ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3001.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3001/2023-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s. , IČO 40522610, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 9 625 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 160/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 72 Co 405/2022-284, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. 12 C 160/2020-250, zamítl žalobu o zaplacení částky 9 625 000 Kč (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Částky ve výši 9 625 000 Kč se žalobkyně domáhala jako náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a to usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne1. 7. 1999, č. j. 48 K 1046/99-85, kterým byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka L. Š., do něhož přihlásila právní předchůdkyně žalobkyně Česká spořitelna a. s. jako věřitel pohledávky v celkové výši 162 707 904,98 Kč s právem odděleného uspokojení ze zpeněžení několika nemovitých věcí, které byly následně zpeněženy. Před vydáním výtěžku zpeněžení právní předchůdkyni žalobkyně však bylo rozhodnutí o prohlášení konkurzu zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002, č. j. 29 Cdo 976/2000-405, a veškeré prostředky získané z prodeje zastavených nemovitých věcí byly dlužníkem vybrány z účtu konkurzní podstaty. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2003, č. j. 48 K 1046/99-1459, byl opětovně prohlášen na majetek dlužníka konkurz, avšak právo na oddělené uspokojení právní předchůdkyně žalobkyně bylo správcem konkurzní podstaty popřeno s tím, že zpeněžením nemovitých věcí v průběhu předcházejícího konkurzního řízení zaniklo. V průběhu prvního konkurzního řízení v roce 2001 postoupila Česká spořitelna a. s. pohledávky za dlužníkem na Konsolidační banku Praha, s. p. ú. (později Česká konsolidační agentura), která je následně v roce 2005 postoupila na žalobkyni. Částka 9 625 000 Kč představuje 70 % z výtěžku prodeje nemovitých věcí ve výši 13 750 000 Kč, který by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, získala, pokud by nebylo vydáno první nezákonné rozhodnutí a v prvním konkurzním řízení by nezaniklo právo odděleného uspokojení věřitele, neboť v druhém konkurzním řízení se již v konkurzní podstatě tyto prostředky nenacházely a pohledávky vůči dlužníkovi se tak staly nedobytnými.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřuje jen proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně o věci samé. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2156/2016, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Tento přístup pak byl potvrzen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu zedne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněném pod č. 460/2017 Sb., kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že §241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud v případě, že dovolatel tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne.
Podané dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně žádným způsobem nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro vymezený dovolací důvod (právní otázku mezi jakými skutkovými okolnostmi má být zjišťována existence příčinné souvislosti, resp. zda ji nějaké okolnosti vyloučily či přerušily), tedy neuvedla explicitně žádný z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. Podané dovolání je tak pouhým pokračováním prosté (v dovolacím řízení nepřípustné) polemiky s právními závěry soudů obou stupňů a nevystihuje formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, neboť je z něj jen patrné, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (jenž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně), že není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím o prohlášení konkurzu a vznikem tvrzené škody.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Hana Polášková Wincorová
pověřená členka senátu