ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.64.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 64/2023-214
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. N. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sádlem v Praze 4, Jana Růžičky 1165/2a, proti žalované Generali České pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 99/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 29 Co 3/2022-173, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 29 Co 3/2022-173, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 7. 2021, č. j. 30 C 99/2020-129, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podle §246 odst. 1 občanského soudního řádu se žalobce domáhal, aby soud nahradil nález finančního arbitra ze dne 9. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP/1858/2016-13, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 6. 5. 2020, č. j. FA/SR/ZP/1858/2016-25, tak, že žalované uloží zaplatit mu 62.250 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 45.800 Kč od 22. 10. 2016 do zaplacení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 7. 2021, č. j. 30 C 99/2020-129, žalobu zamítl, žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 18.694,50 Kč a žalovanou zavázal k úhradě 900 Kč České republice na účet Kanceláře finančního arbitra.
Rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 29 Co 3/2022-173, Městský soud v Praze o odvolání, kterým žalobce – vyjma výroku o povinnosti žalované zaplatit 900 Kč České republice na účet Kanceláře finančního arbitra – napadl rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl tak, že výrok III nálezu finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách změnil jen tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 8,05% úroky z prodlení z částky 15.800 Kč od 23. 10. 2016 do zaplacení, jinak jej ve znění: „Zamítá se žaloba na nahrazení výroku III nálezu finančního arbitra ze dne 9. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP/1858/2016-13, ve znění rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 6. 5. 2020, č. j. FA/SR/ZP/1858/2016-25, v části, jíž byl zamítnut návrh J. N. na zaplacení částky 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od 23. 10. 2016 do zaplacení“ , potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24.684 Kč. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že pojistná smlouva je neplatným právním úkonem, neboť neobsahuje konkrétní – určité – ujednání o výši rizikového pojistného (§37 odst. 1, §41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Plnil-li žalobce podle ujednání neplatné smlouvy pojistné, žalovaná se bez právního důvodu obohatila (§451 odst. 2 obč. zák.). V řízení před finančním arbitrem se žalovaná dovolala promlčení práva uplatněného žalobcem. Neplatnost pojistné smlouvy byla objektivně zjistitelná z jejího obsahu, jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž bylo lze dovozovat neplatnost smlouvy, podle níž plnil sjednané pojistné, žalobce znal již 30. 7. 2012, tj. v okamžiku, kdy smlouvu uzavřel. Zda měl právní znalosti nezbytné k posouzení otázky platnosti smlouvy, není významné. To, co na pojistném zaplatil do 7. 11. 2014, tj. dva roky před podáním návrhu finančnímu arbitrovi, je promlčeno (§100 odst. 1, §107 odst. 1 obč. zák.). Žalovaná neuplatnila promlčení v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Včasné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení bylo podle odvolacího soudu zcela v rukou žalobce a z provedeného dokazování nevyplývá, že žalovaná „svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty“ .
V dovolání, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce (mimo jiné) požaduje, aby dovolací soud jinak posoudil – jím již dříve vyřešenou – právní otázku vědomosti o skutkových okolnostech bezdůvodného obohacení a o počátku běhu subjektivní promlčecí doby podle §107 odst. 1 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se s napadeným rozhodnutím ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení - plnění z neplatné smlouvy o investičním životním pojištění (§100 odst. 1, §107 odst. 1 obč. zák.), kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 670/2022, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 361/2022, ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 524/2022, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1808/2022, ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3038/2022, ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2900/2022, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 2887/2022, ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2958/2022, a ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3351/2022 [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce (pojištěný) a žalovaná (pojistitelka) uzavřeli 30. 7. 2012 pojistnou smlouvu „Životní pojištění PROFI Invest“ č. 3847537012. Nedílnými součástmi pojistné smlouvy byly nejen Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění (ŽV-VPP-DIM-0001), ale i Doplňkové pojistné podmínky (ŽP-DPP-DIM-0003), které rizikové pojistné definovaly jako „úplatu za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou“ .
V řízení zahájeném 8. 11. 2016 (§8 odst. 1, 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů) nálezem ze dne 9. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP/1858/2016-13, finanční arbitr – mimo jiné – určil, že pojistná smlouva je neplatná, žalované uložil zaplatit žalobci 22.100 Kč a ve zbytku návrh žalobce zamítl. O námitkách účastníků rozhodl rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020, č. j. FA/SR/ZP/1858/2016-25, tak, že částku, kterou uložil zaplatit žalobci nálezem, zvýšil na 30.150 Kč; jinak rozhodl shodně s nálezem a námitky obou stran zamítl.
Skutečná subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor žalobce obohacuje bezdůvodně, spojená s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby podle §107 odst. 1 obč. zák., nemůže být bez dalšího určena jen uzavřením pojistné smlouvy a následnými platbami pojistného. Tyto okolnosti svou povahou objektivní o okamžiku, kdy se oprávněný poprvé dozví o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídají. Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu proto uzavřel: „Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodného obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti smlouvy s vysokou pravděpodobností nevěděl a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní, ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit“ .
Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Posouzení neplatnosti pojistné smlouvy z hlediska §55 odst. 2 a §56 odst. 1 obč. zák. a promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení v objektivních lhůtách podle §107 odst. 2 obč. zák. takovými otázkami nejsou, protože na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Ve vztahu k tvrzené nemravnosti uplatnění promlčení práva žalovanou dovolatel nedostál požadavku na vymezení jak předpokladu přípustnosti dovolání, tak dovolacího důvodu; odvolacímu soudu pouze vytknul, že se nevypořádal s jeho argumentací a že své rozhodnutí řádně neodůvodnil (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. po právu, Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; protože se kasační důvody vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu