ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.312.2004
sp. zn. 4 Azs 312/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K., zast.
JUDr. Jiřím Římalem, advokátem, se sídlem Praha 7, Výstaviště 67, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004, č. j. 59 Az 98/2003 –
18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Jiřímu Římalovi, advokátní kancelář Praha 7,
Výstaviště 67, se p ř i z n á v á odměna v částce 2150 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM -5700/VL-22-04-2003, byla
zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno,
že důvodem žádosti o azyl byly potíže žadatele s vyděrači peněz v souvislosti s autonehodou,
a dále snaha o legalizaci pobytu na území ČR. Podle názoru správního orgánu skutečnosti
uváděné žadatelem nebylo možno důvodům pro udělení azylu podřadit. Tím byly
podle žalovaného splněny podmínky ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
a proto žádost jmenovaného byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že správní orgán porušil
ustanovení §3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 3 zákona č. 67/1971 Sb. (dále
jen „správní řád“). Dále namítal, že podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro postup
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Dovozoval, že splňuje podmínky pro udělení
azylu podle §12 tohoto zákona. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí správního orgánu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2004, č. j. 59 Az 98/2003 – 18, žalobu zamítl
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení . Ve svém rozhodnutí
vycházel z obsahu správního spisu. Konstatoval, že v dané věci ze všech procesních úkonů
učiněných žalobcem v tomto řízení je zřejmé, že jde o důvody ekonomické povahy. Žalobce
neopustil Ukrajinu z důvodu pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod,
ani ze strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
sociální skupině nebo zastávání politických názorů. Důvody uváděné žalobcem proto nelze
pod žádný z důvodů pro udělení azylu podřadit. Pokud žalobce namítal porušení správního
řádu, konstatoval soud, že z napadeného rozhodnutí správního orgánu vyplývá,
které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden
při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Nic
ze správního spisu nenaznačuje, že by se žalovaný n ezabýval touto věcí odpovědně
a svědomitě. Pohovor se žalobcem byl veden za účasti tlumočníka z jazyka ruského.
Podle názoru soudu žalovaný nepochybil, jestliže žádost žalobce zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Vzhledem k těmto skutečnostem
proto soud podle §78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen „stěžovatel“),
a to z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) – d) s. ř. s. Namítal, že krajský
soud posoudil věc v rozporu s právním řádem, a dále, že shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 7. 2004, č. j. 59 Az 98/2003 – 28,
rozhodl tak, že se stěžovatel osvobozuje od soudních poplatků, a že se mu ustanovuje
zástupce z řad advokátů, JUDr. Jiří Římal, advokát, se sídlem AK v Praze 7, Výstaviště 67.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že vzhledem k jejímu obsahu
se nebude ke kasační stížnosti vyjadřovat. Návrh na přiznání odkladného účinku
nepodporoval.
Poté byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 23. 8. 2004, č. j. 4 Azs 312/2004 – 32, vrátil
věc krajskému soudu s tím, že nesdílí jeho názor o tom, že kasační stížnost neměla vady,
které nebylo třeba odstraňovat. Zavázal proto soud k tomu, aby vyzval zástupce stěžovatele
k doplnění kasační stížnosti podle §106 odst. 3 s. ř. s., zejména o sdělení, z jakých důvodů
(které musí být obsahově popsány a podřazeny důvodům uvedeným v §103 odst. 1 s. ř. s.)
stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadá. Citace kasačních důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. je nedostačující. Současně bude nutné, aby byl zástupce
stěžovatele upozorněn na to, že pokud nedoplní kasační stížnost ve shora uvedeném směru,
bude kasační stížnost odmítnuta (§37 odst. 5, §106 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 8. 2004, č. j. 59 Az 98/2003 – 33, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho m ěsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil podanou
kasační stížnost zejména tak, aby sdělil, z jakých důvodů, kt eré musí být obsahově popsány
a podřazeny důvodům uvedeným v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., tento rozsudek napadá.
Současně stěžovatele poučil o tom, že nebudou -li doplněny důvody kasační stížnosti, bude
řízení o kasační stížnosti podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a §106 s. ř. s. odmítnuto.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že důvody kasační stížnosti spatřuje
zejména v nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vyslovil názor, že soud
pochybil, pokud neshledal důvod pro poskytnutí azylu uvedený v §12 písm. b) zákona
o azylu, přestože provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobce, jako příslušník sociální
skupiny s nízkými příjmy, má odůvodněný strach z pronásledování pro tuto příslušnost,
když státní orgány, konkrétně orgány milice na Ukrajině, nezajistily ochranu jeho osobní
integrity před útoky jiných osob. Tento odůvodněný strach vedl k tomu, že žalobce byl nucen
opustit stát, jehož občanství má. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o prominutí zmeškání
lhůty k doplnění kasační stížnosti.
Poté byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 12. 4. 2005 vrátil věc znovu krajskému soudu
s tím, že stěžovatel požádal o prominutí lhůty k podání doplnění kasační stížnosti. Vyzval
krajský soud, aby (s odkazem na ustanovení §40 odst. 5 s. ř. s.) o této žádosti rozhodl.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 8. 2005, č. j. 59 Az 98/2003 – 50,
rozhodl tak, že lhůta k podání doplnění kasační stížnosti se promíjí. Usnesení nabylo právní
moci dne 24. 8. 2005.
Poté byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody , které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že stěžovatel sice označil jako důvody kasační
stížnosti důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) – d) s. ř. s ., avšak k nim uvedl
pouze to, že Krajský soud v Ostravě posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním
řádem. Z obsahu doplnění kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podává z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal.
Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel v žádosti o udělení azylu ze dne
30. 10. 2003 uvedl, že Ukrajinu opustil dne 27. 4. 2003 z obavy o život. V září 2003 naboural
auto jednoho mafiána, který po něm požadoval škodu uhradit. Stěžovatel neměl na zaplacení,
a proto mu začal poškozený vyhrožovat, zabil mu psa a osobně vyhrožoval, že stěžovatele
někam odveze a zabije. Stěžovatel proto opustil Ukrajinu a důvodem jeho žádosti o udělení
azylu je legalizace pobytu v ČR. Uvedené skutečnosti potvrdil i ve vlastnoručně psaném
podání a rozvedl je v pohovoru ze dne 3. 11. 2003, kde rovněž mimo jiné sdělil,
že se na příslušné orgány (policie a jiné státní orgány) neobrátil. V případě návratu do vlasti
se obával mafiánů.
Z takto zjištěného skutkového stavu, a to převážně přímo od stěžovatele, vycházel
jak správní orgán, tak i soud, a závěr správního orgánu o tom, že potíže s vyděrači peněz
v souvislosti s autonehodou a snahu o legalizaci v ČR nelze považovat za skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být pronásledován z důvodů uvedených v ustanovení §12 zákona o azylu,
zcela odpovídají skutkovému stavu, zjištěnému v souladu s příslušnými ustanoveními
správního řádu a zákona o azylu. Krajský soud sice v odůvodnění napadeného rozsudku
uvedl, že stěžovatel opustil Ukrajinu pro ekonomické potíže, což není zcela přesné, avšak lze
uzavřít, že názor vyslovený jak správním orgánem, tak i soudem, o tom, že žádost stěžovatele
je zjevně nedůvodná ve smyslu §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, je zcela v souladu
se zákonem, neboť žadatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů azylově relevantních.
V této souvislosti odkazuje Nejvyšší správní soud na svou dosavadní judikaturu,
kdy například podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 22/2004 ze dne
10. 3. 2004 - skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním
ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení
§12 zákona o azylu, tím, spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává
občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti
v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny. Tak tomu bylo i v posuzované věci,
kdy se stěžovatel ani na příslušné orgány Ukrajiny se žádostí o pomoc a ochranu neobrátil.
Namítá-li dále stěžovatel, že jako příslušník sociální skupiny s nízkými příjmy
má odůvodněný strach z pronásledování pro tuto skutečnost, když státní orgány milice
na Ukrajiny nezajistily ochranu jeho osobní integrity před útoky jiných osob, nelze
s jeho tvrzením souhlasit. Podle dosavadní judikatury (např. rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 28. 2. 1997, č. j. 6 A 516/95 – 26) sociální skupina ve smyslu ustanovení
§2 zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se skládá z osob podobného společenského původu
nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. Příslušnost
k ní se stává důvodem pronásledování zpravidla tehdy, když její politická názorová orientace,
minulost nebo hospodářská činnost jejích členů, či samotná její existence, jsou považovány
za překážku politice vlády, když taková skupina není považována za loajální vůči státu
či jeho exekutivě.
Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelem tvrzené nízké příjmy nejsou
skutečností, která by takové osoby spojovala v určitém postavení ve společnosti ve výše
uvedeném smyslu, a že u takových osob nelze o sociální skupině ve smyslu zákona o azylu
uvažovat. Již vůbec nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele, že státní orgány Ukrajiny
nezajistily ochranu jeho osobní integrity. Jestliže se stěžovatel vůbec na tyto orgány neobrátil,
zůstává jeho tvrzení o nezajištění ochrany jeho osoby pouze v hypotetické rovině.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal pochybení v postupu správního orgánu
ani Krajského soudu v Ostravě. Námitky stěžovatele ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
důvodnými neshledal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl poté,
co odstranil procesní nedostatky v postupu krajského soudu a po nezbytném poučení
účastníků řízení o složení senátu, se již nezabýval samostatně návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
§120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, neboť žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a stěžovatel neměl s kasační stížností úspěch.
Odměna soudem ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Jiřímu Římalovi,
advokátu, byla přiznána ve výši 2150 Kč, a to za dva úkony právní služby po 1000 Kč
(příprava a převzetí zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 9. 2004 podle ustanovení
§7, §9 odst. 3 písm. f/, §11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a 150 Kč
za režijní paušál (§13 odst. 3 citované vyhlášky). Celková částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu v Brně do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu