ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2969.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2969/2022-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky A. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Czivišem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 48/13, PSČ 130 00, za účasti Bytového družstva XY, se sídlem XY , identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, PSČ 130 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 31/2020, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 114/2021-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu XY, , na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. 72 Cm 31/2020-54, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva XY (déle též jen „družstvo“), ze dne 8. 1. 2020, kterým členská schůze družstva schválila prodej bytové jednotky č. 857/4 v domě č. p. XY, XY (dále též jen „byt“ či „bytová jednotka“), včetně příslušejícího podílu na společných částech domu a pozemku parc. č. XY v k. ú. XY paní V. Š. a paní J. Š. (dále též jen „zájemkyně“) za kupní cenu 1.600.000 Kč, uložila představenstvu družstva, aby bytová jednotka byla prodána za cenu 1.600.000 Kč zájemkyním do podílového spoluvlastnictví, a pověřila představenstvo družstva, aby se zájemkyněmi uzavřelo kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka není bydlící členkou družstva, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že:
1) Bydlícím členem bytového družstva je člen, s jehož družstevním podílem je spojeno právo nájmu družstevního bytu.
2) V případě družstevního podílu, jehož součástí je nájem družstevního bytu, jsou práva a povinnosti plynoucí z účasti v bytovém družstvu a představující družstevní podíl tvořena dvěma složkami. První složku představují individuální práva a povinnosti určené zákonem a stanovami, vztahující se ke konkrétnímu družstevnímu bytu (zejména právo nájmu družstevního bytu). Druhou složku pak tvoří práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Jde např. o právo účastnit se zasedání členské schůze, právo hlasovat na zasedání členské schůze či mimo ni, právo požádat o svolání členské schůze, právo požadovat doplnění programu členské schůze atd.
3) Převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky), pronajatého členu bytového družstva, do vlastnictví tohoto člena družstva není právní skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti tohoto člena bytového družstva. V důsledku převodu družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) se člen družstva – nájemce bytu – stává vlastníkem dotčeného bytu (odpovídající bytové jednotky) a dochází tak ke splynutí práv a povinností plynoucích z nájmu bytu v jedné osobě a tudíž i k jejich zániku. Jinými slovy, nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu (k odpovídající bytové jednotce) zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) nadále zůstává členem bytového družstva s právy a povinnostmi tvořícími druhou (výše popsanou) složku, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).
K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3190/2019, v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2675/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněný pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4) Při převodu členského podílu v bytovém družstvu dohodou přecházejí na nabyvatele členská práva a povinnosti v tom stavu, v jakém se nacházejí ke dni účinnosti dohody; právní postavení nabyvatele ve vztahu k družstvu je zásadně stejné, jaké bylo právní postavení jeho předchůdce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1131/2015, či obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2096/2014).
[5] V poměrech projednávané věci z toho vyplývá, že družstevní podíl dovolatelky není tvořen dvěma složkami ve smyslu výše citované judikatury Nejvyššího soudu, neboť jeho první složka (tvořená individuálními právy a povinnostmi, vztahujícími se ke konkrétnímu družstevnímu bytu č. 857/5) zanikla v důsledku převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. 857/5 na K. M. (déle též jen „K. M.“). Dovolatelka následně (v roce 2012) od K. M. nabyla toliko jeho druhou složku (tvořenou právy a povinnostmi příslušejícími každému členu bytového družstva, nepřipínajícími se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru).
[6] Nájem bytu, který dovolatelka užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené v roce 2003 podle obecných ustanovení o nájmu bytu (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4922/2009), není nájmem družstevního bytu, neboť součástí členských práv a povinností v družstvu převedených K. M. na dovolatelku nebyla žádná individuální práva a povinnosti, jež by se k bytu měla vztahovat.
[7] Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů dále plyne, že dovolatelce byla ze strany družstva nabídnuta možnost „přispět na zhodnocení domu dalším členským vkladem proti uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu“, přičemž „této nabídky dovolatelka nevyužila“. Ani dodatečně tak nebyl naplněn jeden z pojmových znaků družstevního bytu, jak jsou s účinností od 1. 1. 2014 vymezeny v §729 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), a sice požadavek, aby se dovolatelka (nebo její právní předchůdce) na jeho pořízení podílela členským vkladem.
[8] Námitka dovolatelky směřující proti skutkovému závěru odvolacího soudu, podle něhož se v jejím případě „jednalo již o třetí možnost, jak si zajistit stálé bydlení a naplnit svou bytovou potřebu, přičemž předchozí dvě možnosti dovolatelka nevyužila“, přípustnost dovolání nezakládá.
[9] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[10] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[11] Přípustnost dovolání není s to založit ani námitka, podle níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když uvedl, že „z pouhé skutečnosti, že ke dni jednání odvolacího soudu uplynulo statutárnímu orgánu družstva funkční období, nelze pro otázku platnosti napadeného usnesení členské schůze nic dovozovat“. Dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2300/2008, na projednávanou věc nedopadá, když tento se zabývá otázkou vázanosti družstva jednáním členů jeho statutárního orgánu, ke kterému došlo v době, kdy uplynulo jejich funkční období. Stejně tak na projednávanou věc nedopadá dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2741/2018, neboť ani ten neřeší důsledky uplynutí funkčního období členů statutárního orgánu družstva na platnost (před tím přijatého) usnesení členské schůze družstva.
[12] Přípustnost dovolání konečně nemohou založit ani námitky, podle nichž dovolatelka „musí mít přednost jako členka družstva při uplatňování svého práva na bydlení před osobami, které členy družstva nejsou“, a „pro dispozici s nemovitým majetkem družstva je zapotřebí kvalifikovaná forma rozhodnutí (písemné rozhodnutí s ověřenými podpisy družstevníků) a je pro ni zapotřebí speciální kvorum, tedy souhlas všech družstevníků“, neboť ve vztahu k nim dovolatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 9. 5. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu