ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.454.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 454/2023-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný V. Č. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2023, č. j. 3 To 5/2023-260, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 23/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 8. 12. 2022, č. j. 7 T 23/2022-221 , byl obviněný V. Č. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
v době kolem 15:36 hod. dne 17. 6. 2022 na chodníku na levé straně ulice XY v XY, okres Prachatice, ve směru do centra města, v prostoru poblíž bytového domu č. p. XY v ulici XY, za účelem svého sexuálního uspokojení přistoupil k nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, která šla ve směru od autobusového nádraží na XY, rukou ji chytil za hýždě přes džínsové kraťasy, poté se postavil před ni, aby jí zamezil v další chůzi, sáhl jí rukou zepředu shora pod kraťasy a požadoval, aby jej nechala sáhnout, ruku jí zasunul na podbřišek pod spodní kalhotky, nadále bránil AAAAA v odchodu a opakovaně jí nabízel peníze, pokud mu osahávání umožní; když se AAAAA pokusila utéct, svalil ji na travnatou plochu za keři živého plotu v prostoru mezi domem č. p. XY a chodníkem ve XY, na zemi na ni nalehl a opět jí zasunul ruku pod kraťasy a spodní kalhotky a osahával ji na přirození; poté, kdy se AAAAA aktivně bránila a volala o pomoc, jí vyhrožoval, že ji zbije a udeřil ji otevřenou dlaní do tváře, chytil ji rukou za ústa a ruku jí na ústech držel, následně jí opět sáhl pod kraťasy a spodní kalhotky a znovu ji osahával na přirození, následně se zvedl a z místa utekl.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu spočívající v zákazu pobytu na území okresu Prachatice na dobu pěti let.
3. K odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 3 To 5/2023-260, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu zákazu pobytu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho prvé a třetí alternativě.
5. V prvé řadě namítl zjevné rozpory rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Jeho vina nebyla bez důvodné pochybnosti prokázána, důkazy nejsou dostatečné k odsuzujícímu výroku. Z městského kamerového záznamu lze pouze vidět určitou vzájemnou interakci mezi obviněným a poškozenou, nikoli, že by se obviněný jakkoli intimně dotýkal poškozené, což nepotvrdila ani lékařská zpráva B. W. Ten poškozenou bezprostředně po údajném napadení shlédl a neshledal žádné znatelné hematomy či známky násilí. Výpovědi B. P., B. B. a V. Š., které nebyly přímo účastny incidentu, obsahují pouze zprostředkované informace od poškozené, ke které mají svědkyně blízký vztah, a tudíž jsou neobjektivní. Navíc jejich popis potvrzuje vyjádření obviněného, neboť o intimních dotycích nehovořily.
6. Obviněný zhodnotil i další provedené důkazy se závěrem, že došlo k porušení principu presumpce neviny, neboť na jeho vinu nelze usuzovat z obsahu spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 5 T 36/2017, v němž mj. pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo zahájeno jeho trestní stíhání, ale tento skutek mu nebyl prokázán. V té souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14. Dále nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že po požití pervitinu je nekonfliktní. Stran odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetika, které neprokázalo pravdivost výpovědi poškozené, že by se dotýkal jejích kalhotek a intimních partií, obviněný připomněl základní zásadu trestního řízení in dubio pro reo a v té souvislosti nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 658/14 a ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18. Uzavřel, že se jedná o stav „tvrzení proti tvrzení“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, a zdůraznil nevěrohodnost poškozené, jejíž usvědčující výpověď není podepřena dalšími důkazy.
7. Dále obviněný namítl vadu opomenutých důkazů, kdy byly soudem nedůvodně zamítnuty jeho návrhy na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, zda je vůbec schopen sexuálního násilí, a dále o výslech lékaře B. W. k obsahu lékařské zprávy o vyšetření poškozené. Podle jeho hodnocení vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení za ́sady materiáln ı ́ pravdy, nebo ť nebyl zjištěn skutkovy ́ stav věci bez důvodn ých pochybností, a rovněž k porušení za ́sady volného hodnocen ı ́ důkazů.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného uvedl, že primárně brojí vůči hodnocení důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním. Jak vyplývá mj. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu především na základě konstatování zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ovšem o takový případ se v posuzované věci nejedná. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky §125 odst. 1 tr. ř.
10. Stran závěru soudů o prokázání skutku odkázal státní zástupce zejména na výpověď přímé svědkyně, poškozené AAAAA, podpořenou výpověďmi svědkyň P., B. a Š., dále též fotodokumentací a kamerovým záznamem, přičemž nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by věrohodnost poškozené snižovaly. O situaci „tvrzení proti tvrzení“ se tedy nejedná. Pakliže obviněný zvlášť označuje některé důkazy, které dle jeho názoru vinu neprokazují, zároveň jej ani neospravedlňují a nikterak nesnižují věrohodnost poškozené, přičemž verze obviněného je nelogická, rozporná a vyvrácená provedeným dokazováním. Učiněná skutková zjištění soudů tak mají v provedených důkazech podklad. Přitakat nelze ani námitce opomenutých důkazů, protože z rozsudku krajského soudu vyplývá, že na návrhy obviněného týkající se úplnosti dokazování bylo náležitě reagováno, jak vyplývá zejména z bodu 5 a násl. jeho odůvodnění.
11. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a učinit tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., pakliže odvolací soud v rozsudku soudu prvního stupně zrušil výrok trestu zákazu pobytu a ostatní výroky napadeného rozsudku ponechal nedotčeny. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě a na místě určeném (§265d odst. 2 a §265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených, tedy zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy (vše ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu).
15. Současně je nutné zdůraznit, že ani po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu (zákonem č. 220/2021 Sb.), která zavedla výše zmíněný nový dovolací důvod, se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu, jelikož by to bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku. To je akcentováno možností podat dovolání jen z důvodu výslovně uvedeného v §265b tr. ř., konkrétní uplatněné námitky mají přitom relevanci deklarovaného dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Z povahy taxativně stanovených dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. je zjevné, že dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v judikatuře ústavního soudu a v citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
16. Na podkladě výše uvedených východisek posoudil Nejvyšší soud dovolání obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že námitky, jimiž obviněný rozporuje zjištění uvedená z jednotlivých důkazů – svědeckých výpovědí, kamerových záznamů, odborného vyjádření, a výtky vůči věrohodnosti výpovědi poškozené a ohledně neprovedení znaleckého posudku z odvětví sexuologie, spojené s tvrzením o porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo, je možno s vyšší mírou tolerance formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho prvé a třetí alternativě. Nelze je však hodnotit jako námitky důvodné, jež by mohly odůvodnit jím požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
18. Úvodem dovolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání obsahově shodně vyznívající námitky, které uplatnil již před nalézacím soudem i/či v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nelze totiž přehlédnout, že obviněný v zásadě shodné námitky tvořící jeho dovolací argumentaci uplatnil již v odvolacím řízení.
19. Pokud se týká prvé alternativy namítaného dovolacího důvodu podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba konstatovat, že v projednávané věci Nejvyšší soud neshledal ve vztahu k výroku o vině zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů, které jsou zásadní pro právní kvalifikaci skutku, a provedenými důkazy. Soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Z jejich odůvodnění je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Námitkám obviněného, že obecné soudy založily výrok o vině obviněného přisouzeným jednáním pouze na jediném důkazu, tj. výpovědi poškozené, nadto nedůvěryhodné, nelze přiznat důvodnost. Soud prvního stupně věrohodnost poškozené pečlivě posuzoval, a to i v kontextu s dalšími provedenými důkazy (bod 25. – 32. odůvodnění jeho rozsudku) a jasně vysvětlil svůj úsudek vzhledem k bezvadné osobní charakteristice poškozené. Tento závěr stvrdil i odvolací soud v bodu 8. odůvodnění jeho rozsudku a sdílí jej i soud dovolací. Při hodnocení věrohodnosti poškozené bylo vycházeno jak z údajů sdělených k její osobě svědky, tak i z časových souvislostí posuzovaného jednání.
20. Je třeba zdůraznit, že nebyl shledán žádný důvod k zpochybnění věrohodnosti poškozené. Ta cestou do skautského oddílu formou hlasitého odposlechu telefonovala se svědkyněmi, takže tyto registrovaly její zcela běžné psychické rozpoložení, aby následně pouze s odstupem několika minut (jak prokazuje svědectví B. B. podle záznamů hovorů s poškozenou v jejím telefonu v 15:36 hod. a v 15:40 hod.), byly touto telefonicky informovány o incidentu s obviněným. Svědkyně se na místo bezprostředně poté dostavily a poškozenou i osobně viděly, registrovaly její rozrušenost, pláč i zašpinění oděvu a nohou. Je prakticky vyloučeno, aby poškozená během cca 4 minut, po kterou skutek trval a než byl oznámen, incident s obviněným vyfabulovala. Dovolací soud nesouhlasí ani s interpretací obsahu výpovědí svědkyň obviněným, jelikož všechny svědecké výpovědi potvrzují, že poškozená sdělovala skutečnosti jak o svém osahávání obviněným na hýždích (měla oblečené vykrojené šortky) i za kalhotami, tak nabízením peněz, pokud to obviněnému umožní, a rovněž údaje o svém shození na zem i výhrůžkách zbitím, pokud bude křičet. Sexuální motivace jednání obviněného byla zřejmá. Konzistentní a přesvědčivá výpověď poškozené tak není osamoceným důkazem, a proto se nejedná o situaci naznačenou obviněným („tvrzení proti tvrzení“). Výpověď poškozené je vedle výpovědí svědkyň P., B. a Š., které stav poškozené registrovaly před i osobně bezprostředně po skutku, dále podporována kamerovým záznamem. Z něho je zřejmý prvotní pohyb obviněného vůči poškozené v oblasti hýždí tak, jak poškozená popsala, stejně jako jeho další výpady vůči poškozené včetně jejího vytlačení ke křoví.
21. To jednoznačně vylučuje obhajovací verzi obviněného, že po poškozené žádal vrácení tisícikorunové bankovky, kterou údajně ztratil a domníval se, ovšem bez jakéhokoli racionálního podkladu, že ji sebrala právě poškozená. Fotodokumentace jasně dokládá znečištění oděvu poškozené v místech odpovídajících jejímu popisu skutkového děje, ostatně i lékařská zpráva zmiňuje oboustranně pod koleny poškozené známky hlíny. Výpověď poškozené není vylučována ani závěrem o nezjištěných známkách násilí v podobě hematomů či oděrek na jejích intimních partiích. Poškozená mohla nepochybně vzhledem ke svému věku (16,5 roku) a zejména okamžiku překvapení vnímat jednání obviněného jako silové. Věrohodnost poškozené nediskvalifikuje ani obsah odborného vyjádření z odvětví genetiky, které neprokázalo DNA obviněného na kalhotách (šortkách) a spodním prádle poškozené. V té souvislosti je třeba poukázat na svědectví zpracovatele tohoto odborného vyjádření, který vysvětlil absenci genetického materiálu nejen variantou, že k dotyku vůbec nedošlo, ale i možností, že nemuselo při dotyku dojít k jeho přenesení.
22. Uvedené důkazy shledává i dovolací soud ve vzájemné shodě, přičemž argumentace soudů nižších stupňů je adekvátní a zevrubná. Naproti tomu v obhajobě obviněného byly důvodně shledány rozpory, jak vyplývá z rozhodnutí soudů (bod 27. soudu prvního stupně) a jeho obhajoba byla správně vyhodnocena jako nevěrohodná, účelová a provedenými důkazy vyvrácená.
23. Stran třetí alternativy zvoleného dovolacího důvodu Nejvyšší soud sdílí závěr, že znalecký posudek z odvětví sexuologie by byl zjevně nadbytečný, stejně jako výslech zpracovatele lékařské zprávy o ošetření poškozené, zde tím spíše, byl-li důkaz touto zprávou proveden. Ostatně lze poukázat na závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, který opatřil nalézací soud, a který se k duševní zachovalosti obviněného vzhledem k tvrzenému užití pervitinu před posuzovaným jednáním vyjádřil. Zamítnutí důkazních návrhů obecné soudy přitom dostatečně vysvětlily (bod 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 5. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Napadené rozhodnutí tudíž vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí. V obecné rovině lze připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět všem důkazním návrhům (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96), ale jsou povinny provést důkazy, které objasní skutkový stav bez důvodných pochybností, a o neprovedených důkazech rozhodnout a vyložit, z jakých důvodů jim nebylo vyhověno, což soudy učinily.
24. Přestože obviněný zdůrazňoval založení výroku o vině zločinem znásilnění na jediném důkazu a akcentoval proto zásadu in dubio pro reo , neboť mají přetrvávat důvodné pochybnosti o průběhu skutkového děje, o naznačenou situaci se nejedná. Jakkoli je usvědčující výpověď poškozené důkazem stěžejním, není současně důkazem jediným, jak bylo uvedeno výše. K uplatnění zásady in dubio pro reo je vhodné uvést, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá, její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Navíc je vhodné v souvislosti s tvrzením o porušení citované zásady uvést, že ani Listina základních práv a svobod, ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ze stejných důvodů nedošlo ani k porušení zásady presumpce neviny.
V. Způsob rozhodnutí
25. Z výše popsaných důvodů je zřejmé, že uplatněné námitky dovolatele, podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová