ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2750.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2750/2023-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 5 100 004 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 322/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 15 Co 322/2022-51, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 5. 8. 2022, č. j. 14 C 322/2021-41, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, č. j. 15 Co 30/2022-23 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení podle §241 o. s. ř., a to i přesto, že byl vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 12. 2022, č. j. 14 C 322/2021-55. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce. O této žádosti rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. 14 C 322/2021-64, tak, že se žalobci zástupce pro dovolací řízení neustanovuje, a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2023, č. j. 15 Co 196/2023-70.
Žalobce nedostatek povinného zastoupení podle §241 o. s. ř. neodstranil. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), dovolací soud řízení o dovolání žalobce podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; předně o ní byl poučen již dříve v řízení v této věci (viz č. l. 26, 55 spisu), ale také v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 302/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3170/2022). Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 /a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu/, či usnesení Nejvyššího soudu z 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, a z 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018).
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu