ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.120.2005
sp. zn. Konf 120/2005-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr.
Petr Příhoda, o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219, adresa pro doručování poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025, na
rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Městským
soudem v Praze, ve věci původně vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 41 Cm 257/2000, o
zaplacení 23 076,30 Kč, za účasti žalobce: E. P., spol. s r. o., a žalované: H. C., s. r. o.,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, původně vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 257/2000, o zaplacení rozdílu mezi plnou
cenou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů, je soud.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2005, čj. 41 Cm
257/2000-11, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 20. října 2005 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se obrátil Český
telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“) na tento senát s návrhem na rozhodnutí
kompetenčního sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona č.
131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze ve věci tohoto soudu, u
něhož napadla žaloba v záhlaví označená.
Ze spisu se podávají tyto skutečnosti:
Žalobce E. P., spol. s r. o., podal dne 2. srpna 1999 u Krajského obchodního soudu v
Praze žalobu na zaplacení 23 076,30 Kč proti žalované H. C., s. r. o. Podle žalobních
tvrzení uzavřel žalobce s žalovanou smlouvy o poskytování služeb veřejné radiotelefonní
sítě na telefonní čísla včetně dodatku, který je jejich nedílnou součástí. Na základě tohoto
dodatku žalovaná zakoupila od žalobce mobilní telefony za zvýhodněnou kupní cenu a
zároveň se zavázala, že nebude-li využívat služeb žalobce po dobu sjednanou v dodatku,
bude povinna uhradit žalobci rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou kupní cenou. Protože
žalovaná ustanovení dodatku ke smlouvě porušila, byla jí vyúčtována třemi fakturami vždy
částka 7692,10 Kč, která byla stanovena jako rozdíl plné a dotované ceny každého
uvedeného telefonu. Tyto částky však žalovaná neuhradila, a proto žalobce podal žalobu
jak výše uvedeno.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2005, čj. 41 Cm 257/2000-11,
řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze. V odůvodnění uvedl, že předmětem řízení
je úhrada doplatků ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb veřejné
radiotelefonní sítě. Povinnost účastníka uhradit za poskytnutou veřejnou telekomunikační
službu cenu ve výši ceny platné v době poskytnutí této služby, pokud zákon nestanoví
jinak, je dána ustanovením §82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o
změně dalších zákonů. Podle §95 bod 1. písm. c) tohoto zákona obecně ve sporech,
nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje v rámci své všeobecné působnosti Český
telekomunikační úřad, který podle bodu 8. písm. d) téhož ustanovení rozhoduje v oblasti
telekomunikačních služeb spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění
vyplývajícímu ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a
účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb. V daném sporu tak není dána
pravomoc soudu. Se zřetelem k ustanovením §7 odst. 1, §103 a §104 odst. 1 o. s. ř.
proto řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci příslušnému orgánu.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad především uvedl, že předmětem
žalobního návrhu je zaplacení částky, kterou si žalobce vyúčtoval jako doplatek mezi
zvýhodněnou a kupní cenou mobilních telefonů. Jde tedy o soukromoprávní vztah mezi
žalobcem a žalovanou a nikoli o telekomunikační službu podle ustanovení §2 odst. 5
zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, v tehdy platném znění. Rozhodování v této
věci tudíž není svěřeno Úřadu, ale je zde založena pravomoc soudu o věci rozhodnout (§
7 odst. 1 o. s. ř.). Tento právní názor opřel o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v
typově stejných rozhodnutích sporu o pravomoc, např. o rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 6 A 317/2000. Navrhl proto, aby byl kompetenční spor
mezi ním a Městským soudem v Praze vyřešen tak, že k vyřízení dané věci je příslušný
Městský soud v Praze.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se
zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných
kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Nárok žalobce na zaplacení předmětné částky vznikl za účinnosti zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Tento zákon však byl s účinností od 1. července 2000 zrušen
zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, a tento pak
zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), s účinností od
1. května 2005. Při rozhodování tohoto kompetenčního sporu vycházel zvláštní senát ze
stávající právní úpravy se zřetelem k ustanovení §136 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích.
Zákon o elektronických komunikacích vymezil působnost ve vykonávání státní
správy v oblasti elektronických komunikací mezi Ministerstvo informatiky a nově zřízený
Český telekomunikační úřad (§3 a §105 a násl. zákona). Podle ustanovení §108 odst. 1
písm. g) tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Úřad. Podle §
129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje tento Úřad spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických
komunikací reklamaci podané podle §64 odst. 7 až 89 zákona, je účastník, popřípadě
uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení
reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení
vyřízení reklamace.
Komunikačními činnostmi podle §7 zákona jsou a) zajišťování sítí elektronických
komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů.
Podle §2 písm. k) se rozumí veřejnou telefonní sítí síť elektronických komunikací,
která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb a která umožňuje mezi
koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace, jako je
faksimilní a datový přenos.
Podle §2 písm. n) je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná
za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných
pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které
nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V předmětné věci se však v případě požadovaného rozdílu mezi plnou cenou a
zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu o takovouto službu nejedná. Na tento
doplatek vznikl podle žalobního tvrzení žalobci nárok v důsledku porušení podmínek
kupní smlouvy žalovanou. Při pouhém prodeji movité věci nicméně nejde o poskytování
služby elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n), nýbrž o běžný soukromoprávní
vztah z kupní smlouvy. Rozhodování v této věci zákon Úřadu nesvěřuje, nýbrž je tu
založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní
senát rozhodl, že věc, týkající se zaplacení doplatku kupní ceny za mobilní telefony,
projedná a rozhodne soud (§9 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodl tak usnesením (§5 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým
strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 28. února 2005, čj. 41 Cm 257/2000-11, které výroku, jímž byla
kompetence určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu