ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.787.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 787/2023-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. T. , zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 614/6, proti žalovanému P. S. , za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Generali Česká pojišťovna a. s. , sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem ve Stříbře, Kostelní 840, o 95.520 Kč s příslušenstvím (žaloba) a o 31.490 Kč (vzájemná žaloba), vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 307/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2022, č. j. 30 Co 48/2022-252, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.889,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Buchy, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení 95.520 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o újmu, která mu vznikla v souvislosti se sporem vedeným u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn . 13 C 58/2016 (náklady vynaložené na zastoupení Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem, ve výši 93.520 Kč a na soudní poplatky ve výši 2.000 Kč).
Vzájemnou žalobou se žalovaný po žalobci domáhal 31.490 Kč, tj. částky, kterou za právního předchůdce žalobce (M. F.) zaplatil z titulu jeho povinnosti k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů I. K., zastoupené JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem, ve sporu vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 58/2016.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 11. 3. 2021, č. j. 12 C 307/2018-172, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2021, č. j. 12 C 307/2018-185, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou zamítl žalobu žalobce, vyhověl vzájemné žalobě žalovaného a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení, změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným a žalobcem a vedlejší účastnicí. Objektivní odpovědnost advokáta za újmu, kterou způsobil klientovi (§16, §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“), předpokládá existenci vztahu příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem újmy (škoda je následkem pochybení advokáta při poskytování právních služeb nebo v souvislosti s ním). Tento vztah je dán, jestliže nebýt pochybení advokáta při výkonu advokacie – zastupování v soudním řízení – by byl klient ve sporu úspěšný. Protože v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 58/2016 právního předchůdce žalobce (M. F.) nezastupoval, neměl žalovaný vliv na jeho průběh a výsledek. Skutečnost, že smlouvu o smlouvě budoucí kupní sepsal žalovaný, na neexistenci vztahu příčinné souvislosti mezi náklady vynaloženými v řízení o žalobě o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy a jednáním žalovaného nic nemění. Protože žalovaný zaplatil za právního předchůdce žalobce na náhradě nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 58/2016 částku 31.490 Kč, má právo na vydání bezdůvodného obohacení (§2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Za otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, označil posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním advokáta (žalovaného) a vzniklou škodou. Podle žalobce újma vznikla sepsáním smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kterou v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 58/2016 Okresní soud v Liberci posoudil jako (absolutně) neplatný právní úkon a žalobu o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy zamítl. Byla-li by smlouva platná, byl by právní předchůdce žalobce ve sporu úspěšný a žádná škoda by nevznikla. Navrhl, aby dovolací soud v napadených výrocích zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný i vedlejší účastnice se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli dovolání zamítnout, případně odmítnout pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel z toho, že M. F. (právní předchůdce žalobce) a M. S. jako budoucí prodávající uzavřeli 14. 2. 2013 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kterou se zavázali uzavřít s I. K. (budoucí kupující) smlouvu o převodu vlastnictví specifikovaných nemovitých věcí. Smlouvu o smlouvě budoucí kupní sepsal žalovaný (advokát). V řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 58/2016 se M. F. a M. S. domáhali nahrazení projevu vůle I. K. k uzavření kupní smlouvy. Rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, č. j. 13 C 58/2016-117, soud žalobu zamítl, neboť smlouvu o smlouvě budoucí kupní vyhodnotil jako neplatný právní úkon. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 29 Co 81/2018-149, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že M. F. zavázal k úhradě 31.490 Kč úspěšné procesní straně. Ve sporu právního předchůdce žalobce zastupoval Mgr. Ing. Milan Sochor (advokát). Žalovaný 14. 8. 2018 zaplatil za právního předchůdce žalobce na náhradě nákladů přiznaných I. K. v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 58/2016 částku 31.490 Kč, a to na účet jejího zmocněnce (JUDr. Antonína Šmídka, advokáta).
Podle závěrů, které představují ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, je úprava odpovědnosti advokáta za škodu bez zřetele na zavinění založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007, ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3092/2008). Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo ( conditio sine qua non ). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou a časovou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2296/2022).
V projednávané věci odvolací soud sepsání smlouvy o smlouvě budoucí kupní dne 14. 2. 2013 zhodnotil jako skutečnost, která se – se zřetelem k souvislostem časovým a personálním – na vzniku újmy spočívající v nákladech vynaložených ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy nepodílela, a to ani jako příčina prvotní, případně jedna z více příčin. Újma vznikla v řízení zahájeném podáním žaloby 20. 7. 2016 Okresnímu soudu v Liberci (sp. zn. 13 C 58/2016), ve kterém právního předchůdce žalobce nezastupoval žalovaný, který tak procesními úkony nemohl výsledek sporu nijak ovlivnit.
Lze uzavřít, že odvolací soud se při řešení v dovolání předestřené otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému 31.490 Kč, není (objektivně) přípustné (§236 odst. 1, §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). V posuzovaném případě je předmětem sporu peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč; o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy, u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní, nejde.
Podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalovanému dovolací soud náhradu nákladů dovolacího řízení z důvodu neúčelnosti podaného vyjádření nepřiznal; právo vedlejší účastnice na náhradu nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může vedlejší účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu