ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.90.2005
sp. zn. 4 Ads 90/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. M., zast.
JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, se sídlem Výškovická 172, Ostrava, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní
důchod, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3.
2005, č. j. 20 Cad 9/2005 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci stěžovatele, advokáta JUDr. Ladislava Piterky,
b y l a s t a n o v e n a částkou 1160 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2004, č. j. x, byla zamítnuta žádost žalobce o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. v platném
znění, s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Karviné ze dne 27. 10. 2004 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o
10%.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal nesprávné posouzení
zdravotního stavu a dovolával se plného invalidního důchodu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 3. 2005, č. j. 20 Cad 9/2005 – 10, žalobu
odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne
1. 12. 2004 a poslední den pro podání žaloby připadl na úterý dne 1. 2. 2005. Žaloba byla
podána dne 3. 2. 2005, tedy po uplynutí lhůty. Soud konstatoval, že vzhledem
k tomu, že žaloba byla podána opožděně, nezbylo než ji odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž namítal, že již v žalobě žádal o přezkoumání věcí, což krajský soud neučinil. Dovolával
se toho, aby napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno.
Podáním ze dne 27. 6. 2005 požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 7. 2005 ustanovil stěžovateli zástupce
z řad advokátů JUDr. Ladislava Piterku, se sídlem Výškovická 122, Ostrava.
V doplnění kasační stížnosti uvedl stěžovatel, že došlo k nesprávnému posouzení
jeho zdravotního stavu, neboť lékařka neměla úplnou zdravotní dokumentaci. Dále uvedl,
že je nesporné, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 1. 12. 2004
a je rovněž nesporné, že žaloba (odvolání) podaná na poštu dne 3. 2. 2005, byla
podána opožděně. Nicméně stěžovatel předkládá listinu Policie ČR, obvodního oddělení
Ostrava – Mariánské Hory ze dne 2. 12. 2004, označenou jako potvrzení,
podle něhož oznámil policii odcizení došlé písemnosti z ČSSZ Praha. Z této listiny je patrno,
že rozhodnutí ČSSZ o odmítnutí plného invalidního důchodu ze dne 24. 11. 2004,
které mu bylo doručeno dne 1. 12. 2004, neměl od 2. 12. 2004 ve své moci a nemohl činit
právní úkony na ochranu svých práv. Následně nato požádal stěžovatel o vydání opisu
rozhodnutí ČSSZ o zamítnutí plného invalidního důchodu ze dne 24. 11: 2004 a tento úřední
opis mu byl doručen dne 24. 1. 2005. Stěžovatel zastával názor, že poté, co se rozhodnutí
ČSSZ o zamítnutí invalidního důchodu ze dne 24. 11. 2004, doručené dne 1. 12. 2004,
které se následně dostalo mimo dispozici žalobce a bylo mu znovu formou úředního opisu
doručeno dne 24. 1. 2005, mu běží nová dvouměsíční lhůta pro podání žaloby a návrhem
ze dne 24. 1. 2005 podaným dne 3. 2. 2005 je tato nová lhůta zachována. Vzhledem
k tomu žádá soud, aby mu byla lhůta pro podání žaloby do dvou měsíců od doručení
rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004, která mu bylo poprvé doručeno dne 1. 12. 2004
a následně odcizeno, když žalobu podal s dvoudenním prodlením dne 3. 2. 2005, zachována.
Žádal soud, aby ze shora uvedených důvodů prominul opožděnost podání žaloby ve vztahu
k prvnímu doručení dne 1. 12. 2004. Pokud by soud tyto důvody neuznal, žádal o uznání
včasnosti podání žaloby psané dne 24. 1. 2005 podané dne 3. 2. 2005 ve vztahu k doručení
úředního opisu rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004, které mu bylo podruhé doručeno dne
24. 1. 2005. Navrhoval, aby bylo 1) určeno, že lhůta pro podání žaloby pod názvem „odvolání
proti zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod“ ze dne 24. 1. 2005, podaná žalobcem dne
3. 2. 2005, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004 mu byla zachována, 2)
aby rozhodnutí ČSSZ bylo zrušeno s tím, že se určuje posoudit jeho zdravotní stav z titulu
jeho způsobilosti zaměstnat se a na základě provedeného posouzení určit rozhodnutím,
že žalobce je plně nebo částečně invalidním.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 11. 8. 2005 uvedla,
že podle odůvodnění napadeného usnes ení byla žaloba podaná opožděně. Soud postupoval
podle zákonných předpisů. Žalovaná proto nemá proti dosavadnímu způsobu řízení námitky
a ztotožňuje se s právním názorem soudu vysloveným ve zmíněném usnesení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení z hledisek uvedených
v ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační
stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu kasační stížnosti, byť to stěžovatel výslovně neuvedl, vyplývá, že stěžovatel
se dovolává důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle uvedeného
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení Krajského soudu
v Ostravě neshledal.
Především je nutno konstatovat, že předmětem přezkumné soudní činnosti Nejvyššího
správního soudu je usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba stěžovatele odmítnuta
pro opožděnost. Bylo tedy třeba přezkoumat postup krajského soudu předcházející vydanému
usnesení a posléze napadené usnesení. Nejvyšší správní soud se tedy nemohl zabývat
námitkami, které se vztahovaly k meritornímu projednání věci, tedy k posouzení nároku
na plný invalidní důchod, neboť o tomto nároku nebylo krajským soudem
vůbec rozhodováno.
Z obsahu spisu plyne, že stěžovateli bylo doručováno napadené rozhodnutí
do vlastních rukou, přičemž bylo uloženo dne 29. 11. 2004. Podle §24 odst. 2 správního řádu,
jehož aplikací je nutno použít se zřetelem k ustanovení §108 zákona č. 582/1991 Sb., nebyl-li
adresát písemností, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě
doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místě příslušné provozovně držitele
poštovní licence, nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí.
Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z toho plyne, že poslední den výše uvedené třídenní lhůty připadl na středu dne
1. 12. 2004 a tímto dnem se považuje rozhodnutí žalované stěžovateli za doručené. Podal-li
tedy stěžovatel žalobu (označenou jako odvolání) na poštu až dne 3. 2. 2005, pak ji podal
opožděně, neboť poslední den pro včasné podání žaloby bylo úterý dne 1. 2. 2005 (§72
odst. 1 s. ř. s.). Ostatně závěr o opožděnosti podané žaloby stěžovatel nezpochybňoval;
dovolával se však toho, že napadené rozhodnutí mu bylo odcizeno a že od 2. 12. 2004
jej neměl k dispozici. Vyslovil názor, že od 24. 1. 2005, kdy mu bylo formou úředního opisu
toto rozhodnutí doručeno, mu běží nová dvouměsíční lhůta pro podání žaloby a „odvoláním“,
které podal dne 3. 2. 2005, byla tato lhůta zachována. Žádal proto o prominutí opožděnosti
podání žaloby ve vztahu k prvnímu doručení dne 1. 12. 2004, a pokud by soud tyto důvody
neuznal, o uznání včasnosti podání žaloby ve vztahu k doručení „úřední opisu rozhodnutí
ČSSZ ze dne 24. 11. 2004, který mu byl doručen podruhé dne 24. 1. 2005. Stěžovatel
současně připojil potvrzení Policie ČR, obvodního oddělení, Strmá 14, Ostrava – Mariánské
hory, ze dne 2. 12. 2004, podle něhož policie potvrdila, že učinil trestní oznámení o přestupku
proti majetku podle §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů (odcizení došlé písemnosti z ČSSZ).
Pomine-li se skutečnost, že výše uvedené okolnosti o odcizení rozhodnutí žalované,
uvedl stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti, ačkoliv tuto okolnost musel vědět již při sepisu
žaloby, má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatelem navrhovaným způsobem postupovat
nelze.
Především je nutno zdůraznit, že podle §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání
žaloby nelze prominout. Jakékoliv úvahy o případném závažností namítaných skutečností
z hlediska nemožnosti podat žalobu včas, proto nemohou obstát. Navíc nutno konstatovat,
že nový stejnopis rozhodnutí byl žalovanou stěžovateli zaslán ještě před uplynutím lhůty
pro podání žaloby (24. 1. 2005), takže i za situace, kterou stěžovatel popisuje, tedy i v případě
odcizení rozhodnutí, mohl ještě žalobu podat v zákonem stanovené lhůtě, tj. nejpozději dne
1. 2. 2005.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, - ustanovení §72 odst. 4
s. ř. s. vylučuje prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby. Ustanovení §40 odst. 5 s. ř. s.
a tím spíše ustanovení §58 o. s. ř. zde nelze použít (podle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 Azs 317/2004 – 56). Podle rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2005,
č. j. 7 Afs 17/2005 – 42, byla-li žaloba podána po uplynutí lhůty stanovené v §72 odst. 1
s. ř. s., nelze závěr krajského soudu o její opožděnosti zpochybnit tvrzením, že rozhodnutí
finančních orgánů jsou nulitní, a proto zákonná lhůta pro její podání nemohla začít běžet,
neboť i pro podání žaloby, kterou se žalobce domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí
správního orgánu, platí lhůty uvedené v tomto ustanovení. Podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 Ads 4/2004 – 57, je-li žaloba podána opožděně,
nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů nebyla dodržena lhůta k podání žaloby, v důsledku
jakých skutečností došlo k překročení lhůty, či kdo zmeškání lhůty zavinil. Soud
nemůže svým rozhodnutím zmeškání lhůty prominout a žalobou napadené rozhodnutí věcně
přezkoumat.
Za této situace nelze vyhovět námitkám stěžovatele, neboť zákon č. 150/2002 Sb.
takový postup nepřipouští. Nelze totiž přihlížet ke skutečnostem, které podle stěžovatele
vedly k opožděnému podání žaloby, a rovněž nelze úřední opis rozhodnutí ze dne
24. 11. 2004, který byl stěžovateli podruhé doručen dne 24. 1. 2005, považovat za datum
doručení rozhodnutí, neboť nelze zpochybnit to, že napadené rozhodnutí se považuje
za řádně doručené stěžovateli dnem 1. 12: 2004, a případné jakékoliv další „doručení“,
nemůže tento závěr změnit.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že námitky uvedené v kasační stížnosti
nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Nejvyšší správní soud však podotýká, že stěžovatel může kdykoliv uplatnit novou
žádost o plný invalidní důchod u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (§80
zákona č. 582/1991 Sb.), a proti případnému novému rozhodnutí, jímž by byla jeho žádost
zamítnuta, se dovolávat jeho přezkoumání řádně a včas podanou žalobou u příslušného
krajského soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60
odst. 1, 2 za použití §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení
nenáleží a žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení ze zákona nárok.
Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Ladislava Piterky, advokáta, byla určena částkou
1160 Kč, a to za 3 úkony po 250 Kč (převzetí a příprava zastoupení - §11 odst. 1 písm. b)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., sepis doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 9. 2005 a dopis ze dne
26. 8. 2005 - §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky ve spojení s ustanovením §9 odst. 2
této vyhlášky) a tomu odpovídající náhradu hotových výdajů 3 x 75 Kč (§13 odst. 3
téže vyhlášky), celkem tedy 975 Kč. Protože bylo prokázáno, že zástupce stěžovatele
je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku
odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb. Částka daně, vypočtená podle zákona č. 235/2004 Sb., tedy 19% z částky
975 Kč, činí 185,25 Kč. Celkem tedy zástupci stěžovatele náleží 1160,25 Kč, zaokrouhleno
1160 Kč.
Úvaha zástupce stěžovatele o odměně za tři úkony + DPH v celkové výši
12 167,75 Kč není správná. I kdyby v dané věci bylo možno postupovat podle §9 odst. 3
písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., byla by odměna za jeden úkon (bez DPH) pouze 1000 Kč.
V dané věci je však třeba postupovat podle ustanovení §9 odst. 2 téže vyhlášky,
neboť jde o věc důchodového pojištění, kdy odměna za jeden úkon (bez DPH)
činí pouze 250 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu