ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3057.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3057/2022-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Albion property, s.r.o. , se sídlem Praha 8 - Libeň, V Holešovičkách 1400/7, identifikační číslo osoby 27618528, zastoupené Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem se sídlem Štětí, Kostelní 172, proti žalovanému O. B. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem Dvůr Králové nad Labem, náměstí Václava Hanky 828, o určení vlastnictví k nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 41/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 72 Co 103/2022-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 954,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Stránského.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavené na pozemku parc. č. XY ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci XY, k. ú. XY, zapsaného u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY, s tvrzením, že dne 16. 3. 2018 uzavřela se žalovaným kupní smlouvu, na základě které žalovaný nabyl předmětnou nemovitost, nezaplatil však sjednanou kupní cenu ve výši 320 000 Kč, která měla být uhrazena ve splátkách před podpisem smlouvy. Protože žalovaný kupní cenu nezaplatil ani v náhradní lhůtě, žalobkyně od smlouvy odstoupila.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 41/2021-137, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2022, č. j. 28 C 41/2021-150, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavené na pozemku parc. č. XY, ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci ,XY k. ú. XY, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Hl. m. Praha, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 72 Co 103/2022-160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 16. 3. 2018 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalovaný nabyl specifikovanou nemovitost; smlouva obsahuje ujednání (nazvané „platební podmínky“), že „ kupní cena za předmět převodu činí 320 000 Kč; tato kupní cena byla uhrazena ve splátkách před podpisem smlouvy “. Protože žalobkyně neprokázala své tvrzení o nepravdivosti potvrzení o úhradě dluhu (kupní ceny), odvolací soud žalobu, kterou se (poté, co od kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny odstoupila) domáhala vrácení dotyčných nemovitostí, zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka nenamítá nic nového, se všemi námitkami se soudy obou stupňů řádně vypořádaly, a proto navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, popřípadě jako nedůvodné zamítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku, kdo nese důkazní břemeno v případě, kdy je zpochybněna správnost (pravdivost) listiny podepsané tím, kdo její pravdivost zpochybňuje.
Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a správnost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, popřípadě učinil prohlášení v listině obsažené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98). V opačném případě se jedná o listinu nepravou, zfalšovanou, pozměněnou. Není-li listina pravá, nebude zpravidla ani správná. Správností listiny se rozumí její obsahová správnost, tj. pravdivost. Listina je správná, jestliže to, co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021).
Podle ustanovení §565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
Ustálená judikatura dovolacího soudu dovozuje, že pravidla vyplývající z ustanovení §565 o. z. platila i před přijetím tohoto zákoníku na základě obecných (procesních) pravidel o rozložení důkazního břemene mezi účastníky sporu v závislosti na tom, jak vymezuje právní norma práva a povinnosti účastníků hmotněprávního vztahu. Proto lze i nadále vycházet z dosavadní judikatury k této otázce (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021).
Nejvyšší soud se otázkou, který z účastníků řízení nese důkazní břemeno ohledně pravosti a správnosti (pravdivosti) soukromé listiny, v minulosti již mnohokrát zabýval. Z jeho ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že co do otázky důkazního břemene je činěn rozdíl v tom, zda je zpochybněna pravost soukromé listiny, nebo zda je zpochybněna její pravdivost, resp. správnost. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti (správnosti) listiny, nese ten, kdo pravdivost (správnost) listiny popírá. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá, a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele, anebo v jeho prospěch (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016). V posledně uvedeném usnesení Nejvyšší soud rovněž vyslovil názor, že popření data podpisu představuje popření správnosti (pravdivosti) soukromé listiny (nikoli tedy její pravosti).
Z uvedeného - vztaženo na projednávanou věc - vyplývá, že nebyla-li zpochybněna pravost smlouvy ze dne 16. 3. 2018 obsahující potvrzení o úhradě kupní ceny, pak popřela-li žalobkyně správnost (pravdivost) jejího obsahu (resp. samotného potvrzení o úhradě kupní ceny), nese důkazní břemeno opaku (tedy že v listině uznaná pravdivost prohlášení o úhradě kupní ceny neodpovídá skutečnosti). Odvolací soud se od uvedených závěrů neodchýlil.
Námitkou, že se soud prvního stupně nezabýval důkazními návrhy, dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Nadto Nejvyšší soud dodává, že podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu jde o tzv. „opomenutý důkaz“, jestliže soud o navržených důkazech nerozhodne, případně nevyloží, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Současně však platí, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v praxi se lze setkat s takovými důkazními návrhy účastníků řízení, které nemají k projednávané věci žádnou relevanci, nemohou vést k objasnění skutečností a otázek, podstatných pro dané řízení, resp. mohou být dokonce i výrazem „zdržovací“ taktiky (srov. například též nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, či nález ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/2014).
Jestliže soudy neshledají, že určitý důkaz může mít relevantní význam pro některou z podstatných otázek, a tento závěr řádně zdůvodní v kontextu s ostatními předloženými a provedenými důkazy, pak není na místě uvažovat o opomenutí důkazů.
To platí v projednávané věci, jestliže odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že prokazování majetkových poměrů žalovaného a jeho otce není důkazem, jímž by bylo možné vyvrátit pravdivost listiny obsahující potvrzení o splnění dluhu žalovaným.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu