ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.723.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 723/2023-522
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 o dovolání obviněného P. Š. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 1 To 22/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 39 T 1/2023, byl obviněný P. Š. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to
- mobilního telefonu značky XIAOMI REDMI NOTE 7, včetně vložené SD karty,
- notebooku značky Lenovo, výrobní číslo XY,
- notebooku značky SONY, výr. číslo XY, včetně napájecího adaptéru,
- notebooku značky ACER, výr. číslo XY ,
- disku (HD) WD, výr. číslo XY, sériové číslo XY, včetně napájecího adaptéru,
- disku (HD)MODEL WD3200BEVT, výr. číslo XY,
- externího HDD, velikost 320 GB,
- disku (HD) SEAGATE, výr. číslo XY, HDD 320 GB,
- disku (HD)MODEL NVD 411, výr. číslo XY,
- NVR Partizán včetně napájecího kabelu,
- videokamery značky LAMAX, MODEL W9.1,
- průmyslové kamery včetně micro SD o vel. 2 GB.
Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že
od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 12. 2. 2019 do 14. 7. 2022, v místě svého trvalého bydliště, v rodinném domě na adrese XY, XY, v úmyslu uspokojení vlastního sexuálního pudu vykonal opakovaně v přesně nezjištěném množství případů pohlavní styk se svou nezletilou dcerou AAAAA (pseudonym), která v důsledku svého nízkého věku a nízké fyzické a duševní vyspělosti nebyla schopna projevit svoji vůli a sexuálním praktikám se bránit, a to tím způsobem, že nezletilé prsty roztahoval stydké pysky, přikládal svůj ztopořený penis k její vagině a otíral se jím o ni a přesně nezjištěným způsobem manipuloval s přirozením dcery takovým způsobem, při kterém došlo k porušení hymenu, a z průběhu těchto sexuálních aktivit si pořizoval fotografie, které společně s fotografiemi zachycujícími detailně obnažené přirození nezletilé AAAAA uložil nejméně ve dnech 21. 6. 2022 a 22. 6. 2022 na svůj e-mailový účet XY@gmail.com do platformy pro osobní cloudové úložiště a sdílení souborů u společnosti Google, kdy fota byla pořízena nejméně ve dnech 12. 2. 2019, 28. 10. 2019, 13. 6. 2020, 11. 6. 2021, 3. 7. 2021, 18. 9. 2021, 7. 10. 2021, 3. 11. 2021, 13. 11. 2021, 4. 12. 2021, 20. 12. 2021, 6. 6. 2022.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 39 T 1/2023, resp. jeho výroku o trestu, podal obviněný odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 1 To 22/2023, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 1 To 22/2023, podal obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř.
5. Vytkl, že ze strany soudů došlo k nesprávnému právnímu posouzení ve vztahu k uloženému trestu, na který lze hledět jako na nepřiměřeně přísný. Jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry je nezbytnou podmínkou spravedlivého procesu, a to i v otázce ukládaného tretu. Toto však v předmětné věci nebylo naplněno a soudy porušily ustanovení §38 odst. 1 a §39 tr. zákoníku. Nalézací soud nedostatečně přihlédl k polehčujícím okolnostem, přičemž polemika odvolacího soudu, zda obviněný v rámci trestního řízení spolupracoval či nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, je nesprávná, poněvadž obviněný zejména využil institutu prohlášení viny podle §206c tr. ř. Dovolatel upozornil, že smyslem institutu podle §206c tr. ř. je mj. preference ukládání trestů pod dolní hranici zákonné trestní sazby a tento úmysl zákonodárce vtělil do ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ve věci činné soudy tím, že neuložily trest pod zákonnou hranici trestní sazby, nesprávně aplikovaly právní normu, neboť okolnosti případu, osobní projev a poměry obviněného tento zákonný postup odůvodňovaly.
6. Dále zdůraznil, že u něj byly podstatně sníženy ovládací schopnosti, a to v důsledku heterosexuální pedofilie, kdy i tato skutečnost odůvodňuje uložení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku. K tomuto se odvolací soud vyjádřil toliko konstatováním, že uložený trest odnětí svobody mírně nad dolní hranicí trestní sazby má potřebné kvality, které obviněného povedou k žádoucí nápravě. Dovolatel sám sebe hodnotil jako osobu nemocnou a preferoval ústavní sexuologickou léčbu, nikoli ukládání výrazného trestu odnětí svobody, který naopak neguje její neprodlené podstoupení (i když aktuálně ve výkonu trestu požádal o započetí sexuologické léčby a nachází se ve Věznici Kuřim tomu uzpůsobené, nebylo mu vyhověno). S otázkou co nejefektivnější léčby obviněného souvisí i jeho další možné fungování v rámci rodiny, v níž budou pro poškozenou oba rodiče.
7. Pokud jde o uložený trest propadnutí věci, i v této části odvolací soud pochybil, když v plném rozsahu převzal (i po doplnění dokazování) verzi prvostupňového soudu, přičemž některé zajištěné věci nemají s předmětnou trestnou činností nic společného. Konkrétně neměly být do trestu propadnutí věci zahrnuty notebook značky Lenovo, výrobní číslo XY (používaný pouze manželkou), disk (HD) WD, výr. číslo XY, sériové číslo XY, včetně napájecího adaptéru (pouze zálohový disk, pokud na něm byly nalezeny problematické fotografie, tak se na něj dostaly pouze nevědomky jako záloha), NVR Partizán včetně napájecího kabelu (neměly by se na něm nacházet žádné problematické dokumenty), videokamera značky LAMAX, MODEL W9.1 (nemá žádnou souvislost s předmětnou trestní věcí), průmyslová kamera včetně micro SD o vel. 2 GB, (kamerový systém za účelem ostrahy domu, bez jakékoli souvislosti s předmětnou věcí). Dovolatel poukázal na shodný náhled státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci při veřejném zasedání konaném o podaném odvolání. Konstatování odvolacího soudu, že na všech těchto zajištěných věcech se nacházely stopy v souvislosti s předmětnou trestnou činností, neodráží faktický stav věci, kdy jako zcela absurdní se jeví například propadnutí kamerového systému sloužícího k ostraze domu.
8. Dovolatel závěrem vytkl odvolacímu soudu nedostatečné vypořádání s odvolací argumentací. Podle názoru dovolatele měl odvolací soud od začátku jasno, jak rozhodne, a jeho rozhodování tak vykazuje znaky libovůle a nerespektování řádného procesu s nerespektováním rovnosti stran trestního řízení.
9. Navrhl z výše uvedených důvodů, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 1 To 22/2023, a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání vyjádřila souhlas s tím, že již soud prvního stupně správně vycházel při ukládání úhrnného trestu odnětí svobody z trestní sazby podle §185 odst. 3 tr. zákoníku (od pěti do dvanácti let), a poukázala na to, že soud zaznamenal poměry obviněného, následně zdůraznil dlouhou dobu páchání trestné činnosti, četnost dílčích útoků, poškození dítěte výrazně mladšího patnácti let a spáchání více trestných činů. Na druhé straně zohlednil bezúhonnost obviněného, dosavadní řádný život, doznání ke spáchání činu, upřímnou lítost a snahu o nápravu ve spojení se sexuologickým léčením. S ohledem na povahu spáchaných trestných činů, možnost uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a to podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neshledal. Státní zástupkyně upozornila, že trest uložený obviněnému je trestem při samé dolní hranici zákonné trestní sazby, kterou byl obviněný po spáchání trestné činnosti ohrožen. K eventuální aplikaci ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku, které se obviněný rovněž domáhal, uvedla, že schopnost obviněného rozpoznat protiprávnost jednání byla plně zachována, ovšem schopnost jednání ovládat byla podstatně snížena v důsledku poruchy, a to heterosexuální pedofilie. Vzhledem k tomu, že se vytýkaného jednání měl dopustit vůči vlastní dceři ve společné domácnosti, je jeho pobyt na svobodě vysoce nebezpečný s ohledem na riziko recidivy analogického chování. Trest uložený obviněnému tedy považovala za zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu, když dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je podle ustálené judikatury dán jen tehdy, je-li uložený trest extrémně nepřiměřeně přísný, což podle jejího názoru nelze v tomto případě dovodit. Deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl, proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného P. Š. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř.
13. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Výrok o trestu lze s využitím citovaného dovolacího důvodu napadat v rámci jeho druhé alternativy, tj. „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“, které umožňuje vytýkat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči právě probíranému dovolacímu důvodu.
14. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolatel primárně brojil proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody a ohradil se i proti nevyužití postupu pro uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a podle §40 odst. 2 tr. zákoníku tr. zákoníku. Jak shora uvedeno, domnělou nepřiměřenost trestu nelze v dovolání vytýkat ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Stejně tak námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Přitom dovolatel brojil právě proti (podle jeho názoru) nedostatečně zohledněným polehčujícím okolnostem a akcentoval uznání viny podle §206c tr. ř. a výslovně poukázal na porušení §38 odst. 1 a §39 tr. zákoníku, tedy ustanovení upravující přiměřenost trestních sankcí a obecné zásady pro ukládání trestů. Takto vymezené námitky však, jak již bylo výše konstatováno, do okruhu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. zařadit nelze. Totéž je třeba konstatovat, pokud se domáhal aplikace §40 odst. 2 tr. zákoníku z důvodu znalecky ověřené snížené příčetnosti v podobě podstatného snížení ovládacích schopností v důsledku heterosexuální pedofilie. I v tomto případě jde o námitku vůči druhu a výměře trestu, přičemž ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §40 tr. zákoníku nelze namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., ani prostřednictvím dovolacího důvodu jiného (viz již výše zmíněné rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 5 Tdo 639/2022 aj.). Nadto lze konstatovat, že soud prvního stupně se aplikací §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku výslovně zabýval (viz bod 9. jeho rozsudku) a soud odvolací pak na základě obsahově totožných námitek s námitkami dovolacími se zabýval aplikací §58 odst. 2 písm. b) i §40 odst. 2 tr. zákoníku (viz body 12. až 15. jeho usnesení), své úvahy soudy řádně zakomponovaly do odůvodnění svých rozhodnutí a ani z hlediska věcné správnosti jim nelze ničeho vytknout.
17. Zásah dovolacího soudu by v rámci posouzení adekvátnosti trestu odnětí svobody přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
18. Nejvyšší soud se tedy zaměřil na otázku, zda byl dovolateli uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců v extrémním rozporu s povahou a závažností jím spáchaných trestných činů, jeho osobou a poměry, a zda tedy neodpovídá shora definovanému principu proporcionality trestní represe. Dospěl k závěru, že se tak nestalo, naopak shledal, že trest byl stanoven v souladu se všemi zákonnými kritérii, a nelze jej proto považovat za nepřiměřeně přísný, natož za excesivní.
19. Je potřeba zdůraznit, že soudy obou stupňů se uložením tohoto druhu trestu i jeho přesnou výměrou důsledně zabývaly a přihlédly ke všem skutečnostem uvedeným v §38 a §39 tr. zákoníku a hodnotily i kritéria pro uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Správně vycházely ze zákonné trestní sazby podle §185 odst. 3 tr. zákoníku 5 až 12 let odnětí svobody. I při vědomí prohlášení viny obviněného a polehčujících okolností v podobě dosavadního bezúhonného života, lítosti nad spáchanou trestnou činností a snahou po neprodlené realizaci ústavního ochranného sexuologického léčení nebylo možno odhlédnout od celé řady okolností svědčících v neprospěch obviněného, zejména povahu trestné činnosti. Ta byla páchána po velmi dlouhou dobu (cca 3,5 roku), četnými útoky vůči nezletilé (vlastní dceři) výrazně mladší 15 let (v počátku jeho jednání měla poškozená 3 roky, v závěru 6 let), trestná činnost byla ukončena nikoli z vůle obviněného, nýbrž na základě zásahu orgánů činných v trestním řízení, a naplnila skutkovou podstatu tří velmi závažných trestných činů. Při ukládání trestu odnětí svobody bylo vzato v potaz i to, že obviněný má nadále silné rodinné zázemí s perspektivou soužití s poškozenou (pokud se ovšem obviněný zcela oprostí od dalšího patologického chování, neboť jinak i podle znaleckého posudku reálně hrozí recidiva obsahově totožného jednání). Proto soudy nižších stupňů považovaly konkrétní stanovenou výměru trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby vedle uloženého ochranného léčení za odpovídající všem rozhodným skutečnostem.
20. Nejvyšší soud neshledal ničeho, co by soudům nižších stupňů mohl v souvislosti s ukládáním trestu odnětí svobody vytknout. S jejich úvahami i konečným rozhodnutím se beze zbytku ztotožnil, proto považuje za dostatečné na příslušné pasáže napadených rozhodnutí v podrobnostech odkázat (srov. bod 9. rozsudku nalézacího soudu, body 9. až 15. usnesení odvolacího soudu), a to i z důvodu, že soudy se zde důsledně vypořádaly se všemi výhradami obviněného, které jsou znovu opakovány v podaném dovolání. Pakliže byl za výše popsanou trestnou činnost výrazně závadového charakteru vzhledem k její dlouhodobosti, četnosti, vzhledem k osobě poškozené a spáchání tří trestných činů při zohlednění polehčujících okolností odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, tj. k trestu při samé spodní hranici trestní sazby, nelze z povahy věci hovořit o sankci excesivní a odporující principu proporcionality trestní represe.
21. Dovolatel dále brojil proti trestu propadnutí věci a podal výčet vydaných věcí, které podle jeho názoru neměly s projednávanou trestnou činností žádnou souvislost. V kontextu předmětné výhrady dovolatele je zapotřebí znovu připomenout, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze namítat, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, je třeba rozumět zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ citovaného dovolacího důvodu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím.
22. Ze shora uvedeného vyplývá, že námitka dovolatele týkající se trestu propadnutí věci je pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. podřaditelná. V projednávaném případě byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle citovaného ustanovení soud může uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti. Podle §135a tr. zákoníku se nástrojem trestné činnosti rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků. Věc byla užita ke spáchání trestného činu, jestliže za použití této věci, s její pomocí nebo jejím prostřednictvím pachatel naplnil skutkovou podstatu trestného činu. Zpravidla za užití takové věci pachatel realizoval jednání jako obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, i když tak nemusel učinit ve vztahu k celému rozsahu jednání, resp. určitá věc mu mohla jen umožnit nebo usnadnit vlastní realizaci jednání. Může jít jednak o věci zvlášť zhotovené nebo přizpůsobené ke spáchání trestné činnosti (tzv. reálná instrumenta sceleris, tj. zločinecké nástroje v technickém smyslu), ale též o věci jinak sloužící k nezávadné činnosti, např. fotografický přístroj nebo videokameru, resp. mobilní telefon, použité k výrobě pornografických snímků dětí. V případě věci určené ke spáchání trestného činu jde o obdobnou věc jako při propadnutí věci užité ke spáchání trestného činu, která ovšem dosud nebyla použita ke spáchání trestného činu.
23. V posuzované věci bylo rozhodnuto o propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, z nichž dovolatel rozporoval 5 ks elektroniky (notebooku značky Lenovo, disku (HD) WD, výr. číslo XY, sériové číslo XY, včetně napájecího adaptéru, NVR Partizán včetně napájecího kabelu, videokamery značky LAMAX a průmyslové kamery včetně micro SD o vel. 2 GB) jako věci, které nemají souvislost s předmětnou trestní věcí.
24. Nalézací soud se trestem propadnutí věci v odůvodnění svého rozhodnutí prakticky nezabýval, když toliko uvedl, že obviněnému byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí, které sloužily jako nástroje při páchání trestné činnosti. Odvolací soud absenci patřičného odůvodnění trestu propadnutí věci napravil a k námitce dovolatele vyjádřené v jeho řádném opravném prostředku a rovněž v reakci na stanovisko intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci i doplnil dokazování protokolem o provedení domovní prohlídky v bydlišti obviněného a znaleckým posudkem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, který zkoumal vydaná elektronická zařízení. Výsledkem zkoumání bylo určení, jaké typy souborů byly každým jednotlivým zařízením zachyceny a uchovávány, a tyto soubory byly zpřístupněny pro účely trestního řízení. Vrchní soud pak kladl důraz na to, že pro rozhodnutí o propadnutí věcí byl podstatný nikoliv nepřesvědčivý nebo nedokonalý popis skutku, ale obsah samotného skutku, jak byl důkazně zjištěn a právně kvalifikován. V napadeném rozsudku byl skutek vymezen časově a místně, bylo zřejmé, že šlo o pohlavní styky mezi obviněným a poškozenou, dále o zneužívání dítěte k výrobě pornografického díla a o výrobu a přechovávání elektronických pornografických děl. Celý skutek v sobě zahrnoval nejen aktivity a nástroje přesně pojmenované v popisu skutku, ale také všechny další aktivity stejného charakteru spáchané ve vymezeném období a k tomu použité nástroje. Do takto vymezeného skutku patřilo používání všech elektronických zařízení k výrobě a přechovávání fotografických, obrazových a dalších pornografických děl obviněným, nejenom těch, která zobrazovala poškozenou, ale také všech dalších pornografických děl zachycujících nebo jinak využívajících dítě. Pokud vrchní soud nahlížel na zajištěné předměty, mobilní telefon, notebooky, paměťová média a kamery tímto pohledem, ze znaleckého posudku z oboru kybernetiky vyplynulo, že všechna tato zařízení sloužila k páchání vymezeného skutku a uvedených trestných činů a na všech se nacházely jejich stopy. I když hlavními nástroji trestné činnosti byly mobilní telefon, notebook Sony a jeden harddisk, také všechna další označená zařízení nesla v sobě buď přímo pornografické fotografie poškozené, anebo pornografická díla využívající dítě, a byla tedy nástroji trestné činnosti ve smyslu §135a tr. zákoníku. Z těchto důvodů vrchní soud neshledal námitky obviněného (totožné s námitkami dovolacími) a vyjádření státní zástupkyně k uloženému trestu propadnutí věci za opodstatněné a neshledal důvod pro zásah do výroku rozsudku soudu prvního stupně o uložení tohoto trestu.
27. Dovolací soud shledal argumentaci odvolacího soudu logickou, přesvědčivou a jako celek správnou. Je sice pravdou, že koncepce skutku vyjádřeného ve výrokové části – skutkové větě rozsudku krajského soudu je úzce pojata toliko ve vztahu k osobě poškozené nezletilé AAAAA, a to nejen z hlediska sexuálně motivovaných fyzických ataků obviněného, nýbrž i z hlediska pořizování a uchovávání tzv. dětské pornografie zachycující právě poškozenou. Přitom je však zjevné, že obsah médií zajištěných obviněnému obsahoval nejméně další kategorii obrazových záznamů, které by mohly být kvalifikovány jako pornografické dílo zobrazující nebo jinak využívající dítě, a to dítě odlišné od poškozené (např. č. l. 210–218). Ačkoli takto šířeji a komplexněji k formulaci skutku obviněného nedošlo, připomíná Nejvyšší soud ve smyslu jeho usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1205/2020, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Nejvyšší soud rovněž doplnil, že skutková věta obsahuje popis skutkových okolností, nikoliv popis jednotlivých znaků trestného činu tak, jak jsou uvedeny v trestním zákoníku.
28. V tomto ohledu tedy souznívá s názorem vrchního soudu, že skutek obviněného musí být nazírán šířeji, ve všech souvislostech a v návaznosti na použitou právní kvalifikaci (byť skutková věta nevyčerpala všechna zjištění odpovídající použité větě právní o přechovávání pornografického díla podle §192 odst. 1, 3 tr. zákoníku). Nutno zároveň zdůraznit, že prostřednictvím znaleckého posudku z oboru kybernetika byl zajištěn objem obrazových záznamů a videozáznamů na první pohled bez souvislosti s projednávanou trestnou činností, neboť jde o zachycení dětí nízkého věku při koupání ve vaně, při pohybu na pozemku obviněného u bazénku i jinde, děti spící v kočárku, podvodní snímky poškozené z bazénu apod. (č. l. 220–237). Společným jmenovatelem však je, že všechny tyto děti jsou výhradně zcela nahé (zajištěno mj. na notebooku Lenovo a průmyslové kameře). Zjištěno bylo rovněž např. to, že obviněný pořizoval z videa poškozené u bazénu těsně před skokem do bazénu pořízeného kamerou LAMAX výřezovou fotografii zachycující její nahé tělo. Relativně neutrální videozáznam zachycující interiér domu obviněného (NVR Partizan) a pohyb mj. dcery a manželky pak obsahuje i nahrávku nahé spící poškozené v jejím pokoji, nahrávku nahého spícího obviněného v dětské postýlce tamtéž a nahrávku masturbace obviněného v pracovně domu. Doplnit lze, že média obviněného obsahují i pornografické obrázky žen zletilých v kombinaci se snímky penisu obviněného (č. l. 242–251). V podrobnostech lze odkázat na analýzu a vyhodnocení dat na č. l. 183 a násl. S přihlédnutím k výše uvedenému i k tomu, že trestná činnost obviněného byla ukončena až zásahem orgánů činných v trestním řízení (díky analytickému projektu Europolu Twins zaměřenému na prevenci a potírání všech forem kriminality spojené se sexuálním zneužíváním dětí) nutno uzavřít, že též věci označené obviněným jako vyloučené z možnosti postihnout je trestem propadnutí věci byly reálně využity k pořizování a uchovávání obrazových materiálů a videozáznamů, které úzce souvisí s projednávanou trestnou činností (byť poškozená samotná jimi zachycena nebyla), sloužily jako zdroj inspirace a stimulace obviněného k trestné činnosti, neboť jde zcela nepochybně o data s pedofilní obsahovou tematikou, resp. data sama o sobě neutrální, avšak v souvislosti se zjištěním heterosexuální pedofílie obviněného a se zneužitím poškozené (mimo nejzávažnější trestný čin znásilnění) k produkci dětské pornografie je nutno je vyhodnotit jako závadová v intenzitě srovnatelné se samotným fotografováním poškozené při sexuálně explicitních polohách a během sexuálního zneužívání obviněným. Proto je třeba pohlížet na elektroniku a paměťová média taková data zachycující a uchovávající rovněž jako na věci užité a určené ke spáchání trestného činu (konkrétně přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku) ve smyslu §135a tr. zákoníku, a tudíž postižitelné trestem propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jako nástroje trestné činnosti. Námitky obviněného vztahující se k trestu propadnutí věci proto shledal Nejvyšší soud neopodstatněnými.
V. Způsob rozhodnutí
29. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu zakotvenému v §265b tr. ř., dílem jsou zjevně neopodstatněné, neboť dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Pakliže dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, přičemž nebylo shledáno pochybení zakládající důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., nemohl být věcně naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu