ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.883.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 883/2023-601
sp. zn. 24 Cdo 884/2023
24 Cdo 8852023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, reg. č. 00408579, zastoupené JUDr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) J. H. , narozenému dne XY, bytem v XY, doručovací adresa XY, a 2) J. H. , narozenému dne XY, bytem v XY, pro 5.552.321,84 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 458/2012, o dovoláních povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. 6 Cmo 192/2021-457, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. 6 Cmo 193/2021-462, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. 6 Cmo 194/2021-466, takto:
Dovolací řízení se zastavují .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem nebo notářem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání.
Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo a vyplývá to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním mimořádného množství vesměs neodůvodněných a neurčitých procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobám povinných např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019.
Povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení) a ani sám dovolací soud je k tomu nevyzýval, neboť v téměř shodných sporech byli opakovaně ke splnění této podmínky vyzýváni a jsou tudíž obeznámeni s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupeni advokátem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018). Nejvyšší soud má proto za to, že práva povinných nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo. Dovolací soud proto pro nesplnění podmínky povinného zastoupení podle §241 o. s. ř. dovolací řízení podle ustanovení §243c odst. 3 věta třetí ve spojení s §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Dovolací soud má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Dovolatelé ve svém podání, které nazývají dovoláním, žalobou pro zmatečnost i žalobou na obnovu řízení, vznesli i námitku podjatosti soudců odvolacího soudu projednávajících jejich věc, kterou odůvodnili tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“. Dovolatelé jen citují text zákona, aniž by jakkoliv specifikovali důvody, pro které by měly být dotyční soudci vyloučeni z projednávání věci, a s ohledem na to, že takto nekonkretizované námitky podjatosti podávají v řízení opakovaně, Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§2 o. s. ř.), a proto k této námitce nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
Dovolatelé ani nezaplatili soudní poplatek z dovolání a přestože si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné obstrukční žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu.
Dovolatelé spojili s dovoláním i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě.
Jelikož se ve věci jednalo o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, dovolací soud o nákladech dovolacího řízení nerozhodoval, neboť o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 8. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu