ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.86.2006
sp. zn. 2 Afs 86/2006 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně Z. G., proti
žalovanému Finančnímu úřadu v Prostějově se sídlem Křížkovského 1, Prostějov, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2006,
č. j. 31 Ca 116/2005 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku
za řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného Finančního úřadu v Prostějově s tím, že pokud
tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude řízení zastaveno.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že je nemajetná a proto soudní poplatek není
schopna uhradit. Pokud bude řízení zastaveno, nedovolá se svého práva a bude
tak diskriminována. Stěžovatelka zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ve smyslu ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka v žalobě ze dne 5. 8. 2005, podané proti
blíže specifikovaným rozhodnutím žalovaného, požádala o osvobození od soudních poplatků.
Této žádosti a žádosti o ustanovení zástupce krajský soud nevyhověl usnesením ze dne
21. 12. 2005, č. j. 31 Ca 116/2005 - 33, a to z toho důvodu, že předmětná žaloba byla zjevně
podána opožděně a zároveň napadená správní rozhodnutí nepodléhají soudnímu přezkumu.
Proto soud dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. žaloba zjevně nemůže
být úspěšná. Následně krajský soud stěžovatelku shora označeným usnesením, napadeným
touto kasační stížností, vyzval k zaplacení soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že již dříve vyslovil právní názor, podle
něhož usnesení krajského soudu, kterým byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku,
je rozhodnutím ve smyslu ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., tzn. rozhodnutím,
jímž se pouze upravuje vedení řízení, a kasační stížnost je proti němu z tohoto důvodu
nepřípustná (usnesení ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 - 47). Protože ani v této věci
zdejší soud neshledal žádný racionální důvod se od tohoto právního názoru odchýlit, musel
kasační stížnost brojící proti označenému usnesení krajského soudu ze dne 3. 2. 2006
odmítnout.
Nad tento rámec Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka vyloučením
soudního přezkumu proti tomuto rozhodnutí nemůže být nikterak krácena na svých právech,
jelikož kasační stížnost je možno proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku. Její právní sféra je tak tímto procesním prostředkem, nacházejícím
se v její dispozici, dostatečně chráněna.
Jak však již Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení ze dne 20. 4. 2006,
sp. zn. 1 Afs 55/2006, kterým odmítl obdobnou kasační stížnost stejné stěžovatelky, obsah
kasační stížnosti nasvědčuje tomu, že se jí napadá rovněž usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 21. 12. 2005, jehož dvěma výroky byly zamítnuty žádosti stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Stěžovatelka totiž uvádí, že ač své majetkové
poměry řádně doložila, soud – předjímaje výsledek rozhodnutí ve věci – jí přesto osvobození
od poplatků nepřiznal (a z téhož důvodu jí ani neustanovil zástupce). Je proto třeba posoudit,
zda je kasační stížnost proti takovému usnesení (resp. takovým výrokům) přípustná, a pokud
ano, zda byla podána včas.
K tomu ze spisu vyplývá, že krajský soud v poučení obsaženém v citovaném usnesení
ze dne 21. 12. 2005 uvedl, že proti výroku I (tzn. zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků) není odvolání přípustné a proti výroku II (zamítnutí žádosti o ustanovení právního
zástupce) nejsou opravné prostředky přípustné.
Obě tato poučení je nicméně nutno označit za chybná, resp. zavádějící. Krajský soud totiž
přehlédl, že citace ustanovení §14 zákona o soudních poplatcích (podle nějž proti usnesením
ve věcech poplatků vydaným soudy ve správním soudnictví není odvolání přípustné)
je pro účastníky řízení před správním soudem nepřípadná a nadbytečná: odvolání totiž v řízení
před správními soudy není přípustné za žádných okolností, nejen tehdy, pokud směřuje proti
usnesením ve věcech poplatků. V řízení před správními soudy se připouštějí jako opravné
prostředky jen kasační stížnost (§102 a násl. soudního řádu správního; ta je pak jediným
přípustným opravným prostředkem v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, srov.
§114 odst. 1 s. ř. s. per eliminationem) a obnova řízení (§111 a násl. s. ř. s.); jiné opravné
prostředky přípustné nejsou (§53 odst. 3 s. ř. s. a contrario). Ustanovení §14 zákona o
soudních poplatcích je tedy obsoletní (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze
dne 21. 7. 2005, č. j. 1 As 25/2005 - 70, dostupné na www.nssoud.cz) a v řízení před
správními soudy by nemělo být aplikováno; ostatně sám zákon o soudních poplatcích ve svém
§13a stanoví, že v řízení ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud podle občanského
soudního řádu, pokud sám zákon o soudních poplatcích nebo zvláštní předpis nestanoví jinak.
Zvláštním předpisem, který „stanoví jinak“ pro soudy jednající ve správním soudnictví, je
právě soudní řád správní; ten – jak již uvedeno – odvolání pojmově nepřipouští, a to bez
ohledu na to, zda soud, který podle něj postupuje, vede řízení ve věcech poplatků nebo
jakékoli jiné řízení.
Pochybení krajského soudu tak spočívalo v tom, že neuvedl, který opravný prostředek
naopak přípustný je, a zda a jak se tedy stěžovatelka mohla bránit proti výroku č. I usnesení ze
dne 21. 12. 2005. Rozhodnutí, jímž se nepřiznává osvobození od soudních poplatků,
lze přitom napadnout kasační stížností. Nejde o rozhodnutí, jímž by se pouze upravovalo
vedení řízení (srov. např. č. 311/2004 Sb. NSS): toto rozhodnutí se totiž dotýká základního
práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jehož se musí
dostat i tomu účastníku, který nemá dostatečné prostředky k hrazení nákladů soudního řízení.
Nedopadají na něj ani jiné výluky z kasačního přezkumu ve smyslu §104 odst. 3 s. ř. s.
a kasační stížnost proti němu je proto přípustná.
I v druhé části poučení krajský soud pochybil, jelikož uvedl, že stěžovatelka nemůže
brojit ani proti výroku, jímž jí nebyl pro řízení o žalobě ustanoven zástupce. Tak tomu
ale není: zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce totiž soud pouze neupravuje vedení řízení,
nýbrž rozhoduje o základním právu účastníka na právní pomoc v řízení před státními orgány
(čl. 37 odst. 2 Listiny; k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 47. publikované pod č. 108/2004-I Sb. NSS). Ani jinak
(§104 odst. 3 s. ř. s.) není takové rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu, a kasační
stížnost proti němu je tak rovněž přípustná.
Stěžovatelce tedy nic nebránilo v tom, zpochybnit oba výroky usnesení ze dne
21. 12. 2005, což také (s vysokou mírou pravděpodobnosti) učinila obsahem svojí kasační
stížnosti podané k poštovní přepravě dne 6. 3. 2006. Zbývá proto posoudit, zda tak učinila
včas a jaký dopad na běh lhůty pro podání kasační stížnosti mělo nesprávné poučení ze strany
krajského soudu.
Soudní řád správní nepamatuje na situace, kdy je účastník řízení před správním soudem
nesprávně poučen o opravném prostředku nebo o něm není poučen vůbec. Takový postup
jde však k tíži soudu, a nemůže tak postihnout účastníka v tom smyslu, že by se k jeho
opravnému prostředku, podanému i bez náležitého poučení a případně až po uplynutí zákonné
lhůty, vůbec nepřihlíželo. Jakkoli ve správním soudnictví nelze přímo užít těch ustanovení
občanského soudního řádu, která prodlužují lhůtu pro podání opravných prostředků pro případ
nesprávného či chybějícího poučení o nich, lze jich ve prospěch zachování procesních práv
účastníků užít analogicky (srov. již citované usnesení Nejvyššího správního soudu vydané
pod sp. zn. 1 As 25/2005 - 70). Opravným prostředkem v občanském soudním řízení,
který se svým charakterem mimořádného opravného prostředku nejvíce blíží kasační stížnosti,
je dovolání; pro případ nesprávného či chybějícího poučení o dovolání se pak obvyklá
dvouměsíční lhůta k podání dovolání prodlužuje dvojnásobně na čtyři měsíce (§240 odst. 3
o. s. ř.). Užije-li se toto pravidlo na kasační řízení, lze uzavřít, že lhůta pro podání kasační
stížnosti v případě nesprávného či chybějícího poučení o ní činí čtyři týdny od doručení
rozhodnutí (oproti dvěma týdnům obvyklým – §106 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud však zjistil, že kasační stížnost stěžovatelky je opožděná i navzdory
prodloužené čtyřtýdenní lhůtě: usnesení ze dne 21. 12. 2005 bylo doručeno žalobkyni fikcí
dne 16. 1. 2006 a čtyřtýdenní lhůta pro uplynutí kasační stížnosti uplynula dne 13. 2. 2006.
Žalobkyně ovšem podala kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 6. 3. 2006,
tedy opožděně; zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout. Nejvyšší
správní soud se proto kasační stížností nemohl věcně zabývat a odmítl ji jako opožděnou.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl zčásti jako nepřípustnou
[§104 odst. 3 písm. b) ve spojení s §120 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a zčásti
jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.].
Za těchto okolností zdejší soud nezkoumal splnění dalších podmínek řízení,
vyplývajících zejména z ustanovení §105 a §106 s. ř. s., a samostatně nerozhodoval
ani o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť by to bylo zjevně
neúčelné.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu