ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.993.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 993/2023-440
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Česká kancelář pojistitelů , IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, 140 00 Praha 4, zastoupená Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Husovo nám. 82/10, 266 01 Beroun, proti žalovaným: 1. E. L. , 2. J. Š. , oba zastoupeni Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem se sídlem Martinákova 2900/7, 796 01 Prostějov, o 322 123 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 190/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2022, č. j. 17 Co 54/2022-398, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů dovolacího řízení, a to každému z nich 9 377,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ing. Martina Kalabise.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2022, č. j. 17 Co 54/2022-398, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud svůj závěr, že žalobkyni nevznikl regresní nárok za žalovanými podle §24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), odůvodnil tím, že plnění z garančního fondu vyplacené smluvnímu partnerovi žalobkyně likvidujícímu pojistnou událost na Slovensku není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 15. 3. 2014, kdy došlo ke střetu mezi vozidlem, ve kterém jela poškozená, a vozidlem, které nebylo v rozporu se zákonem pojištěno pro případ způsobení újmy jeho provozem a jehož provozovatelem byl 1. žalovaný a řídil je 2. žalovaný. Žalobkyně plnila z garančního fondu částku 322 123 Kč na základě dodatečného CT vyšetření poškozené M. P. ze dne 9. 7. 2014, z něhož vyplývalo, že byla zjištěna fraktura obratlů TH 12 a L1, jež měla vzniknout při dopravní nehodě. V řízení ale bylo prokázáno, že poškozená zlomeniny obratlů při nehodě neutrpěla (z CT vyšetření ze dne 15. 3. 2014 nebyly zjištěny traumatické změny bederní a hrudní páteře), poškození páteře není důsledkem zranění při nehodě, ale degenerativního onemocnění, jímž poškozená trpěla již dlouhou dobu před nehodou. Jestliže poškození zdraví, na něž žalobkyně plnila, nevzniklo v příčinné souvislosti se škodní událostí (dopravní nehodou), nemá právo na náhradu tohoto plnění podle §24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jak (správně) dovodily soudy obou nižších stupňů. Dovolatelka v dovolání namítá, že dopravní nehoda u poškozené vyvolala bolestivé stavy a omezení hybnosti páteře takového charakteru, že bylo na místě vzniklou újmu na zdraví odčinit, ačkoliv nedošlo k traumatické fraktuře obratlů. Avšak na tomto tvrzení svou žalobu nezaložila a ani je neprokazovala. Od počátku tvrdila, že poškozená utrpěla v souvislosti s dopravní nehodou traumatickou frakturu obratlů (což bylo v řízení vyvráceno), která u ní vyvolala bolestivé stavy a způsobila trvalé následky, jež byly jejím smluvním partnerem poškozené kompenzovány. Je tedy zřejmé, že námitky dovolatelky nesměřují proti otázce, na jejímž řešení odvolací soud založil své rozhodnutí (absence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a frakturou obratlů), a proto nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Uvedené platí též o námitce, že nehoda představovala spouštěč značných bolestí nejen v oblasti bederní páteře a vyvolala též vleklé zdravotní potíže poškozené, jež neodezněly ani několik let po nehodě. Do nehody přitom poškozená problémy s páteří nepociťovala, neléčila se s ní a ve svých běžných aktivitách nebyla stavem své páteře nikterak limitována. Je-li totiž v dovolání namítáno nesprávné právní posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a vzniklými obtížemi poškozené, nesměřují uplatněné námitky proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu, resp. vzniku regresního nároku, ale pouze proti zjištěnému skutkovému stavu věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). V řízení nebylo prokázáno, že dopravní nehoda byla spouštěčem degenerativního onemocnění, jímž poškozená trpěla již před dopravní nehodou, nebo že by se jakkoliv spolupodílela na tomto onemocnění poškozené. Z tohoto důvodu nejsou přiléhavá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 676/99 a sp. zn. 4 Cz 86/61, na která dovolatelka odkazuje a se kterými má být napadené rozhodnutí v rozporu. Obě totiž vychází z premisy, že se na škodním následku spolupodílela jak odpovědná osoba, příp. kvalifikovaná událost, tak predispozice poškozeného. V posuzovaném případě však bylo zjištěno, že fraktury nijak s dopravní nehodou nesouvisely.
Namítá-li konečně dovolatelka, že odvolací soud v rozporu s §213 odst. 3 o. s. ř. hodnotil i důkazy, z nichž soud prvního stupně žádná skutková zjištění neučinil, uplatňuje tím námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není tento případ.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu