ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.611.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 611/2023-2086
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný Václav Kratochvíl, nar. 4. 4. 1985 v Ústí nad Labem, trvale bytem U Císařských lázní 370/11, Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 4 To 115/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 62 T 120/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 62 T 120/2019 , byl obviněný Václav Kratochvíl uznán vinným ze spáchání organizátorství zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Tímtéž rozsudek bylo rozhodnuto o vině trestu obviněného J. N. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o společné a nerozdílné povinnosti obou obviněných k náhradě způsobené škody.
2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 4 To 115/2022 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu k odvolání státního zástupce a podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu k odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného Václava Kratochvíla ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného Václava Kratochvíla odsoudil podle §209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků. Podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozeného s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Namítl, že napadená rozhodnutí nesplňují požadavky podle §125 trestního řádu, neboť soudy neoznačily důkazy, o které opřely svá skutková zjištění. Obviněný zopakoval, že projednávaný skutek se nestal. V řízení nebyl proveden jediný přímý či nepřímý důkaz, respektive důkazy, které by tvořily ucelený řetězec, který by alespoň naznačoval jakoukoliv účast obviněného na trestné činnosti, natož aby jej ze spáchání trestné činnosti usvědčoval. Jediným důkazem, se kterým soudy nepřímo pracovaly, byl protokol o výslechu zadržené osoby ze dne 30. 11. 2017, který je však procesně nepoužitelný. Charakter opomenutého důkazu má jeho návrh na přečtení vyjádření J. N. ze spisu vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem, sp. zn. 12 C 334/2017, jehož zamítnutí odvolací soud nevysvětlil. Nesprávné hmotně právní posouzení podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu spatřuje obviněný v tom, že nebyla dodržena totožnost skutku, jelikož oproti obžalobě byly vypuštěny některé části týkající se místa, času a způsobu spáchání skutku.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 4 To 115/2022-2047, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 62 T 120/2019-1151, a v souladu s §265l trestního řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, in eventum aby dle §265m odst. 1 trestního řádu dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitka týkající se porušení zásady totožnosti skutku podle §220 odst. 1 trestního řádu není námitkou hmotněprávní, ale ryze procesní. K žádnému porušení zásady totožnosti skutku podle státního zástupce nedošlo. Z popisu skutku byly soudem vypuštěny pouze některé dílčí okolnosti týkající se řízení jednání obviněného N. obviněným Kratochvílem. K námitce neúplnosti popisu skutku státní zástupce uvedl, že v popisu skutku jsou specifikovány doba i místo jednotlivých kroků směřujících ke způsobení škody A. G. a k obohacení s obviněným Kratochvílem spojené společnosti NORD ENERGIE a. s., tedy data místa podání jednotlivých návrhů na povolení vkladu do katastru nemovitostí a data rozhodnutí o těchto návrzích. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, považuje státní zástupce za mimoběžnou námitku procesní nepoužitelnost protokolu o výslechu osoby zadržené, neboť soudy na základě této výpovědi učiněné J. N. v postavení zadržené osoby žádná skutková zjištění nečinily, při svých hodnotících úvahách týkajících se skutkových zjištění k této výpovědi vůbec nepřihlížely a nalézací soud ji ani necitoval v rámci reprodukce provedených důkazů. V případě důkazního návrhu na přečtení vyjádření obviněného N. učiněného v civilní věci se nejedná o tzv. opomenutý důkaz, jelikož odvolací soud se k důvodům neprovedení tohoto a dalších obhajobou navrhovaných důkazů vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce v předmětné trestní věci není dán ani zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný v reakci uvedl, že vyjádření státního zástupce nepovažuje za přiléhavé. Ohledně výhrady týkající se extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním obviněný odkázal na obsah svého dovolání. K důkaznímu návrhu spočívajícímu v přečtení vyjádření spoluobviněného J. N. ze spisu civilního soudu zdůraznil, že nemožnost konfrontace s vyjádřením byla způsobena úmrtím spoluobviněného. Předmětné vyjádření však mohlo mít vliv na trestní odpovědnost obviněného, a proto jeho neprovedením jako důkazu byla zkrácena práva obviněného na řádné a objektivní projednání věci.
8. Obviněný Václav Kratochvíl je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
12. Námitky obviněného týkající se procesně nepoužitelného důkazu v podobě výpovědi J. N. do protokolu o výslechu zadržené osoby i námitka existence opomenutého důkazu, jímž by měl být důkazní návrh na přečtení vyjádření J. N. založené ve spisu vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 334/2017, sice deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídají, nelze jim však přisvědčit. Především není zřejmé, z čeho obviněný dovodil, že soudy nepřímo pracovaly s výpovědí J. N. učiněnou po jeho zadržení. Z napadených rozhodnutí totiž nic takového neplyne. V rozhodnutí soudu prvního stupně obviněným označený protokol není vůbec zmíněn ani mezi provedenými důkazy, ani v hodnotících úvahách soudu. Naopak je zdůrazněno, že oba obvinění jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, využili svého práva a k věci nevypovídali. Odvolací soud se o výpovědi J. N. v postavení osoby podezřelé zmínil pouze v souvislosti s její procesní nepoužitelností a vysvětlením změn důkazní situace, které vedly k dílčím změnám popisu skutku. Pokud jde o návrh obviněného na doplnění dokazování vyjádřením J. N. ze spisu civilního soudu, odvolací soud se s ním v napadeném rozhodnutí odpovídajícím způsobem vypořádal. Vysvětlil nejen procesní souvislosti takového důkazního návrhu, ale také odůvodnil, proč jej vzhledem ke stávající důkazní situaci považuje za nadbytečný. Nad rámec tam uvedené argumentace lze pouze pro úplnost odkázat na právní závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 451/04.
13. Další výhrady obviněného směřující do oblasti zjišťování skutkového stavu věci již označenému důvodu dovolání neodpovídají. Dovolací argumentace v tomto směru spočívá pouze ve zpochybnění hodnocení provedených důkazů a odmítání skutkových zjištění soudy obou stupňů jako takových. Obviněný se ve skutečnosti domáhá toliko prosazení jím podávané verze skutkového děje. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně provedl v hlavním líčení celou řadu důkazů, ve kterých mají učiněná skutková zjištění potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Napadená rozhodnutí tak netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do skutkového stavu věci z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
15. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněný namítl pouze nedodržení totožnosti skutku mezi obžalobou a odsuzujícím rozsudkem. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že jde o institut trestního práva procesního (zejm. srov. §176 odst. 2 trestního řádu a §220 odst. 1 trestního řádu) a netýká se hmotně právního posouzení skutku, na němž je založen dovolací důvod uplatněný obviněným. V obecné rovině platí, že totožnost skutku je zachována především při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem skutku ve výrokové části rozhodnutí soudu. Podstatu skutku tvoří jednání pachatele (obviněného) a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Z obžalovací zásady uvedené v §220 odst. 1 trestního řádu a §220 odst. 3 trestního řádu vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby či návrhu na potrestání zcela popis skutku. Je třeba mít na paměti, že skutek je tvořen souhrnem určitých popsaných skutkových okolností, nikoli jejich právním posouzením. Podstata skutku z hlediska §220 odst. 1 trestního řádu tedy spočívá v účasti obžalovaného na určité události popsané v žalobním návrhu, z které vzešel následek porušující nebo ohrožující zájmy chráněné trestním zákoníkem.
16. V projednávané věci byly z popisu skutku v odsuzujícím rozsudku oproti obžalobě vypuštěny pouze dílčí skutkové detaily, jež vyplývaly výlučně z procesně nepoužitelné výpovědi obviněného J. N. z přípravného řízení, avšak neměnily podstatu skutku ani nebyly rozhodné pro jeho právní posouzení. Po celou dobu trestního stíhání zůstalo podstatou jednání obviněného zjednání spoluobviněného J. N. k podpisu fiktivní kupní smlouvy o prodeji pozemku s poškozenou, opatřené falzem podpisu poškozené i ověřovacích doložek, a učinění návrhu na vklad do katastru nemovitostí, následné uzavření další kupní smlouvy se stejným předmětem plnění mezi obviněným J. N. a společností NORD ENERGIE, a. s. (nyní TILDEN, a. s.), zastoupenou obviněným Václavem Kratochvílem v postavení statutárního orgánu a jediného akcionáře, kdy kupní cena měla být uhrazena formou započtení fiktivního dluhu a částečně v hotovosti, a konečně podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí obviněným Václavem Kratochvílem. Změn nedoznal ani následek spočívající v zásahu do vlastnického práva poškozené k předmětné nemovitosti projevující se v majetkové škodě ve výši přesahující dva miliony korun českých. K porušení zásady totožnosti skutku tedy nedošlo.
17. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu