Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2023, sp. zn. 3 Tdo 578/2023 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.578.2023.1

3 Tdo 578/2023- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovoláních, které podali obvinění Ing. Jan VRBICKÝ, nar. 8. 11. 1969 v Mostě, trvale bytem Volutová 2520/10, Praha 5, Mgr. Pavel NOHAVA, MBA, nar. 27. 4. 1966 v Mostě, trvale bytem Alešova 772, Horní Litvínov, Jan HIEKE , nar. 10. 7. 1978 v Brně, trvale bytem Husova 165/5, Brno a Ing. Jiří TOMAN, nar. 5. 3. 1963 v Praze, trvale bytem Hájkova 1165/15, Praha 3, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. 15 To 80/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 4/2020, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných Ing. Jana Vrbického, Mgr. Pavla Nohavy, MBA, Ing. Jiřího Tomana a Jana Hiekeho odmítají . Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Městského soud v Praze ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 45 T 4/2020 byli obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016 ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a obvinění Jan Hieke a Ing. Jiří Toman zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016 ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že společně se spoluobviněnými Miroslavem Příložným, Milanem Tomanem, V. V., M. Č., J. Š., Karlem Mayerem, odděleně stíhanou Z. J. a v době vydání rozsudku již pravomocně odsouzenými Karlem Betyárem, Davidem Jilemnickým a Romanem Balážem nejméně v době od 17. 6. 2013 do 25. 3. 2015, po předchozí vzájemné dohodě o rozdělení činností, ve společném úmyslu soustavně a systematicky neoprávněně krátit daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v souvislosti s pořizováním řepkového oleje, určeného na výrobu metylesteru řepkového oleje (tzv. MEŘO), z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „EU“) a jeho následným účelovým prodejem v České republice přes řetězce obchodních společností ovládaných obžalovanými, které sloužily pouze jako fakturační mezičlánky, kdy zboží bylo fakticky dodáváno přímo od zahraničního dodavatele ke konečnému odběrateli společnosti KRATOLIA Trade, a. s., v Ústí nad Labem, IČ 24843318, se sídlem Žukovova 59/34, Střekov, Ústí nad Labem, přičemž k zakrytí skutečného cíle trestné činnosti a to umělého snížení ceny řepkového oleje formou plánovaného a předpokládaného neuhrazení DPH prvním článkem v řetězci tzv. ztraceným obchodníkem („missing trader“), vytvořili obchodní řetězce společností, určovali, které z nich se v daném období zúčastní obchodů s řepkovým olejem, stanovovali fakturační cestu i cestu fakturačních úhrad s cílem ztížit kontrolu správce daně nad předmětnými obchody, přičemž shora popsaným způsobem postupovali v následujících případech: I. obžalovaní Ing. Jan Vrbický a Karel Mayer společně spolu s Josefem Jarým a Imrichem Leitmannem nejméně od 14. 5. 2014 do 25. 7. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a Karel Mayer jako jednatel a jediný společník společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., IČ 01390619, se sídlem Roháčova 188/37, Žižkov, Praha 3, - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů, nejméně od společností BG-Öl GmbH, IČ 245297992, se sídlem Landstr. 18-22, 01920 Kaschwitz, Německo, CENTRIS, a. s., IČ 60697342, se sídlem Račianská 66, Bratislava, Slovensko, PS Bioenergie GmbH & Co.KG, IČ 250293897, se sídlem Landwehr 5, Hallenberg 59969, Německo, SAVATCOM, ODD, IČ 202649509, se sídlem Hemus 62-64, Geo Milev, Slatina, Sofia 1111, Bulharsko, a SOLVADIS POLSKA SP Z O O , IČ 5210531410, se sídlem Piłsudskiego 74, Wrocław 50-020, Polsko, prostřednictvím nastrčené tuzemské společnosti BECONAS TRADE, s. r. o., IČ 29367379, se sídlem Botanická 606/24, 602 00 Brno, jejímž jednatelem byl formálně Josef Jarý, který však plnil toliko roli bílého koně, když společnost fakticky ovládal z pozice společníka Imrich Leitmann (zemřel dne 9. 8. 2015), který vědomě poskytl tuto společnost k nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, a který se na tomto postupu předem dohodl s Karlem Mayerem a Ing. Janem Vrbickým, sám přitom zajišťoval nejméně potvrzování účetních dokladů a výběry hotovosti z bankovního účtu společnosti, která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území České republiky (dále jen „ČR“) zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti ovládané Karlem Mayerem, zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., ačkoliv zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade a. s., přičemž počítali s tím, že společností BECONAS TRADE, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z jiného členského státu EU (dále jen „JČS“) a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o DPH“) nebude podáno daňové přiznání za období, konkrétně: za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2014 nebylo podáno společností BECONAS TRADE, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně z přidané hodnoty počítáno, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně specifikovaných v bodech 1. - 16. výroku o vině, a tímto jednáním tak Ing. Jan Vrbický a Karel Mayer společně s Imrichem Leitmannem a Josefem Jarým zkrátili DPH o 1.679.890 Kč ke škodě České republiky - Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I, II. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Miroslav Příložný a V. V. společně s odděleně stíhanou Z. J. nejméně od 22. 5. 2014 do 25. 7. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Miroslav Příložný jako jednatel společnosti Abolian, s. r. o., IČ 02085950, se sídlem Žižkova 346, Kladno - Švermov, a odděleně stíhaná Z. J., která koordinovala činnost V. V. a Miroslava Foltána, jednatele společnosti Falton, s. r. o., IČ 45389870, se sídlem Poludníková 7, Bratislava, Slovensko - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností TDM ARRTRANS S A, IČ 7251276884, se sídlem Sienkiewicza 52/14, Łódź 90-058, Polsko, a RENTUS SP Z O O, IČ 6342795891, se sídlem Gabriela Narutowicza 3, 41-503 Chorzów, Polsko, přes další zahraniční společnost Falton, s. r. o., prostřednictvím tuzemské společnosti Fresmat Group, s. r. o., IČ 02013207, se sídlem Útulná 507/15, 108 00 Praha 10, jejímž jednatelem formálně zapsaným v obchodním rejstříku byl Jakub Nechvátal, jehož jako osobu vhodnou pro roli bílého koně natipoval a k trestné činnosti příslibem bezpracného výdělku přesvědčil V. V., to dle instrukcí R. D., když společnost fakticky ovládal V. V. a R. D., kteří po dohodě s Ing. Janem Vrbickým, Karlem Mayerem, Miroslavem Příložným a Z. J. zapojili tuto společnosti do nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, když V. V. zajistil nejméně vyhotovování účetních dokladů a výběry hotovosti z bankovního účtu společnosti, která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou dalších obchodních společností zařazených do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládaných jednak Miroslavem Příložným, a to společností RTTK, s. r. o., IČ 02263564, se sídlem Klimentská 1215/26, 110 00 Praha 1, Shop 4 sport, s. r. o., IČ 29460727, sídlo Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1, a Abolian, s. r. o., a jednak Karlem Mayerem, a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., a dále přes společnost EMINI DIESEL PRODUCTS, s. r. o., IČ 29374456, se sídlem Příkop 838/6, 602 00 Brno, kdy řepkový olej byl fakticky dodán přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž byli srozuměni, že společností Fresmat Group, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období květen 2014 bylo společností Fresmat Group, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, dne 27. 6. 2014 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 65.526 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádnou částku, a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 16.357.574 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 306.190 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 17. – 19. výroku o vině, b) za zdaňovací období červen 2014 nebylo podáno společností Fresmat Group, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 1.717.752 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 20. – 36. výroku o vině, a tak Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Miroslav Příložný, V. V. zkrátili DPH o 2.023.942 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, III. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer a Miroslav Příložný společně s odděleně stíhanou Z. J. nejméně od 19. 8. 2014 do 9. 12. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Miroslav Příložný jako jednatel společnosti Abolian, s. r. o., a Z. J. ovládající společnost FLYING EAGLE, s. r. o., IČ 03193195, se sídlem Vídeňská 255/42, Štýřice, Brno - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje nejméně od zahraničních dodavatelů společností UWET Umwelttechnik GmbH, IČ 50165707, se sídlem Oberndorferstrasse 24, Leonhard 3243, Niederösterreich, Rakousko, RENTUS SP Z O O a Golden Foodbroker GesmbH GesmbH, IČ ATU66094647, se sídlem Prinz Eugenstrasse 3, Linz 4020, Rakousko, přes slovenskou společnost Falton, s. r. o., prostřednictvím tuzemské společnosti FLYING EAGLE, s. r. o., jejímž jednatelem byl Tamás Pálfi, občan Maďarské republiky, jenž však plnil toliko roli bílého koně, společnost však fakticky ovládala odděleně stíhaná Z. J., přičemž společnost byla účelově vložena do fakturačního řetězce nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, když spolupachatelé se mezi sebou předem dohodli a společnost v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařadili na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou dalších obchodních společností zařazených do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládaných jednak Z. J., a to společnosti Russel export – import, s. r. o., IČ 29362563, se sídlem Brněnská 3163/38, Hodonín, jednak Miroslavem Příložným, a to společnosti Abolian, s. r. o., a jednak Karlem Mayerem, a to společnosti SUPPORT SERVICE, s.r.o., kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž počítali s tím, že společností FLYING EAGLE, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku, v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: za zdaňovací období srpen 2014 bylo společností FLYING EAGLE, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I, dne 2. 10. 2014 s vykázanými nulovými hodnotami, včetně vlastní daňové povinnosti, dne 9. 12. 2014 pak dodatečné daňové přiznání – s opět vlastní daňovou povinnost ve výši 0 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců) v podobě částky DPH 1.935.631 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 37. – 42. výroku o vině, čímž Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Miroslav Příložný zkrátili DPH o 1.561.566 Kč ke škodě České republiky - Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I, IV. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Miroslav Příložný spolu s odděleně stíhanou Z. J. nejméně od 27. 10. 2014 do 25. 12. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Miroslav Příložný jako jednatel společnosti Abolian, s. r. o., spolu s Z. J. ovládající společnost CONCEPT VENTURE, s. r. o., IČ 03344932, se sídlem Vítězné náměstí 576/1, Praha 6 - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje nejméně od zahraničního dodavatele společnosti Golden Foodbroker GesmbH, prostřednictvím tuzemské společnosti CONCEPT VENTURE, s. r. o., jejímž jednatelem byl Márió Szabó, občan Maďarské republiky, který plnil toliko roli bílého koně, fakticky však byla společnost ovládána Z. J., která poskytla tuto společnost k nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, a která se na tomto postupu předem dohodla s Ing. Janem Vrbickým, Karlem Mayerem a Miroslavem Příložným, pročež společnost byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou dalších obchodních společností zařazených do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládaných jednak Z. J. - a to společnosti FLYING EAGLE, s. r. o., jednak Miroslavem Příložným - a to společnosti SportLimited, s. r. o., IČ 24820059, se sídlem Klimentská 1215/26, 110 00 Praha 1, a Abolian, s. r. o., a jednak Karlem Mayerem - a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž počítali s tím, že společností CONCEPT VENTURE, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání, a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období říjen 2014 bylo společností CONCEPT VENTURE, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, dne 28. 11. 2014, avšak s prázdnými řádky v oddílu C, a přes učiněnou výzvu správce daně nedošlo k podání ani dodatečného či opravného daňového přiznání, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 1.170.388 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně specifikovaných v bodech 43. – 46. b) za zdaňovací listopad 2014 nebylo podáno společností CONCEPT VENTURE, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 3.051.323 Kč, a to v případě následujících dodávek řepkového oleje, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně specifikovaných v bodech 47. – 56., čímž Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Miroslav Příložný zkrátili DPH nejméně o 4.221.711 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, V. obvinění Ing. Jan Vrbický a Karel Mayer spolu s již pravomocně odsouzeným Karlem Betyárem a dalším spolupachatelem – M. Š., nejméně od 10. 10. 2014 do 25.1.2015 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Karel Betyár jako jednatel společnosti BAUTISTA Trade, s. r. o., IČ 24299618, se sídlem Petrohradská 438/13, Praha 10, kterého jako osobu vhodnou pro roli bílého koně natipoval a sjednal M. Š., organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností PELGREEN SP Z O O, IČ 6172182616, se sídlem Wojciechowo 13A, Jaraczewo 63-233, Polsko, a SOLVADIS POLSKA SP Z O O přes bulharskou společnost SAVATCOM, ODD, prostřednictvím tuzemské společnosti BAUTISTA Trade, s. r. o., když Karel Betyár poskytl tuto společnost, fakticky ovládanou jinou osobou, k účelovému fakturačnímu nastrčení do obchodního řetězce nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, kdy Karel Betyár dle instrukcí M. Š. podepisoval faktury, založil bankovní účty a prováděl výběry hotovostí z účtu společnosti, která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti ovládané Karlem Mayerem, zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž počítali s tím, že společností BAUTISTA Trade, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 nebylo podáno společností BAUTISTA Trade, s. r. o. daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno , a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 57. – 80. výroku o vině, čímž Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer a již pravomocně odsouzený Karel Betyár zkrátili DPH nejméně o 3.782.020 Kč ke škodě České republiky - Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, VI. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer a M. Č. společně s Petrem Koubou, nar. 24. 2. 1993, nejméně od 27. 10. 2014 do 25. 12. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o. a M. Č. jako osoba fakticky ovládající společnost BINTIS Invest, s. r. o., IČ 03304850, se sídlem Chudenická 1059/30 Hostivař, Praha 10, jejímž jednatelem byl Petr Kouba, nar. 24. 2. 1993, jehož jako osobu vhodnou pro roli bílého koně natipoval a zjednal M. Č., který společnost fakticky řídil, když dle jeho instrukcí Petr Kouba založil bankovní účty, zřídil administrátorské přístupy, když následně M. Č. realizoval veškeré debetní transakce - po předchozí dohodě, od počátku se záměrem neodvést DPH, organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností PELGREEN SP Z O O a SOLVADIS POLSKA SP Z O O přes bulharskou společnost SAVATCOM, ODD, prostřednictvím tuzemské společnosti BINTIS, Invest s. r. o., která byla účelově vsunuta do fakturačního řetězce nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, a zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládané Karlem Mayerem, a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž všichni spolupachatelé počítali s tím, že společností BINTIS Invest, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období říjen 2014 nebylo podáno společností BINTIS Invest, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 2.190.175 Kč v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 81. – 91. výroku o vině, b ) za zdaňovací období listopad 2014 bylo společností BINTIS Invest, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 dne 5. 1. 2015 s uvedenou vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 0 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 1 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku), kde neuvedli žádnou částku, ačkoliv věděli, že společnost uskutečnila obchody, které nevykázala, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o částku 2.376.251 Kč v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 92. – 105. výroku o vině, čímž Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer a M. Č. spolu s Petrem Koubou společně zkrátili DPH nejméně o 4.566.426 Kč ke škodě České republiky - Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 VII. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer spolu s již pravomocně odsouzeným Davidem Jilemnickým nejméně od 13. 11. 2014 do 25. 1. 2015 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., a David Jilemnický jako jednatel společnosti Maretech Plus, s. r. o., IČ 24316016, se sídlem Chudenická 1059/30, Praha – Hostivař, který vědomě společnost propůjčil k páchání trestné činnosti neztotožněné ženě - po předchozí dohodě, od počátku se záměrem neodvést DPH, organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností PELGREEN SP Z O O , SOLVADIS POLSKA SP Z O O a KMZ SP Z O O, IČ 5441536784, se sídlem Marszałkowska 55/73/39, 00-676, Warszawa, Polsko, přes bulharskou společnost SAVATCOM, ODD, prostřednictvím tuzemské společnosti Maretech Plus, s. r. o., která byla účelově vsunuta do fakturačního řetězce nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, a zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti ovládané Karlem Mayerem, zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž byli srozuměni, že společností Maretech Plus, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 bylo společností Maretech Plus, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 dne 6. 2. 2015 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 101.360 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 1 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku) v podobě částky 874.257 Kč DPH a neuvedením částky na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), neboť věděli, že společnost uskutečnila další obchody, které nevykázala, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 106. – 125. výroku o vině, čímž Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer a David Jilemnický společně zkrátili DPH nejméně o 4.183.712 Kč ke škodě ČR, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, VIII. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer a Miroslav Příložný, spolu s odděleně stíhanou Z. J. a spolu s M. V., Josefem Kulhavým a Martinem Oravcem nejméně od 16. 12. 2014 do 25. 4. 2015 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako jednatel společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Miroslav Příložný jako jednatel společnosti Abolian, s. r. o., a jako osoba fakticky ovládající společnost SportLimited, s. r. o., a Z. J. jako osoba ovládající společnost Internet Financial Services, s. r. o., IČ 28380495, se sídlem Táboritská 1000/23, Praha 3 - Žižkov 130 00, jejímž jednatelem byl Josef Kulhavý, jež však plnil toliko roli bílého koně, jehož osobu jako vhodnou pro tuto roli vytipoval a zjednal M. V. (jež zemřel XY), který společnost řídil, zejména objednával řepkový olej, přijímal a hradil faktury, také ovládající do řetězce obchodu s řepkovým olejem nejpozději od 12. 2. 2015 zapojenou společnost NEFRIT FINANCIAL, s. r. o., IČ 29417121, K Hrančířům 17, 149 00 Praha, jejímž jednatelem byl Martin Oravec, pro roli bílého koně natipovaný a zjednaný Z. J. - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností Golden Foodbroker GesmbH, GRASPE TRADE SP Z O O, IČ 7010449521, se sídlem Nowogrodzka 31, Warszawa 00-511, Polsko, PRZEDSIĘBIORSTWO PRODUKCYJNO HANDLOWE AGRAL (dále jen AGRAL), IČ 6121099147, se sídlem Oświęcimska 70, Lwówek Śląski 59-600, Polsko, UTASZ SPEED SP Z O O, IČ 6972307663, se sídlem Róż 7/7, Warszawa 00-556, Polsko, a AXAN Sp. z o. o., IČ 6781015613, se sídlem ul. Stoneczna 5, 08-311 Bielany, Polsko, přes slovenskou společnost Royal Group-EU, s. r. o., IČ 47439530, se sídlem Bučinová 8698/2, Bratislava 821 07, Slovenská republika, prostřednictvím tuzemské společnosti Internet Financial Services, s. r. o., která byla účelově vsunuta do fakturačního řetězce nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, a zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou dalších obchodních společností zařazených do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“) ovládaných jednak Z. J. - a to společnosti NEFRIT FINANCIAL, s. r. o., jednak Miroslavem Příložným - společnosti Abolian, s. r. o., a SportLimited, s.r.o., jednak Karlem Mayerem - společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž předem počítali s tím, že společností Internet Financial Services, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 bylo společností Internet Financial Services, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 dne 3. 2. 2015 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 35.125 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádnou částku, a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 935.500 Kč DPH, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 445.927 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 126. a 127. výroku o vině, b) za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2015 nebylo společností Internet Financial Services podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 8.383.352 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 128. – 197. výroku o vině, čímž Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Miroslav Příložný společně s M. V., Josefem Kulhavým a Martinem Oravcem a Z. J. zkrátili DPH o 8.829.279 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 , IX. obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, nejméně od 17. 6. 2013 do 26. 1. 2014 jako jediný člen představenstva společnosti Colza Trade SE, IČ 24179809, se sídlem Malostranské náměstí 265/6, Praha 1 - Malá Strana, a současně do 31. 3. 2014 předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., organizoval a realizoval pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností NFC POLSKA NORTH SP Z O O, IČ 8561571721, se sídlem 1A Bogusławie, 72-112 Stepnica, Polsko, FARZAND GENERAL TRADING, IČ 606643, sídlo Office No. 202, Malik Ayesha Babid Building, Dubai Naif, P. O. Box No. 234169, SAE, KOMAGRA BIS SP Z O O, IČ 5223006031, sídlo Połczyńska 97A, Warszawa, Polsko, DEMAGENCY SP Z OO, IČ 9680971829, se sídlem Na Ostatnim Groszu 46/2, 54-207 Wroclaw, Polsko, A S INTER SILESIA SP Z O O, IČ 9542572631, se sídlem Gawronów 22, 40-533 Katowice, Polsko, ITM - International Trade Marketing GmbH, IČ DE114172244, se sídlem Ringelstrasse 2, 60385 Frankfurt am Main, Německo, Bio-Ölwerk, nyní PROKON Pflanzenol GmbH, IČ DE211549653, se sídlem Am Hansehafen 8, 39126 Magdeburg, SRN, WAHAJ PETROLEUM GmbH, IČ DE276171929, se sídlem Zittauer Str. 130, 02827 Görlitz, Německo, a případně dalších, přes tuzemskou společnost Parete Auto, s. r. o., IČ 28357035, se sídlem Rybalkova 375/59, Praha 10, jejímž prokuristou byl J. G. (zemřel XY), který poskytl tuto společnost v úmyslu nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, přičemž na tomto postupu se předem dohodl s Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, sám založil bankovní účty společnosti, vkládal i vybíral hotovost z těchto účtů a vystavoval faktury za tuto společnost, která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), zastoupené Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž předem počítali s tím, že společností Parete Auto, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2013 bylo společností Parete Auto, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 až dne 29. 10. 2013 s uvedenou vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 12.186 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádnou částku a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 211.219 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 223.404 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 198. a 199. výroku o vině, b) za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2013 bylo společností Parete Auto, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, dne 29. 10. 2013 s uvedenou vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 96.605 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádnou částku a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 9.399.801 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 4.582.991 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 200. – 231. výroku o vině, c) za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2013 bylo společností Parete Auto, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 dne 26. 1. 2014 s uvedenou vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 53.798 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádnou částku a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 10.255.387 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 2.094.358 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných pod body 232. – 240. výroku o vině, čímž Mgr. Pavel Nohava společně s J. G. zkrátili DPH nejméně o 6.900.753 Kč ke škodě ČR, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, X. obvinění Mgr. Pavel Nohava, MBA, a Milan Toman společně nejméně od 10. 12. 2013 do 29. 4. 2014 Mgr. Pavel Nohava, MBA, člen představenstva společnosti Colza Trade SE a současně až do 31. 3. 2014 předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., organizoval a realizoval pořízení řepkového oleje od zahraničního dodavatele, nejméně společnosti OSADKOWSKI CEBULSKI SP Z O O SP Z O O, IČ 6912146050, se sídlem Nasienna 6, 59-220 Legnica, Polsko, přes společnost INITIP, s. r. o., IČ 46013164, se sídlem Dolinka č. 123, Slovenská republika, a dále přes tuzemskou společnost EPA - Express Personal Agency s. r. o., IČ 28609581, se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, jejímž jednatelem byl Aleksander Grzegorz Krüger, občan Polské republiky, která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“) a jejímž účelem v řetězci od samého počátku byl nákup řepkového oleje a jeho následný prodej bez odvedení DPH, přes společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládané Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnost Colza Trade SE, kdy v případě dodávek řepkového oleje pod č. 285 a 286 byla před společností Colza Trade SE zařazena na pozici tzv. nárazníkového obchodníka ještě společnost GREEN OIL, s. r. o., IČ 01843991, se sídlem Smetanovo nábřeží 327/14, Praha 1, jejímž jednatelem byl Milan Toman, který potvrzoval vystavené faktury a prováděl bezhotovostní úhrady prostřednictvím bankovních účtů společnosti, vše po předchozí dohodě s Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž byli srozuměni, že společností EPA - Expres Personal Agency, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období prosinec 2013 bylo společností EPA – Expers Personal Agency, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 dne 3. 2. 2014 s vykázaným nadměrným odpočtem ve výši 250.421 Kč, kterého však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 1 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku) a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli smyšlené částky neodpovídající realizovaným obchodům s řepkovým olejem, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 857.558 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 241. – 248. výroku o vině, b) za zdaňovací období leden 2014 bylo společností EPA – Expers Personal Agency, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, až dne 4. 3. 2014 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 1.746.939 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 1 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku) a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli smyšlené částky neodpovídající realizovaným obchodům s řepkovým olejem, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 1.757.843 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 249. – 265. výroku o vině, c) za zdaňovací období únor 2014 bylo společností EPA – Expers Personal Agency, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 dne 22. 3. 2014 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 667.659 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 1 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku) a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli smyšlené částky neodpovídající realizovaným obchodům s řepkovým olejem, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 1.846.804 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 266. – 284. výroku o vině, d) za zdaňovací období březen 2014 bylo společností EPA – Expers Personal Agency, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 dne 29. 4. 2014, s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 194.824 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádnou částku, ačkoliv věděli, že společnost takové obchody uskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 195.720 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 285. a 286. výroku o vině, čímž Mgr. Pavel Nohava, MBA, zkrátil DPH o celkovou částku ve výši nejméně 4.657.925 Kč a Milan Toman o celkovou částku ve výši nejméně 195.720 Kč ke škodě ČR, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, XI. obvinění Mgr. Pavel Nohava, MBA, Milan Toman a Jan Hieke spolu s Ing. Janem Vrbickým, nejméně od 7. 3. 2014 do 25. 7. 2014 – Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., (do 31. 3. 2014) a současně člen představenstva společnosti Colza Trade SE, Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade a. s., (od 31. 3. 2014), Jan Hieke jako jednatel společnosti Navona Trade, s. r. o., IČ 24803821, se sídlem nám. 14. října, Praha 5, jehož pro roli bílého koně natipoval a zjednal D. L., který společnost fakticky ovládal, když Jan Hieke dle instrukcí D. L. potvrzoval účetní doklady a prováděl výběry hotovosti z bankovních účtů společnosti, když takto vybranou hotovost předával D. L., a Milan Toman jako jednatel společnosti GREEN OIL, s. r. o., který dle pokynů Mgr. Pavla Nohavy, MBA, potvrzoval vystavené faktury a prováděl bezhotovostní úhrady prostřednictvím bankovních účtů společnosti - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností ITM - International Trade Marketing GmbH a PS Bioenergie GmbH & Co.KG, prostřednictvím tuzemské společnosti Navona Trade, s. r. o., která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), a to společnosti GREEN OIL, s. r. o., a cestou další obchodní společnosti ovládané obviněným Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), a to společnosti Colza Trade SE, kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž byli srozuměni, že společností Navona Trade, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období březen 2014 nebylo společností Navona Trade, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 526.181 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 287. – 291. výroku o vině, b) za zdaňovací období květen 2014 nebylo společností Navona Trade, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 2.483.766 Kč , a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 292. – 315. výroku o vině, c) za zdaňovací období červen 2014 nebylo společností Navona Trade, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 624.948 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 316. – 321. výroku o vině, čímž Mgr. Pavel Nohava, MBA, Milan Toman a Jan Hieke zkrátili DPH o 3.634.895 Kč a Ing. Jan Vrbický zkrátil DPH o 3.108.714 Kč , to ke škodě České republiky - Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, XII. obviněný Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, J. Š. a Milan Toman spolu s Pavlem Loučkou nejméně od 17. 6. 2014 do 13. 1. 2015 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako člen představenstva společnosti Colza Trade SE, Milan Toman jako jednatel společnosti GREEN OIL, s. r. o., a J. Š. jako osoba ovládající společnost APOLAND Finance, s. r. o., IČ 02689235, se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, jejímž jednatelem byl formálně Pavel Loučka, kterého natipoval a zjednal Jindřich Špaček, jež Pavla Loučku následně instruoval k založení bankovních účtů, k výběrům a předávání hotovosti z účtu společnosti - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností PS Bioenergie GmbH & Co.KG, Golden Foodbroker GesmbH a BIURO TECHNICZNO HANDLOWE SHILL EKSPORT SP Z O O, se sídlem Plebiscytowa 33/3, Katowice 40-036, Polsko, prostřednictvím tuzemské společnosti APOLAND Finance, s. r. o., která byla zapojena do nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH a v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR byla zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládané Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, resp. v případě dodávky řepkového oleje pod č. 322 byla ještě před společností Colza Trade SE zařazena na pozici tzv. nárazníkového obchodníka společnost GREEN OIL, s. r. o., jejímž jednatelem byl Milan Toman, který potvrzoval vystavené faktury a prováděl bezhotovostní úhrady prostřednictvím bankovních účtů společností dle instrukcí Mgr. Pavla Nohavy, MBA, přičemž zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., přičemž všichni počítali s tím, že společností APOLAND Finance, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období červen 2014 bylo společností APOLAND Finance, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 po zákonné lhůtě dne 25. 8. 2014, až po doručení zajišťovacího příkazu dne 14. 8. 2014, a to s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 943.852 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde uvedli částku DPH 223.516 Kč, ačkoliv věděli, že společnost uskutečnila další obchody, které nevykázala, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 100.155 Kč, a to v případě dodávky řepkového oleje podrobně popsané v bodě 322. výroku o vině, b) za zdaňovací období srpen 2014 bylo společností APOLAND Finance, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 po zákonné lhůtě až dne 13. 1. 2015 s vykázanými nulovými hodnotami včetně vlastní daňové povinnosti, ačkoli věděli, že zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH nejméně o 1.598.763 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 323. – 339. výroku o vině, čímž obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a J. Š., spolu s Pavlem Loučkou společně zkrátili DPH o 1.698.918 Kč a Milan Toman o 100.155 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, XIII. obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a J. Š. spolu s Jiřím Kaněrou nejméně od 13. 8. 2014 do 26. 9. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako člen představenstva společnosti Colza Trade SE, Jindřich Špaček jako osoba fakticky ovládající společnost EMENS, s. r. o., IČ 02313821, se sídlem V Dolině 1515/1b, Praha 10, jejímž jednatelem byl Jiří Kaněra, kterého jako osobu vhodnou pro roli bílého koně natipoval a zjednal Jindřich Špaček, který Jiřího Kaněru instruoval k výběrům a předávání hotovosti z účtu společnosti a k předávání faktur - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností CALLISTO GROUP SP Z O O SPÓŁKA KOMANDYTOWA, IČ 7831695385, se sídlem Sporna 12, Poznaň, Polsko, přes společnost AB SORTIMENT, spol. s r. o., IČ 31398251, se sídlem Podbeľova 8280/1, Zvolen 960 01, Slovenská republika, dále od zahraničních dodavatelů společností BIORENT, S. R. O., IČ 46530967, se sídlem Niklova ul., Sereď, Slovenská republika, KMZ SP Z O O a BTH SHILL EKSPORT, prostřednictvím tuzemské společnosti EMENS, s. r. o., když po předchozí dohodě byla tato společnost zapojena do nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, a zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“) ovládané Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, přičemž zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a počítali s tím, že společností EMENS, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti za zdaňovací období srpen 2014 bylo podáno společností EMENS, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 dne 26. 9. 2014 s vykázaným vlastním nadměrným odpočtem ve výši 145.149 Kč, kterého však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 1 (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku) a na řádku 3 (pořízení zboží z JČS), kde neuvedli žádné částky, ačkoliv věděli, že společnost uskutečnila obchody, které nevykázala, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 340. – 349. výroku o vině, kdy uvedeným společným jednáním tak Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a J. Š. spolu s Jiřím Kaněrou zkrátili DPH o celkovou částku ve výši nejméně 978.525 Kč ke škodě ČR, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 , XIV. obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a Ing. Jiří Toman, spolu s dalšími dvěma blíže neztotožněnými spolupachateli „Jardou“ a „Vencou“ nejméně od 22. 8. 2014 do 1. 11. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako člen představenstva společnosti Colza Trade SE a Ing. Jiří Toman jako jednatel společnosti AIngstav, s. r. o., IČ 28927907, se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností KMZ SP Z O O a BTH SHILL EKSPORT, prostřednictvím tuzemské společnosti AIngstav, s. r. o., kterou Ing. Jiří Toman po předchozí dohodě poskytl v úmyslu nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, kdy Ing. Jiří Toman sám přeposílal peníze a faktury, vybíral a předával neztotožněným spolupachatelům Jardovi a Vencovi finanční hotovost vybranou z účtu společnosti, když AIngstav, s. r. o., byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“), ovládané Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, přičemž zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a počítali s tím, že společností AIngstav, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2014 bylo společností AIngstav, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 dne 1. 11. 2014, s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 8.767 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 2.041.831 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 350. – 361. výroku o vině, čímž obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a Ing. Jiří Toman zkrátili DPH o 1.120.554 Kč ke škodě České republiky - Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, XV. obvinění Ing. Jan Vrbická a Mgr. Pavle Nohava, MBA, spolu s Janem Šeredou nejméně od 27. 8. 2014 do 29. 10. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako člen představenstva společnosti Colza Trade SE, a již zemřelý Jan Šereda jako jednatel Solar Energy Power Station, s. r. o., IČ 28969740, se sídlem Bořivojova 878/35, Praha 3, po předchozí dohodě organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničního dodavatele společnosti UWET Umwelttechnik GmbH přes společnost IMPEX PL SP Z O O, IČ 7343514972, se sídlem Józefa Ignacego Kraszewskiego 5/23, 33-380 Krynica-Zdrój, prostřednictvím tuzemské společnosti Solar Energy Power Station, s. r. o., která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou další obchodní společnosti zařazené do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“) ovládané Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a počítali s tím, že společností Solar Energy Power Station, s. r. o., která byla čtvrtletním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2014 bylo podáno společností Solar Energy Power Station, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 dne 29. 10. 2014, avšak s prázdnými řádky v oddílu C, ačkoli věděli, že zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 362. – 366. výroku o vině, čímž Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, spolu s Jiřím Šeredou zkrátili DPH o 484.019 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3, XVI. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a Jindřich Špaček spolu s Pavlem Volšičkou nejméně v období od 24. 9. 2014 do 29. 1. 2015 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako člen představenstva společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako člen představenstva společnosti Colza Trade SE, Jindřich Špaček jako osoba ovládající společnost MERLE advisor, s. r. o., IČ 01564145, se sídlem Nademlejnská 600/1, Praha 9, jejímž jednatelem byl Pavel Volšička, kterého jako vhodného pro roli bílého koně natipoval a zjednal J. Š., který jej také instruoval k výběrům a předávání hotovosti z účtu společnosti a předávání faktur - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů nejméně společností GATPROM, s. r. o., IČ 46895361, sídlo Grösslingova 4, Bratislava, Slovenská republika a KMZ SP Z O O prostřednictvím tuzemské společnosti MERLE advisor s. r. o., která byla po předchozí dohodě zapojena do nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH a zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou dalších obchodních společností zařazených do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“) ovládaných jednak Karlem Mayerem, a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., a jednak Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a počítali s tím, že společností MERLE advisor, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období září 2014 nebylo podáno společností MERLE advisor, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 446.326 Kč, a to v případě dodávky řepkového oleje podrobně popsané v bodě 367. výroku o vině, b) za zdaňovací období říjen 2014 bylo podáno společností MERLE advisor, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9 až dne 29. 1. 2015 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 7.295 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 3 (pořízení zboží z JČS) a na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli smyšlené částky neodpovídající realizovaným obchodům s řepkovým olejem, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 87.155 Kč, , a to v případě dodávky řepkového oleje podrobně popsané v bodě 368. výroku o vině, čímž obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a J. Š. zkrátili DPH o 533.481 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, XVII. obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Mgr. Pavel Nohava, MBA, a J. Š. spolu s Jiřím Kaněrou nejméně od 25. 9. 2014 do 11. 11. 2014 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA Trade, a. s., Karel Mayer jako člen představenstva společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., Mgr. Pavel Nohava, MBA, jako člen představenstva společnosti Colza Trade SE a Jiří Kaněra jako jednatel společnosti THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., IČ 26686953, se sídlem, Havlíčkova 2, Praha 1, kteroužto fakticky ovládal J. Š., který Jiřího Kaněru jako vhodného pro roli bílého koně natipoval, sjednal a k výběrům peněz z účtu vedeného pro společnost, jejich předání a k předávání faktur instruoval J. Š. - organizovali a realizovali pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností MINOSSAN TRADING j. d. o. o., IČ 080898222, se sídlem Maksimirska 66, 10000 Zagreb, Chorvatsko, a PELGREEN SP Z O O, přes společnost GATPROM, s. r. o., prostřednictvím tuzemské společnosti THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., která byla po předchozí dohodě fakturačně zapojena do nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH a zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), cestou dalších obchodních společností zařazených do řetězce na pozici tzv. nárazníkového obchodníka („buffer“) ovládaných jednak Karlem Mayerem, a to společnosti SUPPORT SERVICE, s. r. o., a jednak Mgr. Pavlem Nohavou, MBA, a to společnosti Colza Trade SE, kdy zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci, společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a počítali s tím, že společností THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období září 2014 bylo společností THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, po zákonné lhůtě dne 11. 11. 2014, až po doručení zajišťovacího příkazu dne 30. 10. 2014, a to s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 754.436 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 497.388 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval, neuskutečnila, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 907.739 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 369. – 371. výroku o vině, b) za zdaňovací období říjen 2014 nebylo podáno společností THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 709.145 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 372. – 374. výroku o vině, čímž obvinění Ing. Jan Vrbický, Karel Mayer, Mgr. Pavel Nohava, MBA a J. Š., společně s Jiřím Kaněrou zkrátili DPH o 1.616.884 Kč ke škodě České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, XVIII. obviněný Jan Vrbický spolu s již pravomocně odsouzeným Romanem Balážem, nar. 27. 10. 1978, nejméně v době od 30. 10. 2014 do 25. 3. 2015 - Ing. Jan Vrbický jako předseda představenstva společnosti KRATOLIA od 31. 3. 2014 do 14. 1. 2015, a Roman Baláž, jednatel společnosti Atomic Real Investment, s. r. o., IČ 29417163, se sídlem Slavníkova 2357/9, Praha 6, společnost však ovládal i po účelovém převodu obchodního podílu ve společnosti a změně osoby jednatele dne 9. 12. 2014, poskytl tuto společnost v úmyslu nákupu řepkového oleje a jeho následného prodeje bez odvedení DPH, kdy se na tomto postupu předem dohodl s Ing. Janem Vrbickým, a sám organizoval a realizoval pořízení řepkového oleje od zahraničních dodavatelů společností TDM ARRTRANS S A, DMC GROUP SP Z O O, IČ 6762494050, se sídlem Bernarda Wapowskiego 46, 30-399 Kraków, Polsko a NOWGAB Gabriel Nowicki, Gabriel Nowicki, IČ 6792743925, se sídlem Torfowa 1, Krakov, Polsko, prostřednictvím společnosti Atomic Real Investment, s. r. o., která byla v rámci fakturačního přeprodeje řepkového oleje na území ČR zařazena na pozici tzv. ztraceného obchodníka („missing trader“), která řepkový olej přeprodávala konečnému odběrateli společnosti KRATOLIA Trade, a. s., ačkoli zboží bylo fakticky dodáno přímo od zahraničního dodavatele konečnému příjemci společnosti KRATOLIA Trade, a. s., a počítali s tím, že společností Atomic Real Investment, s. r. o., která byla měsíčním plátcem DPH, v rámci pořízení zboží z JČS a při jeho následném prodeji v tuzemsku v rozporu s §25 a 21 zákona o DPH nebude podáno daňové přiznání a pokud ano, budou úmyslně uvedeny nepravdivé údaje, které umožní neoprávněné snížení vlastní daňové povinnosti, konkrétně: a) za zdaňovací období říjen 2014 bylo společností Atomic Real Investment, s. r. o., podáno daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, dne 5. 12. 2014 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 37.301 Kč, které však bylo dosaženo uvedením nepravdivých údajů nejméně na řádku 40 (nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců), kde uvedli částku DPH 149.520 Kč, ačkoliv věděli, že společnost obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval neuskutečnila, když od počátku s nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH o 186.821 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 375. a 376. výroku o vině, b) za zdaňovací období listopad 2014 nebylo podáno společností Atomic Real Investment, s .r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 1.415.606 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 377. – 389. výroku o vině, c) za zdaňovací období prosinec 2014 nebylo podáno společností Atomic Real Investment, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 1.336.938 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 390. - 400. výroku o vině, d) za zdaňovací období leden 2015 nebylo podáno společností Atomic Real Investment, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 3.393.838 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 401. – 414. výroku o vině, e) za zdaňovací období únor 2015 nebylo podáno společností Atomic Real Investment, s. r. o., daňové přiznání na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, ačkoliv zdanitelná plnění proběhla, když od počátku nebylo s úhradou daně počítáno, čímž zkrátili DPH ve výši nejméně 2.026.244 Kč, a to v případě dodávek řepkového oleje podrobně popsaných v bodech 415. – 423. výroku o vině, a tak Ing. Jan Vrbický, spolu s již pravomocně odsouzeným Romanem Balážem, zkrátili DPH o celkovou částku ve výši nejméně 8.359.447 Kč ke škodě ČR, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, a obvinění tak zkrátili ke škodě České republiky daň z přidané hodnoty, kdy Ing. Jan Vrbický svým jednáním zkrátil DPH o 48.749.088 Kč , Karel Mayer svým jednáním zkrátil DPH o 32.998.911 Kč , Mgr. Pavel Nohava, MBA, svým jednáním zkrátil DPH o 21.625.954 Kč , Miroslav Příložný svým jednáním zkrátil DPH o 16.636.498 Kč , V. V. svým jednáním zkrátil DPH o 2.023.942 Kč , M. Č. svým jednáním zkrátil DPH o 4.566.426 Kč , Jan Hieke svým jednáním zkrátil DPH o 3.634.895 Kč , Milan Toman svým jednáním zkrátil DPH o 3.930.770 Kč , J. Š. svým jednáním zkrátil DPH o 4.827.808 Kč , Ing. Jiří Toman svým jednáním zkrátil DPH o 1.120.554 Kč. 2. Za to byl obviněný Ing. Jan Vrbický odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 300denních sazeb, kdy denní sazba byla stanovena částkou 15.000 Kč, tedy v celkové výměře 4.500.000 Kč (čtyř miliónů pěti set tisíc korun českých). A podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů na 7 (sedm) roků. 3. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, byl za výše uvedené jednání odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 200denních sazeb, kdy denní sazba byla stanovena částkou 11.000 Kč, tedy v celkové výměře 2.200.000 Kč (dva milióny dvě stě tisíc korun českých). A podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů na 7 (sedm) roků. 4. Obviněný Jan Hieke byl odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou roků), jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 300denních sazeb, kdy denní sazba byla stanovena částkou 1.000 Kč, tedy v celkové výměře 300.000 Kč (tři sta tisíc korun českých). A podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů na 5 (pět) roků. 5. Obviněný Ing. Jiří Toman byl za výše uvedené jednání podle §240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou roků), jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 120denních sazeb, kdy denní sazba byla stanovena částkou 1.000 Kč, tedy v celkové výměře 120.000 Kč (sto dvacet tisíc korun českých). A podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů na 5 (pět) roků. 6. Uvedeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Karla Mayera, Miroslava Příložného, V. V., M. Č., Milana Tomana a J. Š. 7. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 45 T 4/2020, podali obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, Jan Hieke a Ing. Jiří Toman odvolání do výroku o vině i trestu jich se týkajících. Odvolání do výroku o vině a trestu podali i spoluobvinění Karel Mayer, Miroslav Příložný, V. V., M. Č., Milan Toman a J. Š. 8. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. 15 To 80/2021 , a to tak, že napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. u obviněných Ing. Jana Vrbického, Mgr. Pavla Nohavy, MBA, Jana Hiekeho ve výrocích o uložení peněžitého trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněným při nezměněném výroku o vině, trestu zákazu činnosti a trestu odnětí svobody podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest, a to obviněnému Ing. Janu Vrbickému ve výměře 300denních sazeb, kdy denní sazba činí 2 000 Kč, celkem ve výměře 600.000 Kč (šestset tisíc korun českých), obviněnému Mgr. Pavlu Nohavovi, MBA, ve výměře 200denních sazeb, kdy denní sazba činí 2.000 Kč, celkem ve výměře 400.000 Kč (čtyřista tisíc korun českých) a obviněnému Janovi Hieke ve výměře 80 denních sazeb, kdy denní sazba činí 500 Kč, celkem ve výměře 40.000 Kč (čtyřicet tisíc korun českých). 9. Ve vztahu k Ing. Jiřímu Tomanovi odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o uložení peněžitého trestu s tím, že uložení peněžitého trestu u něj s ohledem na jeho nedobytnost nepřichází v úvahu. 10. Zároveň bylo rozhodnuto o odvolání spoluobviněných Karla Mayera, Miroslava Příložného, V. V., M. Č., Milana Tomana a J. Š. 11. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. 12. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. 15 To 80/2021, podali obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA, Jan Hieke a Ing. Jiří Toman samostatná dovolání. Dovolání podal i obviněný Karel Mayer, který jej však ještě před předložením věci Nejvyššímu soudu vzal zpět. 13. Obviněný Ing. Jan Vrbický v podaném dovolání (č. l. 3695-3703) uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), h), m) tr. ř. maje za to, že ve věci rozhodl u nalézacího soudu vyloučený orgán, resp. nikoli nestranný soud, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že rozsudek soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přestože byly dány již v řízení před nalézacím soudem výše uvedené důvody. 14. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítl, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, neboť senát složený z předsedkyně senátu Mgr. Jany Miklové a přísedících Mgr. Miroslavy Fialové a RNDr. Tamary Sidorinové schvaloval dohody o vině a trestu obviněných Karla Betyára, Davida Jilemnického a Romana Baláže, kteří byli stíháni pro posuzované skutky společně s ním. Při schvalování těchto dohod senát nalézacího soudu předjímal jeho vinu, přitom o této v té době ještě nebylo rozhodnuto. Obviněný porovnává vybrané pasáže skutkové věty z rozsudku nalézacího soudu v projednávané věci s částmi skutkových vět z rozsudků nalézacího soudu, jimiž byly schváleny dohody o vině a trestu obviněných Davida Jilemnického, Karla Betyára a Romana Baláže, a má za to, že nalézací soud dospěl k závěru o jeho vině již před vynesením odsuzujícího rozsudku. Výroky rozsudků schvalující dohody o vině a trestu zcela konkrétně označují dovolatele a zcela konkrétně a se zdáním, jako by se jednalo o prokázanou skutečnost, popisují jeho zapojení do trestné činnosti v rámci skutku, přičemž o tomtéž skutku následně rozhodoval nalézací soud v totožném složení senátu. Takový postup však obviněný s ohledem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považuje za neakceptovatelný. Totožný senát nalézacího soudu formuloval zapojení odsouzeného do trestné činnosti, tedy jeho vinu, předtím, než o ní tento konkrétní senát skutečně vůbec následně rozhodoval. Jinými slovy rozsudky o schválení dohod o vině a trestu vyjadřují názor, že odsouzený se trestné činnosti dopustil, a to ještě předtím, než byl uznán rozsudkem nalézacího soudu vinným. Takový přístup proto nemůže obstát, neboť předjímá otázku viny obviněného, což je v zásadním rozporu se zásadou presumpce neviny a právem odsouzeného, aby v jeho věci rozhodoval nestranný a nezaujatý soud, resp. orgán. 15. Na podporu své námitky pak obviněný odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Mucha proti Slovensku ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 63709/19, Meng proti Spolkové republice Německo ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 1128/17, Karaman proti Spolkové republice Německo ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 17103/10. Zdůraznil přitom, že Evropský soud pro lidská práva považuje za problematické, pokud senát ve stejném složení v rozhodnutí předcházející rozhodnutí odsuzujícímu hodnotí účast osoby, která nebyla doposud odsouzena za spáchání trestného činu, což vede k důvodné obavě, že má soud již na počátku řízení předpojatý názor na otázku viny a nelze jej tak považovat za nestranný. Uvedení osoby v odsuzujícím rozsudku totiž může kolidovat s požadavkem zásady presumpce neviny. Evropský soud pro lidská práva při tom zdůrazňuje, že je možné vzhledem k povaze trestné činnosti připustit odkaz na činnost jiných osob, ale je nutné jej formulovat tak, aby bylo zřejmé, že bude stěžovatel v budoucnu teprve souzen. 16. Totožnou námitku vznesl obviněný ve svém odvolání. Odvolací soud na ni reagoval v bodě 25. odůvodnění svého rozsudku s tím, že v rozsudku postačilo uvést formulaci „ společně s odděleně či samostatně stíhaným “, z čehož mělo vyplývat, že doposud nebylo rozhodnuto o vině poškozeného. Obviněný má však za to, že takový postup je čistě formalistický a lze z něj pouze vyčíst informaci, že není trestně stíhán v řízení označeném spisovou značkou. Textace rozsudků, jimiž byly schvalovány dohody o vině a trestu jednoznačně vyjadřuje názor, že obviněný skutek spáchal. U textu, který konkrétně identifikuje obviněného a v detailu přibližuje, jaké trestné činnosti se spolu s dohodu uzavírajícím pachatelem dopustil, nemůže být vyložen jinak, než jako předjímající vinu obviněného ještě před tím, než bylo o jeho vině skutečně rozhodnuto. 17. Obviněný dále poukazuje na ustanovení §314r odst. 2, 4 tr. ř., z kterého vyplývá, že při schvalování dohody o vině a trestu soud přezkoumává dohody o vině a trestu z hlediska zjištěného skutkového stavu, přičemž výrok o schválení dohody o vině a trestu musí obsahovat jak výrok o vině, tak o trestu. Není zde umožněna žádná výluka z hlediska presumpce neviny či práva na nestranné a nezaujaté projednání věci soudy. V tomto směru obviněný poukazuje na to, že právní úprava nikterak nevylučuje, ale umožňuje, aby dohodu o vině a trestu schválil jiný senát (za takovéto situace i označujíc ve výroku jiné osoby jako ostatní pachatele trestné činnosti, souzené v jiném řízení) než ten, který rozhoduje o vině a trestu jiných, v dohodě o vině a trestu označených osob. Odvolací soud proto zásadně pochybil, pokud v rozporu s námitkou vznesenou obviněným v odvolacím řízení a závěry rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva nekorigoval porušení zásady presumpce neviny a práva na nestranné a nezaujaté rozhodování. 18. Dále obviněný brojil proti posouzení jeho jednání, spočívající v porušení povinnosti podat včas daňové přiznání, jako zkrácení daně ve smyslu ustanovení §240 tr. zákoníku. Tvrzené pochybení pak ilustroval na příkladu společnosti BECONAS TRADE, s. r. o., kde soudy dovozovaly, že tato společnost na pozici tzv. ztraceného obchodníka pořídila zboží od dodavatele z jiného členského státu EU, prodala je tuzemským odběratelům, prodej vyfakturovala doklady s uvedením prodejní ceny včetně daně z přidané hodnoty, ale nepodala daňové přiznání k dani z přidané hodnoty. S odvoláním na zákonnou úpravu obsaženou v zákoně o dani z přidané hodnoty zdůraznil, že společnosti vznikla při pořízení zboží z jiného členského státu EU povinnost přiznat daň z přidané hodnoty, a současně vzniklo oprávnění k témuž okamžiku u správce daně uplatnit odpočet této daně na vstupu. Při následném prodeji tohoto zboží a jeho fakturaci vznikla společnosti povinnost k dani z přidané hodnoty na výstupu. Vystavené daňové doklady obsahovaly údaje rozhodné pro stanovení základu její daňové povinnosti, a společnost, jež je vystavila tímto deklarovala výši základu své daňové povinnosti k vyčíslení daně z přidané hodnoty na výstupu. Nelze jí proto přičítat, že by ve své účetní evidenci nezaúčtováním vystavených daňových dokladů zatajila skutečnosti rozhodné pro správné vyčíslení její povinnosti k odvedení daně z přidané hodnoty, neboť skutečnosti rozhodné pro stanovení daně byly zjevně známy. Na podporu svých závěrů obviněný poukazoval na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 11 Tdo 265/2002, podle kterého „ znak ‚zkrácení daně‘ ve smyslu §148 tr. zák. není naplněn samotnou skutečností nepodání daňového přiznání povinnou osobou v případě, kdy správci daně je daňová povinnost takové osoby známa a zjištění základu daně a stanovení daně může být provedeno i jinými prostředky“ a ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 8 Tdo 790/2005, podle kterého „trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. lze ve vztahu k dani z přidané hodnoty spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani a tím i zatajením zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem daně z přidané hodnoty registrovaným u správce daně. V takovém případě správce daně není povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Ke zkrácení daně pak dojde v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění, nikoli v příčinné souvislosti s případnou nečinností správce daně “. V tomto duchu je za právně významné skutečnosti podle obviněného nutno považovat zjištění, zda daňové doklady, z nichž soudy dovodily výši daně na výstupu u společnosti BECONAS TRADE, s. r. o., byly řádně zaúčtovány jak v účetnictví této společnosti, tak v účetnictví odběratelské společnosti, které je zdrojem informací správce daně o zdanitelných dodávkách řepkového oleje společností BECONAS TRADE, s. r. o. V případě, že bude toto skutkové zjištění kladné, nelze podle obviněného dospět k závěru, že správce daně oprávněně předpokládal u společnosti BECONAS TRADE, s. r. o., nulovou výši DPH a ke zkrácení daně došlo v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění. Nelze proto ani zmíněné jednání kvalifikovat jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby ve smyslu §240 tr. zákoníku. Tato argumentace pak platí stejně i ve vztahu ke společnostem Fresmat Group, s. r. o., CONCEPT VENTURE, s. r. o., BAUTISTA Trade, s. r. o., BINTIS Invest, s. r. o., Maretech Plus, s. r. o., Internet Financial Services, s. r. o., Navona Trade, s. r. o., APOLAND Finance, s. r. o., EMENS, s. r. o., AIngstav, s. r. o., Solar Energy Power Station, s. r. o., MERLE advisor, s. r. o., THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., Atomic Real Investments, s. r. o., a dalším. Skutek a jeho související okolnosti skutkové povahy tak nebyly správně právně posouzeny, když bez dalšího právně kvalifikovaly jednání spočívající v nepodání daňového přiznání včas jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku, čímž nalézací i odvolací soud zásadním způsobem pochybily. 19. V podaném dovolání obviněný rovněž brojil proti zjištění výše škody v projednávané věci, která nebyla určena na podkladě znaleckého posudku. Zdůraznil, že výpočet zkrácené daně z přidané hodnoty je otázkou vyžadující odborné znalosti daňové problematiky. Z povahy věci a výše částky, o kterou měla být údajně daň zkrácena, nemůže jít o banální matematickou operaci, jak uváděly soudy nižších stupňů. S odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu a komentářovou judikaturu >1< uvedl, že daňová problematika je vysoce složitým a odborným odvětvím. Výpočet zkrácené daně při aplikaci nutných daňových spojitostí proto nelze mít za věc běžné znalosti a zkušenosti, kdy ke stanovení škody není potřeba odborného zkoumání. Jedná se o komplexní oblast, kde s přihlédnutím k výši zkrácené daně a množství dokumentů, vstupů a výstupů věc nelze hodnotit jinak, než, že se jedná o odbornou otázku vyžadující zpracování znaleckého posudku. Důvod pro názorový obrat nalézacího soudu, který nejprve zamýšlel zadat zpracování znaleckého posudku, od čehož posléze ustoupil, lze podle obviněného pouze domýšlet. Má však za to, že „ si soudy chtěly ‚ulehčit práci‘ vědomy si toho, že nejsou oprávněny k věcnému přezkumu odborných závěrů znalce“. Na podporu posledně uvedeného tvrzení o nemožnosti věcného přezkumu odborných závěrů obsažených ve znaleckém posudku odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a civilního kolegia Nejvyššího soudu >2< , podle které je možnost věcného přezkumu soudy velmi limitována na specifické případy jako je nedostatečné či neúplné zodpovězení otázek zadaných znaleckým posudkem, neadekvátní odůvodnění závěrů znaleckého posudku, pochybnosti o správnosti znaleckého posudku či rozpory v něm, zjevné nelogičnosti apod. 20. Obviněný dále namítl, že závěry soudů v projednávané věci jsou v zásadním rozporu s důkazním prostředím posuzované věci. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. extrémního nesouladu >3< dovozoval pochybení soudů nižších stupňů, které při vyčíslení rozsahu zkrácené daně u společnosti Maretech Plus, s. r. o., nereflektovaly, že v daňovém přiznání za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2014 přiznala tato společnost daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 874.257 Kč, kdy v tomto rozsahu není možné uvažovat o zkrácení daně nepodáním přiznání k dani z přidané hodnoty. Závěry soudů, že tato společnost zkrátila daň o 4.183.712 Kč bez odpočtu přiznané daně z přidané hodnoty na výstupu, je proto v zásadním rozporu s důkazním prostředí v projednávané věci. Uvedené pochybení je pak možno seznat i ve vztahu k dalším společnostem. Společnost Financial Services, s. r. o., v daňovém přiznání za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2014 vykázala daňovou povinnost ve výši 35.125 Kč. Nelze jí tedy přičítat zkrácení daně z přidané hodnoty nepodáním daňového přiznání. Soudy přitom toto při svých výpočtech nijak nezohlednily a jejich závěry o zkrácení daně ve IV. čtvrtletí roku 2014 o 445.927 Kč, bez odpočtu přiznané daně z přidané hodnoty na výstupu, jsou v zásadním rozporu s důkazním stavem ve věci. Ve vztahu ke společnosti MERLE advisor, s. r. o., pak soudy z jejího daňového přiznání za zdaňovací období říjen 2014 s daňovým dokladem označeným pod bodem XVI: B) výroku o vině nalézacího soudu, vyvodily nelogický závěr o rozsahu zkrácení daně, k němuž mělo dojít podáním daňového přiznání za zdaňovací období říjen 2014. Pokud tato společnost prodala zboží v ceně zahrnující daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 87.155 Kč a v podaném daňovém přiznání vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 7.295 Kč, tak je nelogický závěr, že společnost zkrátila daň o 87.155 Kč. Stejná situace pak nastala i v případě společnosti APOLAND Finance, s. r. o., která měla zkrátit daň z přidané hodnoty o částku 100.155 Kč, avšak z jejího daňového přiznání vyplývá vykázání daňové povinnosti ve výši 943.852 Kč, tedy o mnoho vyšší, než vyplývá z faktury, kde je daňová povinnost deklarována částkou 100.155 Kč. Nelze tak dospět k závěru, že podáním daňového přiznání tato společnost zatajila svoji povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty na výstupu v dané výši. Obdobnou argumentaci pak obviněný prezentuje i ve vztahu ke společnosti THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., kde nalézací soud z přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2014 ve spojení s daňovými doklady označenými pod bodem XVII. A) výroku o vině dovodil nelogický závěr o rozsahu zkrácení daně. Tato společnost prodala zboží zahrnující daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 907.739 Kč a v podaném daňovém přiznání vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 754.436 Kč. Závěr soudů, že podáním daňového přiznání zkrátila daň o 907.739 Kč je proto nelogický a nemůže obstát. Stejně tak obviněný namítl nelogičnost závěrů o výši způsobené škody v případě společnosti Atomic Real Investment, s. r. o., v přiznání k dani z přidané hodnoty za rok 2014 ve spojení s daňovými doklady označenými pod bodem XVIII. A) výroku o vině. Uvedená společnost v podaném daňovém přiznání deklarovala daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 37.301 Kč, přičemž prodala zboží, za něž měla být na výstupu odvedena daň ve výši 186.821 Kč. Je proto nelogický závěr soudů obou stupňů, že prostřednictvím této společnosti byla zkrácena daň z přidané hodnoty o 186.821 Kč. 21. Dále obviněný namítl, že z důkazního prostředí nijak nevyplývá jeho úmysl, nebo skutečnost, že trestnou činu organizoval. 22. Postupem soudů v projednávané věci podle obviněného došlo k deformaci důkazů, neboť soudy obsah důkazů významně významově posunuly v jeho neprospěch a zároveň z nich vyvodily zjištění, které z nich v žádném případě neplynou. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, který je mu kladen za vinu, jsou proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 23. Obviněný vznesl i námitku tzv. opomenutých důkazů s odkazem na judikaturu Ústavního soudu >4< , kdy poukázal, že u společností Fresmat, s. r. o., Internet Financial Services, s. r. o., EMENS, s. r. o., a Aingstav, s. r. o., a dalších uvedených v doplnění odvolání obviněného ze dne 17. 1. 2022 soud vycházel pouze z daňových dokladů, které byly z účetní evidence vyselektované policejním orgánem a zcela odhlédl od toho, že si měl vyžádat a hodnotit účetní evidenci ve svém celku. Uvedené pak obviněný v podaném dovolání demonstroval na případě společnosti FLYING EAGLE, s. r. o., kde soudy dovodily, že tato společnost vyfakturovala zboží, z nějž jí vznikla povinnost uhradit daň z přidané hodnoty na výstupu, vykázala nulovou daňovou povinnost, když v daňovém přiznání vykázala nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, ačkoliv neučinila obchody, ze kterých by takový nárok vyplýval. Předpokladem pro takový závěr je však podle obviněného skutečnost, že společnost v určeném zdaňovací období žádné další obchody neprovedla, což však soudy opomněly zkoumat i přes námitky obviněného. 24. Obviněný rovněž namítl, že se odvolací soud nijak konkrétně nevypořádal s jeho konkrétními námitkami v podaném odvolání a jeho následném doplnění. 25. Na základě v dovolání uplatněných námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, ze dne 8. 4. 2022, č. j. 15 To 80/2021-35377 a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 7. 5. 2021, č. j. 45 T 4/2020-IV., jakož i rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud dle ust. §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu věc k novému rozhodnutí, alternativně aby Nejvyšší soud dle ustanovení §265m tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že odsouzeného zprostí obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. VZV 16/2017. 26. Zároveň v podaném dovolání požádal Nejvyšší soud, aby postupem podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o tom, že se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání přerušuje výkon trestu odnětí svobody, vykonávaný na základě rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 7. 5. 2021, č. j. 45 T 4/2020-IV, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, ze dne 8. 4. 2022, č. j. 15 To 80/2021-35377. 27. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v rámci vyjádření k dovoláním obviněných Mgr. Pavla Nohavy, MBA a Ing. Jiřího Tomana doručeném Nejvyššímu soudu dne 24. 3. 2023, sp. zn. 2 NZO 18/2022, sdělil, že využívá své možnosti a k dovolání Ing. Jana Vrbického se nevyjadřovat nebude. 28. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, uplatnil v podaném dovolaní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, jednak z důvodu, že skutkové a právní závěry soudů se nacházejí v tzv. extrémním nesouladu s provedeným dokazováním a fakticky vykonanými skutkovými zjištěními. S ohledem na formulaci námitek obviněného však lze dospět k závěru, že odkázal na §265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přestože dovolání bylo podáno dne 8. 7. 2022. Novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. h). Pod dovolací důvod g) pak byly podřazeny zásadní vady při provádění dokazování a jeho vyhodnocení, a to případy, kde rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jelikož Nejvyšší soud uplatňuje normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, bude užito označení v souladu s novelizovaným zněním. 29. Rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. maje za to, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán. 30. V podaném dovolání obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, rekapituloval obsah podaného odvolání a argumenty v něm obsažené pomocí doslovné citace bodů 48. – 51. a 72. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze s dovětkem, že s postupem soudů v projednávané věci nelze souhlasit. Po této rekapitulaci uvedl, že obecné soudy nesprávně pochopily výklad ustanovení §240 tr. zákoníku. Nebyla mu prokázána jak objektivní, tak subjektivní stránka trestného činu kladeného mu za vinu, a nadto obecné soudy svým výkladem zdeformovaly některé důkazy, a to výhradně v jeho neprospěch. 31. Dále obviněný brojil proti závěrům soudů o naplnění subjektivní stránky jeho jednání, kdy podle něj z odůvodnění napadených rozsudků není seznatelné zdali se měl vytýkaného jednání dopouštět v úmyslu přímém či nepřímém. 32. Rovněž vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzení věci, která je daná v případě absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrů, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů. Z napadených rozsudků není de facto vůbec patrný vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů týkajících se jeho zavinění. Ani jeden ze soudů neuvedl, o která skutková zjištění své závěry opřel. 33. Nebylo prokázáno, že by existovala dohoda mezi obviněným jednajícím za společnost Colza Trade SE a spoluobviněným Ing. Vrbickým jednajícím za společnost Kratolia trade, a. s., že by se dělili o zisk z nezaplacené daně s jednotlivými missing tradery, ani povědomost obviněného o tom, že by jednotliví jednatelé měli být tzv. bílými koňmi, nebo že by chtěl zkrátit daň či daň vylákat. Na řízení jednotlivých společností v pozici missing traderů se nijak nepodílel. Obecným soudům nevadilo, že se jim nepodařilo zjistit konkrétní pachatele, kteří s úmyslem zkrátit daň podávali nepravdivá daňová hlášení. Obecné soudy pouze převzaly bez náležitých důkazů svědčících v neprospěch dovolatele výrokové věty ze sdělení obvinění do svých rozsudků. Došlo k selektivnímu výkladu informací vyplývajících ze svědeckých výpovědí, čímž bylo postupováno v rozporu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. a závažné deformaci důkazů. Soudy se také nevěnovaly podmínkám jednotlivých obchodů a okolnostem, za kterých byly uzavírány. Nebylo prokázáno, že by se účastníci těchto obchodů, včetně obviněného zapojili do nezákonných obchodů nebo, že by o takovém postupu věděli. Odvolací soud toliko převzal nesprávné skutkové závěry soudu nalézacího, což vedlo k jeho nesprávnému právnímu posouzení. Ani jedno z rozhodnutí nikterak neodůvodňuje jeho účast na krácení daňové povinnosti. Nadto se podle obviněného jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Zdůraznil, že v obchodních kruzích jsou běžné různé požadavky na zboží, výrobce, cenu, přičemž každý účastník obchodu chce pro sebe získat co nejlepší podmínky. Jemu ani ostatním dodavatelům proto nemůže jít k tíží, že nabízeli výhodnější cenu. Ceny, za které bylo dodavatelům nabízeno zboží, přitom nebyly o tolik nižší oproti cenám nabízeným jinými dodavateli na trhu, aby mohly vyvolat pouhé podezření ze zatěžkání zboží daňovým deliktem. 34. Dále obviněný brojil proti posouzení výše škody soudy nižších stupňů. Zdůraznil, že škodou mohla být pouze daň vykázaná na výstupu a nezaplacená subjekty plnícími úlohu tzv. missing traderů. Obecné soudy zatížily řízení významnou procesní vadou, když nezadaly vypracování znaleckého posudku ohledně výše škody jednotlivých missing traders společností, neboť škoda v trestním řízení je rozdílná od řízení před orgány finanční správy. Rozhodně se nejedná o matematickou operaci spočívající v prostém součtu nezaplacené daně z přidané hodnoty, jak uvádí obecné soudy. Ty se rovněž nezabývaly komparací ceny, za kterou společnosti na pozici missing tradera nakoupily řepkový olej a ceny, za kterou je prodaly svým odběratelům. Je tak přesvědčen, že by měl být s ohledem na tyto nezodpovězené otázky zproštěn obžaloby s poukazem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Trvá přitom na tom, že vyřešení jím nastíněných předběžných otázek, neboť jejich náležité a správné vyřešení je předpokladem správného, a hlavně spravedlivého rozhodnutí. 35. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že stejně jako spoluobvinění Karel Mayer (pozn. spoluobviněný Karel Mayer vzal podané dovolání zpět) a Ing. Jan Vrbický vznáší tuto námitku s tím, že Městský soud v Praze uzavřel dohody o vině a trestu se spoluobviněnými Romanem Balážem, Davidem Jilemnickým a Karlem Betyárem, kteří byli obžalování ze stejného skutku právě se spoluobviněným Ing. Janem Vrbickým. To, že Městský soud v Praze rozhodl i ve věci obviněného zakládá důvod dovolání, neboť se měl z projednávání věci vyloučit. Pokud tak neučinil, porušil zásadu presumpce neviny. Pokud toto pochybení neodstranil odvolací soud, zatížil i své rozhodnutí vadou. Tuto námitku ostatně obviněný společně se spoluobviněným Ing. Vrbickým vznesl s odkazem na judikaturu ESLP >5< , neboť podle jeho názoru soudy v projednávané věci postupovaly obdobně jako soudy v citovaném rozsudku ESLP, když v odůvodnění schválených dohod o vině a trestu (zřejmě myšleno výrocích o vině, neboť zmiňované dohody o vině a trestu v souladu s ustanovením §314r odst. 4 tr. ř. odůvodnění neobsahují) je obviněný Ing. Jan Vrbický popsán jako někdo, kdo trestný čin zkrácení daně nepochybně spáchal. Několik měsíců po uzavření těchto dohod pak došlo stejným soudním senátem k odsouzení obviněného. Ten je přesvědčen, že se mu nedostalo spravedlivého a nestranného posouzení jeho věci a že byla současně porušena i zásada presumpce neviny. 36. S ohledem na výše uvedené důvody obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozhodnutí napadená tímto dovoláním, tj. rozsudek, č. j. 45 T 4/2020-IV, vydaný Městským soudem v Praze dne 7. 5. 2021 a rozsudek, č. j. 15 To 80/2021-35377, vydaný Vrchním soudem v Praze dne 8. 4. 2022, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám, popř. aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl. 37. Zároveň s tím navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle §265o odst. 3 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu rozhodnutí proti němuž bylo podáno dovolání, a to s ohledem na dosavadní průběh řízení, pro který není vhodné rozhodnutí napadené dovoláním uskutečnit. 38. K dovolání obviněného Mgr. Pavla Nohavy, MBA, se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 24. 3. 2023, sp. zn. 2 NZO 18/2022. 39. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného zdůraznil, že dovolaní je možno podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. aniž by reflektoval změnu k níž došlo zákonem č. 220/2021 Sb. v níž došlo ke změně obsahu dovolacího důvodu zařazeného pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl přesunut pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 40. K namítaným nedostatkům právní kvalifikace spočívající v nenaplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podle §240 tr. zákoníku, státní zástupce uvedl, že tyto námitky vznášel obviněný primárně prostřednictvím kritiky stabilizovaných skutkových zjištění a pomocí jejich odlišného hodnocení se snažil popřít vlastní trestní odpovědnost. Jeho argumentace spočívá v polemice s rozsahem provedeného dokazování (příkladmo státní zástupce zmiňuje námitky stran podmínek jednotlivých obchodů, komparace ceny při nákupu a prodeji oleje apod.). Taková argumentace však nepřekračuje meze námitek uplatněných již v řádném opravném prostředku, které byly odvolacím soudem řádně vypořádány zejména v odst. 48 odůvodnění rozsudku, přičemž se závěry odvolacího soudu se státní zástupce plně ztotožnil. 41. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného podřazenou pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spočívající v tom, že věci měl rozhodovat vyloučený orgán. S ohledem na dikci ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. zdůraznil, že nelze podjatost vyvozovat pouze z předcházející aktivity téhož soudu, resp. soudce, který schvaloval dohodu o vině a trestu vůči dalším pachatelům v rámci komplexně řešené trestné činnosti. V taxativním výčtu důvodů spojených s předchozí účastí soudce ve věci obsažené v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. (kdy je soudce automaticky vyloučen z vykonávání dalších procesních úkonů ve věci) nefiguruje dohoda o vině a trestu. Uvedl, že zásada presumpce neviny není porušena, je-li účast obviněného na trestné činnosti přijatelným způsobem uvedena ve výroku nebo odůvodnění předchozího rozhodnutí. V případě rozhodování o dohodě o vině a trestu nedochází k porušení zásady presumpce neviny vůči jiné osobě, která se podle skutkového vymezení podílela na jednání přičitatelnému obviněnému, s nímž je dohoda o vině a trestu uzavírána. Soudce rozhodující o dohodě o vině a trestu pak není ani vyloučen z pozdějšího rozhodování o této jiné osobě na podkladě podané obžaloby. K poukazu obviněného na rozsudek ESLP ve věci Mucha proti Slovensku ze dne 25. 11. 2021, č. 63703/19 upřesnil, že v případě, jenž ESLP projednával soudy odsuzující rozsudky schvalující dohodu o vině a trestu spolupachatelů stěžovatele, zde svým zněním zasahovaly do presumpce neviny stěžovatelovy a s ohledem na jejich význam v řízení proti stěžovatelovi vyvolaly objektivně pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího senátu. 42. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání Mgr. Pavla Nohavy, MBA, odmítl v neveřejném zasedání, ke kterému může přistoupit podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné §265r odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 43. Obviněný Ing. Jiří Toman v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, jednak z důvodu, že skutkové a právní závěry soudů se nacházejí v tzv. extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Důkazy ve věci soudy hodnotily jednostranně a zaujatě v rozporu se zásadou in dubio pro reo. S ohledem na formulaci námitek obviněného však lze dospět k závěru, že odkázal na §265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přestože dovolání bylo podáno dne 25. 7. 2022. Novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. h) a dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. písm. l) bez obsahových změn nově podřazen pod písm. m). Pod dovolací důvod g) pak byly podřazeny zásadní vady při provádění dokazování a jeho vyhodnocení, a to případy, kde rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jelikož Nejvyšší soud uplatňuje normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, bude užito označení v souladu s novelizovaným zněním. 44. V rozsudcích soudů podle obviněného chybí zásadní skutková zjištění, která by měla být podpořena příslušnými důkazy a která by navazovala na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování ohledně údajného prokázání trestné činnosti dovolatele a naplnění skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. 45. Namítá, že závěry soudů o prokázání jeho viny jsou v přímém rozporu jak s provedenými důkazy, tak s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, který přiznal, že se nepodařilo prokázat vazbu dovolatele s dalšími obviněnými ani to, kdy mělo dojít k údajné dohodě o tom, že budou páchat trestnou činnost, nebyla zjištěna žádná společná komunikace ani nebylo prokázáno jaký zisk z tohoto jednání měli obvinění získat. Ve vztahu k dovolateli se soudům nijak nepodařilo prokázat jednání popsané v odsuzujících výrocích. 46. Dovolatel brojil proti způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho námitkou, že nikoho ze spoluobviněných neznal, nikdo z nich o něm nehovořil a ani v listinných důkazech o něm není zmínka. Obecné konstatování odvolacího soudu v bodě 27. však rozhodně nelze považovat za dostatečné, a to zejména za situace, kdy v bodech 68. a 71. svého rozsudku odvolací soud přiznal, že nebylo prokázáno, že by se účastnil schůzek, vystavoval dokumenty, přeposílal finanční prostředky, domlouval se s ostatními na organizaci obchodní činnosti, nebo že by se jen se spoluobviněnými znal, že nebylo prokázáno kdy, kde a v jaké formě mělo k vzájemné dohodě dojít ani rozklíčovat, jaký prospěch z obchodu obvinění měli. Pokud byl ale dovolatel a spoluobvinění uznáni vinnými z toho, že společně organizovali a realizovali po předchozí domluvě trestnou činnost, je dle názoru dovolatele povinností soudu, aby jasným a nezpochybnitelným způsobem prokázal, že se tak skutečně stalo, včetně objasnění kdy, kde a jakým způsobem a jaké konkrétní důkazy ve spisu toto dosvědčují. V opačném případě nelze učinit závěr o vině dovolatele. 47. Rozsudky nalézacího i odvolacího soudu považuje obviněný za nepřezkoumatelné, neboť žádný ze soudů neobjasnil, proč byl ve skutkové větě propojen právě se spoluobviněnými Ing. Vrbickým a Mgr. Nohavou a nikoliv s jinými obviněnými. Nikdo z obviněných dovolatele nikdy předtím neviděl. Jeho trestní stíhání a odsouzení je tak v rozporu s českým právním řádem založeno na nepodložených hypotézách a domněnkách bez souvislosti s danou věcí. Soud dovolatele vyjma již zmiňovaných spoluobviněných Ing. Vrbického a Mgr. Nohavy propojil s blíže neztotožněnými osobami „Jardou“ a „Vencou“, u kterých soudy taktéž dovozují jejich podíl na trestné činnosti, a to za situace, kdy nebyla prokázána ani jejich samotná existence. Soudy jejich existenci a podíl na trestné činnosti dovozují z výpovědi dovolatele, kterou vyhodnotily zcela účelovým způsobem. Závěry obou soudů proto netvoří spolu s provedenými důkazy logický, věrohodný a kompaktní celek. Soudy obou stupňů naplnění skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu dovodily pouze odkazem na Ing. Vrbického a Mgr. Nohavu, tedy na osoby, s nimiž nikdy dříve nepřišel do kontaktu, a dále odkazem na dvě osoby, které se jim ani nepodařilo ztotožnit. Podle dovolatele je zcela nepřípustné, aby soudy dovozovaly kvalifikovanou skutkovou podstatu, a tedy i vyšší trestní sazbu pouze na základě svých domněnek a na svém osobním přesvědčení, že jednání dovolatele „ zapadá do celého kontextu “, aniž by byť jediným důkazem toto prokázaly. 48. Dále obviněný namítl, že se odvolací soud nijak nevypořádal s jeho námitkami proti pravdivosti závěru, že prováděl bezhotovostní transakce z účtu společnosti AIngstav a že předal svou společnost AIngstav k páchání trestné činnosti, nechal ji napospas svému osudu, a že společnost AIngstav nevykonávala žádnou jinou činnost. V tomto ohledu rozporoval závěry odvolacího soudu obsažené v bodech 26. a 33. jeho rozhodnutí s tím, že se nejedná o pravdivé závěry, ale o závěry neprokázané. S touto společností podnikal ve stavebnictví (projektová činnost) a příjmy z tohoto podnikání sloužily k uspokojení jeho potřeb a potřeb jeho nezletilých neteří, které měl svěřeny do své péče. Rozhodně neopustil svoji společnost, když se snažil vzniklou situaci řešit a poskytoval za tímto účelem součinnost správci daně. Pokud by měl povědomí o plánovaných obchodech, tak by na takové podnikání nikdy nepřistoupil, neboť na činnosti společnosti záviselo jeho živobytí a jeho dvě neteře. Odvolací soud se s jeho námitkami, že mu nebyla prokázána vina, přímý ani nepřímý úmysl vypořádal alibisticky tím, že jeho námitky vycházejí z izolovaného hodnocení důkazů. 49. Obviněný dále namítal, že se soudy v jeho věci dostatečně nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu kladeného mu za vinu. Z žádného z důkazů totiž nelze dovodit závěr, že skutečně věděl o řetězci společností, dalších obviněných, natož pak o záměru zkrátit daň a nechat následně celou jeho společnost, se kterou podnikal v oblasti stavebnictví svému osudu. Naplnění subjektivní stránky překvapivě dovodily z jeho výpovědi, ve které veškerou vinu odmítl. Není vůbec zřejmé z čeho oba soudy dovodily úmysl na straně dovolatele a jeho zapojení do činnosti s cílem neodvést daň, když k tomuto nebyl proveden žádný důkaz prokazující tyto domněnky. 50. Obviněný v podaném dovolání vyjádřil přesvědčení, že nebylo vůbec prokázáno, že věděl či dokonce chtěl zkrátit daň prostřednictvím obchodu s řepkovým olejem, nebo že by z participace na těchto obchodech měl jakýkoliv prospěch. Rozhodně proto nebylo jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty zjištěno a prokázáno, že se dopustil protiprávního jednání. Ve věci došlo k porušení zásad řádného trestního řízení, k porušení zásady presumpce neviny a k ignorování zásady in dubio pro reo, neboť veškeré nejasnosti či pochybnosti byly soudy povinny vyložit ve prospěch dovolatele, ale neučinily tak. Soudy nepostupovaly ani podle zásad obsažených v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Napadené rozsudky nesplňují ani požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu §125 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř., neboť se omezily toliko na konstatování, že trestná činnost byla spáchána, aniž by označily konkrétní důkazy, které je k takovému závěru vedly. Tímto se soudy ve věci dopustily porušení práv obviněného na spravedlivý proces. 51. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, č. j. 15 To 80/2021-35377, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2021, č. j. 45 T 4/2020-IV, zrušil v dovoláním napadené části a sám ve věci rozhodl tak, že se dovolatel Ing. Jiří Toman zprošťuje obžaloby. 52. K dovolání obviněného Ing. Jiřího Tomana, se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 24. 3. 2023, sp. zn. 2 NZO 18/2022. 53. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného zdůraznil, že dovolaní je možno podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. aniž by reflektoval změnu k níž došlo zákonem č. 220/2021 Sb., jež změnil obsah dovolacího důvodu zařazeného pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl přesunut pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a dovolacího důvodu zařazeného pod ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl přesunut pod ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 54. K dovolací argumentaci obviněného státní zástupce uvedl, že namísto extrémního rozporu znovu popisuje vybrané skutečnosti, které staví do jiného kontextu, z čehož dovozuje jinou verzi skutkového stavu, podle které se na zkrácení daně z přidané hodnoty nijak nepodílel. Jeho argumentace však představuje jen opakování jeho předchozí obhajoby, se kterou se vypořádal odvolací soud zejména v bodech 67. a 68. odůvodnění svého rozsudku, přičemž státní zástupce se s argumentací odvolacího soudu plně ztotožnil. Zapojení obviněného Ing. Jiřího Tomana se odvíjelo od poskytnutí jeho společnosti AIngstav, s. r. o., v níž byl jednatelem, jakožto „missing tradera“, dvěma blíže neztotožněným osobám a zpřístupnil jim prostředky z devizového účtu. 55. K námitce porušení zásady in dubio pro reo státní zástupce uvedl, že se jedná o námitku procesního charakteru týkající se skutkových otázek. K jejímu porušení však dochází pouze v případě, že by důkazní situace neumožňovala důvodný příklon k jedné z více v úvahu připadajících variant skutkového děje, což v projednávané věci nenastalo. Sama skutečnost, že soud v situaci, kdy žádné pochybnosti nemá, přijme řešení, které obviněný nesdílí, porušení zásady i n dubio pro reo nezakládá. 56. K námitkám obviněného směřujícím proti kvalifikaci jeho činu s nejméně dvěma osobami ve smyslu §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že jsou s jistou mírou benevolence podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedená kvalifikovaná podstata předpokládá zapojení minimálně dalších dvou osob, byť třeba i různou měrou. Dostatečná je přitom jejich součinnost, aniž by musely o své součinnosti s pachatelem navzájem vědět, a aniž by i mezi jejich vzájemnou součinností musela být určitá organizovanost. O tomto znaku kvalifikované skutkové podstaty nemůže být pochyb už s ohledem na prokázaní spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, které představuje vyšší formu trestné součinnosti na straně těchto více osob. 57. Soudy obou stupňů se podle státního zástupce náležitě vypořádaly i s otázkou vyčíslení celkového rozsahu zkrácení daně, jehož se měli obvinění dopustit, a také s otázkou úmyslného zavinění obviněných, které je dovozováno z povahy celého obchodního řetězce, z povahy jednotlivých obchodních transakcí, z charakteru a způsobu jednání jednotlivých obviněných v rámci deklarované obchodní činnosti. 58. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání Ing. Jiřího Tomana odmítl v neveřejném zasedání, ke kterému může přistoupit podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné podle §265r odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 59. Obviněný Jan Hieke v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S ohledem na formulaci námitek obviněného však lze dospět k závěru, že odkázal na §265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přestože dovolání bylo podáno dne 19. 5. 2022. Novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. h). Jelikož Nejvyšší soud uplatňuje normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, bude užito označení v souladu s novelizovaným zněním. 60. Předně namítl, že nebylo prokázáno jeho zavinění, a to ani ve formě úmyslu nepřímého. Z provedeného dokazování vyplynulo, že o tom, že společnost se zabývá dovozem řepkového oleje se dozvěděl až v okamžiku konání domovní prohlídky. Vypověděl, že neměl přístupová hesla k účtům vedeným pro společnost, nezadával žádné platby, neměl přístup k e-mailu, žádné e-maily neposílal, rovněž neměl přístup k datové schránce společnosti, přičemž soud uvedl, že jeho výpovědi neuvěřil. Závěr nalézacího soudu, že byl přinejmenším srozuměn s využívám společnosti pro nelegální obchody a páchání trestné činnosti, neboť je známo, že bílí koně jsou instalováni jako jednatelé do společností, které krátí daň či jsou využívány k úvěrovým a pojistným podvodům, a byl s tím pro takový případ srozuměn, považuje za nesprávný. Obecné konstatování soudu o bílém koni rozhodně neznamená, že byl smířen s pácháním trestné činnosti. Jsou totiž známy případy tzv. nominee společností, kdy ve společnosti funguje jako statutární orgán a majitel jiná osoba. Instalace na pozici formálního jednatele a vlastníka společnosti, která je fakticky ovládána někým jiným, tak může mít řadu jiných důvodů: anonymita, ochrana soukromí, obavy o vlastní bezpečnost a bezpečnost rodiny apod. Nelze proto souhlasit s tím, že by dovolatel, který je právním laikem, vyučeným svářečem a v těchto otázkách se nedokázal orientovat, byl srozuměn s tím, že společnost, v níž byl formálním jednatelem bude využita k páchání trestné činnosti. 61. Dále namítl, že odvolací soud pouze převzal konstrukci nalézacího soudu a nijak zásadně se nevypořádal se vznesenými námitkami s tím, že jeho počínání nesvědčilo o serióznosti podnikání, jeho motivací byla jeho špatná finanční situace, opakovaně vybíral prostředky z účtu a zároveň zpochybnil, že by se o tom, o co jde dozvěděl až při domovní prohlídce. Zcela pak odmítl jeho příklad tzv. nominee společnostmi s tím, že obviněný nikdy netvrdil důvody jako anonymita, ochrana soukromí apod. Jedná se však o špatné vyhodnocení jeho argumentace, která měla demonstrovat pouze to, že existují i jiné důvody pro existenci tzv „bílých koní“ než je kriminální činnost, tedy, že skutečnost, že se někdo „bílým koněm“ stane, nemusí nutně znamenat, že člověk takto ustanovený musí počítat s tím, že se stane spolupachatelem trestné činnosti. Podle dovolatele se rovněž nelze ztotožnit s konstatováním, že „takové ‚lukrativní obchody‘ se nabízely jenom osobám personálně propojeným, známým, tedy spolehlivým“ , neboť nemá oporu ve spisovém materiálu. Ve své výpovědi zmiňoval, že mu byla přislíbena odměna 5.000 Kč, kterou ale nikdy nedostal. Odvolací soud proto nesprávně posoudil subjektivní stránku jako úmysl, když se nabízelo spíše posouzení zavinění jako hrubé nedbalosti, rozhodně se však nejedlo ve vztahu ke zkrácení daně o zavinění úmyslné. 62. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř. jakož i rozhodnutí navazující a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 63. K dovolání obviněného Jana Hiekeho, se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 8. 6. 2022, sp. zn. 2 NZO 18/2022. 64. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného zdůraznil, že dovolaní je možno podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. aniž by reflektoval změnu k níž došlo zákonem č. 220/2021 Sb., který modifikoval pořadí, resp. věcné znění dovolacích důvodů zakotvených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. ř. Navzdory nepřiléhavým formulacím obviněného státní zástupce přistoupil k přezkoumání deklarovaného důvodu v dovolání obviněného, jehož užití je možné s tolerancí dovozovat ze slovního spojení s ním spjatého. Lze mít za to, že obviněný měl v naznačeném ohledu fakticky na zřeteli dovolací důvod v novém znění uvedeném v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 65. K dovolání obviněného státní zástupce uvedl, že přestože tvrdil nesprávné posouzení subjektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, své námitky primárně zaměřil proti skutkovému základu výroku o vině. Těmito výhradami napadal rozsah provedeného dokazování a jeho hodnocení, a teprve prostřednictvím tohoto změněného hodnocení zpochybňoval přiléhavost dovození úmyslného zavinění. Státní zástupce podotkl, že o podřízené roli obviněného jakožto „bílého koně“ nebylo pochyb. Městský soud v Praze vysvětlil, na podkladě jakých důkazů posuzoval jeho účast, a to zejména v odst. 202. a 203. odůvodnění svého rozhodnutí. Obviněný pro společnost založil účty a přístupové údaje předal D. L., přičemž na jeho pokyn vyzvedával hotovost z účtu a předával ji, podepisoval faktury a další daňové doklady, ze kterých bylo zřejmé, že společnost obchoduje s řepkovým olejem. Subjektivní stránkou se zabýval i odvolací soud v bodě 61. odůvodnění svého rozsudku, kde se vyjádřil i k argumentaci obviněného o tzv. nominee společnostech. 66. Dále státní zástupce podotkl, že u osob jednajících v postavení tzv. „bílých koní“ lze při splnění zákonných podmínek shledat zavinění alespoň ve formě nepřímého úmyslu. A to zejména tehdy, pokud pachatel přijal formálně funkci člena statutárního orgánu, a v této setrval, ačkoliv ji fakticky nevykonával a o další průběh podnikání se nezajímal. V takovém případě jde o typ lhostejnosti, který byl výrazem jeho kladného vztahu ke vzniku trestněprávně významnému následku. Nezájem o realizované obchody a lhostejnost k jejich potenciálním trestněprávním důsledkům nemůže obviněného zbavit trestní odpovědnosti, neboť i tzv. bílý kůň se stává reálně statutárním orgánem se všemi povinnostmi, které mu zákon ukládá. 67. K námitce nedostatečného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, státní zástupce uvedl, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Napadené rozhodnutí dostojí požadavkům §125 tr. ř. Odvolací soud věnoval uplatněným námitkám pozornost a vysvětlil, v čem spočívá jejich irelevantnost. 68. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání Jana Hiekeho odmítl v neveřejném zasedání, ke kterému může přistoupit podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné podle §265r odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. 69. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 70. Dovolání všech obviněných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. 15 To 80/2021, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam , neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněných zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích o trestech jich se týkajících, o kterých poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 71. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. 72. Obvinění Ing. Jan Vrbický a Ing. Jiří Toman uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ). 73. První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku. V trestní věci obviněných je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Praze podaná odvolání projednal, a z jejich podnětu rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu. 74. V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný Ing. Jan Vrbický poukazuje výslovně na dovolací důvody uvedené pod písm. b), g), h). Obviněný Ing. Jiří Toman nespecifikuje v jaké variantě [§265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] uplatňuje citovaný dovolací důvod, nicméně z obsahu jeho dovolání a uváděných argumentů lze dospět k tomu, že jej uplatnil v jeho druhé variantě ve vazbě na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h). 75. Z obsahu dovolání obviněných Mgr. Pavla Nohavy, MBA, a Jan Hiekeho je zřejmé, že důvody pro podání jejich dovolání vycházejí zároveň z rozsudku nalézacího soudu, s jehož závěry nesouhlasí, avšak v rámci svých mimořádných opravných prostředků vůbec neoznačili primární dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (natož aby specifikovali některou z jeho variant), který jediný připouští ve spojení s některým z dovolacích důvodů §265b odst. 1 zásah i vůči rozsudku soudu prvního stupě. Tento zjevný nedostatek podaných dovolání, ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku, která by zabraňovala provedení dovolacího řízení ve vztahu k těmto obviněným, neboť se jedná o zcela obvyklou, běžně se vyskytující chybu v podávaných dovoláních, jíž lze označit za formální, nikoli zabraňující v rozhodovacím procesu Nejvyššího soudu. 76. Obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA, uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., dle kterého lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta . Obviněný Ing. Jan Vrbický s odvoláním na judikaturu ESLP >6< namítl, že ve věci rozhodoval soud v totožném složení senátu jako při rozhodování o dohodách o vině a trestu uzavřených s obviněnými Davidem Jilemnickým, Karlem Betyárem a Romanem Balážem, kdy v těchto rozhodnutích v rozporu se zásadou presumpce neviny předjímal jeho vinu. Při projednávání jeho věci se proto měli členové senátu vyloučit a soud měl rozhodovat v jiném složení senátu. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, vznesl obsahově totožnou námitku, aniž by specifikoval podjatost senátu Městského soudu v Praze, jenž v dané věci rozhodoval. 77. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. 78. Nejprve je vhodné konstatovat, že oba obvinění splnili první podmínku podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř, tedy že před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítli okolnost, v níž spatřovali důvod pro vyloučení členů senátu nalézacího soudu v projednávané věci. Obviněný Ing. Jiří Vrbický vznesl uvedenou námitku v odvolacím řízení, jak vyplývá z bodů 5. a 7. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, se k ní připojil, jak vyplývá z bodu 9. odůvodnění. Nejvyšší soud proto přistoupil k posouzení toho, zda ve věci rozhodoval vyloučený orgán. 79. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. 80. Ustanovení §30 odst. 2 až 5 tr. ř. pak obsahuje taxativní výčet případů, ve kterých je soudce nebo přísedící vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Jedná se zejména o situace, kdy byl soudce v projednávané věci dříve činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen též soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. V projednávané věci však žádný z výše uvedených taxativních důvodů, u kterých je podjatost presumována nebyl dán a zbývá proto posoudit, zda byli členové senátu nalézacího soudu vyloučeni podle §30 odst. 1 tr. ř. 81. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. 3. 2023, 11 Tdo 1025/2022, připomněl, že „ pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických a zřejmých okolností, které svědčí o jeho neobjektivním přístupu. Za podjatost soudce pro poměr k věci proto nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat toliko v případě, že existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není v projednávané věci schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat. K této procesní otázce je již k dispozici poměrně rozsáhlá a ustálená judikatura obecných soudů, která objektivně vymezuje případy, ve kterých pro poměr k projednávané věci či k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, resp. k jinému orgánu činnému v trestním řízení, jsou dány zjevné pochybnosti o nestrannosti a objektivitě konkrétního soudce (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 14/2000, č. 45/2002 a č. 30/2007 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Tz 178/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 34/2001, apod.).“ 82. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího subjektu ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo nezávislému vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt vyzdvihla i judikatura ESLP, která pravidelně používá obě tato hlediska >7< . Obecné zásady týkající se nestrannosti v kontextu podílení se soudce na předchozích rozhodnutích ve stejné věci byly shrnuty zejména v rozsudku ESLP ze dne 16. 2. 2021 ve věci Meng proti Německu, č. 1128/17 (viz body 46. až 48.). V této věci dospěl ESLP mimo jiné k závěru, že „ samotná skutečnost, že soudce již v minulosti rozhodl o totožném trestném činu, nemůže sama o sobě odůvodňovat obavy o jeho nestrannost. Stejně tak pouhá skutečnost, že soudce již rozhodoval o obdobných, avšak nesouvisejících trestních obviněních nebo že již soudil spoluobviněného v samostatném trestním řízení, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby vyvolala pochybnosti o nestrannosti tohoto soudce v pozdější věci“. Otázka nestrannosti soudce však podle ESLP vyvstane „pokud již dřívější rozhodnutí obsahuje podrobné posouzení role osoby, jež byla následně souzena za trestný čin spáchaný vícero osobami, a to zejména tehdy, pokud dřívější rozhodnutí obsahuje konkrétní kategorizace účasti stěžovatele nebo je z něj zřejmé, že později souzená osoba naplnila všechny podmínky nezbytné pro spáchání trestného činu. V závislosti od okolností konkrétního případu mohou být takové skutečnosti považovány za předjímání otázky viny osoby souzené v pozdějším řízení, a mohou tak vést k objektivně odůvodněným pochybnostem, že vnitrostátní soud má již na počátku soudního řízení s později souzenou osobou předpojatý názor ohledně skutkových okolností týkajících se této osoby.“ 83. Podrobně se otázkou nestrannosti soudu, který v předcházejícím řízení schvaloval dohody o vině a trestu zabýval ESLP ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2021 ve věci Mucha proti Slovensku, č. 63703/19. V ní vyjma výše zmíněných závěrů z citovaného rozhodnutí Meng proti Německu vyzdvihl zásadu presumpce neviny, která bude porušena, pokud soudní rozhodnutí týkající se osoby obviněné z trestného činu bude reflektovat názor, že dotyčná osoba je vinna dříve, než jí byla vina skutečně podle zákona prokázána. Zároveň vyzdvihl nutnost činit rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání daného trestného činu, a jednoznačným prohlášením, že se dotyčná osoba daného činu dopustila, aniž by tato osoba byla pravomocně odsouzena. ESLP důsledně zdůraznil důležitost volby výrazů úředních osob předtím, než je daná osoba shledána vinnou trestným činem a odsouzena. I když poukázal na klíčovou úlohu volby slov, tak jedním dechem dodal, že každé prohlášení úřední osoby musí být posouzeno v kontextu konkrétních okolností každého případu, kdy dokonce ani použití politováníhodného výrazu nemusí být rozhodující s ohledem na povahu a souvislosti konkrétního řízení a porušovat tak zásadu presumpce neviny (bod 57. odůvodnění rozhodnutí ESLP ve věci Mucha proti Slovensku). 84. V citovaném rozhodnutí ve věci Mucha proti Slovensku však ESLP připustil, že ve složitých trestních řízeních zahrnující několik osob, které nemohou být souzeny společně (ostatně jako nyní Nejvyšším soudem v přezkoumávané věci) může být vyjádření soudu prvního stupně o účasti třetích osob, které mohou být později souzeny samostatně, nezbytné pro posouzení viny souzených osob, neboť trestní soudy jsou povinny zjistit skutkový stav věci významný pro posouzení právní odpovědnosti obviněného co nejúplněji a nejpřesněji a nemohou zjištěné skutečnosti prezentovat jako pouhé domněnky nebo podezření. Uvedené přitom platí i pro skutečnosti týkající se účasti třetích osob, ačkoli je-li třeba takové skutečnosti uvést, měl by se soud vyhnout tomu, aby poskytl více podrobností, než je nezbytné pro posouzení právní odpovědnosti obviněných v aktuálně projednávané věci (bod 58., nebo rozsudek ESLP ve věci Karaman proti Německu, bod 64.). Byť zákon výslovně stanoví, že z trestního řízení, jehož se osoba neúčastnila, nelze vyvozovat žádné závěry o její vině, soudní rozhodnutí musí být formulována tak, aby se předešlo jakékoliv potenciální předběžné předpojatosti o vině třetí osoby, a tedy, aby nedošlo k ohrožení spravedlivého posouzení obvinění v rámci samostatného řízení (bod 58. Mucha proti Slovensku). V totožné situaci, jako je nyní projednávána Nejvyšším soudem, tedy v situaci, kdy je obviněnému kladen za vinu trestný čin organizované povahy, který byl spáchán ve spolupachatelství s více osobami, ESLP připustil, že v takovýchto případech je naděvší pochybnost pro posouzení jejich případů nezbytné ve skutkovém vymezení jejich jednání odkázat na činnosti a úlohu třetích osob (bod 59. Mucha proti Slovensku). 85. Pochybení v rozhodnutích národních soudů ve věci Mucha proti Slovensku, která byla zároveň důvodem pro vyslovení porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy ESLP spatřoval v tom, že odkazy obsažené v rozsudcích vynesených proti spolupachatelům stěžovatele a jeho roli v konkrétních žalovaných skutcích nebyly v žádném případě formulovány tak, aby naznačovaly, že stěžovatel byl v rozhodné době pouze obviněný a že byl stíhán v samostatném trestním řízení. V odůvodnění rozsudků odsuzujících jeho spolupachatele ani nikde jinde se přitom neobjevila žádná formulace ani jiné vysvětlení v tom smyslu, že jeho vina nebyla pravomocně prokázána (bod 61. Mucha proti Slovensku). 86. Uvedené závěry pak plně aproboval i Nejvyšší soud v již citovaném usnesení ze dne ze dne 23. 3. 2023, 11 Tdo 1025/2022, kde výstižně shrnul požadavky ESLP tak, že „ by soud v rámci svého prvotního rozhodnutí jasně konstatoval - je-li zejména z důvodu odpovídající právní kvalifikace projednávaného skutku, na němž se podíleli všichni obvinění, nutné v rámci vyhlašovaného rozsudku uvést rovněž okolnosti týkající se účasti dalších obviněných - že tito další obvinění (o jejichž vině není dotčeným rozsudkem rozhodováno) jsou stíháni v samostatně vedeném trestním řízení či že o jejich vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.“ 87. V nyní projednávané věci Městský soud v Praze jakožto soud nalézací před vlastním rozhodnutí o vině obviněných Ing. Jana Vrbického, Mgr. Pavla Nohavy, MBA, a dalších spoluobviněných, v totožném složení senátu schválil dohody o vině a trestu s obviněnými Romanem Balážem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2021, sp. zn. 45 T 4/2020-III, na č. l. 34557-34564), Davidem Jilemnickým (rozsudek ze dne 15. 2. 2021, sp. zn. 45 T 4/2020, na č. l. 34140-34145) a Karlem Betyárem (rozsudek ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 45 T 24/2020-I, na č. l. 34072-34076). Ve skutkové větě všech těchto dohod o vině a trestu je uvedeno, že se vytýkaného jednání obvinění dopustili společně se samostatně, resp. odděleně stíhanými osobami Ing. Jana Vrbického a Karla Mayera. Právě slova se samostatně resp. odděleně stíhaným pak na rozdíl od věci Mucha proti Slovensku vyjadřují, že v řízení o schválení dohody o vině a trestu není rozhodováno o vině a trestu Ing. Jana Vrbického. Uvedená formulace plně respektuje požadavky vytyčené ESLP i Nejvyšším soudem ve výše citovaných rozhodnutích. Samotná skutečnost, že senát soudu prvního stupně ve stejném složení uznal vinným ze spáchání téhož trestného činu nejprve obviněné, kteří se podíleli na téže trestné činnosti, jaká je kladena za vinu i dalším obviněným (dovolateli Ing. Janu Vrbickému), nelze bez dalšího považovat za důvod vedoucí k vyloučení soudce ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení proti těmto dalším obviněným, a tedy ani za porušení zásady presumpce neviny ve smyslu §2 odst. 2 tr. řádu, pokud byli i tito obvinění týmž soudem (ve stejném složení senátu) posléze uznáni vinnými. Tento závěr je přitom třeba aplikovat i na situace, kdy byla ve věci prvního obviněného v popisu skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku vyjádřena konkrétní role (podíl na trestné činnosti) i dalších obviněných, o jejichž vině nebylo daným rozsudkem rozhodnuto. V právě projednávané věci šlo o komplikovanou daňovou trestnou činnost, do které bylo zapojeno velké množství osob, jejichž činnosti byly vzájemně propojeny za společným cílem získání majetkového prospěchu, což vyjadřuje i kvalifikace jednání některých obviněných (mezi nimi i dovolatelů Ing. Jana Vrbického a Mgr. Pavla Nohavy, MBA). K tomu je však v duchu shora citované judikatury ESLP nutné, aby soud v rámci svého prvotního rozhodnutí jasně konstatoval - je-li zejména z důvodu odpovídající právní kvalifikace projednávaného skutku, na němž se podíleli všichni obvinění, nutné v rámci vyhlašovaného rozsudku uvést rovněž okolnosti týkající se účasti dalších obviněných - že tito další obvinění (o jejichž vině není dotčeným rozsudkem rozhodováno) jsou stíháni v samostatně vedeném trestním řízení či že o jejich vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Městský soud v Praze důsledně ve všech svých rozsudcích, kterými schvaloval dohody o vině a trestu, uváděl, že obviněný Ing. Jan Vrbický je osobou odděleně stíhanou, tedy osobou o jejíž vině není rozhodováno v konkrétním řízení o schválení dohody o vině a trestu. Z jím zvolené formulace je zjevné, že o vině dovolatele Ing. Jana Vrbického bude rozhodnuto v samostatném řízení, ergo že rozsudek, jež schvaluje dohodu o vině a trestu nijak nepředjímá jeho vinu. Dlužno podotknout, že obviněný Ing. Jan Vrbický byl osobou, která je zmíněna ve všech skutcích odsuzujícího rozsudku a byl jednou z vůdčích postav vytýkané trestné činnosti. Popsat jednání ostatních zapojených spoluobviněných bez zmínění jeho osoby a činností, které vykonával, proto nebylo možné. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, není zmíněn ve skutkové větě žádného rozhodnutí předcházejícího rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu, proti nímž směřuje podané dovolání, a tedy ani výše specifikovaných rozsudků, jimiž byly schváleny dohody o vině a trestu. V těchto rozhodnutích proto Městský soud v Praze nemohl předjímat jeho vinu a nemohlo tak dojít k situaci předvídané ustanovením §30 odst. 1 tr. ř. Nelze tedy než uzavřít, že v dané věci nebyla porušena zásady presumpce neviny ve smyslu §2 odst. 2 tr. ř., pročež v později projednávaných věcech obou dovolatelů nerozhodoval vyloučený orgán ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. Ke stejnému závěru pak dospěl i odvolací soud v bodě 25. odůvodnění svého rozsudku, když shledal námitku obviněných a jejich návrh na postup podle ustanovení §262 tr. ř. , jako nedůvodné. 88. Všichni dovolatelé vznesli řadu námitek, aniž by je podřadili pod konkrétní dovolací důvody. V případech dovolání obviněných Mgr. Pavla Nohavy, MBA, Ing. Jiřího Tomana a Jana Hiekeho dokonce nebyl uplatněn dovolací důvod v souladu s platným zněním ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., když uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ve znění do 31. 12. 2021. Je třeba uvést, že v praxi se často výše uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obsahově překrývají, slouží však k nápravě jiných vad. Obvinění Mgr. Pavel Nohava, MBA a Jana Hieke dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. neuplatnili vůbec. Nejvyšší soud však i přes zjevné nedostatky přistoupil k přezkoumání jimi vznesených námitek s konstatováním, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaký dovolací důvod ve vztahu ke konkrétní námitce uplatňuje. Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. 89. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA a Ing. Jiří Toman. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 90. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy . 91. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů žádný z obviněných nevznesl. Dovolatel Ing. Jan Vrbický vznesl námitku tzv. opomenutých důkazů, kdy namítl, že soudy neprovedly důkaz účetní evidencí společností Fresmat, s. r. o., Internet Financial Services, s. r. o., EMENS, s. r. o., AIngstav, s. r. o., a dalších. Ostatní dovolatelé pak obecně brojili proti rozsahu provedeného dokazování, ale nenamítali, že by byl některý důkazní návrh opomenut. 92. Nejvyšší soud s ohledem na argumentaci uplatněnou obviněnými v projednávané věci zdůrazňuje, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Obvinění zcela nepřípadně polemizují se skutkovými závěry soudu stran provedených důkazů ve věci, kdy předkládají soudu vlastní náhled na to, co z provedených důkazů vyplývá, resp. jaká skutková zjištění, přičemž nijak nereflektují skutečnost, že soudy vycházely z celé řady dalších ve věci provedených důkazů, které hodnotily na rozdíl od nich ve vzájemných souvislostech, a rovněž opomíjejí, že v rámci dovolání nelze namítat, že soudy měly ten, který důkaz posoudit jiným způsobem. 93. Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy, nikoli tedy automaticky, založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96 - svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). 94. Je nicméně třeba mít na paměti, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Stěžejní je zde slovo podstatné , tedy takové, které se jeví nezbytným k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. 95. Nalézací soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování a v bodech 178. – 180. vysvětlil, proč považoval za nadbytečné opatřovat další účetní podklady nad rámec již provedeného dokazování. Dle jeho názoru veškeré již opatřené důkazy postačovaly k objasnění všech skutečností relevantních pro prokázání jednání obviněných a jeho přiléhavou právní kvalifikaci. Nelze přijmout argumentaci obviněného Ing. Jana Vrbického, že uvedené závěry nebylo možné učinit bez kompletního účetnictví dotčených společností, neboť opatřené důkazy (a to nejen faktury jak obviněný naznačuje, ale celá řada jiných důkazů jako CMR listy, vážní lístky, výpisy z účtů, sdělení finančního úřadu a dalších) poskytly dostatečný podklad ke zjištění toho, zda a v jaké míře konkrétní společnosti vyfakturovaly odběratelům v tuzemsku dodávky zboží, které zakládaly jejich povinnost uhradit daň z přidané hodnoty na výstupu. Skutková zjištění, že v daňových přiznáních konkrétní společnosti vykázaly nulovou daňovou povinnost a uplatnily nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatých zdanitelných plnění od plátců, vyplývá právě z podaných daňových přiznání konkrétních společností, přičemž tyto byly provedeny k důkazu již nalézacím soudem. Pro vyslovení skutkového závěru o účelovosti a fiktivnosti provedených obchodů mezi společnostmi v řetězci však postačí zjištění, zdali obchody, z nichž má tvrzený nárok na odpočet daně z přidané hodnoty vyplývat, se reálně uskutečnily či nikoliv. Není nezbytně nutné zkoumat podrobně účetnictví všech společností zařazených na pozici tzv. „missing tradera“ či „buffera“. Faktury a účetní doklady, které byly ve věci provedeny k důkazu nijak zpochybněny nebyly. Navrhované doplnění dokazování by pro posouzení věci ničeho nepřineslo. To ostatně uvádí odvolací soud, který v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „ rozsah dokazování ve věci byl shledán i přes námitky obžalovaných, které tito opakují i v podaných odvoláních, zcela zákonný, stejně byly hodnoceny i provedené důkazy … … soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí nerezignoval na svoji povinnost vysvětlit a zdůvodnit, proč návrhy na doplnění dokazování zamítl, a s jeho odůvodněním se lze i přes nesouhlas obžalovaných a jejich opakované námitky (které jsou i předmětem podaných odvolání) ztotožnit, nemůže tak jít v případě jejich neprovedení o tzv. opomenuté důkazy. “ V bodě 26. odůvodnění svého rozsudku pak vysvětlil, proč stejně jako nalézací soud nevyhověl důkazním návrhům obviněného Ing. Jana Vrbického k doplnění dokazování účetnictvím dotčených společností na pozici „missing trader“ a dalších nárazníkových společností. 96. Je zcela zjevné, že se soudy návrhy na doplnění dokazování (včetně důkazního návrhu obviněného Ing. Jana Vrbického) řádně zabývaly a tyto shledaly nadbytečnými či bez vypovídající hodnoty. Ve zcela obecné rovině je možno uvést, že dokazování je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). Této povinnosti soudy v projednávané věci dostály a v rámci svých rozhodnutí svůj postup řádně zdůvodnily. S odkazem na v nich přijatý závěr o nadbytečnosti provedení navrhovaných důkazů, totiž přesvědčivě vyložily důvody, pro které by takto rozšířené dokazování nemohlo zpochybnit posouzení trestní odpovědnosti obviněného za skutek, jímž byl uznán vinným. 97. Obvinění Ing. Jan Vrbický, Mgr. Pavel Nohava, MBA a Ing. Jiří Toman explicitně vznesli i námitku extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Obviněný Ing. Jan Vrbický kritizuje posouzení výše způsobené škody u společností Maretech Plus, s. r. o., Internet Financial Services, s. r. o., MERLE advisors, s. r. o., APOLAND Finance, s. r. o., THE FRESH FOOD COMPANY, s. r. o., a Atomic Real Investment, s. r. o., kdy soudy v projednávané věci nereflektovaly, že v daňových přiznáních za určená zdaňovací období tyto společnosti přiznaly daň z přidané hodnoty na výstupu, přičemž takto přiznanou daň podle něj nelze zahrnout do škody způsobené zkrácením daně nepodáním přiznání k dani z přidané hodnoty. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, pak namítal, že závěry soudů nejsou dostatečně důkazně podloženy, nebyla prokázána existence dohody mezi ním a spoluobviněným Ing. Janem Vrbickým, že by se dělili o zisk z nezaplacené daně, ani jeho povědomost o tom, že by jednatelé jednotlivých dodavatelských společností byli tzv. „bílými koňmi“. Rovněž nebylo prokázáno, že chtěl společně s dalšími obviněnými zkrátit daň způsobem, že v jednotlivých daňových přiznáních byly uváděny buď nesprávné údaje nebo uvedl údaje s úmyslem vylákat daň. Na řízení jednotlivých společností v pozici missing traderů se nepodílel ani je neovládal. Dále namítal, že soudy nezkoumaly podmínky jednotlivých obchodů a okolnosti, za kterých byly uzavírány. Obdobně tuto námitku koncipoval i obviněný Ing. Jiří Toman, který namítal, že se nepodařilo prokázat jeho vazbu na ostatní obviněné ani údajnou dohodu. Všichni obvinění, kteří vznesli námitku zjevného rozporu (v jejich dovolání označenou jako extrémní nesoulad) provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění shodně namítali, že z napadených rozhodnutích není možné seznat, z jakých konkrétních důkazů soudy při posouzení jejich viny vycházely a jaké konkrétní skutečnosti z nich vyplývaly. 98. Je třeba mít na paměti, že zjevný rozpor nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněných a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Námitky obviněných přitom v drtivé většině nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje, přičemž obsahově totožné námitky uplatnili již v předcházejících fázích trestního řízení. 99. Stručně řečeno, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Nejvyšší soud neshledal, že by se v projednávané věci jednalo o situaci, kdy by soudy vycházely z důkazů získaných v rozporu s trestním řádem, tedy procesně nepoužitelných důkazů, případně by navrhované podstatné důkazy opomenuly, jak již bylo rozvedeno výše. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. 100. Je nutné odmítnout námitky obviněných, že z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů není zřejmé, z jakých důkazů byla ve vztahu k nim vyvozena skutková zjištění, resp. prokázána činnost kladená jim za vinu. Nalézací soud provedl rozsáhlé dokazování, jehož obsah shrnul v bodech 18. – 174. odůvodnění rozsudku, a v bodě 175. – 217. shrnul skutkové závěry, které z provedených důkazů dovodil, a to i ve vztahu k jednotlivým osobám, vypořádal se se stěžejní argumentací obhajoby a skutková zjištění zastřešil příslušnou právní kvalifikací. 101. V bodě 180. odůvodnění, nalézací soud shrnul, že „ ve vztahu ke každé dodávce bylo prokázáno a to řadou dokladů –, že řepkový olej byl do ČR dovezen z jiného členského státu EU, když CMR listy, fakturami, dodacími listy zajištěnými ke každé dodávce bylo prokázáno, kdo byl prvním kupujícím oleje a že místo dodání bylo KRATOLIA TRADE, a. s., dále bylo bez pochybností prokázáno fakturami, dodacími listy a vážními listy, kdo v řetězovém obchodu stál na pozici prvního českého obchodníka, který byl povinen přiznat a odvést DPH – missing tradera. Zda byla DPH v každém konkrétním zdaňovacím období povinným daňovým subjektem přiznána (či nikoli) a zda se tak stalo v souladu se zjištěními učiněnými k výši DPH, bylo prokázáno přiznáními k DPH podanými jednotlivými společnostmi. Dále pak bylo bez pochybností prokázáno, a to zejména výpisy z účtů společností na pozici missing tradera v kontextu s daňovými doklady, že již od počátku nebylo s odvedením DPH vůbec počítáno , neboť bezprostředně po uhrazení kupní ceny oleje daná částka byla odeslána na účet předchozí společnosti zařazené v řetězci, rozdíl byl vybrán v hotovosti, přičemž zpět tyto finanční prostředky vkládány nebyly a současně DPH nebyla odvedena.“ V témže bodě rekapituloval nalézací soud důkazní podklady a výsledky provedeného dokazování a z čeho vycházel pro posouzení otázky výše zkrácené daně z přidané hodnoty. Kupní cenu řepkového oleje, za niž byl prodán společností na pozici missing tradera, dovodil z faktur, jimž odpovídaly dodací a vážní lístky, nebo tyto okolnosti vyplynuly ze zadržené e-mailové či telefonické komunikace. Faktury a s nimi korespondující toky na účtech, pak prokázaly výši DPH. Z podaných přiznání k DPH, příp. výzev k podání ze strany finančních úřadů bylo zjištěno, zda vůbec byla daňová přiznání podána a zda se tak stalo v souladu se zjištěními učiněnými k výši DPH. Dále pak bylo bez pochybností prokázáno, a to zejména výpisy z účtů společností na pozici missing tradera v kontextu s daňovými doklady, že již od počátku nebylo s odvedením DPH vůbec počítáno, neboť bezprostředně po uhrazení kupní ceny oleje daná částka byla odeslána na účet předchozí společnosti zařazené v řetězci, rozdíl byl vybrán v hotovosti, přičemž zpět tyto finanční prostředky vkládány nebyly a současně nebyla odvedena ani daň z přidané hodnoty. Také bylo prokázáno, že společnosti ve středu řetězce (tedy společnosti na pozici missing traderů, příp. buffer společností) měly na pozici odpovědných osob – jednatelů tzv. bílé koně ( například dovolatelů Jana Hiekeho a Ing. Jiřího Tomana), kteří plnili pokyny jiných osob, které fakticky tyto společnosti ovládaly. Obviněný Ing. Jiří Toman například poskytl svoji společnost AIngstav dvěma neztotožněným mužům (označeni jako Jarda a Venca), přičemž znal veškeré okolnosti relevantní pro závěr, že jejich obchody nebudou legální. Nalézací soud pro lepší orientaci ve svém obsáhlém rozhodnutí uvedl odkazy na provedené důkazy a skutková zjištění, z kterých při posouzení otázky viny u jednotlivých obviněných vycházel. Ve vztahu k závěru o vině Ing. Jana Vrbického odkázal na body 101., 122. a 123., 151. – 155., 158. a 159., 161. – 164., 167. a 168., 170. a 171. odůvodnění. Ve vztahu k závěru o vině Mgr. Pavla Nohavy, MBA, odkázal na body 146., 151., 154., 161., 165. a 166., 168. a 170. U obviněného Ing. Jiřího Tomana pak nalézací soud vycházel primárně z jeho výpovědi, která odpovídala dalším důkazům, a to svědecké výpovědi N. K., fakturacím společnosti AIngstav, dokumentaci pohybů na účtu této společnosti. 102. Odvolací soud se pak se skutkovými zjištěními nalézacího soudu plně ztotožnil, když v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku shledal „ rozsah dokazování i přes námitky obviněných, které tito opakují i v podaných odvoláních, zcela zákonný, stejně byly hodnoceny i provedené důkazy, a proto dospěl soud I. stupně ke správným skutkovým i právním závěrům, které pak náležitě odůvodnil, proto na ně lze ve vztahu k vině obžalovaných odkázat, neboť s těmito závěry se v zásadě ztotožnil po přezkumu věci i vrchní soud.“ Jak bylo shrnuto v předcházejícím bodu, soudy měly k dispozici velké množství důkazních prostředků, a to jak výpovědí svědků, zvukových záznamů telefonických hovorů zajištěných v rámci odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. účastnických stanic obviněných, množství listinných důkazů (zajištěné e-mailové korespondence včetně fotografií, vystavených faktur, CMR lístů, vážních lístků, výpisů z účtů, avizací, objednávek apod.). Na podkladě provedených důkazů vzaly za prokázané, že obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA, věděli o všech firmách zapojených do fakturačního řetězce, kdy znali veškeré společnosti od zahraničního prvododavatele až po koncového příjemce Kratolia Trade, a. s., (bod 154. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu) a vytvořili spolu s dalšími osobami organizovanou strukturu s cílem se obohatit systematickým krácením daně z přidané hodnoty při obchodech s řepkovým olejem. Základním mechanismem vytýkané trestné činnosti byl nákup řepkového oleje z jiného členského státu EU a jeho následný prodej v České republice skrze vytvořený a kontrolovaný řetězec obchodních společností (ovládaný mimo jiné právě dovolateli Ing. Janem Vrbickým a Mgr. Pavlem Nohavou, MBA), které sloužily pouze jako fakturační mezičlánky a zboží nikdy fakticky nepřevzaly. Obviněnými byla určována jak fakturační cesta každé dodávky (tedy to, jaké společnosti se do řetězce zapojí a na jaké pozici), tak cena řepkového oleje ve všech obchodech v řetězci. Řepkový olej byl totiž reálně dodáván od zahraničního dodavetele přímo konečnému článku řetězce – společnosti Kratolia Trade a. s. Následné fiktivní prodeje až ke konečnému odběrateli pak sloužily toliko ke ztížení možností kontroly správcem daně a odhalení jejich nekalého jednání. K zastření skutečného cíle trestné činnosti, a to umělého snížení ceny řepkového oleje formou plánovaného a předpokládaného neuhrazení DPH prvním článkem v řetězci tzv. missing traderem. 103. Jak nalézací, tak odvolací soud považovaly za nadbytečné opatřovat znalecký posudek k určení výše škody zkrácením daně z přidané hodnoty, neboť ve věci provedené důkazy, jak je zjevné ze závěrů uvedených výše, poskytovaly více než dostatečný důkazní podklad pro určení výpočtu daně z přidaného hodnoty, neboť v případě výpočtu výše zkrácené daně z přidané hodnoty se jedná o daň, která je ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, pevně stanovena. Lze tudíž souhlasit s argumentací soudu prvního stupně v tom smyslu, že daň z přidané hodnoty je jasně vypočitatelná s ohledem na základní vstupní informace, tedy s ohledem na prokázání toho, jaké zboží bylo ze zahraničí bez zaplacení daně z přidané hodnoty dovezeno a v jaké výši měla být DPH zaplacena (srov. bod 180 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Zjištění výše zkrácené daně z přidané hodnoty je, i podle názoru odvolacího soudu, toliko numerickým úkonem, k němuž není třeba žádných odborných znalostí (srov. bod 32 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V tomto ohledu jim Nejvyšší soud musí s ohledem na svou rozhodovací praxi přisvědčit. Uvedené závěry nalézacího i odvolacího soudu vycházejí ze stabilizované judikatury Nejvyššího soudu (lze poukázat na usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I, či na usnesení ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016). Pokud v souvislosti s navrhovaným znaleckým posudkem argumentoval obviněný Ing. Jan Vrbický, že ke zjištění výše škody způsobené na dani z přidané hodnoty nepostačují daňová přiznání a vyjádření finančních úřadů k této dani, pak je třeba poukázat na to, co koneckonců uvádí soudy obou stupňů, a to, že výše škody byla zjišťována z celé řady důkazů. Těmito podklady jsou především příslušné faktury, které měly být podkladem pro zpracování daňových přiznání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1289/2016). Vyjma provedených faktur soudy vycházely i z řady jiných výše specifikovaných důkazů, které jsou součástí spisového materiálu a byly k důkazu provedeny v hlavním líčení. Je tedy možno konstatovat, že soudy měly dostatečné podklady pro objektivizaci výše zkrácené daně z přidané hodnoty. Uvedené závěry soudů nižších stupňů zcela odpovídají dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu citované shora, od které není důvod se jakkoliv odchylovat. 104. Nemůže ani obstát námitka Mgr. Pavla Nohavy, MBA, že se soudy v projednávané věci nezabývaly okolnostmi jednotlivých obchodů, kdy tyto okolnosti byly nalézacím soudem pečlivě zkoumány. Z ekonomického hlediska celá obchodní konstrukce postrádala smysl, tím spíše, že bylo prokázáno, že obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA, prvododavatele znali a s nimi koordinovali dodávky skrze nastrčený řetězec společností, přes který byl řepkový olej konečnému odběrateli společnosti Kratolia Trade, a. s., dodáván. Podrobně to demonstroval nalézací soud v bodě 178. odůvodnění svého rozsudku, kdy na jeho argumentaci lze beze zbytku odkázat. Poukázal přitom na skutečnost, že „ nikterak zřídka byla cena kupní na konci řetězového obchodu jen o 10 € za tunu vyšší než cena, za niž ji prvododavatel prodal druhé ze společností zapojených do řetězce, v některých případech byla konečná, resp. poslední kupní cena dokonce o desítky EUR za tunu oleje nižší, než počáteční kupní cena“, kdy příkladmo uvedl dílčí dodávky specifikované v bodech 18., 210., 241., 303., 345., 352., 372. výroku o vině z jeho rozsudku. Uvedenému závěru není co vytknout. Pokud by byl řepkový olej přeprodáván mezi společnostmi, jejichž cílem by bylo poctivé podnikání za účelem zisku v mezích příslušných zákonů, tak by narůst uvedené ceny na konci fakturačního řetězce musel činit významně více, než jak tomu bylo ve skutečnosti. Z těchto důvodů nalézací soud uzavřel, že „ vznesená otázka, zda byl olej prodáván za cenu obvyklou či nikoli (kdy tedy soud pochopil, že ji obhajoba vztahovala k tomu, zda obžalovaní Mayer, Vrbický, Nohava a Příložný mohli či nemohli z ceny oleje usuzovat, že se jedná o daňový podvod), je otázkou irelevantní a zpracování znaleckého posudku je zcela nadbytečné a ve věci by nepřineslo žádných nových skutečností .“ Nalézací soud ostatně nijak nezpochybňoval, že řepkový olej byl společnostmi Kratolia Trade, Support Service či Colza SE nakupován za cenu odpovídající ceně trhu (s výjimkou některých dodávek, kdy konečná cena pro společnost Kratolia Trade byla dokonce nižší než cena, za kterou byl řepkový olej dodáván přímo od společnosti EKOPETROL, která je tuzemským velkododavatelem řepkového oleje). Při ceně, za kterou byl řepkový olej dodáván konečnému odběrateli společnosti skrze řetězec společností od prvododavatele až po společnost Kratolia Trade, je možné konstatovat, že společnosti zapojené v tomto řetězci v podstatě nemohly generovat žádný zisk, resp. by generovaly pouze ztrátu. Vytvořený konstrukt pro zúčastněné generoval zisk pouze z důvodu krácení DPH. Přitom je nezbytné dodat, že bylo bezpečně z mnohých již výše specifikovaných důkazů (mimo listinných důkazů a svědeckých výpovědí byla pro tato zjištění významná zejména zachycená komunikace) postaveno na jisto, že obvinění Ing. Jan Vrbický i Mgr. Pavel Nohava, MBA, věděli, že další společnosti jsou do fakturačního řetězce nastrčeny, jakož i to, která z českých společností daň z přidané hodnoty zkrátí (srov. bod 178. odůvodnění nalézacího soudu a body 26., 34. a 39. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 105. Nejvyššímu soudu nezbývá než uzavřít, že v projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. 106. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že nebylo možno přihlížet k námitkám obviněných, že shledávají odůvodnění nalézajícího, ale hlavně odvolacího soudu nedostatečným. Obvinění odvolacímu soudu vytýkají, že dostatečně konkrétně a přesvědčivě nereagoval na jejich odvolací argumentaci, touto se v napadeném rozsudku nezabýval, resp. nereagoval na veškeré jednotlivé námitky každého z odvolatelů. Odůvodnění rozsudku je tak podle jejich závěru zcela nedostatečné, což činí dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelným. Je třeba upozornit, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Zákonná úprava připouští dovolání jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v §265b tr. ř., jak bylo rozvedeno výše. Námitka, že nebylo ze strany odvolacího soudu dostatečně reagováno na jednotlivé námitky, neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Nutno uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu se vypořádalo s odvoláními 10 obviněných, čemuž byla přizpůsobena struktura celého rozsudku. I přes to věnoval odvolací soud námitkám obviněných patřičnou pozornost a pečlivě se s nimi vypořádal. Rozhodně nelze říci, že by odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nebylo přehledné či přezkoumatelné, nebo dokonce že představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Námitky jednotlivých odvolatelů se často obsahově překrývaly. Odvolací soud takové námitky vypořádal najednou, přičemž však neopomněl i námitky zcela individuální. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, je mj. uvedeno, že „ Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60) .“ V rozporu s tím tedy není, jestliže odvolací soud na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Byť je tedy součástí práva na spravedlivý proces požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 415/11, rozhodnutí ESLP ze dne 21. 1. 1999 o stížnosti č. 30544/96 - věc Garzía proti Španělsku). Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obvinění v něm odpověď na své námitky najdou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 11 Tdo 970/2022, ze dne 30. 8. 2016. sp. zn. 6 Tdo 1107/2016, rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08). 107. Všichni dovolatelé vznesli námitky směřující proti právnímu posouzení jejich jednání podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016 ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku [obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava i odst. 3)], kdy zpochybňovali zejména subjektivní stránku tohoto trestného činu. Námitky obvinění založili primárně na kritice učiněných skutkových zjištění, případně na vlastní interpretace skutečností, které by z provedeného dokazování podle nich měly vyplývat. Obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA, pak brojili proti posouzení výše škody a naplnění znaku zkrácení daně. Tyto námitky je možné s určitou mírou benevolence podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy v rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). 108. Nejvyšší soud tedy není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). 109. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění v tomto směru namítají nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozují z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkají vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, jak například rozvedeno výše v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli však podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 110. Obviněný Ing. Jiří Toman namítl porušení zásady in dubio pro reo, když uvedl, že „ veškeré nejasnosti či pochybnosti byly soudy povinny vyložit ve prospěch dovolatele, ale neučinily tak … … neposoudily řádně jednání dovolatele v kontextu vznesených obvinění, ani jeho pohnutky, spoléhaly se na pouhé spekulace a hypotetické úvahy a nechaly se vést urputnou snahou odsoudit všechny obviněné bez výjimky“. Obviněný je přesvědčen, že soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně, čímž napadá hodnocení důkazů soudu prvního, a potažmo druhého stupně jako tendenční, činěné výlučně v jeho neprospěch. Takto vznesenou námitku je však nutné hodnotit jako námitku procesního charakteru. Nejvyšší soud připomíná, že tato zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného , jakožto subprincip zásady presumpce neviny vyjádřené v §2 odst. 2 tr. ř., neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné verze událostí obhajoby a obžaloby, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obviněného, ale je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). K tomuto lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). V projednávaném případě však taková situace nenastala. Odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze současně opomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že došlo k výše rozvedenému rozšíření dovolacích důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 581/22). 111. Trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 30. 6. 2016 se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň , clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb nejméně se dvěma osobami (všichni obvinění) . Podle odst. 3 se takového činu dopustí ten, kdo čin uvedený v odst. 1 spáchá ve velkém rozsahu (obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA). 112. Toto ustanovení chrání zájem státu na správném vyměření daně, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění, poplatku nebo jiné podobné povinné platby a na příjmech z těchto povinných plateb, z kterých je financována činnost státu, krajů a obcí a jiné činnosti vykonávané ve veřejném zájmu, zejména léčebná péče a sociální zabezpečení. 113. Objektivní stránka tu spočívá v tom, že pachatel a) ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo b) vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb. 114. Obviněným bylo kladeno za vinu naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu v jeho prvé variantě. Zkrácením daně je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde (viz R 55/2012). Ke zkrácení daně (poplatku, cla, pojistného, jiné povinné platby) může dojít jen do doby, než byla tato povinná platba ve stanovené výši zaplacena. Byla-li daň nebo jiná povinná platba správně vyměřena a zaplacena (či stržena), nelze ve vztahu k takové dani nebo jiné povinné platbě spáchat trestný čin podle §240 (srov. R 5/1973), (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 3106-3111). 115. Zkrácení daně ve smyslu §240 je přitom chápáno jako jednání s podvodnými rysy už z toho důvodu, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti není možné trestně postihovat samotné nezaplacení daně, ať už proto, že na její zaplacení nemá daňový subjekt dostatečné zdroje nebo proto, že ji z libovolného důvodu zaplatit nechce. Právní úprava daňového řízení s ohledem na to pamatuje na takové případy nečinnosti daňových subjektů a obsahuje prostředky pro dostatečnou reakci na takové situace. Trestní odpovědnost je pak vyhrazena pro případy jednání ať už ve formě aktivního konání nebo opomenutí něco učinit sice vedených úmyslem vyhnout se odvedení daně buď úplně, nebo částečně, ale současně způsobilých ovlivnit kroky příslušného daňového orgánu a průběh jím vedeného daňového řízení tak, aby jeho výsledkem bylo vyměření nižší daně, než odpovídá skutečnosti. Daňovému orgánu tedy musí být uvedeny nějaké nepravdivé nebo zkreslené údaje anebo mu musí být určité relevantní údaje zatajeny. Jen v takovém případě totiž může být dána příčinná souvislost mezi nesprávným nižším vyměřením či odvedením daně, tedy jejím zkrácením, a jednáním toho, kdo má úmysl ji zkrátit. Naopak vyloučeno je, aby byla dána, pokud příslušný daňový orgán již před splatností daně disponuje všemi relevantními informacemi a má k dispozici všechny relevantní doklady. Pokud sám daňový orgán pochybí, tak z logiky věci ani případné zatajení nebo zkreslení nějaké informace daňovým subjektem nemůže vést ke zkrácení daně. Pochybení daňového orgánu však nelze spatřovat v tom, že aktivně nepátrá po údajích významných z daňového hlediska v jemu přístupných evidencích, dokladech a databázích, ať už veřejných, jako například v katastru nemovitostí, nebo soukromých, jako například v účetnictví podnikatelských subjektů (srov. obdobně R 34/2006) (srovnej Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 1677-1682). 116. Je vhodné a nutné zdůraznit, že na skutek je třeba nahlížet v jeho celistvosti a vzájemných souvislostech. Jednotlivé jevy nelze izolovat a posuzovat samostatně, zejména, jedná-li se o koordinovanou součinnost většího množství osob. Jak nalézací soud (například v bodě 177. a násl.), tak odvolací soud (například v bodě 29.) tuto skutečnost ve svých rozhodnutích silně akcentovaly právě s ohledem na námitky obviněných, které nyní opětovně prezentují v podaných dovolání. Zejména Ing. Jan Vrbický izoluje jednotlivé části skutkového děje, a na ty izolovaně aplikuje právní předpisy či judikaturu. Některým z těchto závěrů je nutno sice v obecné rovině přisvědčit (např. citaci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8 Tdo 790/2005), ale je nutné zmínit, že jeho aplikace na projednávanou věc pomíjí celý kontext projednávané věci a jednání obviněných, které ve své celistvosti vedlo k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu kladeného jim za vinu. 117. Námitce obviněného Ing. Jana Vrbického, že nesplnění povinnosti podat daňové přiznání není možné kvalifikovat jako zkrácení daně ve smyslu ustanovení §240 tr. zákoníku, kdy k takovému závěru je potřeba objasnit právně významné zjištění „ zda daňové doklady specifikované ve výroku napadeného rozsudku, z nichž nalézací soud dovodil výši daně na výstupu u daňového subjektu BECONAS TRADE, s. r. o., byly řádně zaúčtovány jak v účetnictví této společnosti, tak v účetnictví společnosti, pro kterou byly jako odběratele vystaveny“ nelze přisvědčit. Nejvyšší soud v tomto ohledu připomíná, že trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku lze ve vztahu k dani z přidané hodnoty spáchat úmyslným nepodáním přiznání k této dani a tím i zatajením zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem daně z přidané hodnoty registrovaným u správce daně. V takovém případě správce daně není povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Ke zkrácení daně pak dojde v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění, nikoli v příčinné souvislosti s případnou nečinností správce daně (srov. usnesení ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 8 Tdo 790/2005, publikované pod č. 34/2006). Odkazoval-li obviněný na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 11 Tdo 265/2002, podle kterého u registrovaného plátce daně z přidané hodnoty není naplněn znak „zkrácení daně“ samotným nepodáním daňového přiznání povinnou osobou v případě, kdy je správci daně taková povinnost známa, ale k případnému nevyměření daně a jejímu zkrácení dojde v souvislosti s nečinností správce daně, který nezahájil vyměřovací řízení a nepřistoupil k vyměření daně jinými prostředky, je nutné uvést, že právní názor vyslovený v tomto usnesení byl překonán jak výše zmíněným usnesením sp. zn. 8 Tdo 790/2005, tak usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1671/2011. Samotné zjištění, zda existovaly daňové doklady o prodeji řepkového oleje společnostem na pozici missing trader a následném prodeji dalším společnostem v řetězci a zda byly založeny v účetnictví povinných subjektů, je z hlediska posouzení naplnění znaku zkrácení daně skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby právně nevýznamné, neboť k naplnění znaku zkrácení daně dochází již samotným nepodáním daňového přiznání povinným subjektem či jeho podáním se záměrným uvedením nepravdivých údajů. K totožným závěrům poté došel i odvolací soud v bodě 37. odůvodnění svého rozsudku. 118. Obviněný Ing. Jan Vrbický rovněž zpochybnil závěry nalézacího soudu o výši zkrácené daně, kdy v případě, že společnosti na pozici missing trader vykázaly ve svých daňových přiznáních DPH vlastní daňovou povinnost, tak tato nebyla zohledněna ve výši vypočtené škody. Z popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že v dané věci škoda odpovídá výši zkrácené daňové povinnosti na DPH. Pokud dovolatel tvrdí, že výše rozsahu zkrácené daně měla být stanovena s ohledem na výši daně z přidané hodnoty přiznané na vstupu společností Maretech a dalšími uvedenými v bodě 63. jeho odvolání, tak pomíjí klíčové skutečnosti vyplývající ze skutkových zjištění nalézacího soudu, a to sice to, že společnost Maretech plus (a další společnosti zmíněné v dovolání), byla vyhodnocena jako jedna ze společností zařazených do účelově vytvořeného řetězce dodavatelů a odběratelů v tuzemsku, a že společností, jíž bylo fakticky zboží ze zahraničí přímo dodáváno, byla společnost Kratolia trade. Uskutečněné obchody s řepkovým olejem, resp. způsob jejich realizace, byly založeny na tom, že dodání zboží do jiného členského státu EU je od daně z přidané hodnoty osvobozeno a povinnost odvést daň se hromadí u prvního obchodníka, který zboží získá z jiného státu a prodává ho v rámci stejného státu, ve kterém on sám působí. Škoda vzniká a její výše je stanovována k okamžiku, kdy pachatel docílí svým jednáním toho, že mu daň, poplatek, či podobná povinná platba v rozporu s příslušným zákonným ustanovením nebyla vyměřena vůbec, byla mu vyměřena v nižší než zákonné výši, či mu je případně vrácen úmyslně nesprávně vykázaný odpočet daně. V dané věci oba soudy nižších stupňů správně vycházely z rozdílu mezi vyměřenou, tj. zkrácenou DPH, a daní, která měla být povinnému subjektu, jimiž byla společnost Kratolia Trade, jako první obchodník v České republice, kterému bylo fakticky (nikoli pouze fiktivně) dodáno zboží ze zahraničí, správně vyměřena, pokud by nedošlo k protiprávnímu jednání dovolatele Ing. Jana Vrbického a dalších spoluobviněných. Rozsah spáchání předmětného trestného činu byl proto správně určen jako součet nárokovaných odpočtů z DPH, který podle výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně shora uvedené společnosti neoprávněně uplatnily v daňovém řízení v souvislosti s fiktivním tuzemským nákupem zboží od společnosti Maretech Plus, s. r. o., a dalších, což bylo určeno na základě podrobně provedeného dokazování včetně daňových dokladů deklarovaných v příslušných daňových přiznáních úmyslně zařazených do dotčených nárazníkových společností, aniž tyto odpovídaly skutečnému stavu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 8 Tdo 566/2019). Dlužno dodat, že přestože společnosti na pozici missing traderů v některých případech podaly přiznání k DPH, nebyly v nich uvedeny informace odpovídající skutečnosti ani neodvedly reálně žádnou daň. Ostatně i pokud by tyto společnosti na DPH nějakou část zaplatily, tak by se výše způsobené škody nikterak nezměnila. Jak totiž správně uvedl odvolací soud v bodě 26. odůvodnění svého rozsudku „ obecně podstatou této daňové trestné činnosti je, kromě jiného, též předstírání navenek, před správcem daně, že daňová povinnost je beze zbytku plněna ovšem v nižší míře, než je skutečná, případně, že nevznikla. Pachatelé se snaží, aby vše vypadalo, že je v souladu se zákonem a daňovými předpisy. Není zpochybněno, že všechny společnosti podávaly „řádně“ daňová přiznání, přiznávaly daně a odváděly daně, ovšem v nižších částkách, případně údaje v nich uvedené se nezakládaly na pravdě, ve skutečnosti bylo v souvislosti s dovozem komodit z JČS EU docíleno neodvedení DPH“. Při zjišťování rozsahu zkrácení daně se neuplatní stejná hlediska jako v případě určování výše prospěchu, který pachatel získal trestnou činností. Zatímco při určování výše prospěchu má význam čistý prospěch stanovený teprve po odpočtu všech nezbytných nákladů, které by jinak musely být v souvislosti s uskutečněním nějakého cíle ze strany pachatele či jiné osoby z jejich prostředků vynaloženy (viz např. rozhodnutí uveřejněná pod č. 4/2009 a č. 31/2009 Sb. rozh. tr.), při zkrácení daně pachatel zčásti nebo vůbec neplní své zákonné povinnosti přiznat a zaplatit daň a využívá k tomu postupy, které nejsou v souladu se zákonem. Výše zkrácené daně pak respektuje to, jaká byla skutečná daňová povinnost příslušného plátce či poplatníka, do které se promítají všechny slevy, odpočty, náklady a další položky, jimiž lze legálně snižovat daňový základ. Ona zaplacená daň by se ale stala výdajem vynaloženým na udržování iluze o legitimitě prováděných obchodů, tedy by se stala nákladem na realizaci trestné činnosti, o které určený rozsah zkrácení daně není možné snižovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 Tdo 693/2013 uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). 119. Rovněž nelze přisvědčit námitce obviněného Mgr. Pavla Nohavy, MBA, že škodou mohla být pouze daň vykázaná na vstupu nezaplacená společnostmi na pozici missing traderů, a tedy mu nemůže být přičítána k tíži. Je nutné zmínit, že pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň (poplatek, event. jiná povinná platba) nebyla jemu anebo i jinému subjektu (fyzické i právnické osobě) vyměřena buď vůbec, anebo ne v zákonné míře, a daň (poplatek, event. jiná povinná platba) tak byla zkrácena ve větším rozsahu, anebo byla v tomto rozsahu vylákána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě, popř. větší rozsah činil jejich součet. Subjekt daně (poplatku, event. jiné povinné platby) a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby nemusí být totožný, a nelze proto zaměňovat daňovou (event. jinou) povinnost a trestní odpovědnost za zkrácení daně (event. jiné povinné platby). U spolupachatelství trestného činu podle §240 tr. zákoníku je lhostejné, zda subjektem daně (event. jiné povinné platby) byli všichni spolupachatelé (fyzické nebo právnické osoby) či jen někteří z nich anebo zda subjektem daně (event. jiné povinné platby) byla osoba rozdílná od spolupachatelů. Je též lhostejné, zda subjektem daně (event. jiné povinné platby) byl každý spolupachatel do celé výše zkrácení daně (event. jiné povinné platby), a to včetně vylákané výhody, či jen do její části (srov. rozhodnutí č. 25/1968 Sb. rozh. tr.). Zkrácením daně je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde (srov. rozhodnutí č. 55/2012 Sb. rozh. tr.). Jak bylo uvedeno již výše obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, v rámci celé struktury vytvořené za účelem krácení DPH působil v roli organizátora, měl přehled o tom, od jakého prvododavatele bude pořízen řepkový olej, stejně jako jaká společnost bude zařazena na pozici missing tradera. Nezanedbatelnou část dodávek přitom sám koordinoval. Zcela také pomíjí, že byl uznán vinným spácháním tohoto trestného činu ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. 120. Tento zásadní právní závěr koneckonců zcela opomíjí i obviněný Ing. Jiří Toman, když namítá, že nenaplnil pojmové znaky trestného činu a že není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a škodlivým následkem. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé) . Pokud byli obvinění shledáni vinnými s tím, že se trestného činu kladeného jim za vinu dopustili jako spolupachatelé, pak v souladu s principem, na němž je institut spolupachatelství založen, odpovídá každý z nich za celý rozsah spáchané trestné činnosti. Spolupachatelství totiž vyžaduje společné jednání a společný úmysl spáchat trestný čin, přičemž společné jednání může probíhat nejen současně, ale i postupně, pokud na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu společných činností, ve kterém předchozí činnost je bezprostřední a nutnou součástí další činnosti, a takové společné jednání směřuje k přímému vykonání trestného činu a ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 8 Tdo 814/2008, publikované pod č. 49/2009 Sb. rozh. tr.). Není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání (rozhodnutí publikované pod č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). Tyto podmínky byly v projednávané věci splněny. Byť obviněný Ing. Jiří Toman vystupoval v podřízené roli tzv. bílého koně, kdy jeho podíl na spáchání trestné činnosti je logicky menší nežli podíl orgánizátorů (obviněných Ing. Jana Vrbického, Mgr. Pavla Nohavy, MBA, či Karla Mayera) tak rozhodně nelze dojít k závěru, že se na daňové trestné činnosti nepodílel. Jeho role jednatele společnosti na pozici missing trader, ač spočívala v poskytnutí společnosti do řetězce rozhodně nebyla zanedbatelná, měla svoji jasnou a logickou a opodstatněnou roli. Jak již bylo výše rozvedeno, bez ní by ke krácení daně nedošlo, a vůbec by k němu nemohlo dojít bez předchozí dohody. Lhostejno, že se nepodařilo některé okolnosti stran této dohody zjistit (jako například identitu osob označených Jarda a Venca), když z provedeného dokazování je zřejmá existence této dohody (vyjma vlastní výpovědi obviněného lze odkázat na výpověď svědka N. K., který byl sjednávaní dohody přítomen), a jednání v souladu s touto dohodou. Závěru, že pachatel jednal ve spolupachatelství přitom nebrání, že nebyla zjištěna totožnost všech osob podílejících se na trestné činnosti, ale postačí zjištění, že ke spolupráci s reálnými osobami došlo a že tyto osoby jednaly ve spolupráci za účelem realizace trestné činnosti (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014). Podle této dohody obviněný očividně jednal, když zpřístupnil „Jardovi“ a „Vencovi“ devizové účty společnosti, věděl, že předmětem obchodů je obchod s řepkovým olejem, měl pasivní náhled na účet společnosti, vybíral a předával platby podle jimi udílených pokynů (srov. body 202. a 204. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 67. – 71. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Není mu proto možné přisvědčit, že nebylo prokázáno jeho zapojení do trestné činnosti a naplnění objektivní stránky trestného činu kladeného mu za vinu. 121. S ohledem na závěry obsažené v předcházejícím bodu nelze přisvědčit ani argumentaci obviněného Ing. Jiřího Tomana naznačující nenaplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchání činu nejméně se dvěma osobami. Naplnění znaku nejméně se dvěma osobami je totiž třeba dovodit, jestliže se na činu pachatele aktivně podílí, i když různou měrou, ještě nejméně dvě další fyzické nebo právnické osoby (tedy s pachatelem celkem tři), přičemž je-li pachatelem fyzická osoba, která se činu dopustila v rámci nebo v souvislosti s činností právnické osoby, nelze tuto právnickou osobu zahrnout mezi osoby ve smyslu tohoto znaku podmiňujícího použití vyšší trestní sazby. Může jít o spolupachatelství (§23) nebo o některou z forem účastenství s výjimkou návodu (R 25/1968-II.). Nevyžaduje se, aby v jejich vzájemné součinnosti musela být určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce (srov. R 37/1965). Stejně tak se nevyžaduje ani užší součinnost mezi nimi, např. ve formě spolčení, organizované skupiny (srov. R 53/1976-III.). K naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, totiž že čin byl spáchán nejméně se dvěma osobami, postačuje součinnost dalších osob (fyzických nebo právnických), aniž by tyto osoby musely o své součinnosti s pachatelem navzájem vědět, a aniž by i mezi jejich vzájemnou součinností musela být určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce (srov. R 37/1965). Pachatel (fyzická nebo právnická osoba) však o součinnosti s nimi ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku vědět musí , přičemž z povahy této okolnosti vyplývá, že pachatel je s účastí nejméně dvou dalších osob na činu přinejmenším srozuměn – viz R 54/2014 (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 3122-3123). Jak již Nejvyšší soud předeslal výše, obviněný Ing. Jiří Toman byl uznán vinný spácháním trestného činu ve formě spolupachatelství §23 tr. zákoníku, ze skutkové věty i celkové povahy trestného činu je potom zřejmé, že se ho dopustil s více než dvěma osobami (s osobami Jardy a Vency koordinoval své jednání a plnil jejich pokyny, již to by postačovalo k naplnění tohoto znaku). Z jemu dostupných informací mu však muselo být očividné, že se jedná o druh trestné činnosti vyžadující součinnost většího množství osob, přičemž s tímto byl v souladu se závěry soudů nižších stupňů přinejmenším srozuměn. 122. Všichni dovolatelé shodně namítli, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu kladeného jim za vinu. V podaných dovoláních zopakovali své námitky vznesené již před soudy nižších stupňů, s kterými se tyto vypořádaly, přičemž na jejich odůvodnění lze plně odkázat. Pouze ve stručnosti k jejich námitkám Nejvyšší soud uvádí následující: 123. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je trestným činem úmyslným, přičemž se nevyžaduje úmysl přímý §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale postačí i úmysl nepřímý §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky, a který musí být pachateli prokázán. 124. Úmysl pachatele se musí vztahovat i na to, že daň nebo jiná povinná platba je zkracována nebo je vylákávána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě. Na takový úmysl je třeba usuzovat z charakteru a způsobu celého jednání pachatele a z okolností, za nichž k němu došlo, přičemž důležitými signály o jeho úmyslném zavinění mohou být různé formy a způsoby zásahu do účetnictví, způsob vedení a uschovávání účetních a jiných dokladů, projevy ústní i písemné učiněné ve vztahu ke státním orgánům nebo k obchodním partnerům apod. 125. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. 126. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných , rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u úmyslu eventuálního byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 170, 171). 127. Dovolatele lze rozdělit do dvou skupiny z hlediska jejich podílu na trestné činnosti, ze kterého poté vyplývá i závěr o jejich zavinění. První skupina, do níž je možno zařadit obviněné Ing. Jana Vrbického a Mgr. Pavla Nohavu, MBA, které je možno označit jako organizátory, kteří celý systém, jehož cílem bylo obohatit se neodváděním daně z přidané hodnoty, vytvořili a kontrolovali, přičemž měli přehled o všech společnostech zapojených do fakturačního řetězce. Znali veškeré firmy od prvododavatele až po koncového příjemce Kratolia Trade, organizovali dodávky od prvododavatelů, a domlouvali výše provizí pro jednotlivé články zapojené v řetězci společností. Existence vzájemné dohody je pak zřejmá ze způsobu páchání trestné činnosti, která by nebyla proveditelná bez vzájemného a koordinovaného postupu, přičemž o úmyslném jednání, které s touto předchozí domluvou souvisí, není možno s ohledem na způsob zapojení dovatelů pochybovat. Existence předchozí vzájemné domluvy (lhostejno v jaké formě) totiž byla nutným předpokladem pro realizaci trestné činnosti. Charakter trestné činnosti vylučuje, aby mezi spoluobviněnými neexistovala výslovná nebo nevýslovná domluva o tom, kdo z nich bude zajišťovat které úkoly, čímž se bude podílet na dosahování zamýšlených cílů, kterých mělo být trestnou činností dosaženo (srov. body 154. a násl., 182., 186., 191. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 26., 29. – 30. 48., 51., 71. – 72. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nebylo proto na místě učinit jiný závěr než učinil nalézací soud v bodě 201. svého rozsudku, a to sice ten, že se obvinění z této první skupiny dopustili vytýkaného jednání v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §15 písm. a) tr. zákoníku, s čímž se plně ztotožnil i odvolací soud v bodě 72. odůvodnění svého rozsudku. 128. Druhou skupinu, do které lze z dovolatelů zařadit Ing. Jiřího Tomana a Jana Hiekeho, je možné označit za skupinu bílých koní, kteří poskytovali nezbytnou součinnost či přímo svou společnost k realizaci trestné činnosti spočívající v krácení daně z přidané hodnoty. S ohledem na argumentaci obviněných Nejvyšší soud uvádí, že jimi tvrzený nezájem o realizované obchody a s tím spojená nevědomost o jejich podstatě, jakož i případná lhostejnost k jejich trestněprávním důsledkům, nemůže bez dalšího obviněné zbavit právě trestní odpovědnosti, jelikož i osoba v postavení tzv. bílého koně se musí řídit zákonem uloženými povinnostmi, jež se od osoby v pozici statutárního orgánu společnosti očekávají (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1425/2016). Přesto, obecný závěr, že tzv. bílý kůň musí být bez dalšího srozuměn s jakoukoli protiprávní činností, na které v tomto případě zainteresovaná společnost participuje, nelze presumovat automaticky a ihned dovozovat existenci úmyslného zavinění, neboť k učinění přesvědčivého závěru je třeba opatřit nezbytné důkazy, ze kterých dostatečně vyplývá volní a představová složka úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1045/2014). Soudy v projednávané věci dospěly k závěru, že osoby náležející do této skupiny obviněných se dopustily vytýkaného trestného činu v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť věděly, že jimi formálně řízené společnosti jsou užívány k páchání trestné činnosti (srov. body 202. – 204. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Jejich postavení v řetězci společností měla svoji jasnou a opodstatněnou roli bez níž by ke krácení daně nedošlo. Tvrzení, že neznají nikoho z dalších obviněných, a tedy se na jejich trestné činnosti nemohly podílet, nemůže obstát za situace, kdy se s rozmyslem a za vidinou zisku zapojily do organizovaného řetězce obchodů, kdy byly zjevně organizováni třetími osobami a plnily jejich pokyny, přestože jim muselo být z okolností zřejmé, že nepostupují v souladu se zákonem. Obviněný Jan Hieke se stal jednatelem společnosti Navona Trade, s. r. o., a založil pro společnost účty, které dal k dispozici D. L., v souladu s jeho instrukcemi vyzvedával hotovost z účtu a tuto mu předával, podepisoval faktury na prodej řepkového oleje a další daňové doklady (srov. body 202. a 203. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 61. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obdobná situace pak panovala u obviněného Ing. Jiřího Tomana, který dal s vidinou zisku svou společnost k dispozici blíže neztotožněným „Jardovi“ a „Vencovi“. Připustil, že sám věděl, že předmětem obchodu je řepkový olej, že akceptoval nabídku „Jardy“ a „Venci“ v hospodě, že měl pasivní náhled na účet, viděl pohyby na účtu, vybíral peníze z účtu a tyto bez dokladu předával zmíněným osobám. Oba obvinění s ohledem na výše zmíněné skutečnosti přitom museli být srozuměni s tím, že se nepodílejí na „běžné“ podnikatelské činnosti, ale že se jedná o činnost neslučitelnou se zákonem, a přesto po nich požadované činnosti vykonávali. U obviněného Ing. Jiřího Tomana tento závěr platí tím spíše, že vzhledem k jeho dřívější podnikatelské praxi věděl, že má povinnost odvádět daň z přidané hodnoty, ale na účtu společnosti nezůstávají prostředky pro její úhradu. Stejně věděl, že daňové přiznání, které podal neodpovídalo vystaveným účetním dokladům (srov. body 202. a 204. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 68. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Závěrům soudů nižších stupňů o zavinění obviněných v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku tak není čeho vytknout. Na tom nemůže změnit ani poukaz obviněného Jana Hiekeho, že je právním laikem, kdy bylo jeho povinností jakožto jednatele seznámit se všemi nezbytnými náležitostmi, které po něm mohou jako po jednateli být vyžadovány. I kdyby tak ale neučinil, již celé nastavení modelu spolupráce, činnosti, ke kterým byl instruován nebo obsah dokumentů, které podepisoval zcela jasně nasvědčovaly, že se jedná o vysoce nestandardní postupy, které dávají smysl pouze pokud jsou činěny v rámci trestné činnosti. K námitce obviněného Ing. Jiřího Tomana, že nebyly prokázány všechny okolnosti uzavřených dohod a nelze tak dospět k závěru, že podle nich vědomě jednal Nejvyšší soud připomíná, že pro učinění tohoto závěru není nutné ozřejmit každý aspekt uzavřené dohody (která nadto může být uzavřena i konkludentně), když ze zjištěných okolností jsou zřejmé veškeré okolnosti nezbytné pro učinění závěru o tom, že obviněný po subjektivní i objektivní stránce naplnil svým jednání skutkovou podstatu vytýkané trestného činu. 129. Nejvyššímu soudu s ohledem na výše řečené nezbývá než konstatovat, že jak nalézací, tak odvolací soud s ohledem na stabilizovaná skutková zjištění správně posoudily otázku naplnění subjektivní stránky trestného činu u všech dovolatelů, přičemž tak jejich námitkám nelze přisvědčit. 130. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, vznesl námitku, že by měl být v souladu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku zproštěn obžaloby, neboť nebyla vyřešena otázka komparace škody a „ další otázky “. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých činů, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. 131. Zásada subsidiarity trestní represe, vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu, je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot. Podstata je v tom, že trestní právo disponuje těmi nejcitelnějšími prostředky státního donucení, které značně zasahují do práv a svobod občanů a jejich blízkých, a mohou vyvolat i řadu vedlejších negativních účinků nejen u pachatele, ale i u jeho rodiny a společenství, ve kterém žije. Proto legitimitu trestněprávních zásahů může odůvodnit výlučně nutnost ochrany elementárních právních hodnot před činy zvlášť škodlivými pro společnost s tím, že neexistuje jiné řešení než trestněprávní a že pasivita státu by mohla vést ke svémoci či svépomoci občanů a k chaosu. 132. Porušení principu subsidiarity trestní represe, resp. pojetí trestního práva jako ultima ratio, samozřejmě nelze zpochybňovat. To však neznamená, že by bylo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky nebezpečných činů. Od nabytí účinnosti nového trestního zákoníku dnem 1. 1. 2010 se Nejvyšší soud otázkou uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a výkladem §12 odst. 2 tr. zákoníku zabýval v celé řadě svých rozhodnutí, kdy základním výstupem z těchto rozhodnutí je obecný názor, že zásadu subsidiarity trestní represe není možno aplikovat tak široce, že by to vedlo k odmítnutí použití prostředků trestního práva. Lze přitom konstatovat, že sama existence jiné právní normy, umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněným, např. právě obviněným poukazované kázeňské řízení ve smyslu služebního zákona, ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na citovanou zásadu bez možnosti aplikace trestněprávních institutů. Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v projednávaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů (fyzických a právnických osob) poukazem na primární existenci institutů správního práva či jiných právních odvětví (občanského, obchodního práva), jimiž lze zajistit nápravu. 133. K otázce společenské škodlivosti jednání obviněného se vyjádřil nalézací soud v při úvaze o výši trestu v bodě 210., kde akcentoval, že obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, svým jednání způsobil škodu vysoce přesahující hranici škody velkého rozsahu, páchal trestnou činnost s dalšími osobami, s rozmyslem a po delší dobu. Obsáhle se otázkou přiměřenosti uloženého trestu a společenské škodlivosti jeho jednání zabýval odvolací soud v bodech 74. – 78. a 83. Při svém přezkumu dospěl k závěru, že nalézací soud řádně zhodnotil společenskou nebezpečnost a závažnost jednání obviněných, jakož i podíl jednotlivých obviněných na trestné činnosti. Zdůraznil přitom, že u žádného z obviněných, a tedy ani u dovolatele Mgr. Pavla Nohavy, MBA, „ nebyly zjištěny ani takové mimořádné okolnosti, jako je sociální nezralost, nevědomost, věk, mimořádné zdravotní důvody, nouze, zoufalost a bezmocnost, tíživá sociální a osobní situace, k pohnutce páchat trestnou činnost je vedla zištnost nebo vlastní výhody, obě rozhodně nesnižují závažnost činu a neodůvodňují shovívavější postup vůči nim. Je třeba také připomenout, že nebýt daňových kontrol a zásahu policejního orgánu, obžalovaní by v trestné činnosti nerušeně a konspirativně pokračovali“ (bod 78 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud se s hodnocením soudů obou stupňů plně ztotožňuje s tím, že v dané věci nebyl dán prostor pro uplatnění jiného druhu odpovědnosti, nežli je odpovědnost trestněprávní. Obviněný Mgr. Pavel Nohava, MBA, naplnil veškeré znaky kvalifikovaných skutkových podstat podle §240 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Nelze ani opomenout, že Mgr. Pavel Nohava, MBA, byl jednou z osob, které vytvořily a řídily sofistikovanou strukturu společností s cílem poškozovat stát systematickým krácením daně z přidané hodnoty. 134. Dlužno podotknout, že veškeré námitky obviněných již byly vzneseny v řízení před nalézacím nebo odvolacím soudem a soudy se s nimi adekvátním způsobem vypořádaly. Opakováním totožných námitek se pak obvinění snaží docílit odlišného právního i skutkového posouzení než se jim dostalo u nalézacího a odvolacího soudu. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17). 135. Na závěr považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že pokud obvinění Ing. Jan Vrbický a Mgr. Pavel Nohava, MBA, v rámci podaného dovolání učinili návrh k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. stran výkonu trestu odnětí svobody, předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal. Postup podle §265o odst. 1 tr. ř. přitom záleží zcela na uvážení předsedy senátu Nejvyššího soudu, který není vázán žádným návrhem či podnětem a byl-li učiněn, předseda senátu buď rozhodne podle §265o odst. 1, anebo neshledá-li důvody k odkladu nebo přerušení výkonu negativní rozhodnutí o tom nevydává. Ostatně v daném případě se s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu tento „podnět“ stal bezpředmětným a nebylo zapotřebí rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14). IV. 136. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných Ing. Jana Vrbického, Mgr. Pavla Nohavy, MBA, Ing. Jiřího Tomana a Jana Hiekeho odmítl . 137. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 31. 10. 2023 JUDr. Petr Šabata předseda senátu _______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo< 1) FENYK, Jaroslav. §105 Důvody přibrání znalce. In: DRAŠTÍK, Antonín, Jaroslav FENYK aj. Trestní řád: Komentář. Wolters Kluwer. ŠÁMAL, Pavel. §105 [Důvody přibrání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1572. stanovisko Nejvyššího soudu TR NS 17/2005-T 804 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 Tdo 693/2013 2) Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 3147/10, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 a ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1220/2021 3) Nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1291/12 4) Nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. II ÚS 623/05, ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I ÚS 74/06 5) Rozsudek Evropského soudu pro Lidská práva ve věci Mucha proti Slovensku ze dne 25. 11. 2021, č. j. 63703/19, jež byl zmiňován i v dovolání obviněného Ing. Jana Vrbického 6) Zejména rozhodnutí ESLP ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 63709/19, ve věci Mucha proti Slovensku, a dále rozhodnutí ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 1128/17, ve věci Meng proti Spolkové republice Německo a dne 27. 2. 2014, sp. zn. 17103/10, ve věci Karaman proti Spolkové republice Německo. 7) V tomto kontextu lze zmínit například rozsudky ze dne 27. 2. 2014 ve věci Karaman proti Německu, ze dne 23. 2. 2016 ve věci Navalnyj a Oficerov proti Rusku, ze dne 12. 11. 2019 ve věci Adamčo proti Slovensku, ze dne 9. 12. 1999 ve věci Erdem proti Německu, ze dne 16. 2. 2021 ve věci Meng proti Německu či ze dne 25. 11. 2021 ve věci Mucha proti Slovensku.