ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.192.2005
sp. zn. 6 Azs 192/2005 - 1
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: B.B., zastoupen Michalem Benčokem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 17,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 1. 2005, č. j. 24 Az 2334/2003 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 18. 11. 2003,
č. j. OAM - 3490/VL - 10 - HA08 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň
žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo
objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy z jednání věřitele v zemi původu -
Mongolsku, kam se žadatel nechce vrátit, protože by tam neměl práci, a dále snaha legalizovat
pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, jíž napadl
rozhodnutí správního orgánu. Podání, jež bylo učiněno v mongolském jazyce, bylo krajským
soudem ustanoveným tlumočníkem přeloženo do češtiny. Žalobce v žalobě uvedl, že pochází
z osmi dětí, po smrti otce v roce 1995 musel odejít ze školy a postarat se o obživu mladších
sourozenců. V současné době jeho matka a mladší sourozenci bydlí na vrátnici vchodu
paneláku. Do Mongolska se nemůže vrátit, neměl by tam práci a bydlení. Dále pak žalobce
odkázal na důvody uvedené v průběhu správního řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 1. 2005,
č. j. 24 Az 2334/2003 – 27, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) dne 18. 3. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
9. 3. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 18. 3. 2005 a doručena krajskému
soudu dne 21. 3. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel
je zastoupen advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá
nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a vady řízení, a tato svá tvrzení odůvodňuje s odkazem na situaci
v zemi původu – Mongolsku, která podle jeho mínění rozhodně není stabilizovaná. Podle
stěžovatele Krajský soud v Ostravě nesprávně posoudil otázku, zda v řízení před správním
orgánem nedošlo k porušení ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46 a §47
odst. 3 správního řádu. Soud nedostatečně přihlédl zejména k soustavnému porušování
lidských práv a k vysoké korupci v tamním policejním sboru. Stěžovatel proto nemůže bez
přímého ohrožení života pracovat a pobývat na území Mongolska. Stěžovatel se domnívá,
že jeho nárok na udělení azylu lze podřadit pod zákonná ustanovení §12 písm. b) zákona
o azylu, jelikož má neustále odůvodněné obavy o svůj život, a to ze strany věřitele a jeho
tzv. kamarádů, kteří jsou podle jeho mínění příslušníci mafijních struktur, a kteří ho mohou
ohrozit na životě. Tvrdí, že splňuje podmínky pro vztažení překážky vycestování podle §91
citovaného zákona.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení.
Stěžovatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti podle zákona o azylu, na jejichž základě by
bylo možno usuzovat na jeho pronásledování v zemi původu. V průběhu správního řízení bylo
objasněno, že stěžovatel opustil zemi původu a žádá o udělení azylu kvůli obavám z věřitele
a legalizaci pobytu v České republice. Potíže se soukromými osobami nelze považovat
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu, vyhrožování věřitele nemělo žádnou souvislost
s důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím,
příslušností k určité sociální skupině či zastávanými politickými názory. Mezinárodní formu
ochrany formou azylu lze však poskytnout pouze v případě, kdy stěžovatel vyčerpal všechny
dostupné prostředky ochrany, které mu k ochraně jeho práv nabízí právní řád jeho vlasti.
Stěžovatel v zemi původu dostatečně nevyužil příslušných prostředků k ochraně svých práv
a oprávněných zájmů, a rovněž není v zemi původu ohrožován skutečnostmi uvedenými v §
91 zákona o azylu.
Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak
i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice
aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. b)
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo, že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro
tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného
skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před
soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli
azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Ostravě
náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy že by v zemi původu neměl práci ani
bydlení, a dále potíže se soukromými osobami, konkrétně strach z věřitele, kterým je
ohrožován na životě za situace, kdy není schopen splácet svůj dluh, nejsou důvodem, který je
podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny
důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím,
příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. Stejně tak snaha
legalizovat pobyt na území České republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení
azylu. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu