ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.749.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 749/2023- 1926
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podala obviněná I. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 9 To 314/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 3 T 2/2022, byla obviněná I. H. uznána vinnou pod bodem 1. výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 2. výroku o vině pokusem přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1 a §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za to byl obviněné podle §209 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §67 odst. 1 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb s výší jedné denní sazby 100 Kč, tedy celkem ve výměře 30 000 Kč. Zároveň bylo podle §68 odst. 5 tr. zákoníku stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, přičemž výhoda splátek odpadne, jestliže nebude dílčí splátka včas zaplacena.
2. Podstata spáchaného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spočívala ve stručnosti v tom, že obviněná poté, co před poškozeným R. Č. vystupovala jako osoba prodávající motorová vozidla, která převzala tyto obchody po svém druhovi J. B., s nímž se v předchozí době prezentovala, přislíbila na počátku roku 2017 tomuto poškozenému, že mu podle jeho požadavku opatří osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb a motocykl tov. zn. BMW 1200, za tímto účelem od něj převzala prostřednictvím bankovních převodů a v hotovosti finanční částky v celkové výši 1 772 000 Kč, přičemž si byla vědoma, že uvedená motorová vozidla nemá k dispozici a není obchodní zástupkyní prodejců motorových vozidel, a to ani na trhu s ojetými vozidly. Zmíněnou finanční částku vyinkasovala od poškozeného R. Č. a použila pro svou osobní potřebu s tím, že tomuto poškozenému posléze jako uznání dluhu ve výši 1 772 000 Kč dne 2. 2. 2018 podepsala směnku na tuto částku s ověřením podpisu na poště v obci XY. Obviněná však nedodala požadovaná vozidla a získané peníze nevrátila poškozenému R. Č., čímž mu způsobila škodu ve výši 1 772 000 Kč. Dále obviněná poté, co se prostřednictvím poškozeného R. Č. na jaře roku 2017 seznámila s poškozeným M. L., tomuto přislíbila, že mu opatří dvě osobní motorová vozidla tov. zn. Škoda, načež poškozený M. L. za tímto účelem podle dohody s obviněnou dne 31. 8. 2017 vložil na její bankovní účet částku ve výši 454 000 Kč, kterou poté navýšil o částku 56 000 Kč předanou jí osobně asi o dva měsíce později. Poškozený M. L. si posléze dne 1. 2. 2018 nechal od obviněné podepsat směnku na částku ve výši 510 000 Kč, přičemž tato přislíbená motorová vozidla obviněná nedodala poškozenému a peníze od něj získané nevrátila, ačkoliv si byla vědoma, že nemá k dispozici žádná motorová vozidla a není obchodní zástupkyní prodejců motorových vozidel, čímž způsobila poškozenému M. L. škodu ve výši 510 000 Kč. Dále poté, co se obviněná prostřednictvím poškozeného R. Č. v červenci 2017 seznámila s poškozeným L. M., tomuto přislíbila, že mu opatří dvě osobní motorová vozidla tov. zn. Škoda, a poškozený L. M. zaslal za tímto účelem podle instrukcí obviněné na její bankovní účet dne 1. 8. 2017 částku ve výši 450 000 Kč, obviněná tuto finanční částku přijala s tím, že do 10 týdnů dodá slíbená motorová vozidla. Uvedenou peněžní částku však obviněná úmyslně přijala s vědomím, že žádná vozidla nemá k dispozici a není obchodní zástupkyní prodejců motorových vozidel, a to ani na trhu s ojetými vozidly, přičemž podle dohody nedodala motorová vozidla ani nevrátila peníze a jako uznání dluhu podepsala dne 1. 2. 2018 prostřednictvím poškozeného R. Č. směnku na částku 500 000 Kč s tím, že nechala na poště ověřit svůj podpis, čímž způsobila poškozenému L. M. škodu ve výši 450 000 Kč. Obviněná tak shora popsaným jednáním způsobila škodu v celkové výši 2 732 000 Kč.
3. Jednání obviněné kvalifikované jako pokus přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1 a §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku spočívalo v tom, že obviněná dne 13. 3. 2018 podala na Katastrálním úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálním pracovišti XY, návrh na vklad vlastnického práva pro svou sestru M. H. k nemovitým věcem – pozemkům parcelních čísel XY, XY a XY v katastrálním území XY, s vlastnickým podílem 1/1, přičemž v rámci tohoto řízení předložila Smlouvu darovací ze dne 13. 3. 2018, podle které darovala M. H. zmíněné nemovitosti, ačkoli si byla vědoma skutečnosti, že:
- dne 2. 2. 2018 vystavila směnku vlastní s uvedením doložky „Bez protestu“ znějící na směnečnou sumu ve výši 1 772 000 Kč a dne 20. 2. 2018 vystavila směnku s uvedením doložky „Bez protestu“ znějící na směnečnou sumu ve výši 250 000 Kč, obě ve prospěch věřitele – poškozeného R. Č. se splatností do 28. 2. 2018,
- dne 1. 2. 2018 vystavila směnku vlastní s uvedením doložky „Bez protestu“ znějící na částku 510 000 Kč ve prospěch věřitele – poškozeného M. L. se splatností do 28. 2. 2018,
- dne 1. 2. 2018 vystavila směnku vlastní s uvedením doložky „Bez protestu“ znějící na částku 500 000 Kč ve prospěch věřitele – poškozeného L. M., se splatností do 28. 2. 2018,
ale v době splatnosti uvedených směnek a ani poté nezaplatila věřitelům směnečnou sumu, přičemž věděla, že věřitelé se budou domáhat směnečné sumy soudní cestou uspokojením na majetku v jejím vlastnictví. Proto se obviněná rozhodla darovací smlouvou převést svá vlastnická práva ke zmíněným nemovitostem na svou sestru M. H., ke změně vlastnického práva však nedošlo, protože na základě návrhu věřitele – poškozeného R. Č. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 3 Cm 67/2018, nařídil předběžné opatření, kterým obviněné zakázal zcizit uvedené nemovitosti, a poté po doručení tohoto usnesení na příslušný katastrální úřad pak tento úřad zamítl návrh obviněné na vklad vlastnického práva ve prospěch M. H. Tímto jednáním tedy obviněná chtěla zmařit uspokojení všech svých shora jmenovaných věřitelů na základě jí vystavených směnek, čímž mohla způsobit na majetku jednotlivých věřitelů do výše směnečných pohledávek celkovou škodu ve výši 3 032 000 Kč a pro svou sestru M. H. tak získat prospěch.
4. Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 9 To 314/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněné
5. Obviněná I. H. podala prostřednictvím své obhájkyně proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř.
6. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněná namítla, že ve věci rozhodoval předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. Michal Kabelík, přestože jsou u něj dány důvody pro jeho vyloučení z rozhodování pro jeho podjatost. Tu obviněná vyvozuje ze skutečnosti, že tento předseda senátu bez zákonného podkladu nechal zaslat nepravomocný odsuzující rozsudek soudu prvního stupně Krajskému soudu v Hradci Králové, u kterého probíhá řízení o incidenčním sporu pod sp. zn. 15 ICm XY v rámci insolvenčního řízení vedeného ohledně majetku obviněné, v němž jsou obviněná a poškození (svědci) v trestní věci obviněné v pozici protistran. Předseda senátu zároveň nechal zaslat odsuzující rozsudek těmto poškozeným, ačkoliv rozhodnutím soudu pozbyli postavení poškozených v trestním řízení. Podle obviněné na zmíněném postupu předsedy senátu nic nemění skutečnost, že rozsudek je vyhlašován veřejně, protože žádnou právní normou není stanoveno zveřejnění písemného vyhotovení rozsudku a zároveň při respektování principu presumpce neviny nesmí soud distribuovat písemné vyhotovení rozsudku jinak, než jak stanoví zákon.
7. Obviněná také zpochybňuje argumentaci soudu prvního stupně uplatněnou při rozhodování o námitce podjatosti senátu tohoto soudu, že předseda senátu Mgr. Michal Kabelík nechal zaslat odsuzující rozsudek Krajskému soudu v Hradci Králové, aby zamezil rozdílnosti v rozhodování soudů. Tento postup totiž podle obviněné zkrátil její právo podat návrh na obnovu řízení, pokud by Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v její prospěch a konstatoval by neexistenci či neoprávněnost směnečných nároků. Podle názoru obviněné pak neobstojí ani argument, že zaslání nepravomocného rozsudku Krajskému soudu v Hradci Králové nemá na věc žádný vliv, protože by tak učinili poškození. Těm totiž, jak je uvedeno výše, neměl být rozsudek vůbec doručován, přičemž v této souvislosti obviněná odkázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 14/2000 Sb. rozh. tr.
8. Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná spatřuje v tom, že skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a také v tom, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně obviněná poukázala na rozpory ve vyjádřeních svědků M. L., L. M. a R. Č. v návaznosti na jimi uváděné skutečnosti v jiné trestní věci obviněné a v řízení o incidenčním sporu u Krajského soudu v Hradci Králové. Tyto odlišnosti ve výpovědích jsou přitom podle obviněné natolik zásadní, že znemožňují učinit závěr o její vině. Soudům obou stupňů vytkla, že nevěnovaly patřičnou pozornost rozporům ve výpovědích svědků a také že nijak nezohlednily vyjádření svědka J. B., které učinil v insolvenčním řízení vedeném ohledně majetku obviněné.
9. Obviněná také zpochybnila postup soudů nižších stupňů, pokud nevyčkaly na pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve shora uvedeném incidenčním sporu. Otázka posouzení pravosti, platnosti a existence směnečných nároků poškozených je totiž klíčová i pro trestní řízení, přičemž obviněná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí publikované pod č. 17/2009 Sb. rozh. tr. a zdůraznila, že pokud insolvenční správce učinil úkon, kterým zpochybnil pravost a existenci pohledávek, na jejichž základě byla uznána vinnou, není možné takovou skutečnost ignorovat, protože trestní soud si nemůže posoudit tuto předběžnou otázku sám a musí vyčkat na výsledek incidenčního řízení. Kdyby totiž Krajský soud v Hradci Králové dospěl závěru, že směnečné nároky poškozených jsou neexistující, neplatné nebo nejsou po právu, jistě by tato skutečnost byla v trestní věci obviněné důvodem pro obnovu řízení. Obviněná shrnula, že soudy nižších stupňů „fakticky nevyčkaly existenci důležitého důkazu“, který měl být v trestním řízení proveden a měl být konfrontován „s prejudiciálním náhledem na existenci, pravost a platnost směnečných nároků poškozených“.
10. Obsahově obdobné námitky obviněná uplatnila i k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétně vytkla, že pokud soudy nižších stupňů nevyčkaly na pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové v incidenčním sporu stran pravosti, platnosti a existence směnečných nároků poškozených, neměly podklad pro závěr, že existují platné pohledávky těchto poškozených – věřitelů. To pak vylučuje posoudit jednání obviněné nejen jako trestný čin poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku, ale rovněž jako trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, neboť o existenci uvedených pohledávek jsou důvodné pochybnosti.
11. Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněná Krajskému soudu v Brně vytkla, že nesprávně zamítl její odvolání, když řízení a rozhodnutí Městského soudu v Brně bylo zatíženo shora naznačenými vadami naplňujícími dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř. Zároveň bylo podle obviněné postupem soudů nižších stupňů porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené jak Listinou základních práv a svobod, tak mezinárodními právními akty.
12. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
13. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou dovolací námitky obviněné jen opakováním její obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy beze zbytku a také správně vypořádaly. V této souvislosti státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého v případě, kdy obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se již soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
14. Pokud jde o námitky, které obviněná uplatnila s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., podle názoru státního zástupce je sice lze podřadit pod tento dovolací důvod, jsou však zjevně neopodstatněné, když objektivně zjištěné skutečnosti nesvědčí o poměru předsedy senátu soudu prvního stupně Mgr. Michala Kabelíka k projednávané věci ani k osobě dovolatelky či jiným osobám. Tvrzení obviněné obsažená v dovolání označil státní zástupce za zavádějící, nepatřičná a nijak nenarušující nestrannost uvedeného soudce. V tomto směru státní zástupce odkázal na podrobné argumenty, které ve svých rozhodnutích o námitce podjatosti užily jak Městský soud v Brně, tak i Krajský soud v Brně a s nimiž se státní zástupce zcela ztotožňuje.
15. K námitkám obviněné opřeným o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že ty žádným způsobem necílí na vadu zjevného nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. I když obviněná v dovolání formálně tvrdí opak, zjevný (či extrémní) nesoulad provedených důkazů a skutkových zjištění ve skutečnosti nevytýká, protože fakticky jen polemizuje se skutkovými zjištěními soudů ve věci a prosazuje své hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového děje, což nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Jinak řečeno obviněná netvrdí, že určitá skutková zjištění vůbec nevyplývají z provedených důkazů (či jsou jejich opakem). Dovozuje pouze to, že nevyplývají z toho úzkého výseku důkazů, které sama považuje za významné a které svědčí v její prospěch. Obviněná přitom popírá skutková zjištění soudů, která dostatečně vyplývají z provedených důkazů.
16. Podle názoru státního zástupce soudy nepřehlédly odlišná tvrzení obviněné a poškozených, pečlivě hodnotily věrohodnost ve věci zainteresovaných osob, přičemž přiléhavě rozvedly důvody, pro které označily za věrný popis průběhu skutkového děje právě vyjádření poškozených R. Č., M. L. a L. M., a nikoli zavádějící a nepravdivou výpověď dovolatelky, která se v rozporu s provedenými důkazy „pasovala“ do role oběti zneužívané intrikami jiných osob. Přitom nelze přisvědčit ani takovým námitkám, kterými obviněná soudům vytýká, že chybně nepřihlédly k některým svědeckým výpovědím, jež byly učiněny v jiné věci, respektive že tyto výpovědi nebyly provedeny jako důkaz. Důkazem v trestním řízení v případě svědecké výpovědi je totiž toliko výpověď takové osoby uskutečněná po zákonném poučení v rámci tohoto trestního řízení, a nikoli např. úřední záznamy o podaném vysvětlení či vyjádření učiněná v jiném než trestním řízení.
17. Podle přesvědčení státního zástupce námitky obviněné nelze podřadit ani pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Měřítkem právního posouzení skutku a vyhodnocení jeho správnosti z hlediska tohoto dovolacího důvodu jsou totiž skutková zjištění soudů, a nikoli vlastní představy dovolatelky o tom, jak se skutkový děj odehrál či měl odehrát. Obviněná přitom do části dovolání věnované tomuto dovolacímu důvodu podřadila výlučně takové tvrzení, podle kterého nebyla spolehlivě prokázána existence platných pohledávek věřitelů. Jde však o argument popírající skutečnost, neboť právě na existenci pohledávek a jejich obsah zaměřil Městský soud v Brně pozornost při postupu podle §9 odst. 1 tr. ř. Výtka obviněné, že měl odročit jednání a vyčkávat na rozhodnutí incidenčního sporu v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, je podle názoru státního zástupce zcela lichá, neboť k posouzení předběžné otázky byl Městský soud v Brně oprávněn a učinil tak transparentním, korektním a přesvědčivým způsobem.
18. Pokud obviněná v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., vytkla, že odvolací soud nevyhověl jejímu odvolání, přestože již řízení u soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí bylo zatíženo vadami, jimiž měly být naplněny dovolací důvody obsažené v §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř., pak podle státního zástupce rozsudek Městského soudu v Brně nevykazuje žádný z takových nedostatků, neboť v podstatné části se námitky obviněné rozcházejí s uplatněnými dovolacími důvody a ve zbytku jsou neopodstatněné. Logicky pak i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nemůže být vadné ani usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněné.
19. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
20. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněné ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí zde ovšem, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu i námitky dovolatele obsahově odpovídaly. Obviněná I. H. opřela své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
21. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán. Zmíněný důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Důvodem vyloučení soudce podle §30 odst. 1 tr. ř. je existence pochybnosti o tom, že nemůže ve věci nestranně rozhodovat pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán pouze v případě, kdy je namítáno vyloučení orgánu, který rozhodl ve věci samé, tedy jde o vyloučený soud (soudce), který vydal rozhodnutí, jež je dovoláním napadeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1019/2003 ).
22. Námitky obviněné, kterými zdůvodňovala vyloučení předsedy senátu soudu prvního stupně Mgr. Michala Kabelíka z rozhodování v její trestní věci pro jeho podjatost, svým obsahem sice odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a tato okolnost spočívající ve vyloučení orgánu činného v trestním řízení byla obviněné již v původním řízení známa a také před rozhodnutím orgánu druhého stupně řádně namítnuta. Obviněná podala celkem čtyřikrát námitku podjatosti rozhodujícího senátu soudu prvního stupně (tedy i jeho předsedy Mgr. Michala Kabelíka), přičemž z podnětu těchto námitek rozhodl Městský soud v Brně usneseními ze dne 17. 8. 2022, 20. 10. 2022 a 27. 10. 2022 (č. l. 1814, 1840 a 1847 trestního spisu), kterými ve všech případech konstatoval, že podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodující senát není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti prvním dvěma uvedeným usnesením podala obviněná opravné prostředky – stížnosti, které stížnostní Krajský soud v Brně svými usneseními ze dne 30. 3. 2023 (č. l. 1865 a 1868 trestního spisu) podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, přičemž námitkami podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně se odvolací soud podrobně zabýval i ve svém rozhodnutí o odvolání obviněné podaném proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací námitky obviněné, kterými odůvodňuje vyloučení předsedy senátu soudu prvního stupně Mgr. Michala Kabelíka z rozhodování ve věci, obsahově odpovídají těm, s nimiž se již vypořádaly ve shora uvedených rozhodnutích soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud přitom považuje jejich závěry za věcně správné a dostatečným způsobem odůvodněné, a proto na ně v podrobnostech odkazuje.
23. Podle názoru Nejvyššího soudu předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. Michal Kabelík nepochybil, pokud Krajskému soudu v Hradci Králové nechal zaslat písemné vyhotovení odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně. Trestní řízení vedené u Městského soudu v Brně proti obviněné a řízení o incidenčním sporu u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 ICm XY totiž spolu velmi úzce souvisí, když v rámci dokazování v trestním řízení byly probírány mimo jiné i skutečnosti, které jsou předmětem řízení u Krajského soudu v Hradci Králové. Jak správně uvádí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání, jednak Městský soud v Brně čerpal potřebné informace z podkladů zejména listinného charakteru ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, tak byly nepochybně pro tento soud významné údaje zjištěné v trestním řízení vedeném proti obviněné, a to včetně způsobu jeho skončení (vzhledem k postupu podle §135 o. s. ř.). Není tedy opodstatněné vyvozovat podjatost předsedy senátu soudu prvního stupně či jen existenci pochybností o ní ze skutečnosti, že opis rozsudku Městského soudu v Brně nechal zaslat Krajskému soudu v Hradci Králové.
24. Totéž platí i v případě doručování opisu odsuzujícího rozsudku osobám, které podle názoru obviněné pozbyly postavení poškozených v trestním řízení, když usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 3 T 2/2022 (č. l. 1802 trestního spisu), bylo rozhodnuto o tom, že R. Č., M. L. a L. M. se podle §44 odst. 3 a §206 odst. 3, 4 tr. ř. jako poškození k hlavnímu líčení nepřipouštějí, protože o jejich nárocích na náhradu škody již bylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení. V případě těchto osob, které včas a řádně uplatnily svůj nárok na náhradu škody, však nadále jde o poškozené v trestním řízení ve smyslu §43 odst. 1 tr. ř., jimž se doručuje opis rozsudku i tehdy, pokud nebyli v tomto postavení připuštěni k hlavnímu líčení, anebo bylo rozhodnuto, že nemohou v hlavním líčení uplatňovat nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení (viz např. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1716). Rozhodnutí uveřejněné pod č. 14/2000 Sb. rozh. tr., na něž v této souvislosti obviněná poukázala, se zde vůbec nemůže uplatnit, protože se zabývá zcela jinou skutkovou i právní situací (vyjádřením soudce k rozhodnutí ve sdělovacím prostředku).
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy vyžaduje významné narušení procesu dokazování, jež má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tomuto dovolacímu důvodu tedy neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by z nich byly zřejmé konkrétní a evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
26. Obviněná podřadila pod tento důvod dovolání námitky, jimiž vytýká údajně opomenuté důkazy, konkrétně v podobě rozboru údajných rozporů ve výpovědích svědků R. Č., M. L. a L. M. učiněných mimo jiné i v jiných soudních řízeních a výpovědi svědka J. B. podané rovněž v jiné než v projednávané trestní věci obviněné. Nejvyšší soud však nemohl přisvědčit těmto námitkám. Nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, sice odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak k takové situaci v projednávané věci nedošlo. Orgány činné v trestním řízení zde neporušily právo obviněné na spravedlivý proces, neboť nebyl opomenut žádný důkaz významný pro rozhodnutí o vině obviněné. Opomenutým důkazem je zejména takový důkaz, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak soud jej bez věcně adekvátního odůvodnění zamítl, případně zcela opomenul, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či pouze okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 3538/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 591/14, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 725/2017). V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že analýza údajných rozporů ve výpovědích svědků R. Č., M. L., L. M. není svým charakterem důkazním prostředkem, ale v podstatě jde toliko o subjektivně pojaté výhrady obviněné k již provedeným důkazům. Tyto námitky pak nebyly opomenuty jak soudem prvního stupně (viz bod 17. na s. 8 jeho rozsudku), tak ani odvolacím soudem (viz první odstavec na s. 8 jeho usnesení). V případě výpovědi svědka J. B. rovněž nejde o opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože v trestní věci obviněné odmítl J. B. ze zákonných důvodů vypovídat, přičemž odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, proč nelze přihlížet k vyjádření tohoto svědka učiněnému v jiném řízení (viz s. 8 usnesení Krajského soudu v Brně).
27. Za uvedených okolností proto nelze dát za pravdu obviněné, že údajným opomenutím důkazů byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i v tom smyslu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněná totiž ve skutečnosti vyjadřuje toliko nesouhlas s hodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily tyto soudy z provedených důkazů. Citovaný dovolací důvod však nemůže být naplněn jen tím, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje popisované obviněnou, ale rozhodly ve shodě s provedenými důkazy, které byly ve vzájemném souladu a o jejichž pravdivosti neměly soudy žádné důvodné pochybnosti.
d) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
29. Ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci však obviněná nevytkla žádné konkrétní vady právní kvalifikace skutků, jichž se dopustila, ani jiného hmotněprávního posouzení, které by naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitka, podle které údajně nebyla spolehlivě prokázána existence pohledávek poškozených, když soud v trestním řízení nevyčkal na výsledek incidenčního sporu v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, je svou podstatou směřující do procesu dokazování a obviněná v ní vychází z jiných skutkových zjištění, než jaká učinily soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích. Nejvyšší soud je přitom vázán skutkovými zjištěními těchto soudů vyjádřenými především v popisu skutků, jimiž byla obviněná uznána vinnou.
30. Ke shora uvedené námitce, o kterou obviněná opírala naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud nad rámec rozhodnutí o dovolání uvádí, že otázku existence a obsahu závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele podle §222 odst. 1 tr. zákoníku, musí soud v trestním řízení posuzovat vždy samostatně jako předběžnou otázku (§9 odst. 1 tr. ř.), neboť jde o posouzení viny. To platí i v případě, jestliže existence takového závazkového právního vztahu již byla deklarována pravomocným rozhodnutím soudu v občanskoprávním řízení, které nemá konstitutivní povahu (viz rozhodnutí publikovaná pod č. 17/2009 a č. 5/2020-I. Sb. rozh. tr.). V nyní projednávané trestní věci tedy byl Městský soud v Brně bezpochyby oprávněn k posouzení předběžné otázky týkající se existence závazkového vztahu mezi obviněnou a věřiteli – poškozenými a učinil tak způsobem, na němž Nejvyšší soud neshledal žádné vady. Ve věci je rozhodné, že poškození se stali věřiteli obviněné na základě jejího podvodného jednání popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že obviněná pod nepravdivým příslibem obstarání motorových vozidel převzala od poškozených peněžní částky, ale slíbená motorová vozidla jim následně nedodala a peníze jim nevrátila. O existenci těchto pohledávek poškozených nejsou žádné pochybnosti a obviněná ani nepopřela převzetí daných peněžních částek bez poskytnutí jakékoli protihodnoty, přičemž tyto prvotní pohledávky byly v řízení přesvědčivě prokázány. Následně obviněnou vystavené směnky, jejichž platnost je předmětem incidenčního sporu v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, plnily ve své podstatě jen zajišťovací funkci (přestože nebyly jako zajišťovací pojmenovány) k uvedeným, již vzniklým pohledávkám poškozených, když byly vystaveny právě v souvislosti se zajištěním nesplacených dluhů obviněné. Za popsané situace tedy neměly soudy nižších stupňů důvod vyčkávat na výsledek zmíněného incidenčního sporu, protože i kdyby v něm snad byla zpochybněna platnost směnek, nemělo by to žádný vliv na existenci jimi zajištěných závazků mezi obviněnou jako dlužnicí a poškozenými jako věřiteli. Vzhledem k tomu bylo spolehlivě prokázáno naplnění všech znaků skutkových podstat zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pokusu přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1 a §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, jimiž byla obviněná uznána vinnou.
31. V této souvislosti je třeba poukázat i na skutečnost, že směnečný nárok poškozeného R. Č. vůči obviněné již byl předmětem rozhodování Krajského soudu v Brně, když jeho rozsudkem ze dne 10. 8. 2028, sp. zn. 3 Cm 97/2018 (č. l. 1588 trestního spisu), byl směnečný platební rozkaz znějící na pohledávku ve výši 1 772 000 Kč ponechán v plném rozsahu v platnosti. Tento rozsudek sice nenabyl právní moci, ale jen z důvodu, že po podání opravného prostředku obviněné proti němu rozhodl insolvenční soud o jejím úpadku a o povolení řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je zmíněné řízení o směnečném platebním rozkaze přerušeno a nelze v něm pokračovat.
e) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
32. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé alternativy, kterou obviněná uplatnila ve svém dovolání, lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněná se ve svém dovolání domáhala existence dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř. K těmto důvodům dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněné jim částečně neodpovídají a částečně nejsou opodstatněné. Zároveň nezjistil v rozhodování soudů nižších stupňů porušení nejen práva na spravedlivý proces, ale ani jiných ústavně zaručených práv obviněné, jak to namítala ve svém dovolání.
V. Závěrečné shrnutí
33. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné I. H. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Část dovolacích námitek obviněné sice odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., avšak Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. Ostatní námitky obviněné pak neodpovídají uplatněným, ani žádným jiným dovolacím důvodům. O dovolání obviněné bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu