ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2493.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2493/2023-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce P. B. , proti žalované JUDr. Marcele Dvořáčkové , soudní exekutorce se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 276/3, o zaplacení částky 4 890 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 33/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 26 Co 115/2023-130, takto:
I. Dovolání se v části směřující proti výrokům usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 26 Co 115/2023-130, kterými byly potvrzeny výroky II a III usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2023, č. j. 15 C 33/2022-123, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, odmítá .
II. Ve zbývajícím rozsahu se řízení o dovolání zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 15 C 33/2022-123, zastavil řízení o žalobcově dovolání podanému proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2022, č. j. 19 Co 137/2022-97 (výrok I), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a konečně rozhodl, že řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení se zastavuje (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu v jeho celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně mimo jiné i v jeho výrocích, kterými bylo zastaveno řízení o žalobcově žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení a rozhodnuto o nákladech řízení, jež bylo před prvostupňovým soudem vedeno, není v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními v tomto rozsahu dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné, což platí rovněž o výroku napadeného rozhodnutí řešícího otázku nákladů odvolacího řízení. V této části proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Co se týče zbývající části žalobcova dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu, pak žalobce při jeho podání nebyl zastoupen advokátem.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v §21 o. s. ř, která má právnické vzdělání.
V souladu s §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Jak již bylo zmíněno, žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Poté, co o žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto, a to zamítavě (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2022, č. j. 15 C 33/2022-63, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2022, č. j. 19 Co 99/2022-86), žalobce svým podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 13. 9. 2022 znovu požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven, a to tentokrát v souvislosti s jeho výše zmíněným dovoláním proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2022, č. j. 19 Co 137/2022-97. Tomuto jeho požadavku však rovněž nebylo vyhověno, jak patrno z usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2022, č. j. 15 C 33/2022-109, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 19 Co 217/2022-118, jež nabylo právní moci dne 23. 12. 2022, načež bylo dotčené dovolací řízení zastaveno. Přestože žalobce v souvislosti s nyní řešeným dovoláním již nebyl soudem prvního stupně znovu vyzván, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících též četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, nebo ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1940/2022).
Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v tomto řízení i v celé řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).
Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o zbývající části jeho dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení vedeného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 7. 2022, č. j. 19 Co 137/2022-97, a proto dovolací řízení v této části podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu