ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3262.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 3262/2023-919
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. N, zastoupeného Mgr. Lenkou Hrudíkovou, se sídlem v Přerově, Boženy Němcové č. 1695/2, proti žalované J. S. , zastoupené JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Pivovarská č. 89/1, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 20/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. ledna 2023, č. j. 75 Co 17/2023-838, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 8 C 20/2017-744, rozhodl o pokračování v řízení. Vyložil, že řízení bylo předchozím usnesením přerušeno podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaném v trestním řízení pod sp. zn. 29 T 1/2011. Jelikož předmětný trestní rozsudek již nabyl právní moci, odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, a soud proto rozhodl o pokračování v řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. ledna 2023, č. j. 75 Co 17/2023-838, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud konstatoval, že řízení bylo přerušeno, protože odsouzení žalobce v trestním řízení, v němž byl obžalován z vraždy zůstavitele a zůstavitelovy manželky by zakládalo jeho dědickou nezpůsobilost. Důvod pro přerušení řízení již odpadl. Obstát nemůže ani námitka žalobce, že v trestním řízení podal dovolání, když už i jeho dovolání bylo odmítnuto. Není proto žádný důvod v řízení nepokračovat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že by bylo účelné a hospodárné, aby bylo řízení přerušeno až do skončení řízení o jeho ústavní stížnosti, kterou podal proti rozhodnutí trestního soudu. Přerušení řízení by podle něj mělo být spíše pravidlem než výjimkou. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3945/2011.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020).
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1576/2015).
Postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1658/2016, nebo již citované usnesení sp. zn. 22 Cdo 572/2014).
V posuzované věci odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. Argumentuje
-li dovolatel podáním ústavní stížnosti, jedná se o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení podle ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. přihlížet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3336/2019). Krom toho, odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, je nepřiléhavý, neboť se zabývá důvodem pro přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí, je-li podán mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu