ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.705.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 705/2023-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. S. (roz. H.), t. č. ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 5 To 464/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 78/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 2 T 78/2022 byli obviněný R. H. a D. K. uznáni vinnými přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl obviněný R. H. odsouzen podle §205 odst. 1 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 1,5 (jeden a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná D. K. za to byla odsouzena podle §85 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na 8 (osm) měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) roků. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému J. P. částku 46 805 Kč.
O odvolání obviněných proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 5 To 464/2022 , jímž podle §256 trestního řádu obě odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 12. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný R. H. (S.) dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Obviněný uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spatřuje v tom, že provedeným důkazem-videozáznamem z herny, bylo prokázáno, že poškozeného neviděl, ani nemohl vidět, jak mu peníze vypadly. Naopak na záznamu je vidět, že si s přítelkyní všiml peněz až ve chvíli, kdy k nim došel. Dodal, že mezi nimi a poškozeným bylo zaparkované vozidlo. Soudy tedy rozhodly o vině obviněného v rozporu se záznamem. Obviněný nevěděl, čí peníze jsou, tudíž nemohlo dojít z hlediska subjektivní stránky k naplnění trestného činu krádeže. Maximálně se mohlo jednat o trestný čin zatajení cizí věci. Dále uvedl, že nebyl proveden žádný věrohodný důkaz, který by prokázal, kolik peněž obviněný sebral. Sám od počátku uvádí jednotnou částku, kterou jeho přítelkyně potvrzuje. Poškozeny ě je star ší osobou, užívá psychofarmaka a rovněž připouští, že zapomíná. Soud nelogicky na jedné straně uvedl, že poškozeny ě si zcela jist ě pamatuje, kolik peněž kde měl, ale na druhé straně vycházel z jeho výpovědi, kdy sám poškozeny ě uvedl, že vlastně nevěděl, kam dal kartu od herny a že ji hledal v obou peněženkách, a proto peníze vypadly. Rovněž je dle obviněného nepochopitelné, že soudy v posuzované věci zcela rezignovaly na jakékoli ověření skutečnosti, že poškozeny ě vybral v p ředcházejících dnech více eur a dolarů. Naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněný spatřuje v několika pochybeních porušujících spravedlnost řízení jako celku. Provádění dokazování ve věci nerespektovalo zásadu bezprostřednosti provádění důkazů, když výslech svědkyň byl proveden pomocí videokonferenčního zařízení v rozporu s ustanovením §52a trestního řádu. Svědci navíc byli vyslýcháni současně a došlo k porušení §209 odst. 1 trestního řádu. Budova Okresního soudu v Teplicích má bezbariérový vstup – je vybavena zvedací plošinou, jednací síň 1, ve které se hlavní líčení konalo, je v přízemí soudní budovy. Ačkoli jedna ze svědkyň doložila soudu, že je hůře pohyblivá, nejednalo se o takovou zdravotní překážku, že by se svědkyně nemohla osobně dostavit k Okresnímu soudu v Teplicích. Nejednalo se ani o oběti trestné činnosti, jednalo se o pouhé svědky přečinu, který se jich osobně nijak netýkal. Obviněný dále sdělil, že je matoucí, kde svědkyně získaly citlivou informaci o tom, že byl v minulosti trestán. Pokud byla svědkyním tato informace poskytnuta orgány činnými v trestním řízení, tak se jedná o zásadní pochybení, které mohlo ovlivnit jejich výpověď. K tomu obviněný dodal, že ačkoli je při výslechu pomocí videokonferenčního zařízení zachována zásada ústnosti, není zachována zásada bezprostřednosti, neboť není možné řádně sledovat chování svědků a interakci mezi svědky a obviněnými či svědky navzájem. Během použití videokonferenčního zařízení navíc došlo k tomu, že soud vyslýchal dva svědky současně. Ti navzájem slyšely části své výpovědi. Takový úkon označil za procesně nepřijatelný. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu uvedl, že výše popsaná pochybení byla přítomna již v rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud je nenapravil.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému posouzení soudu prvního stupně.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný nejprve popsal, kdy jsou dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Dále vyjádřil, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný nenamítl, a to ani formálně, existenci některé z vad důkazního řízení. Pouze provedl vlastní hodnocení obrazového záznamu celé události a prezentoval vlastní skutkovou verzi, podle které nepozoroval ztrátu peněz a nevěděl, komu peníze patří. Obviněný tedy nevytýkal, že by skutková zjištění učiněná soudy neměla žádnou logickou návaznost na provedené důkazy nebo z nich nevyplývala při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení, což by mohlo založit existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Domáhal se výlučně toho, aby soudy důkazy hodnotily jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. K tomu státní zástupce dodal, že existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy však nelze dovozovat z toho, že soud hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu blíže uvedl, že obviněný nevznesl jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Námitku týkající se provedení svědeckých výslechů formou videokonference bez splnění zákonných podmínek státní zástupce označil za námitku výlučně procesní, která obsahově neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Podle názoru státního zástupce by i v případě, že by soud příliš široce vyložil podmínky §52a trestního řádu pro provedení výslechu svědka formou videokonference, nebylo by provedení výslechu formou videokonference vadou natolik závažnou, aby činilo důkaz procesně nepoužitelným. Zákon postavil v §202 odst. 1 věta druhá trestního řádu videokonferenční formu účasti obviněného (též jiných osob, např. svědka, znalce) na soudním jednání na roveň jejich fyzické osobní přítomnosti a provedením některého důkazu u hlavního líčení formou videokonference nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Při rozhodování o provedení výslechu nebo jiného úkonu prostřednictvím videokonferenčního zařízení podle §52a trestního řádu lze přihlédnout i ke stanovisku osob, jichž se takový úkon týká, přičemž obě svědkyně tuto formu výslechu preferovaly. Dále se státní zástupce vyjádřil, že tvrzení obviněného, podle kterého jedna ze svědkyň byla vyslýchána současně s poškozeným, neodpovídá skutečnosti. Z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že k výslechu osobně přítomného svědka-poškozeného J. P. bylo přistoupeno až po skončení videokonferenčně prováděných výslechů J. a M. J. Protože obviněný neuplatnil žádné důvodné námitky v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) trestního řádu, není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Obviněný R. S. je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud shledal, že obviněným uplatněné námitky týkající se skutkových zjištění a provedených důkazů jsou ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 zjevně neopodstatněné. Podle tohoto dovolacího důvodu není možné, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů neměla v důkazech vůbec obsahový podklad, případně pokud by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Nejvyšší soud se ani po dni 1. 1. 2022 nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Proto stále není smyslem řízení o dovolání a tím ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pokud se soudy nedopustily žádné zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v souladu s jejich obsahem a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu a také své úvahy logicky a přijatelně vysvětlily, pak nepřichází do úvahy změna v těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor, jak již bylo zmíněno, je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ani Okresního soudu v Teplicích netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ani formálně nenamítl existenci některé z vad důkazního řízení taxativně uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Pouze předestřel vlastní skutkovou verzi, podle které nepozoroval ztrátu peněz a nevěděl, komu peníze patří. To doplnil o vlastní hodnocení obrazového záznamu celé události. Na základě vlastních hodnotících úvah následně zpochybňoval výpověď poškozeného a zjištění o výši částky, které se zmocnil. Nevytýkal, že by skutková ujištění učiněná soudy neměla žádnou logickou návaznost na provedené důkazy nebo z nich nevyplývala při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení, což by mohlo založit existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Obviněný se ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu domáhal výlučně toho, aby soudy důkazy hodnotily jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovozovat z toho, že soud hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného. Hodnocení důkazů soudy, jak ostatně již shrnul odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, zejména v bodě 8., lze označit za přiléhavé, bez rozporů s pravidly formální logiky.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ani na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z obsahu dovolání je však patrné, že obviněný nevznesl dostatečně konkrétní hmotněprávní relevantní námitky, a na podkladě jím uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu tak v podstatě ani nevytvořil dostatečný procesní rámec k přezkumu právního posouzení.
Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu nevznesl jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Pouze obecně namítl, že nevěděl, čí peníze jsou, tudíž nemohlo dojít z hlediska subjektivní stránky k naplnění trestného činu krádeže a že se mohlo maximálně jednat o trestný čin zatajení cizí věci. K tomu Nejvyšší soud pouze obecně konstatuje, že v dané věci neshledal pochybení stran naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Soudy obou stupňů se touto otázkou důkladně zabývaly a nelze jim proto nic vytknout.
Ve vztahu k jeho námitce, která se týkala provedení svědeckých výslechů formou videokonference bez splnění zákonných podmínek je třeba uvést, že se jedná výlučně o námitku procesní, která obsahově neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Tato námitka má spíše svým obsahem blíže k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, konkrétně k té části, která se týká vyvozování rozhodných skutkových zjištění z důkazů procesně nepoužitelných. Popsaná námitka obviněného se má týkat výslechů svědkyň J. J. a M. J., které celou událost popsanou ve skutkové větě pozorovaly. Jejich výslech byl v hlavním líčení dne 16. 8. 2022 proveden formou videokonference, a to za účasti obhájkyně a obviněných, kteří využívali svého práva se k výpovědím vyjadřovat a klást svědkyním otázky. Nejvyšší soud neshledal, že by takto provedený výslech svědkyň formou videokonference, a to i za situace, že by soud příliš široce vyložil podmínky §52a trestního řádu, zavdal natolik závažnou vadu, jež by činila důkaz procesně nepoužitelným. V §202 odst. 1 věta druhá trestního řádu je videokonferenční forma účasti obviněného (stejně jako jiných osob, např. svědka, znalce) na soudním jednání postavena na roveň jejich fyzické osobní přítomnosti a provedením některého důkazu u hlavního líčení formou videokonference nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Důvody pro provedení výslechů uvedených svědkyň formou videokonference, které shrnul nalézací soud na str. 4-5 odůvodnění svého rozhodnutí, ve svém souhrnu dostatečně odůvodňují provedení výslechů svědkyň videokonferenční formou z důvodů ochrany práv těchto svědkyň. Při rozhodování o provedení výslechu nebo jiného úkonu prostřednictvím videokonferenčního zařízení podle §52a trestního řádu je možné přihlédnout i ke stanovisku osob, jichž se takový úkon týká, přičemž obě svědkyně tuto formu výslechu jednoznačně preferovaly. Související námitka, že je matoucí, kde svědkyně získaly citlivou informaci o tom, že byl v minulosti trestán je v tomto ohledu irelevantní.
Dále Nejvyšší soud k námitce obviněného, podle které jedna ze svědkyň byla vyslýchána současně s poškozeným, konstatuje, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Z protokolu o hlavním líčení jednoznačně vyplývá, že k výslechu osobně přítomného svědka-poškozeného J. P. bylo přistoupeno až po skončení videokonferenčně prováděných výslechů J. a M. J. V tomto směru lze odkázat na bod 5. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Námitku týkající se provedení výslechů svědkyň formou videokonference, nepřiléhavě uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, tedy nelze považovat za důvodně uplatněnou, a to ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. V rámci svého dovolání obviněný odkázal na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné v rámci zmíněných dovolacích důvodů nejsou důvodné. Z tohoto důvodu proto nelze považovat ani jako relevantně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu