ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2036.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2036/2023-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. R. , proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. 4 Co 305/2019-206, ze dne 19. 3. 2021, č. j. 4 Co 328/2020-243, a ze dne 22. 10. 2021, č. j. 4 Co 271/2021-260, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 13 Co 23/2017-285, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 5 Co 221/2022-295, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 13 Co 23/2017-285, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 5 Co 221/2022-295, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2023, č. j. 5 Co 221/2022-295, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 13 Co 23/2017-285, jímž tento soud odmítl žaloby pro zmatečnost podané žalobcem dne 10. 8. 2020 (č. l. 217), 14. 6. 2021 (č. l. 254) a 5. 1. 2022 (č. l. 273), neboť ani po výzvě učiněné soudem nebyla odstraněna jejich neurčitost a nesrozumitelnost, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího v celém jejich rozsahu napadl žalobce dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Uvedl, že se jeho poměry od doby, kdy mu Městský soud ustanovil tohoto advokáta zástupcem v jiných řízeních, nezměnily. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu. Navrhl zrušení všech napadených rozhodnutí i odložení jejich právní moci a vykonatelnosti.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je podle §236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proto je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Jelikož je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 13 Co 23/2017-285, proti němuž dovolání výslovně směřuje, rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu – Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 5 Co 221/2022-295, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žalob pro zmatečnost podaných dovolatelem pro jejich neurčitost a nesrozumitelnost, vznikla dovolateli podáním dovolání povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. V dovolání dovolatel současně požádal o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle §30 a §138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci (srov. usnesení Městského soudu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 13 Co 23/2017-185, ve spojení s usnesením Vrchního soudu ze dne 15. 4. 2020, č. j. 4 Co 305/2019-206). Dovolatel pak v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř. odůvodňovala.
Protože nejsou splněny podmínky pro osvobození dovolatele od soudních poplatků a současně dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, ačkoli byl k zaplacení vyzván a řádně poučen o procesních následcích jeho nezaplacení (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 13 Co 23/2017-317), dovolací soud řízení o dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Skutečnost, že žalobce není zastoupen advokátem ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání, není v tomto případě podstatná, protože rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
O odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sb. rozh. obč. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu