ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.629.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 629/2023-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 50 To 14/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 81/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 19 T 81/2022 byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §350 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl dle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 50 To 14/2023 , jímž k odvolání obviněného L. S. byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 19 T 81/2022 ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 trestního řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že se obviněný L. S. odsuzuje podle §350 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Jinak zůstal napadeny ́ rozsudek beze zm ěny.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněný k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu uvedl, že tato námitka vyvstává především z úvah nalézacího soudu a soudu odvolacího a týká se naplnění §350 odst. 1 alinea trestního zákoníku. Podle něj není pravda, jak soud prvního stupně dovodil, že se předmětného jednání dopustil v úmyslu přímém. Rovněž nemůže obstát úvaha, že se takového jednání mohl obviněný dopustit i jen v úmyslu eventuálním. Obviněný dále uvedl, že získal potvrzení na evidenčním listu, poté uběhla nemalá doba, v níž disponovala evidenčním listem nejméně jedna další osoba a poté, co obdržel evidenční list zpět, jej odevzdal v příslušné mateřské škole. Z tohoto důvodu nelze shledat vinným osobu obviněného a není možné přiznat jednání či opomenutí na jeho straně nějaký trestně právně relevantní význam. Pokud obviněný vyzvedl evidenční list a pak jej až po určitém časovém období předal dále, bylo by nepřiměřené na jeho osobu klást odpovědnost za to, že v mezidobí nesledoval osud listiny. Nelze proto uzavřít, že i kdyby lékařské potvrzení padělal někdo jiny ́, musel by t řeba jednat s vědomím či povědomím obviněného, že evidenční list musel být pozměněn. Znak skutkové podstaty, že pachatel užil dokument jako pravý ve smyslu §350 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku není a nemůže být naplněn, když pachatel věděl (a tak i činil), že předmětná listina (evidenční list) bude předložena k řízení orgánu veřejné moci. Podle obviněného měly soudy prověřit jeho obhajobu v tom duchu, že motivace na straně nejméně jedné svědkyně vedla k okolnostem, které mohly založit nepříznivé rozhodnutí v jeho neprospěch. Stejného prohřešku, jenž je obviněnému kladen za vinu, se dopouští svědkyně V. ve vztahu k jiné mateřské škole. Dále uvedl, že v postupu obecných soudů lze vysledovat jistou překvapivost rozhodování. Zatímco dříve okresní soud rozhodl tak, že v jednání obviněného nelze vysledovat intenzitu dosahující až k trestní represi, pak po vrácení věci krajským soudem již tato otázka zapadla a soud se k ní nevyjadřoval. Obviněný byl tudíž uvržen v nejistotu z pohledu zásady ultima ratio, když na jedné straně krajsky ́ soud p ři dřívějším rozhodování hovořil o upřímném zájmu o dceru, vedle toho objekt skutkové podstaty, tedy chráněny ́ zájem, byl poru šen zcela bagatelně, a na straně druhé doléhá na obviněného trestní represe způsobilá ovlivnit jeho další život, především jeho postavení v dalších civilních řízeních u Okresního soudu v Sokolově. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou dle obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Z jeho pohledu je sporné, v jakém okamžiku došlo k pozměnění evidenčního listu. Za tímto účelem navrhoval výslech svědka Ž., tento důkaz však okresní soud neprovedl, což zakládá vadu opomenutého důkazu.
Obviněný proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil napadeny ́ rozsudek a p řikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný nejprve uvedl, kdy je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Je to mj. tehdy, kdy se jedná o zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Žádnou takovou vadu však obviněný nevytýkal a mimo citaci zákonného znění §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu na tento pojem ani formálně neodkazoval. Předkládal pouze vlastní skutkovou verzi, podle které obdržel od lékařky MUDr. Boumové vyplněný formulář evidenčního listu, který na určitou dobu předal třetí osobě, bývalé manželce V., která tento dokument padělala, resp. pozměnila. V tomto ohledu obviněný opakuje skutkovou verzi, kterou nalézací soud označil za absurdní. Státní zástupce blíže k tvrzení obviněného uvedl, že je v rozporu s výpovědí svědkyně V. a především svědkyně MUDr. Boumové, která vyloučila, že by nezletilou AAAAA (pseudonym) kvůli nástupu do mateřské školy vyšetřila a vyplnila výše uvedenou část evidenčního listu. Obviněný tedy nikdy nedisponoval vyplněným dokladem od MUDr. Boumové, který by mohl předat třetí osobě. Dále se státní zástupce vyjádřil, že obviněný v souvislosti s tzv. opomenutými důkazy především opakoval vlastní skutkovou verzi a jediným údajně opomenutým důkazem měl být výslech svědka Ž., k čemuž se dle tvrzení obviněného nalézací soud nijak nevyjádřil. Tento soud ale v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč návrh na provedení výslechu svědka Ž. a další důkazní návrhy zamítl. Dále shrnul podstatu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Obviněný formálně vytkl absenci úmyslného zavinění, přičemž tato námitka nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale výlučně z jeho vlastní skutkové verze, a dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Dodal k tomu, že obviněný věděl, že lékařka MUDr. Boumová dítě nevyšetřovala a formulář v části „vyjádření lékaře“ nevyplnila. Logicky proto musel vědět i to, že formulář, který v souvislosti s řízením o přijetí dítěte do mateřské školky předkládá, je v této části padělaný. Jednal tedy v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K námitce týkající se zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 trestního zákoníku státní zástupce uvedl, že obviněný k tomu nevznáší žádné konkrétní námitky týkající se škodlivosti činu. O uplatnění zásady subsidiarity trestní represe lze uvažovat až tehdy, kdy je postaveno najisto, že formální znaky trestného činu byly beze zbytku naplněny. Obviněný ale současně namítl, že se trestného činu vůbec nedopustil. Státní zástupce proto konstatoval, že ve věci nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, pro které by společenská škodlivost činu nedosahovala škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících případů přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu spáchaného v základní skutkové podstatě podle §350 odst. 1 trestního zákoníku. K tomu dodal, že původní rozhodnutí o postoupení věci soudem prvního stupně bylo nepříliš přiléhavě odůvodněno absencí okolností, které nejsou znakem základní skutkové podstaty uvedeného přečinu. Pokud obviněný zmínil posouzení jeho osoby, pak okolnosti uvedené v bodě 6. odůvodnění kasačního usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 50 To 197/2022 svědčí spíše v jeho neprospěch. V závěru uvedl, že z jiných hledisek, např. z hlediska charakteru řízení o přijetí dítěte do mateřské školy jako řízení před jiným orgánem veřejné moci, se věcí vzhledem k absenci jakýchkoli konkrétních námitek nezabýval.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu).
Obviněný L. S. je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g) , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Tuto změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci námitek obviněného pod jednotlivé dovolací důvody, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno již z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022.
Nově zařazený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud shledal, že obviněným uplatněné námitky týkající se skutkových zjištění a provedených důkazů jsou ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 zjevně neopodstatněné. Podle tohoto dovolacího důvodu není možné, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů neměla v důkazech vůbec obsahový podklad, případně pokud by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Nejvyšší soud se ani po dni 1. 1. 2022 nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Proto stále není smyslem řízení o dovolání a tím ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pokud se soudy nedopustily žádné zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v souladu s jejich obsahem a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu a také své úvahy logicky a přijatelně vysvětlily, pak nepřichází do úvahy změna v těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor, jak již bylo zmíněno, je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ani Okresního soudu v Sokolově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud konstatuje, že je zcela v pravomoci obecných soudů stanovit si potřebný rozsah dokazování, přičemž je pouze na jejich úvaze, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Soudy nižších stupňů, tedy stanovují potřebný rozsah dokazování tak, aby zabránily provádění zjevně nadbytečných důkazů a průtahům řízení. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčové náležité odůvodnění rozhodnutí. Podstatné pro případně následné dovolací řízení je, zda k prokázání skutkového stavu soudy provedly i jiné důkazy, které dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného, případně i ohledně věrohodnosti poškozeného. S ohledem na to Nejvyšší soud zjistil, že soudům nelze ničeho vytknout co do rozsahu dokazování. Ve věci nepanuje nesoulad mezi důkazy a z nich učiněnými závěry, přičemž napadené rozhodnutí lze označit za plně přezkoumatelné. Nejvyšší soud pouze uvádí, že neshledal vytýkaný zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Obviněný mimo citaci zákonného znění §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu na tento pojem ani formálně neodkazoval.
Obviněný ve svém dovolání předkládal pouze vlastní skutkovou verzi, podle které obdržel od lékařky MUDr. Boumové vyplněný formulář evidenčního listu, který na určitou dobu předal „třetí osobě“, bývalé manželce V., která dle jeho tvrzení měla tento dokument padělat, resp. pozměnit. Nutno zdůraznit, že obviněný pouze opakoval skutkovou verzi, kterou nalézací soud v bodě 18. odůvodnění svého rozhodnutí označil za absurdní. V této souvislosti obviněný neodkázal na žádný provedený důkaz. Toto tvrzení je navíc v rozporu s výpovědí svědkyně V. a svědkyně MUDr. Boumové. MUDr. Boumová totiž při své výpovědi vyloučila, že by nezletilou AAAAA kvůli nástupu do mateřské školy vyšetřila a vyplnila výše uvedenou část evidenčního listu. Svědkyně k tomu také sdělila zdravotní důvody, pro které nepovažovala za vhodné umístění dítěte v mateřské školce (viz bod 7. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně). Obviněný tedy ani nikdy nedisponoval vyplněným dokladem od MUDr. Boumové, který by mohl předat třetí osobě.
K námitce týkající se tzv. opomenutých důkazů je třeba konstatovat, že pouze opakoval vlastní skutkovou verzi a jediným tvrzeným opomenutým důkazem měl být výslech svědka Ž., přičemž nalézací soud se k tomu návrhu podle obviněného nijak nevyjádřil. Toto tvrzení však není pravdivé, neboť nalézací soud v bodě 26. odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč návrh na provedení výslechu svědka Ž. a další důkazní návrhy zamítl. Konstatoval, že všechny skutečnosti významné pro trestní řízení již byly provedenými důkazy objasněny.
Nejvyšší soud uzavírá, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu jsou zjevně nedůvodné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ani na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z obsahu dovolání je však patrné, že obviněný nevznesl dostatečně konkrétní hmotněprávní relevantní námitky, a na podkladě jím uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu tak v podstatě ani nevytvořil dostatečný procesní rámec k přezkumu právního posouzení.
Obviněný formálně vytkl absenci úmyslného zavinění. Tato námitka však nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale výlučně z jeho vlastní skutkové verze, a dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obsahově neodpovídá. Nejvyšší soud k tomu dodává, že obviněný věděl, že lékařka MUDr. Boumová jeho nezletilou dceru nevyšetřovala a formulář v části „vyjádření lékaře“ nevyplnila. Musel proto logicky vědět i o tom, že formulář, který při řízení o přijetí dítěte do mateřské školky předložil, byl v této části padělaný. Nepochybně tedy jednal v přímém úmyslu dle §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního zákoníku lze formálně podřadit námitky týkající se zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 trestního zákoníku. Nutno ale zdůraznit, že obviněný k této námitce nevznesl téměř žádnou konkrétní argumentaci týkající se škodlivosti činu. Poukázal pouze na to, že nalézací soud původně jeho jednání za trestný čin nepovažoval, a pozastavoval se nad předchozím zrušením rozhodnutí o postoupení věci.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že o uplatnění zásady subsidiarity trestní represe lze uvažovat až za situace, kdy je postaveno najisto, že formální znaky trestného činu byly beze zbytku naplněny. Obviněný však současně namítl, že se trestného činu vůbec nedopustil. Při absenci konkrétních námitek není Nejvyšší soud povinen, aby z vlastní iniciativy přezkoumával podmínky pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ze všech v úvahu přicházejících hledisek (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012). V posuzovaném případě neshledal žádné výjimečné okolnosti, pro které by společenská škodlivost činu nedosahovala škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících případů přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu spáchaného v základní skutkové podstatě podle §350 odst. 1 trestního zákoníku.
Co se týká námitky stran charakteru řízení o přijetí dítěte do mateřské školy jako řízení před jiným orgánem veřejné moci, dovolací soud se touto otázkou blíže nezabýval vzhledem k absenci jakýchkoli konkrétních námitek ze strany obviněného.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu