ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2976.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2976/2022-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce J. Š. , zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti žalované J. B. , zastoupené Mgr. Jakubem Řehořem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 1383, PSČ 272 01, o zaplacení 270.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 124 C 1/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 24 Co 110/2022-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. 2. 2022, č. j. 124 C 1/2020-199, zamítl žalobu o zaplacení 270.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (jíž se žalobce domáhal z titulu poskytnuté zápůjčky) a 12.690 Kč (jíž se žalobce domáhal z titulu smluvní pokuty) [výrok I.], rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.).
[2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Prvními třemi otázkami dovolatel brojí proti způsobu, jakým soud prvního stupně i odvolací soud hodnotily provedené důkazy, a proti skutkovému závěru, jenž na jejich základě přijaly (že dovolatel nepředal žalované peněžní prostředky, jejichž vrácení se domáhá), maje za to, že podepsala-li žalovaná smlouvu o zápůjčce, v jejímž článku II. je uvedeno, že peněžní prostředky byly žalované předány, je smlouva dostatečným důkazem o předání peněžních prostředků a jiný závěr nelze na podkladě provedených důkazů přijmout. Má za to, že se soudy odchýlily od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011.
[5] Nesprávným je již samotné východisko dovolatele (opřené o obdobnou nepřesnost v napadeném rozhodnutí), podle něhož je třeba na listinu, na níž je zachycená smlouva o zápůjčce, aplikovat §134 o. s. ř. jen proto, že podpisy smluvních stran na této listině byly úředně ověřeny. Jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, veřejnou listinou ve smyslu §134 o. s. ř. je legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu), jež je však listinou odlišnou od smlouvy nebo jiné listiny, na níž je vyznačena. Jinak řečeno, úřední ověření pravosti podpisu na určité listině nečiní z této listiny veřejnou listinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný pod číslem 25/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, anebo – obdobně – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 6 Tdo 198/2011, uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Listina obsahující smlouvu o zápůjčce, jíž byl v projednávané věci proveden důkaz, není veřejnou listinou a ustanovení §134 o. s. ř. na ni nedopadá.
[6] Dovolateli lze přisvědčit, že pouhé popření pravdivosti „kvitance“ (písemného potvrzení o předání peněžních prostředků) žalovanou by nemohlo vést k závěru o tom, že dovolatel (soukromou listinou obsahující toto potvrzení žalované) neprokázal poskytnutí peněžních prostředků (srov. vedle dovolatelem citovaného rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1240/2017, anebo ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1071/2022).
[7] V projednávané věci však soudy takový závěr nepřijaly. Naopak, v souladu s ustálenou judikaturou k posuzování pravosti a pravdivosti soukromé listiny a k výkladu a aplikaci §132 o. s. ř. (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2756/2018) provedly důkazy navržené žalovanou k prokázání jejího tvrzení, že peněžní prostředky neobdržela a opačné prohlášení (potvrzení) obsažené ve smlouvě o zápůjčce není pravdivé, provedené důkazy pak hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížely ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, a to včetně toho, co uvedli účastníci. Shledaly-li na základě jimi provedených důkazů, že k předání peněžních prostředků (v čase a místě tvrzeném dovolatelem) nedošlo, nelze jejich závěru z pohledu pravidel hodnocení důkazů ničeho vytknout.
[8] Jestliže odvolací soud respektoval pravidla hodnocení důkazů, nepřísluší Nejvyššímu soudu posuzovat správnost skutkových závěrů. Samo hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[9] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky výkladu a aplikace §118a o. s. ř. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene dovolatelem. Naopak, soudy vyšly z toho, že všechny pro rozhodnutí relevantní okolnosti (zejména pak skutečnost, že k předání peněžních prostředků nedošlo) byly prokázány. K závěru, podle něhož není namístě za této situace postupovat podle §118a odst. 3 o. s. ř., srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4249/2014, a judikaturu v něm citovanou.
[10] Napadené rozhodnutí pak neodporuje ani zákazu tzv. překvapivých rozhodnutí, jak namítá dovolatel. Jestliže žalovaná od počátku namítala, že peněžní prostředky jí nebyly předány (a smlouva o zápůjčce reálně uzavřena), nemohl být dovolatel překvapen tím, že soudy tuto okolnost posuzovaly (k tzv. překvapivým rozhodnutím srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 460/2019, a judikaturu v něm citovanou). Jejich závěr, podle něhož k předání peněžních prostředků nedošlo, mohl být pro dovolatele zklamáním, nikoliv však překvapením. Na řečeném ničeho nemění ani dovolatelem zmiňovaná skutečnost, že soud prvního stupně v určité fázi řízení dovolateli sdělil, že jeho tvrzení i důkazní návrhy považuje za dostatečné.
[11] Přípustným dovolání nečiní ani otázka, zda soudy měly při hodnocení důkazů a přijímání skutkových závěrů vyjít z hodnocení důkazů učiněným jiným orgánem (Policií České republiky v usnesení o odložení věci). Podle §135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Vázanost se pak týká pouze výroku rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 29 Cdo 4246/2018, a v něm citovanou judikaturu).
[12] Provedl-li odvolací soud (při jednání odvolacího soudu konaném dne 26. 5. 2022, viz č. l. 225 p. v. spisu) postupem podle §213 odst. 4 o. s. ř. důkaz listinou ze spisu Policie České republiky, na níž je zachyceno podání vysvětlení přítelkyní dovolatele ze dne 26. 2. 2020, nečiní dovolání přípustným ani otázka, zda soud může opatřovat důkazy až po vydání rozhodnutí a takto „doplňovat“ dokazování (tedy, zda může činit skutková zjištění z listin, jimiž neprovedl důkaz). Pochybení, jehož se v tomto směru dopustil soud prvního stupně, odvolací soud napravil (a napadené rozhodnutí není vytýkanou vadou zatíženo).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu