ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.898.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 898/2023-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně České přístavy, a.s. , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) O. H. , narozenému dne XY, bytem XY, 2) P. H. , bytem XY, 3) R. Ch. , narozenému dne XY, bytem XY, 4) R. J. , narozenému dne XY, bytem XY , 5) L. K. , narozenému dne XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, o vyklizení pozemku a zaplacení 139 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 123/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 390/2022-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 31 C 123/2019-28, přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) do právní moci rozhodnutí v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. 31 C 165/2017, neboť je v něm „řešena zásadní předběžná otázka oprávněnosti nároku žalobkyně i proti žalovaným v tomto řízení“; právní moc usnesení je vyznačena dne 14. 4. 2022.
Usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. 31 C 123/2019-32, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh žalobkyně ze dne 16. 9. 2022 na pokračování v řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 390/2022-45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že podanému návrhu na pokračování v řízení může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se okolnosti týkající se přerušení řízení oproti stavu, kdy soud o přerušení řízení rozhodoval. Skutečnost, že samo posouzení předpokladů pro přerušení řízení nebylo správné, nemůže být důvodem pro to, aby soud vyhověl žádosti o pokračování v řízení. Žalobkyně ve skutečnosti polemizuje s právním názorem vysloveným v již pravomocném usnesení o přerušení řízení; k tomu však institut „návrhu na pokračování v řízení“ neslouží.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání a namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku (o níž měla za to, že ji dovolací soud doposud neřešil), zda lze vyhovět návrhu na pokračování v přerušeném řízení za situace, kdy o přerušení řízení nebylo rozhodnuto důvodně. Nedostatek důvodů pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 o. s. ř. je v takovém případě možné posoudit i následně k návrhu na pokračování v přerušeném řízení. Namítala, že závěr odvolacího soudu o vázanosti usnesením vydaným podle §109 odst. 2 o. s. ř. není správný.
Dovolání žalobkyně není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud dovolatelkou předestřenou otázku (tj. pokračování v řízení přerušeném podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud již dříve dovodil (srov. rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009), že smyslem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
V soudní praxi není rovněž pochyb o tom, že usnesení, kterým se rozhoduje o návrhu na přerušení řízení podle §109 o. s. ř. není usnesením, jímž se upravuje vedení řízení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 837/2001, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 3/2023, pod číslem SJ 43/2003).
V projednávané věci byl důvod pro přerušení řízení posouzen Obvodním soudem pro Prahu 5 v usnesení ze dne 28. 3. 2022, č. j. 31 C 123/2019-28, a řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 165/2017. Usnesením o přerušení řízení podle §109 o. s. ř. je soud vázán (srov. §170 o. s. ř.). S přihlédnutím k tomu, že označené řízení se nachází již ve stádiu rozhodování o odvolání proti rozsudku ve věci samé a z obsahu spisu neplynou žádné další okolnosti nasvědčující změně poměrů rozhodných pro posouzení této otázky, není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení vyčkat rozhodnutí o odvolání a skončení věci, a tedy odpadnutí důvodu (překážky), pro který bylo toto řízení přerušeno (srov. §111 odst. 2 o. s. ř.).
Úvaha odvolacího soudu, v jejímž rámci posuzoval podmínky pro pokračování v přerušeném řízení tak není zjevně nepřiměřená okolnostem projednávané věci, poměřováno zejména hlediskem hospodárnosti řízení (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, či ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1336/2021).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu