ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.358.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 358/2023-403
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele J. H. , za účasti České Radiokomunikace a. s. , se sídlem v Praze 6, Skokanská 2117/1, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 24738875, zastoupené Mgr. Ing. Markétou Císařovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Karolinská 707/7, PSČ 186 00, o vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady účastníka ze dne 31. 1. 2005, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 86/2005, o dovolání navrhovatele J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 8 Cmo 10/2022- 374, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 42 Cm 86/2005-330, ve znění usnesení ze dne 27. 1. 2021, č. j. 42 Cm 86/2005-335, odmítl „druhé v pořadí“ navrhovatelovo odvolání ze dne 25. 2. 2020 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2019, č. j. 42 Cm 86/205-264, pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 42 Cm 86/2005-335 podal navrhovatel odvolání. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal advokátem nezastoupený navrhovatel dovolání.
[4] K dovolatelem podané žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle §2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020]. Uvedené lze dovodit z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a nikoli vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
[5] Ostatně samo dovolání je svévolným a současně zřejmě bezúspěšným uplatněním práva; dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně toliko postupem podle §164 o. s. ř. opravil nesprávné označení účastníků řízení (označení „žalobce“ a „žalovaná“ nahradil označením „navrhovatel“ a „účastník řízení“, resp. „za účasti“). To vše navíc v situaci, kdy prvnímu (včasnému) odvolání navrhovatele do usnesení č. j. 42 Cm 86/2005-264 odvolací soud vyhověl a soud prvního stupně opravovaným usnesením č. j. 42 Cm 86/2005-330 odmítl druhé odvolání, směřující do téhož rozhodnutí.
[6] Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. §241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
[7] Městský soud v Praze dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení byl v posuzované věci poučen soudem prvního stupně již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním mnohokrát obracel a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2398/2017).
[8] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, či ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 26 Cdo 934/2023].
[9] Jelikož dovolatel nesplnil podmínku dle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu