ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.934.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 934/2023-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, IČO 00025429, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 23 Co 71/2021-135, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2020, č. j. 14 C 265/2017-108, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 71/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j. 23 Co 71/2021-6, a Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 87/2022-13, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 26. 5. 2021 napadl žalobce žalobou pro zmatečnost usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 23 Co 71/2021-135, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2020, č. j. 14 C 265/2017-108. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 29. 9. 2021, č. j. 23 Co 71/2021-3, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalobce proti usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost soud prvního stupně (pro opožděnost) odmítl usnesením ze dne 4. 3. 2022, č. j. 23 Co 71/2021-6, a Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 87/2022-13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný (nezastoupen advokátem) dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci napadených usnesení, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Řízení o dovolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§241 odst. 1 věta první o. s. ř.); to podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl jako dovolatel právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce nebyl vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu), avšak v téměř shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a je tudíž obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022). Nejvyšší soud má proto za to, že práva žalobce nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.
Protože dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu z 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3214/2022).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 5. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předseda senátu