ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.430.2005
sp. zn. 4 Azs 430/2005 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupený opatrovníkem paní B. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha
7, Nad Štolou 3, PSČ: 170 34, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2005, č. j. 36 Az 204/2004 - 42,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2005, č. j. 36 Az 204/2004 - 42, zamítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-412/LE PA03-PA03-2004
ze dne 26. 7. 2004 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci udělen azyl podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Soud dospěl v odůvodnění rozsudku k závěru,
že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 21. 6. 2005 kasační
stížnost a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Současně uvedl, že odůvodnění
této kasační stížnosti podá jeho právní zástupce. Podáním osobně doručeným Krajskému
soudu v Brně dne 1. 7. 2005 požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, krajský soud mu dne 23. 6. 2005 zaslal na adresu uvedenou v kasační
stížnosti (ubytovna T., P. 9, P. 65/B) formulář potvrzení o příjmech a majetkových poměrech.
Tato zásilka se však dne 29. 6. 2004 vrátila zpět s odůvodněním, že se stěžovatel odstěhoval
bez udání adresy.
Krajský soud proto zjišťoval poslední známý pobyt stěžovatele. Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie krajskému soudu přípisem
doručeným dne 12. 7. 2005 sdělila, že stěžovatel má vydáno vízum za účelem strpění platné
do 26. 6. 2006 a poslední adresa jeho pobytu je P. s. K., K. 20. Krajský soud proto dne 15. 7.
2005 odeslal formulář potvrzení o příjmech a majetkových poměrech na adresu stěžovatele do
P. s. K., zásilka se však dne 25. 7. 2005 vrátila zpět.
Podle údajů z evidence žalovaného stěžovatel odešel dne 15. 5. 2005 z Pobytového
střediska K. na propustku platnou do 15. 6. 2005, po tuto dobu měl pobývat v ubytovně
v Praze. Vzhledem k tomu, že se v době platnosti propustky nevrátil, byl mu dne 16. 6. 2005
zaznamenán svévolný odchod z pobytového střediska. Podle informací Policie České
republiky stěžovatel dne 16. 6. 2005 svévolně odešel z Pobytového střediska K. a dosud se
nikde k pobytu nepřihlásil. Stěžovatel má vydáno vízum za účelem strpění platné
do 26. 6. 2006 a jeho současný pobyt na území České republiky není znám.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 9. 2005, č. j. 36 Az 204/2004 - 68,
ustanovil stěžovateli opatrovníka paní B. S., vedoucí kanceláře Krajského soudu v Brně.
V odůvodnění uvedl, že pobyt stěžovatele není soudu znám, proto mu soud podle §29
odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s. ustanovil opatrovníka.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 zákona o azylu, ve znění účinném do 12. 10. 2005,
soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (stěžovatele)
a tato skutečnost brání nejméně po dobu devadesáti dnů rozhodnutí ve věci.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, bylo-li nutné kasační
stížnost ve věci azylu doplnit v osobní součinnosti se stěžovatelem, aby ji bylo možno
projednat, avšak pobyt stěžovatele se po podání stížnosti stal neznámým, Nejvyšší správní
soud řízení o kasační stížnosti zastaví podle §33 zákona o azylu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 196/2005 - 50).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že není pochyb o tom, že místo pobytu stěžovatele
na území České republiky není známo. Tato skutečnost přetrvává již od července 2005,
tedy více než 90 dnů, a Nejvyšší správní soud si ji před vydáním tohoto rozhodnutí ověřil
u žalovaného (v Pobytovém středisku K.) a rovněž u Policie České republiky. Krajský soud
stěžovateli k ochraně jeho práv ustanovil opatrovníka. První podmínka pro zastavení řízení
podle §33 zákona o azylu, ve znění účinném do 12. 10. 2005, tedy byla podle názoru
Nejvyššího správního soudu naplněna.
Nejvyšší správní soud dále posuzoval, zda neznámý pobyt stěžovatele brání
rozhodnutí ve věci, a zjistil, že stěžovatel není zastoupen advokátem a podaná kasační stížnost
trpí vadami, které znemožňují přezkum rozhodnutí krajského soudu, neboť neuvádí rozsah
napadení tohoto rozhodnutí, ani důvody kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a soud
před rozhodnutím o této žádosti musí podle §35 odst. 8 s. ř. s. posoudit, zda jsou splněny
podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, je v této fázi řízení nezbytná
součinnost stěžovatele, neboť jeho opatrovník není znalý majetkových poměrů stěžovatele.
Rovněž k odstranění vad kasační stížnosti je podle názoru Nejvyššího správního soudu
nezbytná osobní součinnost stěžovatele; nelze požadovat po ustanoveném opatrovníkovi
stěžovatele, aby bez osobního kontaktu se stěžovatelem sám vyhledával a domýšlel důvody
kasační stížnosti ve věci týkající se osoby stěžovatele.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel je neznámého pobytu, což po dobu
více než 90 dnů brání rozhodnutí o podané kasační stížnosti, když stěžovatel není zastoupen
a kasační stížnost trpí odstranitelnými vadami, jejichž odstranění není bez součinnosti
stěžovatele možné.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že všechny zákonné podmínky ustanovení
§33 zákona o azylu, ve znění účinném do 12. 10. 2005, byly naplněny, a proto Nejvyšší
správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. c) s. ř. s. za použití §120 téhož zákona,
řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu