ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1877.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1877/2023-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 5 530 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 6/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022, č. j. 16 Co 87/2022-132, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2022, č. j. 45 C 6/2021-113, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 5 530 0000 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 16. 6. 2022, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení podle §241 o. s. ř., a to i přesto, že by usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2022, č. j. 45 C 6/2021-155, vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení, neboť oprávnění ustanoveného zástupce k zastupování žalobce zaniklo s právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce následně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 15. 11. 2022, č. j. 45 C 6/2021-164, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2023, č. j. 16 Co 49/2023-172, žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal a návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, a to z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.
Dovolací soud řízení o dovolání žalobce podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.). Osvobození od soudních poplatků přiznané dovolateli v předcházejícím řízení se již neuplatní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5755/2016, a tam označenou prejudikaturu) a oprávnění ustanoveného zástupce zaniklo dnem právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1421/2018). Podal-li advokát jménem žalobce dovolání, ač k tomu nebyl zmocněn (nebyl ustanoven pro dovolací řízení), trpí dovolací řízení vadou, která nebyla odstraněna ani na výzvu soudu prvního stupně.
Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce nebyl po posledním rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů znovu vyzván ke zvolení si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Tímto postupem nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014).
Dovolací soud nepřihlížel k opakovaným žádostem dovolatele o ustanovení advokáta, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, posoudily (srov. v projednávané věci rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 11. 2022, č. j. 45 C 6/2021-164, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2023, č. j. 16 Co 49/2023-172) a jejich naplnění neshledaly z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práva, tudíž by rozhodnutí o jeho dalších žádostech bylo pouze formální a jen zbytečně by dále prodlužovalo řízení; žalobce přitom žádné nové skutečnosti neuvádí.
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1997/2021, nebo ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2306/2021).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu