ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.812.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 812/2023-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 86/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 147/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 1 T 147/2022 byl obviněný R. Č. uznán vinným přečinem krádeže ve spolupachatelství podle §23 k §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §70 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy mini černé barvy.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 86/2023 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 4. 2023 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Obviněný namítl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a danou věc nesprávně posoudil z právního hlediska a rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. V řízení nebyla výše škody řádně prokázána. Poškozený Lidl Česká republika, v.o.s., se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojil a neuvedl, jaké konkrétní zboží, v jaké hodnotě měl obviněný v jeho prodejnách odcizit. Odcizené zboží v dané hodnotě u něho nalezeno nebylo. Obžaloba a rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu se v této otázce opřela výlučně o poznámky ze sešitu, jež byl při zadržení obviněného nalezen v automobilu jeho otce. Otázka vlastnictví sešitu ani osoba autora záznamů v tomto sešitě nebyla prokázána. Obviněný se k otázce vlastnictví sešitu, k jeho obsahu, přesnosti záznamů ani k otázce autorství záznamů v průběhu řízení nevyjadřoval a v hlavním líčení jeho vlastnictví a autorství záznamů v něm popřel. Soud prvního stupně shledal, že předmětný sešit obsahuje poznámky obviněného o datech a místech jím provedených krádeží a o hodnotě odcizeného zboží výlučně na základě úvahy, že obviněný věrohodným způsobem nevysvětlil, čí sešit je. Tento závěr však neopřel například o svědectví některého ze svědků, jež byli původně spoluobžalováni či o jakýkoli jiný důkaz, jenž by byl v řízení proveden. Odvolací soud pak nesprávně tento postup neshledal v rozporu s trestním řádem, přestože na to v rámci své obhajoby v odvolání poukazoval. V důsledku toho došlo k naplnění dovolacího důvodu dle §265 odst. 1 písm. h) trestního řádu. Dále namítl, že v řízení nebyl prokázán ani způsob provedení jednotlivých dílčích útoků. Neprokázaly to ani výpovědi spoluobžalovaných P. a M., neboť nikdo z nich neuvedl, že by obviněného někdy viděl cokoliv odcizit či odnášet. Pokud v řízení nebyl zjištěn a prokázán způsob provedení trestného činu, jak předpokládá ustanovení §116 trestního zákoníku, nelze jednání pachatele hodnotit jako pokračující. V tomto směru tak došlo k naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) a m) trestního řádu.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 86/2023 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem zabývat se otázkou výše škody a otázkou toho, zda šlo v případě jednotlivých dílčích útoků o pokračující jednání.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupkyně tam činná nejprve uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly oba soudy. Státní zástupkyně odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznesl, podle ní kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Souhlasila s názorem druhoinstančního soudu, že jednání obviněného bylo prokázáno právě obsahem poznámkového bloku zajištěným ve vozidle užívaném výhradně obviněným ve spojení s výpovědí svědků P. a M., jakož i SMS komunikací mezi svědkem M. a obviněným a dále rozpisem směn a docházkovými listy svědků P. a a M. Pokud byla hodnota odcizeného zboží prokázána tímto důkazem, nebylo nutné přesně zjišťovat, jaké konkrétní zboží bylo kdy odcizeno. Obhajobě obviněného spočívající v tom, že blok nalezený ve výhradně jím užívaném autě není jeho, správně neuvěřily soudy obou stupňů, když obviněný ani nenabídl žádné vysvětlení, jak by se cizí blok do jeho auta mohl dostat. Jednání obviněného tak podle státní zástupkyně bylo provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že použitou právní kvalifikaci jeho jednání označila za plně přiléhavou. V závěru konstatovala, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Obviněný R. Č. je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle tohoto dovolacího důvodu není možné, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů neměla v důkazech vůbec obsahový podklad, případně pokud by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Nejvyšší soud se ani po dni 1. 1. 2022 nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Proto stále není smyslem řízení o dovolání a tím ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pokud se soudy nedopustily žádné zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v souladu s jejich obsahem a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu a také své úvahy logicky a přijatelně vysvětlily, pak nepřichází do úvahy změna v těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor, jak již bylo zmíněno, je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu v Mladé Boleslavi netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nutno zdůraznit, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a rovněž je vtělil do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly nalézací i odvolací soud. Blíže k tomu Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu vznášel námitky, které vyjadřovaly pouhý nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Důrazně nesouhlasil s tím, že na základě provedených důkazů považují soudy jeho trestnou činnost za bezpečně prokázanou. Ovšem podle Nejvyššího soudu nelze v posuzovaném případě shledat zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak jednoznačně vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 trestního řádu, a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Učiněná skutková zjištění mají podklad v provedených důkazech, a to především v obsahu poznámkového bloku zajištěného ve vozidle užívaném výhradně obviněným ve spojení s výpovědí svědků P. a M., jakož i SMS komunikací mezi svědkem M. a obviněným a dále rozpisem směn a docházkovými listy svědků P. a M., takže zjevný rozpor ve shora nastíněném smyslu neexistuje. Nejvyšší soud proto souhlasí s názorem obecných soudů, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy bezpečně prokázáno.
Je třeba poznamenat, že pokud byla hodnota odcizeného zboží prokázána výše popsanými důkazy, tak nebylo nutné přesně zjišťovat, jaké konkrétní zboží a kdy bylo odcizeno. V řízení byl dostatečně zřejmě zjištěn a prokázán způsob provedení trestné činnosti, a to i ve vztahu k §116 trestního zákoníku jako k pokračujícímu jednání obviněného. K obhajobě, že blok nalezený ve výhradně jím užívaném autě není jeho, správně neuvěřily soudy obou stupňů, když obviněný ani nenabídl žádné vysvětlení, jak by se cizí blok do jeho auta mohl dostat. Všechny námitky obviněného směřující proti hodnocení důkazů a do zjištěného skutkového děje se míjejí s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ani na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud k tomu konstatuje, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje obviněný v jiné verzi skutkového děje, kterou se snaží ve svém dovolání, a ostatně od samého začátku trestního řízení, prosadit. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který byl soudy zjištěn, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z obsahu podaného dovolání však jednoznačně vyplývá, že obviněný nenamítl, a to ani formálně, žádné vady právní kvalifikace ve smyslu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Pokud vznesl výhrady k soudy zaujatému právnímu hodnocení, činil tak pouze na základě zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění, namísto toho, aby z nich vycházel. Jednání obviněného bylo plně prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace jeho jednání je plně přiléhavá.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. V rámci svého dovolání obviněný odkázal na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné v rámci zmíněných dovolacích důvodů nejsou opodstatněné. Proto nelze považovat ani jako relevantně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu