ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.24.2023.1
KSPH 36 INS 28162/2012
77 ICm 3381/2021
sp. zn. 29 ICdo 24/2023-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobců a/ J. H. , a b/ V. H. , proti žalovaným 1/ ALTER EGO H+H s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1446/53, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 26465396, 2/ J. K. , a 3/ Hlista & Pril, v. o. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29059054, jako insolvenčnímu správci žalobce a/, o hlavní intervenci, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 3381/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně b/, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012, o dovolání žalobkyně b/, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2022, č. j. 77 ICm 3381/2021, 101 VSPH 474/2022-39 (KSPH 36 INS 28162/2012), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 7. prosince 2021 se žalobci [a/ J. H. a b/ V. H.] domáhali vůči žalovaným [1/ ALTER EGO H+H s. r. o., 2/ J. K. a 3/ Hlista & Pril, v. o. s.] s odkazem na §91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), určení, že mají vedle prvního žalovaného „právo domáhat se určení neplatnosti a neúčinnosti dohody o vypořádání jejich společného jmění ze dne 20. října 2019“ (dále též jen „dohoda o vypořádání“), kterou mezi sebou uzavřeli druhý a třetí žalovaný v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobkyně b/ u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012. Incidenční spor, ve kterém se první žalovaný (coby žalobce) domáhá určení neplatnosti předmětné dohody o vypořádání, je veden insolvenčním soudem pod sp. zn. 80 ICm 3666/2019.
2. K výzvě insolvenčního soudu ze dne 31. ledna 2022, č. j. 77 ICm 3381/2021-4, žalobci doplnili žalobu podáním ze dne 15. února 2022 (č. l. 6).
3. Usnesením ze dne 27. dubna 2022, č. j. 77 ICm 3381/2021-21, insolvenční soud žalobu odmítl (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
4. Insolvenční soud – vycházeje z §43 odst. 1 a 2, §79 odst. 1 a §91a o. s. ř. – dospěl k závěru, že podání žalobců zůstalo i přes jejich doplnění nejasné, neurčité a nesrozumitelné. Žalobci neoznačili, čeho se domáhají a z jakého důvodu; pro uvedené vady žaloby není možné pokračovat v řízení.
5. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. srpna 2022, č. j. 77 ICm 3381/2021, 101 VSPH 474/2022-39 (KSPH 36 INS 28162/2012), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu. Žaloba neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností a žalobci neoznačili žádná tvrzení o tom, že mají zákonné hmotné právo k věcem, o nichž probíhá řízení mezi žalovanými. K tomu dodal, že podání žalobců nelze považovat za incidenční žalobu ve smyslu §159 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně b/ dovolání, které má (posuzováno podle obsahu) za přípustné k řešení právních otázek týkajících se náležitostí žaloby a náležitostí výzvy k odstranění vad žaloby; tyto otázky odvolací soud zodpověděl (podle jejího názoru) v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že žalobu řádně doplnila, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
10. Ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové, a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
11. V tzv. sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok, či jinak řečeno nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem). Rozhodujícími skutečnostmi se přitom (ve smyslu §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem. K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Výzva k odstranění vad podání podle §43 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti, také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
13. Výše uvedené závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, se plně prosadí i v poměrech dané věci, když žaloba (posuzováno dle jejího obsahu) neobsahuje údaj o tom, jaké (oproti žalovaným lepší) právo žalobcům svědčí, přičemž tento nedostatek žalobci, ač byli řádně (v souladu s §43 odst. 1 o. s. ř.) insolvenčním soudem vyzváni, v určené lhůtě (ani následně v průběhu odvolacího řízení) neodstranili.
14. K povaze sporu z tzv. hlavní intervence směřující do incidenčních řízení a (obecným) náležitostem žaloby podle ustanovení §91a o. s. ř. srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 23/2023; ohledně požadavku na určitost žaloby z hlavní intervence srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2023, sen. zn. 29 ICdo 42/2023, či usnesení ze dne 26. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 40/2023.
15. Současně nelze mít pochybnosti o tom, že nelze přihlížet k „doplnění“ (odstranění vad) žaloby, které žalobkyně případně učinila (až) v dovolání (§241a odst. 6 o. s. ř.).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu