ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.763.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 763/2023-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný T. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 3 To 51/2023-460, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 113/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 2. 2023, č. j. 3 T 113/2021-442 , byl obviněný T. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle výroku citovaného rozsudku dopustil tím, že
od 24. června 2019 do 15. května 2021, tedy po delší dobu, v XY, XY, v bytě č. 17, který obýval společně se svou družkou K. F., nar. XY, zpravidla po předchozí slovní rozepři a požití alkoholických nápojů, tuto se vzrůstající intenzitou týral, přičemž zpočátku se jednalo o psychické násilí, kdy poškozené vulgárně nadával, že je „piča, kurva, špina, kráva,“ vyhrožoval jí, že ji dobije, zkope, zmlátí, zabije, že jejího psa vyhodí z balkonu, ničil zařízení bytu, poté se agresivita vůči poškozené začala projevovat i fyzickými útoky, kteréžto opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně 1x - 2x týdně, prováděl tím způsobem, že ji fackoval, kopal jí do nohy, stehen a boků, dával jí pěstí do hlavy, břicha, rukou a nohou, škrtil ji, dusil polštářem, kdy v průběhu soužití se četnost útoků a intenzita stupňovala, konkrétně blíže nezjištěného dne jí dal pěstí do obličeje, až ji rozsekl obočí, dne 9. 11. 2019 ji 3x uchopil za ramena a silou ji odstrčil, až upadla na postel, čímž jí způsobil zlomeninu V. – VII. žebra, následně ji opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje, dne 22. 12. 2019 v 17:30 hodin ji uhodil dlaní otevřené ruky, dne 8. 5. 2020 ve 20:00 hodin ji uchopil levou rukou v oblasti krku a pravou rukou ji otevřenou dlaní 2x uhodil do levé části obličeje, pročež byl následně dne 12. 5. 2020 v 12:40 hodin ze společného obydlí jakož i z jeho bezprostředního okolí 50 m na dobu 10 dnů vykázán, dne 30. 9. 2020 kolem 12:50 hodin ji uhodil otevřenou dlaní do temene hlavy, dne 2. 4. 2021 ji několikrát udeřil otevřenou dlaní do hlavy a obličeje, chytil ji rukou pod krkem a držel, poté ji cca 4x - 5x kopnul do stehna a boku, dne 7. 4. 2021 ji obvinil ze schování klíčů a pěstí ji udeřil do stehna, na chvíli odešel z místnosti, a když se vrátil, silně ji kopnul do nohy, dne 13. 4. 2021 ji několikrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje, rukou ji chytil pod krkem, téhož dne večer ji udeřil pěstí do břicha, dne 14. 5. 2021 ve 22:00 hodin ji nejméně 5x udeřil pěstí do stehen a nejméně 4x do břicha, dal jí nejméně 3 facky, povalil ji na postel a škrtil ji po dobu cca 10 - 15 sekund, dne 15. 5. 2021 cca v 9:30 hodin ji uhodil otevřenou dlaní do obličeje, dal ji ránu otevřenou dlaní zezadu do týlu, odešel z místnosti, a když se po chvíli vrátil, vyhrožoval ji, že na ni shodí skříň, silně ji kopnul do vnější strany stehna levé nohy, přičemž tímto jednáním jí opětovně způsobil po celém těle podlitiny, otlačeniny, otoky, oděrky a modřiny.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst.2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, částku 544 Kč jako náhradu za způsobenou škodu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2023, č. j. 3 To 51/2023-460, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Navrátila dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho prvé a třetí alternativě, a o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. K dovolacímu důvodu podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nevěrohodnost poškozené F. s uvedením, že „… vážným důvodem pro zaujetí stanoviska, že svědkyně má sklony k překrucování skutečností, ke lhaní či úmyslnému poškozování obviněného, je obsah svědecké výpovědi svědka M. H. Tento svědek popsal situace, ze kterých …vyplývá zcela jednoznačné úmyslné obviňování obviněného.“ Dále vytkl neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – klinická psychologie, který byl soudem prvního stupně sice nařízen, ale na jeho opatření nakonec soud rezignoval, neboť poškozená se bezdůvodně odmítla ke znalci dostavit. Rozhodnutí nemůže obstát ani s odkazem na znalecký posudek zpracovaný na poškozenou v předchozím trestním řízení (vedeném proti obviněnému pod sp. zn. 3 T 64/2020), který musí být odmítnut pro časový odstup a absenci informací o poškozené poskytnutých svědkem H. Nebylo tak naplněno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvého stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí (§265l odst. 1 tr. ř.). V souvislosti s výše uvedeným současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon trestu odnětí svobody podle §265o odst. 1 tr. ř.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného připomněl znění uplatněných dovolacích důvodů a konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), provedené důkazy zároveň pečlivě hodnotily. Ve věci tudíž nelze shledat žádný, natož zjevný či extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
8. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný nevznesl dostatečně konkrétní hmotně právně relevantní námitky a ani nevytvořil procesní prostor k přezkumu právního posouzení, ačkoli odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na něm a námitky v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 452/07). Státní zástupce proto odkázal v plném rozsahu na bod 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu a bod 21 odůvodnění soudu prvního stupně, jež shrnují právní úvahy, kterými se oba soudy řídily při subsumpci jednání obviněného pod znaky předmětné skutkové podstaty. Odůvodnění hmotněprávního posouzení skutku pak obsahuje i odkaz na recentní judikaturu definující obsah zákonného znaku „týrání“ a parametry jeho naplnění.
9. Dále připomněl, že obviněný dovolací námitky uplatňoval již v rámci odvolacího řízení, přičemž krajský soud se s těmito námitkami podrobně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. Odkázal proto na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
10. Státní zástupce uvedl, že je zcela v pravomoci obecných soudů stanovit si potřebný rozsah dokazování, z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčové náležité odůvodnění rozhodnutí soudu. Pro dovolací řízení je podstatné, zda k prokázání skutkového stavu soudy provedly i jiné důkazy dostatečně odůvodňující závěr o vině. Nalézacímu soudu v předmětné věci nelze co do rozsahu dokazování ničeho vytknout, ačkoliv lze připustit, že vůči poškozené mohl využít důraznější prostředky, aby zajistil její účast při znaleckém zkoumání. I přes absenci znaleckého posudku, kdy za jeho plnohodnotnou náhradu nelze považovat znalecký posudek ze stejného oboru z předchozího trestního řízení, provedený jako listinný důkaz podpůrného významu, byla důkazní situace dostatečně silná na základě dalších důkazů, na které ve výčtu v odůvodnění usnesení pod č. 7 odkázal. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani částečné vytržení obsahu výpovědi svědka H. obviněným z celkového kontextu, za účelem znevěrohodnění poškozené jako svědkyně. Poukázal na stanovisko odvolacího soudu, který konstatoval dokazování soudu prvého stupně v rozsahu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a ustanovení §263 odst. 6 tr. ř.
11. V jednání obviněného shledal státní zástupce i míru škodlivosti nezbytnou pro jeho posouzení v rámci trestněprávní odpovědnosti, tedy jako trestný čin, kdy připomněl východiska tohoto hodnocení podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 17/2011, jakož i základní funkci trestního práva a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
12. Státní zástupce tudíž dospěl k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal a shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě a na místě určeném (§265d odst. 2 a §265e odst. 1, 2 tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených - zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy.
17. Důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že skutek, pro který je obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst.1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. o povinném zastoupení obviněného obhájcem - advokátem.
IV. Důvodnost dovolání
19. Při aplikovaní výše uvedených výkladových východisek na nyní posuzovaný případ je zřejmé, že námitky obviněného uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. neodpovídají a stojí mimo jejich obsahové vymezení, k čemuž musí Nejvyšší soud současně dodat, že není jeho úkolem dotvářet dovolací argumentaci za obviněného.
20. Současně je nutno obviněnému vytknout, že jím zvolené dovolací důvody jeho mimořádného opravného prostředku lze posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst.1 písm. m) tr. ř. (zde v jeho druhé alternativě). Ten je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst.2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z dovolání totiž plyne, že jím obviněný brojí proti rozhodnutím soudu druhého i prvého stupně. Nejvyšší soud nicméně k této vadě nepřihlížel a vycházel z toho, že obviněný v dovolání uvedený dovolací důvod fakticky uplatnil.
21. Dále musí Nejvyšší soud s ohledem na obsah dovolání obviněného konstatovat, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné výhrady jako v rámci řízení před soudem odvolacím, ale nakonec i před soudem prvního stupně, přičemž ten na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V té souvislosti lze ve shodě se státním zástupcem odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v podstatě své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst.1 písm. e) tr. ř.
22. Jde-li o námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho prvé a třetí alternativě, pak z jejich obsahu vyplývá, že je zaměřil výhradně proti způsobu, jakým okresní soud vyhodnotil provedené důkazy, kdy brojí vůči věrohodnosti poškozené a vůči neprovedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – klinická psychologie na její osobu. V argumentaci obviněného ovšem absentuje konkrétní a podrobné vymezení, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, s výjimkou naznačení jediného, citovaného v bodu 5. tohoto usnesení. Ani z tohoto vyjádření dovolatele ovšem není zřejmé, jakých skutkových zjištění se rozpory ve výpovědi poškozené s odkazem na svědectví zmíněného svědka H. měly týkat, neboť je nijak blíže nekonkretizuje. Jak navíc vyplývá z teoretického výkladu výše, nepostačuje jakýkoli shledávaný rozpor, ale musí se jednat o rozpor zjevný , který se nadto vyskytuje u skutkových zjištění, která jsou rozhodná pro naplnění znaků trestného činu. Argumentace obviněného se tudíž uvedenému zcela vymyká.
23. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že soud prvního stupně se k věrohodnosti poškozené, kterou pečlivě posuzoval, jasně vyjádřil (bod 16. - 18. odůvodnění jeho rozsudku) a vysvětlil svůj úsudek přes svědectví M. H. Tento závěr stvrdil i odvolací soud v bodu 7. odůvodnění svého usnesení a sdílí jej i soud dovolací. Výpověď poškozené totiž není osamoceným důkazem. Skutečnosti o psychických a fyzických atacích ze strany obviněného byly doloženy svědectvím matky poškozené, svědkyně V. F., jíž se poškozená svěřovala, která registrovala na poškozené známky násilí a slovním výpadům obviněného vůči poškozené byla i několikrát přítomna. Napadání poškozené obviněným prokazuje i svědectví A. F., nezletilého syna poškozené, který v důsledku tohoto jednání dokonce odešel bydlet k babičce. Doloženo je i svědectvím sousedky poškozené, A. B. a J. P., jemuž se poškozená svěřovala, přičemž oba registrovali na poškozené známky zranění. Agresivitu obviněného pod vlivem alkoholu potvrdil i svědek M. M. a ostatně i M. H. Vyjádření tohoto svědka k poškozené pak nelze vytrhávat z kontextu, když jím uváděné dva případy údajného nepravdivého tvrzení poškozené o obviněném, nebyly ani nijak časově specifikovány. Agresivní útoky obviněného jsou prokazovány rovněž zprávami Policie ČR, lékařskými zprávami objektivně dokumentující zranění poškozené a rovněž protokolem o prohlídce těla poškozené. Obviněný má k násilnému chování vůči poškozené nepochybné sklony, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 3 T 64/2020, jímž byl pro jednání vůči poškozené bezprostředně posuzovanému skutku předcházejícímu (období od září 2017 do 21. 6. 2019) odsouzen pro §199 odst.1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, rovněž byl dne 12. 5. 2020 podle §44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ze společného obydlí s poškozenou na dobu 10 dnů vykázán.
24. Pokud jde o absenci psychologického znaleckého posudku k osobě poškozené, který nebyl pro nespolupráci poškozené se znalcem opatřen, Nejvyšší soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že tento nelze nahradit znaleckým posudkem podaným na osobu poškozené v předcházejícím trestním řízení obviněného, provedeným v podobě důkazu listinného, mající pouze podpůrný význam. Opatření aktuálního znaleckého psychologického posudku by v posuzované věci bylo vhodné, ovšem s ohledem na množinu již provedených důkazů svědčících o vině obviněného, nikoli nezbytné.
25. Neprovedení důkazního návrhu obecné soudy přitom dostatečně vysvětlily (bod 12. - 13. odůvodnění soudu prvého stupně a bod 8. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Napadené rozhodnutí tudíž vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí. V obecné rovině lze připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět všem důkazním návrhům (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96), ale jsou povinny provést důkazy, které objasní skutkový stav bez důvodných pochybností, a o neprovedených důkazech rozhodnout a vyložit, z jakých důvodů jim nebylo vyhověno, což soudy učinily. Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1347/2013), přičemž svůj postup dostatečným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnily. Příslušná alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst.21 písm. g) tr ř. navíc vyžaduje, aby k neprovedení důkazu došlo nedůvodně , což ovšem nelze vztáhnout na posuzovaný případ, pakliže soud prvního stupně závěr o neprovedení uvedeného důkazu znaleckého zkoumání poškozené řádně odůvodnil. Pro úplnost lze ve vztahu k uvedené námitce konstatovat, že obviněný ve své podstatě i touto námitkou (opět) zpochybňuje věrohodnost poškozené. Jak již bylo konstatováno výše (bod 23. tohoto rozhodnutí), otázkou věrohodnosti poškozené v konfrontaci s ostatnímu provedenými důkazy se oba nižší soudy zabývaly a Nejvyšší soud se s tímto hodnocením a závěry zcela ztotožňuje.
26. Soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům z nich dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení. Závěry soudů obou stupňů mají dostatečnou oporu v provedených výpovědích, stejně jako listinných či jiných ve věci provedených důkazech, přičemž způsob, jakým soudy nižších soudů tyto důkazy vyhodnotily, je logický a zcela přesvědčivý. Okresní soud ze skutkových zjištění následně vyvodil i odpovídající právní závěry, přičemž s jeho postupem a závěry se plně ztotožnil i soud odvolací.
27. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265 odst.1 písm. h) tr. ř. obviněný vyjma tvrzení, že „ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku “ neuplatnil žádnou argumentaci, k níž by bylo možné se vyjádřit. Obviněný ani nad rámec výše uvedeného neuplatnil žádné argumenty zpochybňující správnost právního posouzení skutku, zejména pak v této souvislosti nijak nekonkretizoval, jaká skutková zjištění uvedená v popisu výroku o vině neodpovídají znakům zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným.
28. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce lze konstatovat, že obviněný nevznesl žádné dostatečně konkrétní hmotně právní relevantní námitky, ačkoli formulovat dovolací námitky leží primárně na něm. V řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem a námitky obviněným v dovolání nekonkretizované nelze za něho domýšlet.
V. Způsob rozhodnutí
29. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
30. Pokud jde o podnět obviněného na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, byl předsedou senátu Nejvyššího soudu posouzen, avšak nebyl shledán opodstatněným. Protože ohledně něho není nezbytné vydat tzv. negativní rozhodnutí, je o způsobu naložení s ním uvedena zmínka v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová