ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.392.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 392/2023-1133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. S ., t. č. neznámého pobytu, stíhaného jako uprchlého podle §302 a násl. tr. ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 20/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 10/2021, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 20/2022.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. 2 T 10/2021, byl obviněný M. S. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití §313 tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak zvlášť závažným zločinem účasti na teroristické skupině podle §312a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
jako občan České republiky, v úmyslu podpořit svojí aktivní účastí v ozbrojeném konfliktu proti vládě Ukrajiny nelegální separatistické struktury na území Doněcké oblasti ve východní části Ukrajiny, které samy sebe deklarují jako tzv. Doněckou lidovou republiku a usilují v rozporu s ukrajinskou ústavou o násilné odtržení části území od Ukrajiny a vytvoření samostatného státního útvaru, tzv. Doněcké lidové republiky, vycestoval dne 30. 6. 2014 z České republiky nejdříve osobním vozidlem a poté vlakem přes Kyjev do Doněcka, kam přijel 2. 7. 2014, po příjezdu na území ovládané vojensky organizovanými jednotkami tzv. Doněcké lidové republiky, která byla separatisticky v rozporu s ukrajinskou ústavou vyhlášena dne 7. 4. 2014 jako nezávislý stát a na jimi ovládaném území byly vytvořeny některékvazi státní struktury s vojenskými a bezpečnostními složkami, se zde nechal vyzbrojit a vystrojit a aktivně se zapojil do bojů proti ukrajinským vládním jednotkám v řadách jednotky „Cygane“, a to při bojích o město Kramatorsk na severním stanovišti směrem na Slovjansk a obec Severne, následně se na základě rozkazu přesunul a účastnil se bojů o město Gorlivka, přičemž v bojích byly nasazeny těžké zbraně a zahynul nezjištěný počet ukrajinských vojáků, v srpnu 2014 se účastnil jako velitel tankové roty tzv. srpnové ofenzivy, při níž došlo k ovládnutí města Ilovajsk a jeho okolí příslušníky separatistických jednotek, přičemž v bojích zahynulo až 1 000 ukrajinských vojáků, v říjnu 2014 vstoupil do řad tzv. Donského kozáckého vojska a na přelomu roku 2014 a 2015 se účastnil jako tankista bojů v okolí měst Debalceve, Kirovske a Ždanivka, v nichž zahynuly stovky ukrajinských vojáků, v dubnu 2015 se stal velitelem tankové roty a poté se v červnu 2015 stal velitelem dělostřelecké baterie, od ledna 2016 působil jako velitel tankového praporu, přičemž na různých pozicích ve vojenských strukturách tzv. Doněcké lidové republiky se vztahy nadřízenosti a podřízenosti působil nejméně do května 2018,
přičemž činnost těchto struktur a vyhlášení nezávislosti byly zcela v rozporu se články 17, 37, 73 a 132 Ústavy Ukrajiny, podle nichž je ochrana svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny povinností všeho ukrajinského lidu, na území Ukrajiny se zakazuje zřizování a provozování ozbrojených útvarů, které nejsou zřízeny v souladu se zákonem, vznik a činnost politických stran a veřejných sdružení je zakázána, pokud jejich programové cíle nebo akce směřují k porušení svrchovanosti a územní celistvosti státu a změně ústavního pořádku násilnými prostředky, politické strany a veřejná sdružení nemohou mít polovojenské jednotky, otázky změny území Ukrajiny se řeší výhradně formou celonárodního referenda a územní struktura Ukrajiny je založena na principech jednoty a nedělitelnosti území státu .
2. Za uvedené trestné činy byl jmenovaný obviněný soudem prvního stupně odsouzen podle §311 odst. 2 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání , o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 20/2022 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. S. uznal vinným přečinem účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
jako občan České republiky v úmyslu podpořit svou aktivní účastí v ozbrojeném konfliktu proti vládě Ukrajiny nelegální separatistické struktury na území Doněcké oblasti ve východní části Ukrajiny, které samy sebe deklarovaly jako Doněckou lidovou republiku a usilovaly v rozporu s ukrajinskou ústavou o násilné odtržení části území od Ukrajiny a vytvoření samostatného státního útvaru, tzv. Doněcké lidové republiky, vycestoval dne 30. června 2014 z České republiky nejdříve osobním vozidlem a poté vlakem přes Kyjev do Doněcka, kam přijel dne 2. července 2014, po příjezdu na území ovládané vojensky organizovanými jednotkami tzv. Doněcké lidové republiky, která byla separatisticky v rozporu s ukrajinskou ústavou vyhlášena dne 7. dubna 2014 jako nezávislý stát a na jimi ovládaném území byly vytvořeny některé kvazi státní struktury s vojenskými a bezpečnostními složkami, se zde nechal vyzbrojit a vystrojit a aktivně se zapojil do bojů proti ukrajinským vládním jednotkám v řadách jednotky „Cygane“, a to při bojích o město Kramatorsk na severním stanovišti směrem na Slavjansk a obec Severne, následně se na základě rozkazu přesunul a účastnil se bojů o město Gorlivka, přičemž v bojích byly nasazeny těžké zbraně a zahynul nezjištěný počet ukrajinských vojáků, v srpnu 2014 se účastnil jako velitel tankové roty tzv. srpnové ofenzivy, při níž došlo k ovládnutí města Ilovajsk a jeho okolí příslušníky separatistických jednotek, přičemž v bojích zahynulo až 1.000 ukrajinských vojáků, v říjnu 2014 vstoupil do řad tzv. Donského kozáckého vojska a na přelomu roku 2014 a 2015 se účastnil jako tankista bojů v okolí měst Debalceve, Kirovske a Ždanivka, v nichž zahynuly stovky ukrajinských vojáků, v dubnu 2015 se stal velitelem tankové roty a poté se v červnu 2015 stal velitelem dělostřelecké baterie, od ledna 2016 působil jako velitel tankového praporu, přičemž na různých pozicích ve vojenských strukturách tzv. Doněcké republiky se vztahy nadřízenosti a podřízenosti působil nejméně do května 2018 .
4. Za uvedený přečin byl jmenovaný obviněný soudem druhého stupně odsouzen podle §321a tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 20/2022, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. S. dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje s právním posouzením jednání obviněného odvolacím soudem. Správným podle něj bylo naopak právní posouzení věci Městským soudem v Praze, které také zcela korespondovalo s jeho skutkovými zjištěními, proti nimž neměl odvolací soud žádných námitek. Podle nejvyššího státního zástupce není sporu o tom, že dne 28. 6. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 130/2022 Sb., jímž byl novelizován mj. tr. zákoník, do něhož byla počínaje tímto datem nově zařazena skutková podstata trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a. Úmyslem zákonodárce v daném případě nicméně nebylo zavedení privilegované skutkové podstaty ve vztahu ke skutkovým podstatám trestných činů, podle nichž byla obdobná jednání pachatelů dosud posuzována. Připomněl, že zavedení nové skutkové podstaty bylo navrhováno již v roce 2019 a důvodová zpráva k předmětné novele je v zásadě totožná s důvodovou zprávou k vládnímu návrhu zákona ze dne 30. 10. 2019, který byl zařazen jako sněmovní tisk 639. Za dobu oněch zhruba tří let se přitom situace vcelku zásadně změnila, a to v tom smyslu, že od té doby byla za účast v bojích na Ukrajině v jednotkách separatistů pravomocně odsouzena řada obviněných, jejichž jednání byla v návaznosti na provedené dokazování a ustálení skutkového stavu posouzena jako zločiny teroristického útoku podle §311 tr. zákoníku, účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku či účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 tr. zákoníku. Přestože vznik uvedené novely byl dobově podmíněn, nelze interpretací jejího obsahu podle nejvyššího státního zástupce dovodit to, co naznačuje Vrchní soud v Praze, totiž že by smyslem jejího přijetí mělo být faktické zvýhodnění pachatelů této trestné činnosti. Je tomu právě naopak.
7. Vrchní soud v Praze podle názoru nejvyššího státního zástupce vadně interpretoval důvodovou zprávu vztahující se ke změně tr. zákoníku a na této vadné interpretaci založil svůj chybný závěr o speciální povaze nové skutkové podstaty, což mělo posléze za následek nesprávné právní posouzení jednání obviněného M. S. Z důvodové zprávy totiž ve skutečnosti jednoznačně vyplývá, že faktickým důvodem pro zavedení nové skutkové podstaty §321a tr. zákoníku bylo zjištění zákonodárce, že účast v ozbrojeném konfliktu na straně jiných než vládních jednotek může být v některých případech obtížně postižitelná právě s ohledem na problémy související se shromážděním potřebných a dostatečně silných a přesvědčivých důkazů odůvodňujících právní kvalifikaci pachatelova jednání některou ze zavedených skutkových podstat. Jestliže však naopak shromážděné důkazy svědčí – podobně, jako tomu bylo i v předmětné trestní věci obviněného M. S. – pro spolehlivý závěr o naplnění všech znaků skutkových podstat trestných činů účasti na teroristické skupině či teroristického útoku, neexistuje podle nejvyššího státního zástupce žádný zákonný důvod, který by takovému posouzení pachatelova jednání bránil.
8. Z obsahu odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu je zřejmé, že Městský soud v Praze, kromě toho, že dospěl k přesvědčivým skutkovým zjištěním, jejichž správnost aproboval také odvolací soud, náležitě odůvodnil, proč mají jednotky separatistů charakter teroristické skupiny a z jakých důvodů bylo jednání obviněného posouzeno i jako teroristický útok. V příslušných částech odůvodnění jeho rozsudku je precizován charakter jednání obviněného a současně jsou v nich rozvedeny také podrobné úvahy odůvodňující soudem užitou právní kvalifikaci. Ostatně ani Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku neuvedl žádné konkrétní výhrady, jimiž by rozporoval závěry prvostupňového soudu, podle kterých se obviněný M. S. začlenil do teroristické skupiny a aktivně se podílel na páchání teroristických útoků. Odlišnou právní kvalifikaci odvodil pouze z nesprávného názoru, že novelou zavedená skutková podstata trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a tr. zákoníku je k ostatním ustanovením reagujícím na podobnou trestnou činnost normou speciální. Nejvyšší státní zástupce však zdůraznil, že nabytím účinnosti novely tr. zákoníku provedené zákonem č. 130/2022 Sb. se nikterak nezměnil ani teroristický charakter jednotek separatistů, ani povaha jednání, za které byl obviněný M.S. odsouzen.
9. Upozornil dále na to, že Vrchní soud v Praze v odstavci 8. odůvodnění svého rozsudku pouze stručně akcentoval snahu zákonodárce překlenout mezeru v situacích, kdy nelze postihnout účast pachatele v ozbrojeném konfliktu v rámci skutkové podstaty trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle §321 tr. zákoníku (či některých dalších skutkových podstat – zmiňuje konkrétně §319, §320, §312a a §361 tr. zákoníku), přičemž v tomto směru nahradil zmínku o tzv. Islámském státu, který je uveden přímo v důvodové zprávě, zmínkou o samozvané Doněcké lidové republice. Odvolací soud však podle nejvyššího státního zástupce zcela pominul, že přes nemožnost posoudit takové jednání jako trestný čin podle §321 tr. zákoníku rozhodně nebylo a není (a to ani po zmiňované novele tr. zákoníku účinné od 28. 6. 2022) vyloučeno kvalifikovat jednání obdobné aktivitám obviněného M. S. a spáchané za srovnatelných skutkových okolností podle jiných, typicky „teroristických“ skutkových podstat. Závěr odvolacího soudu v tom smyslu, že skutková podstata §321a tr. zákoníku je speciální vůči těmto jiným skutkovým podstatám, je tudíž nesprávný a z ničeho nevyplývá. V odůvodnění návrhu zmiňované novely tr. zákoníku nic takového konstatováno není, přičemž z jejího vymezení a z textu důvodové zprávy lze naopak jednoznačně dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo pouze postihnout i taková jednání, která by jinak s ohledem na těžkosti při obstarání důkazů a deficit ve skutkových zjištěních byla obtížně postižitelná podle jiných skutkových podstat. Ve skutečnosti se tedy v případě trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu ve smyslu §321a tr. zákoníku jedná o skutkovou podstatu subsidiární a nikoliv speciální. Pokud tedy soud v konkrétním případě dospěje k závěru, že jsou spolehlivě prokázány a naplněny všechny znaky skutkové podstaty jiného trestného činu odrážejícího závažnost a nebezpečnost pachatelova jednání, jako tomu bylo i v případě obviněného M. S., není důvod aplikovat tuto subsidiární skutkovou podstatu.
10. Na podporu závěru o toliko subsidiární a nikoli speciální povaze uvedené nové skutkové podstaty nejvyšší státní zástupce nad rámec uvedeného zmínil trestní věc projednávanou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 11 Tdo 121/2022. V ní bylo o dovolání obviněného rozhodováno dne 28. 6. 2022, tedy již za účinnosti novelizovaného tr. zákoníku, přičemž Nejvyšší soud shledal právní kvalifikaci jednání tam stíhaného pachatele (která odpovídala právní kvalifikaci jednání obviněného M. S. a rovněž skutkové okolnosti byly velmi podobné) správnou a neměl k ní žádné výhrady. Obdobně podle něj stojí za připomenutí také usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 2875/22. Jím byla odmítnuta stížnost odsouzeného stěžovatele (pravomocně odsouzeného pro trestný čin podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku za použití §313 tr. zákoníku), který v ní akcentoval právě novelu tr. zákoníku provedenou zákonem č. 130/2022 Sb. a vyjádřil požadavek na posouzení vlastního jednání (toto bylo zčásti podobné jednání obviněného M. S.) jako trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu ve smyslu §321a tr. zákoníku. Jeho argumenty však Ústavní soud nevyslyšel a zdůraznil, že stěžovatel ani nepředložil žádnou relevantní argumentaci svědčící pro závěr, že jím spáchaný skutek měl být posouzen právě podle ustanovení §321a tr. zákoníku a nikoli jako teroristický útok.
11. Z uvedeného tedy podle názoru nejvyššího státního zástupce vyplývá, že skutková podstata trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a tr. zákoníku nebude s ohledem na její subsidiární povahu aplikovatelná na jednání naplňující znaky jiných skutkových podstat, a to jednání typicky spojená se zapojením pachatele do bojů v řadách protivládních jednotek útočících na vládní jednotky a civilisty suverénního státu s cílem dosáhnout odtržení části území tohoto státu, jež budou mít charakter teroristického útoku, přičemž struktura, do níž byl pachatel zapojen, bude naplňovat pojmový znak teroristické skupiny. Podle nové skutkové podstaty §321a tr. zákoníku by pak mohlo být v konkrétním případě posouzeno kupříkladu zapojení pachatele do různých ozbrojených skupin, které mezi sebou bojují o moc a nadvládu nad určitým územím, kde stát nevykonává účinnou kontrolu (typicky může jít o některé africké země), nebo v případech účasti pachatele v řadách různých žoldnéřských jednotek či tzv. kontraktorů, u kterých nebude spolehlivě prokázán charakter teroristické skupiny ani páchání teroristických útoků.
12. V případě obviněného M. S. však ze skutkových zjištění Městského soudu v Praze jednoznačně vyplývá, že tento se přibližně v době od druhé poloviny roku 2014 do května 2018 prokazatelně aktivně účastnil bojových akcí proti ukrajinské armádě, a to jako člen ozbrojených skupin tzv. Doněcké lidové republiky. Tyto ozbrojené složky lze nepochybně považovat za teroristickou skupinu ve smyslu §129a tr. zákoníku (to, zda je nějaká skupina vedena na seznamu teroristických skupin či nikoli, není z hlediska skutkové podstaty §312a tr. zákoníku podstatné), která naplňuje znaky organizované zločinecké skupiny ve smyslu §129 tr. zákoníku. Jedná se totiž o společenství více trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. V případě ozbrojených složek tzv. Doněcké lidové republiky navíc jde o společenství trvalejšího charakteru (Doněcká lidová republika, stejně jako Luhanská lidová republika, formálně vyhlásila svoji nezávislost na Ukrajině již na jaře 2014), jehož činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, a je zaměřené na páchání trestného činu vlastizrady formou teroristického útoku nebo teroru (§309 tr. zákoníku), trestného činu teroristického útoku (§311 tr. zákoníku) nebo trestného činu teroru (§312 tr. zákoníku). Ozbrojené složky tzv. Doněcké lidové republiky, jejichž součástí byl i obviněný M. S., vyvíjely zjevnou činnost zaměřenou proti vládě Ukrajiny, proti jejímu ústavnímu zřízení a územní celistvosti, a to s úmyslem narušit její základní politickou strukturu, přičemž jejich cílem bylo přinutit vládu Ukrajiny, aby strpěla odtržení části svého území. Obviněný se činnosti této ozbrojené skupiny účastnil aktivně, přičemž jejího cíle si byl velmi dobře vědom, stejně jako mu byla známa skutečnost, že za takové protizákonné jednání mu v České republice hrozí vysoký trest odnětí svobody. Vzhledem ke zjištění, že prokazatelně působil v řadách bojové jednotky „Cygane“ a tzv. Donského kozáckého vojska a také jako velitel tankové roty a později jako velitel dělostřelecké baterie a tankového praporu, přičemž se aktivně a opakovaně účastnil bojů, při nichž jen v průběhu druhé poloviny roku 2014 a počátku roku 2015 zahynulo až tisíc ukrajinských vojáků, je nepochybné, že v rámci své aktivity prováděl útoky ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví. Městský soud v Praze proto nijak nepochybil, kvalifikoval-li jeho jednání jako zvlášť závažný zločin teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití §313 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, a dále jako zvlášť závažný zločin účasti na teroristické skupině podle §312a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
13. Nejvyšší státní zástupce proto uzavřel, že Vrchní soud v Praze, který jednání obviněného M. S. kvalifikoval pouze jako přečin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 28. 6. 2022, nesprávně právně posoudil skutek, a tím své rozhodnutí zatížil vadou naplňující uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
15. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřila obhájkyně obviněného . Uvedla, že se zcela ztotožňuje s právní kvalifikací jednání obviněného Vrchním soudem v Praze, tj. s jeho posouzením jako přečinu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku, neboť tato skutková podstata vystihuje povahu trestné činnosti kladené obviněnému za vinu daleko lépe než skutková podstata zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Poukázala na to, že z příslušné důvodové zprávy k zákonu č. 130/2022 Sb., kterým se mění tr. zákoník, vyplývá, že účelem vtělení trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konflikt do tr. zákoníku byla snaha postihnout trestněprávně relevantní jednání, jež nemohla být postižena podle §321 tr. zákoníku, který dopadá pouze na občany České republiky, kteří v rozporu s jiným právním předpisem konali službu ve vojsku nebo v ozbrojených silách jiného státu, tj. cizího státu uznaného Českou republikou, nikoliv už však ve službách nestátních ozbrojených entit, vykazujících určitou míru organizace, stejně tak jako ve službách útvarů, které sice obdobně jako stát fungují či se tak označují, ale státem nejsou (typicky např. tzv. Islámský stát či právě Doněcká lidová republika). Připomněla rovněž, že uvedená důvodová zpráva dále podotýká, že v budoucnu mohou nastat situace, v nichž bude velice složité posoudit, která ozbrojená skupina je státní (podléhající státnímu vedení) a která nikoliv. Ze stejného důvodu pak zákonodárce spáchání trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §221a tr. zákoníku postihuje stejnou trestní sazbou, jako je tomu právě v případě trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle §221 tr. zákoníku. Zákonodárcem předvídaná nejistota ve státním či nestátním postavení jednotlivých ozbrojených skupin je však podle obhájkyně obviněného zcela vyloučena v případě výše jmenované Doněcké lidové republiky, kde je situace naopak absolutně jednoznačná a o aplikovatelnosti ustanovení §221a tr. zákoníku tak v tomto případě nemůže být nejmenších pochyb. Z těchto důvodů obhájkyně obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i tr. ř. odmítl, popř. aby bylo toto dovolání podle §265j tr. ř. zamítnuto. Vyjádřila rovněž souhlas s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
21. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v neprospěch obviněného M. S. byl napaden rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl jmenovaný obviněný po zrušení odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití §313 tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak zvlášť závažným zločinem účasti na teroristické skupině podle §312a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nově uznán vinným přečinem účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku.
23. Podstatou dovolací argumentace nejvyššího státní zástupce je s určitou mírou zjednodušení jeho názor, že právní posouzení skutku odvolacím soudem je nesprávné, neboť přečin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a tr. zákoníku je vůči trestným činům, jimiž byl obviněný M. S. uznán vinným soudem prvního stupně, subsidiární a nikoliv speciální, jak uzavřel odvolací soud, a jednání obviněného tak mělo být kvalifikováno v souladu s právními závěry nalézacího soudu.
24. Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu a napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího rozsudku soudu nalézacího, a jejich přezkoumání z hlediska námitek uplatněných nejvyšším státním zástupcem v podaném dovolání, považuje předně za vhodné konstatovat zásadní body argumentace, které vedly nalézací soud k závěru o tom, že se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů, respektive argumentace, které vedly odvolací soud k závěru o tom, že se obviněný dopustil přečinu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku.
25. Pro úplnost lze dodat, že oba soudy vycházely při formulaci svých právních závěrů prakticky ze stejného skutkového stavu věci, s výhradou, že Vrchní soud v Praze ze skutkové věty zformované Městským soudem v Praze vypustil závěrečný odstavec obsahující výčet čtyř konkrétních článků Ústavy Ukrajiny, které byly činností nelegálních separatistických struktur tzv. Doněcké lidové republiky porušeny (rozpor jednání těchto struktur s ukrajinskou ústavou je nadále vyjádřen v úvodní části skutkové věty, kterou převzal odvolací soud v podstatě beze změn).
26. Jak již bylo výše konstatováno, nalézací soud uznal obviněného vinným jednak zvlášť závažným zločinem teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku , ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití §313 tr. zákoníku , spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (a to s odůvodněním, že obviněný jednal v úmyslu poškodit ústavní zřízení a obranyschopnost Ukrajiny, narušit základní politickou strukturu Ukrajiny a protiprávně přinutit vládu Ukrajiny, aby něco trpěla, provedl útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, uvedený čin spáchal jako člen organizované skupiny, a tento trestný čin spáchal jako člen organizované zločinecké skupiny ), jednak zvlášť závažným zločinem účasti na teroristické skupině podle §312a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (s odůvodněním, že obviněný se jako člen účastnil činnosti teroristické skupiny, která naplňuje znaky organizované zločinecké skupiny ).
27. Nalézací soud své právní závěry rozvedl bod body 55. až 68. rozsudku. K jedné ze zásadních otázek (k tomu viz dále bod 32. tohoto rozhodnutí) významných pro správné právní posouzení, tedy pokud jde o vyhodnocení, jaký útvar lze z právního hlediska považovat za stát a ve prospěch jakého útvaru obviněný jednal, se nalézací soud vyjádřil pod bodem 85. rozsudku. Zde uvedl, že (i) trestní soud je povinen vycházet z norem a pravidel mezinárodního práva veřejného, přičemž soud při tomto posouzení vycházel z obecného výkladu dle odborné literatury, jež vychází především z Montevidejské úmluvy o právech a povinnostech státu z roku 1933. Podle tohoto výkladu je státem útvar splňující 3 definiční prvky, a to vymezené území, trvalé obyvatelstvo a vláda. Montevidejská úmluva pak dodává ještě požadavek na schopnost vstupovat do mezinárodních vztahů, avšak dle čl. 2 není formální uznání státu mezinárodním společenstvím podmínkou jeho existence. Zatímco Ukrajina tyto tři, resp. čtyři, atributy splňuje, tzv. Doněcká lidová republika nikoli, neboť tato se nachází na území Ukrajiny, které je obydleno ukrajinským obyvatelstvem, nemá legitimní vládu a ani nelze uvažovat o její schopnosti vstupovat do mezinárodních vztahů, když tato „republika“ není uznávána žádným členským státem OSN a nadto je mezinárodním společenstvím činnost tohoto útvaru pokládána za narušování či ohrožování územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny, proto vůči nim byla přijata restriktivní opatření (např. rozhodnutí Rady č. 2014/145/SZBP, jehož přílohou je i sankční seznam osob a útvarů, jež se dopouštějí činnosti narušující nebo ohrožující celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, přičemž dne 25. 7. 2014 byla na tento seznam zapsána i tzv. Doněcká lidová republika [čl. 201]).
28. Pokud jde o objektivní stránku předmětných trestných činů z hlediska jejich teroristického charakteru, nalézací soud uvedl, že objektivní stránka trestného činu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití §313 trestního zákoníku, spočívá v tom, že pachatel jako člen organizované skupiny v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost Ukrajiny, narušit základní politickou strukturu Ukrajiny a protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci, aby něco trpěla, provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví. Objektivní stránka v případě této skutkové podstaty tedy spočívá v provedení úmyslného útoku na život nebo zdraví člověka, přičemž takový útok může být proveden násilím, lstí nebo jakýmkoli jiným, život nebo zdraví ohrožujícím způsobem (Šámal, P. et al.; Trestní zákoník, 2. vydání, 2012, s. 3049–3060). Obžalovaný svým jednáním naplnil tento obligatorní znak skutkové podstaty tím, že se aktivně a dobrovolně zapojil do činnosti ozbrojených jednotek separatistů, v nichž působil jako velitel tankové roty či velitel dělostřelecké baterie. Obžalovaný byl těmito jednotkami vyzbrojen a vystrojen k boji, přičemž jde o aktivity směřující proti lidskému životu a zdraví, čehož si byl obžalovaný vědom, neboť v rámci konverzace s F. B. uvedl, že při bojích o Debalčevo zemřelo cca 2 000 vojáků. Nadto je třeba podotknout, že obžalovaný neprovedl útok ohrožující život nebo zdraví člověka pouze jedinkrát, avšak tyto útoky prováděl opakovaně po dobu trvající několik let.
29. Je skutečností, že nalézací soud o vině (a trestu) obviněného rozhodoval dne 4. 1. 2022, tedy v době před novelou trestního zákoníku (zákon č. 130/2022 Sb.), kterou byla s účinností dne 28. 6. 2022 do trestního zákoníku nově zařazena skutková podstata trestného činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a tr. zákoníku, tedy logicky se nemohl zabývat a zvažovat podmínky pro aplikaci této skutkové podstaty. Pro úplnost lze doplnit, že z hlediska časové působnosti zákona (§2 odst. 1 tr. zákoníku) nalézací soud toliko pod bodem 61. uvedl, že skutek, pro který byl obviněný před soud postaven, je třeba posoudit podle trestního zákoníku účinného do 31. 1. 2019, neboť později novelizovaná právní úprava není pro obžalovaného příznivější.
30. Odvolací soud , který v této trestní věci o odvolání obviněného rozhodoval dne 13. 12. 2022, tedy již po účinnosti uvedené novely, právě s ohledem na tuto novelu jednání obviněného kvalifikoval jako přečin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku (a to s odůvodněním, že obviněný se účastnil činnosti nestátní ozbrojené skupiny zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu tím, že se zapojil do bojové činnosti takové skupiny ).
31. K právní stránce věci se odvolací soud vyjádřil pod body 8. až 9. svého rozsudku. Zde uvedl, že oproti době, kdy byl napadený rozsudek Městským soudem v Praze vyhlašován, nastala zcela nová situace ve vztahu k právnímu posouzení předmětného skutku, a to novelizací trestního zákoníku, která byla provedena zákonem z 11. května 2022 č. 130/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jenž nabyl účinnosti dne 28. června 2022. V rámci této novelizace byla do trestního zákoníku přidána skutková podstata trestného činu Účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu (§321a tr. zákoníku). Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení je jeho podstatou postihování některých forem jednání osob účastnících se na faktické činnosti nestátních ozbrojených skupin zaměřených na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu, a to i v případech, kdy se určitá jednání daných osob jeví z hlediska bezpečnosti České republiky, ale i státu, na jehož území ozbrojený konflikt probíhá, jako velmi závažná a společensky škodlivá. K jejich spáchání bude potřeba specifického úmyslu, který je v případě poskytování či podstoupení výcviku nebo v případě odcestování s cílem zapojit se do bojové činnosti uskupení ve skutkové podstatě výslovně uveden. Z téže důvodové zprávy pak vyplynulo, že zákonodárce tímto ustanovením chtěl nahradit legislativní skulinu, která vznikala při aplikaci ustanovení §321 trestního zákoníku v případech, ve kterých pachatel sice vykonává službu v cizím vojsku, jedná se ale o vojska nestátních entit, byť ozbrojených a vykazujících určitou míru organizace, stejně tak jako v případě útvarů, které sice obdobně jako stát fungují či se tak označují, ale státem nejsou (typicky samozvaná Doněcká lidová republika). Uvedený paragraf byl do zákona uveden též pro případy jednání naplňujících skutkové podstaty jiných trestných činů (jmenována jsou ustanovení §§319, 320, 312a a §361 trestního zákoníku) a k těmto ustanovením se stal právní normou speciální. S ohledem na uvedenou změnu v zákoně a po zjištění, že jednáním obžalovaného M. S. byla skutková podstata nově do zákona zařazeného trestného činu naplněna (obžalovaný se účastnil činnosti nestátní ozbrojené skupiny zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území cizího státu tím, že se zapojil do bojové činnosti takové skupiny) byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu v celém rozsahu zrušen a po vyslovení viny skutkovým stavem zjištěným v předchozím řízení bylo jednání obžalovaného M. S. právně posouzeno jako trestný čin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) trestního zákoníku účinném od 28. 6. 2022, a z hlediska časové působnosti deliktu pak bylo nutno vycházet z ustanovení §2 odst. 1 trestního zákoníku, podle nějž se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
32. Na tomto místě je nutno poznamenat, že uvedení Doněcké lidové republiky odvolacím soudem při citaci důvodové zprávy neodpovídá jejímu textu, neboť na tomto místě důvodové zprávy zákonodárce uvádí „ (typicky např. tzv. Islámský stát)“. Lze tak usuzovat, že odvolací soud v rámci svých úvah využil argumenty vyplývající z důvodové zprávy na základě (nesprávného) ztotožnění charakteru tzv. Islámského státu a Doněcké lidové republiky.
33. Po této rekapitulaci právních závěrů obou soudů a zásadních momentů jejich odůvodnění pak musel Nejvyšší soud konstatovat, že se s uvedeným právním názorem odvolacího soudu nelze ztotožnit. Naopak bylo možné ztotožnit se s právním posouzení věci Městským soudem v Praze, a to jednak z důvodů, které byly nalézacím soudem zmíněny v odůvodnění jeho rozsudku a částečně zmíněny výše v tomto rozhodnutí, jednak z těchto dalších důvodů.
34. S posuzovanou trestní věcí jsou z hlediska odpovídající a správné právní kvalifikace na základě stabilizovaného skutkového stavu věci spojeny tyto zásadní problémy. Jednak jde o otázku retroaktivity trestních zákonů a z ní vyplývající příkaz retroaktivity in bonum partem (ve prospěch pachatele), jednak jde o otázku posouzení jednočinného souběhu posuzovaných trestných činů a vztahů mezi nimi, případně důvodů, které tento souběh vylučují při užití pozdějšího zákona, který je pro pachatele příznivější. Je skutečností, že oba nižší soudy se naznačeným okruhem problémů doposud nezabývaly, což je u nalézacího soudu pochopitelné, neboť tento soud rozhodoval v době před shora uvedenou novelou trestního zákoníku a řešením těchto problémů tak de facto nebyl vystaven. Odvolací soud pak obě naznačené otázky vyřešil nesprávným způsobem, a to ve spojení s nesprávným posouzením charakteru ne/státního zřízení Doněcké lidové republiky.
35. Pokud jde o zásadu příkazu retroaktivity in bonum partem , tedy situace, kdy je pozdější zákon pro pachatele příznivější, pak tato zásada nepůsobí při aplikaci trestního zákoníku nijak izolovaně, ale i v takovýchto případech je třeba respektovat další zásady, o něž se opírá trestní právo, resp. interpretace i aplikace jeho norem. Jinak řečeno, v případě postupu podlé této zásady, kdy je třeba užít pozdější příznivé ustanovení, resp. obecný institut či novou skutkovou podstatu, je nezbytné nadále postupovat standardně, jako v ostatních případech. Tedy pokud shora uvedená novela tr. zákoníku č. 130/2022 Sb. nabízí v §321a skutkovou podstatu přečinu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu jakožto deliktu méně pro společnost škodlivého, než byly dosavadní právní kvalifikace jednání pachatele v projednávané věci, nelze tuto právně kvalifikační možnost akceptovat bez dalšího jako výlučnou, tedy jen s odkazem na příkaz retroaktivity ve prospěch pachatele, jak učinil odvolací soud. Odvolací soud totiž dále nezohlednil, že nová právní úprava konkuruje stávající úpravě, s čímž je namístě se vypořádat stejně, jako s jakýmkoliv jiným případným souběhem trestných činů, tedy bez souvislosti s časovou působností trestních zákonů.
36. V návaznosti na správné posouzení otázky zásady příkazu retroaktivity in bonum partem bylo dále nutné zabývat se otázkou přípustnosti, či vyloučení jednočinného souběhu dosavadní právní kvalifikace jednání v této trestní věci, tak jak ji zvolil nalézací soud a právní kvalifikace podle pozdější úpravy, kterou zvolil odvolací soud. Přestože odvolací soud argumentoval ve svůj prospěch obsahem důvodové zprávy k zákonu č. 130/2022 Sb., kterým byla uvedená novela tr. zákoníku provedena (viz shora body 31. a 32. tohoto rozhodnutí), považuje Nejvyšší soud za důležité znovu uvést rozhodný obsah této důvodové zprávy.
37. Důvodová zpráva k zákonu č. 130/2022 Sb. v bodě 6. obecné části uvádí, že „ stávající právní úprava obsažená v trestním zákoníku v současnosti neumožňuje vždy postihnout osoby, které se účastní činnosti ozbrojených entit zaměřených na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu. Absence možnosti trestního postihu se projevuje i v případech, kdy se určitá jednání daných osob jeví z hlediska bezpečnosti České republiky, ale i státu, na jehož území ozbrojený konflikt probíhá, jako velmi závažná a společensky škodlivá.
V souvislosti s touto problematikou lze zmínit trestný čin služby v cizích ozbrojených silách podle §321 trestního zákoníku . Tato skutková podstata ovšem dopadá pouze na občany České republiky, kteří v rozporu s jiným právním předpisem konají službu ve vojsku nebo v ozbrojených silách jiného státu; tento trestný čin je možné spáchat pouze při službě v ozbrojených složkách cizího, Českou republikou uznaného, státu. Jeho aplikace je naopak vyloučena v případě nestátních entit, byť ozbrojených a vykazujících určitou míru organizace, stejně tak jako v případě útvarů, které sice obdobně jako stát fungují či se tak označují, ale státem nejsou (typicky např. tzv. Islámský stát). V kontextu ozbrojených konfliktů, které jsou často velmi nepřehledné, bude mnohdy navíc velmi složité rozlišit, která ozbrojená skupina je státní (podléhající státnímu vedení) a která nestátní. V případě, že se faktický vztah ozbrojené skupiny se státní mocí neprokáže, nepřipadá aplikace trestného činu podle §321 trestního zákoníku v úvahu. Tentýž závěr je možno učinit i u dalších trestných činů jako je spolupráce s nepřítelem podle §319 trestního zákoníku a válečná zrada podle §320 trestního zákoníku, kdy tyto trestné činy jsou navíc i v základních skutkových podstatách podmíněny vyhlášením válečného stavu nebo stavu ohrožení státu ze strany České republiky, a nelze je tak použít v situacích, kdy se Česká republika nachází v mírovém stavu.
Dalším trestným činem, o kterém lze v dané souvislosti uvažovat, je trestný čin účasti na teroristické skupině podle §312a trestního zákoníku , podle kterého lze postihnout osobu, která založí teroristickou skupinu nebo se činnosti teroristické skupiny účastní. V tomto případě však bude nutné prokázat teroristický charakter takové skupiny, zejména to, že je tato skupina zaměřená na páchání teroristických trestných činů. To může v určitých případech narážet na obtíže spojené s prokazováním takové činnosti, zvláště za situace, kdy se aktivity takové skupiny budou odehrávat daleko od území České republiky v místě ozbrojených konfliktů. Ostatně prokázání tzv. specifického teroristického úmyslu je nezbytné i u dalších „protiteroristických“ skutkových podstat, které by v této souvislosti mohly připadat v úvahu, jakožto jednání přípravného či podpůrného charakteru ve vztahu k členství v teroristické skupině; v daném kontextu lze zmínit zejména cestování s teroristickým úmyslem, resp. jeho organizaci či jiné usnadnění podle §312e odst. 3 trestního zákoníku.
Dále lze zmínit i trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 trestního zákoníku , podle něhož je trestně odpovědný pachatel, který takovou skupinu založí, který se účastní její činnosti nebo který takovou skupinu podporuje. Tato skutková podstata směřuje k ochraně zájmů společnosti před vyšší formou společné trestné činnosti, tedy organizovaným zločinem, přičemž primárně zcela jistě nemíří na situace, kdy se osoby zapojí do činnosti nestátních ozbrojených entit zaměřených na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu. Byť si lze představit, že některé z těchto entit mohou v jednotlivých případech naplnit definiční znaky organizované zločinecké skupiny, většinou tomu tak nebude.
Jako bezpečnostní riziko je však třeba vnímat i určitá jednání osob vykonávaná v rámci jejich účasti v nestátních ozbrojených skupinách zaměřených na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu, které nenaplní definici teroristické skupiny a které ani nebudou podléhat vedení jiného státu. Toto bezpečnostní riziko existuje jak ve vztahu k České republice, tak i ve vztahu k zemi, kde se daný konflikt odehrává. V případě České republiky jde o zvýšenou hrozbu toho, že takové osoby si během své účasti v dané skupině osvojí řadu vojenských praktik s rizikem jejich využití po svém následném návratu do České republiky. Tyto osoby mohou rovněž po svém návratu mít sklon k zakládání různých radikálních či extremistických skupin či k členství v nich nebo ke snaze získat své následovníky v boji. Ve vztahu ke státu, v němž se ozbrojený konflikt odehrává, pak zapojování těchto osob představuje jedno z rizik nežádoucího prodlužování tohoto konfliktu, včetně všech negativních jevů, které s sebou ozbrojený konflikt přináší.
Na základě výše uvedeného lze tak shrnout, že určité formy členství v nestátních ozbrojených skupinách zaměřených na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu lze vnímat jako významnou bezpečnostní hrozbu, kterou však dle současné úpravy není možné či je velmi komplikované trestněprávně postihnout. Navrhovanou změnou by mělo dojít k napravení dnešního nevyhovujícího stavu. Bez významu není ani skutečnost, že kriminalizací účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu probíhajícím na území jiného státu dojde rovněž k narovnání dosavadní disproporce, kdy možnost trestního postihu závisela toliko na skutečnosti, se kterou stranou v ozbrojeném konfliktu daná osoba sympatizovala a ke které se připojila – jednalo-li se o vládního aktéra, šlo dané jednání při splnění dalších podmínek kvalifikovat jako službu v cizích ozbrojených silách dle §321 trestního zákoníku, pokud se však jednalo o aktéra nestátní povahy (například o povstalecké síly), nebylo dané jednání trestněprávně postižitelné.
38. Nejvyšší soud na základě analýzy právě citované důvodové zprávy, jakož i na základě systematického výkladu hlavy IX. zvláštní části tr. zákoníku dospěl ve shodě s nejvyšším státním zástupcem k závěru, že faktickým důvodem, pro který se zákonodárce rozhodl pro zavedení nové skutkové podstaty podle §321a tr. zákoníku, bylo zjištění, že účast v ozbrojeném konfliktu na straně jiných než vládních jednotek může být v některých případech obtížně postižitelná právě s ohledem na problémy související se shromážděním potřebných a dostatečně silných a přesvědčivých důkazů odůvodňujících právní kvalifikaci pachatelova jednání některou ze zavedených skutkových podstat (postihující např. právě účast na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku). Jestliže však shromážděné důkazy svědčí pro spolehlivý závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku, neexistuje žádný důvod, který by takovému posouzení pachatelova jednání bránil, a toto je nutné posoudit jako přísnější trestný čin. Přečin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a tr. zákoníku je totiž vůči trestnému činu účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku toliko subsidiární (srov. ŠÁMAL, P.; RIZMAN, S.; BOHUSLAV, L. §321a. Účast na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 4059), nikoliv speciální, jak chybně uzavřel odvolací soud, a uplatní se tehdy, jestliže nastanou potíže s prokazováním teroristického charakteru ozbrojené skupiny (zejména pokud jde o její zaměření na páchání teroristických trestných činů).
39. V nyní projednávané trestní věci obviněného M. S. bylo přitom nalézacím soudem spolehlivě zjištěno, a odvolací soud proti těmto závěrům neměl žádných výhrad, že jednotky separatistů, jejichž činnosti se obviněný účastnil, mají charakter teroristické skupiny. Jedná se totiž o společenství více trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. V případě ozbrojených složek tzv. Doněcké lidové republiky navíc jde o společenství trvalejšího charakteru (Doněcká lidová republika, stejně jako Luhanská lidová republika, formálně vyhlásila svoji nezávislost na Ukrajině již na jaře 2014), jehož činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, a je zaměřené na páchání trestného činu vlastizrady formou teroristického útoku nebo teroru (§309 tr. zákoníku), trestného činu teroristického útoku (§311 tr. zákoníku) nebo trestného činu teroru (§312 tr. zákoníku). Ozbrojené složky tzv. Doněcké lidové republiky, jejichž součástí byl i obviněný M. S., vyvíjely zjevnou činnost zaměřenou proti vládě Ukrajiny, proti jejímu ústavnímu zřízení a územní celistvosti, a to s úmyslem narušit její základní politickou strukturu, přičemž jejich cílem bylo přinutit vládu Ukrajiny, aby strpěla odtržení části svého území. Obviněný se činnosti této ozbrojené skupiny účastnil aktivně, přičemž jejího cíle si byl velmi dobře vědom, stejně jako mu byla známa skutečnost, že za takové protiprávní jednání mu v České republice hrozí vysoký trest odnětí svobody. Vzhledem ke zjištění, že prokazatelně působil v řadách bojové jednotky „Cygane“ a tzv. Donského kozáckého vojska a také jako velitel tankové roty a později jako velitel dělostřelecké baterie a tankového praporu, přičemž se aktivně a opakovaně účastnil bojů, při nichž jen v průběhu druhé poloviny roku 2014 a počátku roku 2015 zahynulo až tisíc ukrajinských vojáků, je nepochybné, že v rámci své aktivity prováděl útoky ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví. Okolnost, zda je nějaká skupina vedena na seznamu teroristických skupin či nikoli, přitom není z hlediska skutkové podstaty §312a tr. zákoníku podstatná.
40. Za velmi obdobné jednání, jako bylo jednání obviněného M. S. (účast v bojích na ukrajinském Donbase v řadách separatistických jednotek proti vládě Ukrajiny), byl přitom postihnut i obviněný v trestní věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. 11 Tdo 121/2022, přičemž tehdy užitá právní kvalifikace odpovídala právní kvalifikaci jednání obviněného M. S., ke které dospěl soud prvního stupně. Nejvyšší soud nemá ani v nyní projednávané trestní věci obviněného M. S. důvod ničeho měnit na svém stanovisku, že účast v bojích na ukrajinském Donbase v řadách separatistických jednotek proti vládě Ukrajiny vykazuje znaky trestných činů teroristického útoku podle §311 tr. zákoníku a účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku.
41. Vzhledem k tomu, že teroristická povaha separatistických jednotek, jejichž bojových aktivit se obviněný M. S. účastnil, byla, jak shora uvedeno, spolehlivě zjištěna, nebylo na místě jednání tohoto obviněného kvalifikovat (toliko) jako přečin účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku. Tento trestný čin je totiž, jak konstatováno výše v odůvodnění tohoto usnesení, vůči zavedeným „teroristickým“ trestným činům (v tomto případě vůči trestnému činu účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku) toliko subsidiární a původnímu právnímu posouzení nekonkuruje.
42. Z toho důvodu je vyloučen i jednočinný souběh trestného činu účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku a přečinu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku, a to právě s ohledem na vztah subsidiarity [viz ŠÁMAL, P.; RIZMAN, S.; BOHUSLAV, L. §321a. Účast na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 4059. Pokud jde o opačný názor – viz ŠČERBA, Filip. §321a. Účast na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář . 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 27, pak jde o názor nesprávný, zejména s ohledem na to, že tento komentář argumenty pro takový závěr blíže nekonkretizuje a nerozvádí]. Aplikace §321a tr. zákoníku je proto v nyní projednávané věci z důvodu její subsidiární povahy vyloučena. Jednání obviněného M. S. je tak nutno i za účinností zákona 130/2022 Sb. posoudit toliko jako jednočinný souběh trestného činu teroristického útoku podle §311 tr. zákoníku a trestného činu účasti na teroristické skupině podle §312a tr. zákoníku.
43. Pokud jde o námitku obviněného obsaženou v jeho vyjádření k dovolání, že „zákonodárcem předvídaná nejistota ve státním či nestátním postavení jednotlivých ozbrojených skupin, je dle mínění obhajoby zcela vyloučena v případě výše jmenované Doněcké lidové republiky, kde je situace naopak absolutně jednoznačná a o aplikovatelnosti ustanovení §221a zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, tak v tomto případě nemůže být ani nejmenších pochyb.“ , lze tuto námitku označit jako poněkud nelogickou. Je tomu tak proto, že aplikace skutkové podstaty trestného činu podle §321a tr. zákoníku je vyloučena z důvodu výše zmíněné subsidiarity a toto ustanovení míří na situace, kdy panuje nejistota ve státním či nestátním postavení jednotlivých ozbrojených skupin. V nyní posuzované věci je však situace z uvedeného hlediska jednoznačná, hovořící tedy ve prospěch ustanovení primárních, tj. ve prospěch dosavadní právní kvalifikace, jak ji ustálil soud nalézací.
44. Je tak možno uzavřít, že Vrchní soud v Praze nesprávně právně posoudil žalovaný skutek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V důsledku toho pochybil, pokud podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek soudu prvého stupně a podle §259 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. S. nově uznal vinným toliko přečinem účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu podle §321a písm. a) tr. zákoníku.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
45. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. S. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 20/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
46. Vrchnímu soudu v Praze, kterému se věc vrací, se ukládá, aby o předmětné trestní věci znovu rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní názory, kterými je vázán.
47. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu