ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2230.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2230/2023-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně I. N. , zastoupené Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 271/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 117 937 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 165/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j. 18 Co 25/2023-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 8. 2022 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 117 937 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 112 C 68/2016.
2. Obvodní soudu pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 31. 10. 2022, č. j. 47 C 165/2022-36, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 8. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 109 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky a zákonný úrok z prodlení z částky 8 625 Kč ve výši 11,75 % od 7. 4. 2022 do 7. 10. 2022 (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 18 Co 25/2023-52, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Dovolatelka přípustnost dovolání zakládá na řešení otázky, která podle dovolatelky dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, konkrétně zda při posuzování délky sporu lze při zhodnocení individuálního významu posuzovaného řízení pro žalobkyni tento hodnotit jako nadstandardní, zvýšený, tedy nevycházet z presumpce standardního významu předmětu posuzovaného řízení, kdy posuzovaným řízením je soudní řízení o uložení povinnosti platby žalobkyni jako matce za poskytnutou intenzivní neonatologickou péči dítěti žalobkyně v případě nenadálého předčasného porodu a to v situaci intenzivní neonatologické péče poskytnuté dvojčatům žalobkyně a dvou paralelně běžících řízení o uložení této povinnosti. Podstatou dovolání žalobkyně je tak nesouhlas se závěrem soudů nižších stupňů ohledně významu posuzovaného řízení pro žalobkyni, jež dovodily, že není dán zvýšený význam předmětu původního řízení.
6. Dovolací soud již dříve uzavřel, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění [srov. část IV. písm. d) Stanoviska a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010]. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. Majetkové spory lze obecně hodnotit jako mající standardní význam pro účastníky řízení, což nevede ani ke zvýšení, ani ke snížení základní částky odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 692/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 98/2018). Posuzované řízení přitom nebylo typovým řízením, v němž se podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zvýšený význam řízení pro poškozeného předpokládá (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, nebo opět část IV. písm. d) Stanoviska. Dovodily-li soudy nižších stupňů, že v původním řízení šlo o spor o peněžité plnění, ač související s úhradou za neonatologickou péči o děti žalobkyně, neboť tímto sporem byla žalobkyně ohrožena pouze uložením platební povinnosti, jehož význam byl pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoliv zvýšený, nelze jejich posouzení ničeho vytknout, neboť je v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Předmětem původního řízení nebyla věc týkající se zdraví nebo života, popřípadě jiné typové řízení (viz shora), jež by mělo předpokládat zvýšený význam řízení pro poškozeného, naopak šlo o spor o uložení platební povinnosti, do nějž se však emoce a úzkosti žalobkyně vzniklé během samotné neonatologické péče nepřenášejí. Z tohoto důvodu není ani rozhodné, jak již dovodil odvolací soud, že řízení bylo vedeno po dlouhou dobu po narození dětí, jimž byla poskytnuta péče, jejíž úhrada byla v původním řízení vymáhána.
7. Pokud žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že šlo o významnou věc proto, že souvisela s útrapami spojenými s poskytováním neonatologické péče o její děti, nepodařilo se jí tento zvýšený význam předmětu řízení prokázat. Přitom platí, že pokud žalobce (poškozený) tvrdí umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení, je třeba, aby toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých „typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka. Tvrdí totiž něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto (srov. část IV., bod d) Stanoviska, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 269/2012). Uzavřel-li tak odvolací soud, že ze samotné skutečnosti, že řízení trvalo „téměř po celou dobu života dětí žalobkyně“ se zintenzivnění míry nejistoty žalobkyně bezprostředně nepodává a žalobkyně tuto námitku podrobněji nerozvedla, proto není dán důvod pro závěr o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobkyni, neodchýlil se v hodnocení tohoto kritéria od judikatorní praxe dovolacího soudu. Stejně tak žalobkyně nijak blíže neodůvodnila obecnou námitku, že zvýšený význam řízení by měl být dán z důvodu, že paralelně běžela dvě řízení o uložení platební povinnosti. Takto obecně formulovaná námitka v případě, že nejde o typové řízení, nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobkyni. Vzhledem k tomu, že v tomto směru žalobkyně blíže nevymezuje řádný dovolací důvod podle §241a o. s. ř., nemůže tato její námitka přípustnost dovolání založit.
8. Namítá-li žalobkyně, že je nesprávný závěr odvolacího soudu, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že v důsledku tehdejší právní úpravy ji v případě nutnosti neonatologické péče bude tížit i povinnost úhrady za tuto poskytnutou péči, nevymezuje k této námitce řádně předpoklad přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2020, sen. zn. 29 NSCR 72/2020, a v něm další citovaná rozhodnutí, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2305/2016). Dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 436/2019, jež bylo vydáno v průtahovém řízení ve věci žalobkyně, a v němž dovolací soud učinil závěry ohledně nepřiznání povinnosti žalobkyně (v průtahovém řízení žalované) k úhradě za neonatologickou péči o její dítě. V tomto směru pouze uvádí, že odvolací soud měl z uvedeného rozhodnutí načerpat opačný (a v posuzovaných poměrech skutkový) závěr, aniž by však jakkoliv blíže vymezila řádně přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
9. Vznáší-li dovolatelka v dovolání další námitky (body 3/, 5/), jde o obecné námitky, k nimž blíže nevymezuje, v čem přípustnost dovolání spatřuje. Tyto námitky tak nemohou přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit. Konečně pokládá-li žalobkyně za nepodložené skutkové zjištění odvolacího soudu o příjmech jejího manžela a celkové hodnocení materiální situace rodiny (bod 4/ dovolání), nemůže ani tato námitka přípustnost dovolání založit, neboť ve skutečnosti jde o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2324/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1078/2022).
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 10. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu