom není rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.).
Dovolací soud nepřihlížel k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. též k žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byla obsažena v dovolání, v níž oproti dřívějším obdobným opakovaným (neúspěšným) žádostem žalobce nebyly obsaženy žádné nové skutečnosti. Současně je zřejmé (a to vzhledem k obsahu dovolání, žaloby pro zmatečnost a k dosavadnímu průběhu řízení), že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup účastníka řízení ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že samotná žaloba pro zmatečnost byla bez dalšího zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, neboť směřovala proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba pro zmatečnost podle zákona zjevně nepřípustná (rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) a tudíž zjevně bezúspěšným uplatňováním práva je i podání dovolání v této věci, navíc opožděného.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že i v případě, kdyby nebylo namístě dovolací řízení zastavit pro nezaplacení soudního poplatku, bylo by nezbytné jej odmítnout pro opožděnost dovolání a též pro zjevnou bezpředmětnost, neboť směřovalo proti rozhodnutí o přerušení řízení, jehož účinky již pominuly usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 55 Co 202/2018-280, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č. j. 4 Co 385/2021-285, kterým bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 29 Cdo 866/2023).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu