ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2487.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2487/2023-600
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. H. , zastoupený advokátkou JUDr. Jaroslavou Ježkovou, se sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka, proti žalovaným : 1. M. Š. , 2. V. H. , 3. J. K. , 4. A. K. , všichni žalovaní zastoupeni advokátem Mgr. Janem Kulhánkem, se sídlem Jungmannova 346, Hořice, o zaplacení 194.155 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 16 C 188/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 259/2022-503, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení 2. žalovanému ve výši 1.930 Kč a každému z žalovaných 1, 3 a 4 ve výši 7.932 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Kulhánka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové výrokem I rozsudku ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 259/2022-503, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 9. 2021, č. j. 16 Co 188/2014-421, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou žalobce požadoval po žalovaných 1, 3 a 4 společné a nerozdílné zaplacení částky 174.739,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a po žalovaném 2 částky 19.415,50 Kč s příslušenstvím (výrok II), a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky III až VI). Krajský soud pak dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III jeho rozsudku). Soudy takto rozhodly o žalobě na náhradu škody způsobené uhynutím fíkovníku a ušlého zisku z úrody fíků od roku 2013 do roku 2045, kterou mu měl z 90 % způsobit původně žalovaný B. M. K., na jehož místo následně vstoupili jako jeho právní nástupci žalovaní 1, 3 a 4, a z 10 % pak žalovaný 2. Žalobce svůj nárok zdůvodňoval tím, že původně žalovaný B. M. K. začátkem roku 2013 protiprávně převzal držbu kamenické díly doposud užívané žalobcem a přestěhoval věci žalobce, mimo jiné i fíkovník, který byl následně umístěn v části dílny, odkud ho nebylo možné na jaře vyvézt na slunce a řádně o něj pečovat, aby prospíval a plodil. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno vlastnické právo žalobce k fíkovníku a nebylo prokázáno, že by se 2. žalovaný na žalobcem vytýkaném jednání, které mělo vést ke vzniku škody, podílel. Vystěhování fíkovníku do západní části dílny právním předchůdcem žalovaných 1, 3 a 4 nebylo protiprávním jednáním, fíkovník při přestěhování nebyl poškozen a žalobce příslušný prostor užíval a měl možnost o strom pečovat, zalévat jej a vyvézt na léto ven, což neučinil. Vytýkané jednání B. M. K. tak není v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou. Žalobce rovněž neprokázal výši škody v celém jím tvrzeném rozsahu, prokázanou lze mít pouze cenu fíkovníku (2.110 Kč), nikoliv úrody. Všechny tyto důvody vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby. Odvolací soud skutkovým i právním závěrům soudu prvého stupně zcela přitakal, plně odkázal na odůvodnění jeho rozsudku, přičemž za stěžejní označil závěr o absenci příčinné souvislosti. Nebylo prokázáno, že by žalobce utrpěl škodu v důsledku protiprávního jednání žalovaných. Přemístění fíkovníku nebylo rozhodující příčinou jeho úhynu pro absenci vhodných podmínek pro jeho život, ostatně fíkovník uhynul až tři roky po svém přestěhování. Nárok žalobce na náhradu škody podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v rozhodné době, a aplikovatelného v daném sporu s ohledem na §3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, tedy podle soudů obou stupňů není důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na otázce dovolacím soudem doposud neřešené, která by současně měla být posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud. Napadené rozhodnutí také trpí vadou, jež vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Odvolací soud neučinil ohledně porušení povinnosti ze strany žalovaných žádný závěr, přesto však zkoumal příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovanými a vzniklou škodou. Za těchto okolností podle žalobce nemůže obstát závěr o absenci příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a jednáním žalovaných. Dovolatel poukázal na závěr znalce o pozvolnému rozvratu fíkovníku v důsledku neprovedení jeho letnění i to, že jinak byl fíkovník pěstován správně. Přemístění fíkovníku tak, aby mohl být letněn, ovšem nebylo možné právě s ohledem na jednání žalovaných. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Zpochybňuje-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu v části, v níž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně požadavku na náhradu škody ve výši 19.415,50 Kč s příslušenstvím vůči 2. žalovanému, nelze přehlédnout již to, že takto bylo rozhodnuto o peněžitém plnění menším než 50.000 Kč. V souladu s §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož plnění požadované po 2. žalovaném nedosahuje zákonného bagatelního limitu, je přípustnost dovolání v tomto rozsahu vyloučena již s ohledem na výši žalované částky.
Směřují-li dále výtky žalobce proti závěru o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním právního předchůdce ostatních žalovaných a tvrzenou újmou, je třeba předně připomenout, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na právním posouzení více otázek, z nichž každá sama o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím (zde zamítnutí žaloby), není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3764/2022). Odvolací soud v projednávané věci ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal své vlastnické právo k fíkovníku (a tedy svou věcnou aktivní legitimaci), protiprávní jednání žalovaných ve vztahu k fíkovníku, existenci škody v konkrétní výši (vyjma prokázané hodnoty fíkovníku), ani příčinnou souvislost mezi uhynutím stromu a jednáním žalovaných. Zákonné předpoklady obecné odpovědnosti za škodu ve smyslu §420 obč. zák., tedy porušení právní povinnosti škůdcem, vznik škody na straně poškozeného, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (objektivní okolnosti, které musí tvrdit a prokazovat žalující poškozený) a presumované zavinění musí být prokázány kumulativně, tedy jen při jejich současném naplnění vzniká poškozenému nárok na náhradu škody; absentuje-li byť jen jedna z těchto podmínek, žaloba nemůže být úspěšná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2544/2020, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3934/2014, a judikaturu zde odkazovanou). Ani úspěšné zpochybnění závěru o absenci příčinné souvislosti by tak nemohlo vést k odlišnému posouzení nároku, neboť odpovědnost za škodu by byla vyloučena i s ohledem na nesplnění dalších podmínek jejího vzniku, které dovolatel svým podáním nenapadá. Již z tohoto důvodu dovolání není přípustné.
Navíc lze dodat, že otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli právní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3000/2022), jestliže se v řízení zjišťuje, zda škodní událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Přichází-li dovolatel s tvrzením, že jednání vytýkané žalované straně bylo příčinou tvrzené škody – úhynu fíkovníku, zpochybňuje skutková zjištění soudů, která nepodléhají dovolacímu přezkumu, v rámci něhož přichází v úvahu pouze řešení otázek právních, neboť způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši odpovídající odměně za jeden úkon právní služby, jedné paušální náhradě hotových výdajů advokáta a náhradě za daň z přidané hodnoty (§7 bod 6, ve spojení s §11 odst. 1 a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a §137 odst. 3 o. s. ř.). Druhý žalovaný má tak právo na náhradu odměny ve výši 1.520 Kč, poměrnou část paušální náhrady 75 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty 335 Kč, celkem 1.930 Kč. Každý ze žalovaných 1, 3 a 4 má právo na náhradu odměny ve výši 6.480 Kč, poměrné části paušální náhrady 75 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty 1.377 Kč, celkem 7.932 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu