ECLI:CZ:NSS:2006:7.AFS.206.2005
sp. zn. 7 Afs 206/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele J. N.,
zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10,
za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2,
Horova 17, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 31. 8. 2005, č. j. 31 Ca 112/2005 – 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
usnesení krajského soudu, kterým byla dle ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. §68
písm. e) a §70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství
v Hradci Králové (dále též „správní orgán“) ze dne 4. 5. 2005, č. j. 1882/150/2005 – ŠM
1946/150/2005, jímž byla zamítnuta žádost o přezkoumání dodatečných platebních výměrů
ze dne 21. 4. 2004, č. j. 13591/04/234970/3492, 13592/04/234970/3492,
13593/04/234970/3492 a 13594/04/234970/3492, vydaných Finančním úřadem v Heřmanově
Městci.
Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Domnívá se, že napadené rozhodnutí správního orgánu má charakter rozhodnutí dle ust. §65
odst. 1 s. ř .s., neboť se jedná o rozhodnutí meritorní, mající hmotně právní účinek, protože
konečným způsobem konstatuje neoprávněnost stěžovatelem tvrzeného nároku, nejedná
se o pouhé procesní rozhodnutí. Ze smyslu zařazení tohoto mimořádného opravného
prostředku je zřejmé, že příslušný správce daně před jeho vydáním meritorně zkoumá
a hodnotí soulad přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy a svým rozhodnutím
meritorně zasahuje do oblasti hmotných práv a povinností daňového subjektu; z hlediska
daňového řízení se jedná o rozhodnutí konečné. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu zpět k dalšímu řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření odkázal na obsah napadeného rozhodnutí s tím,
že navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení soudu
z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti
(dále jen „rozhodnutí“), domáhat žalobou zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení
jeho nicotnosti.
Podle ust. §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony
správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Ke stížním námitkám stěžovatele uvádí Nejvyšší správní soud následující.
Procesně právním předpisem, který upravuje řízení ve věcech daní a poplatků,
je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění platném pro projednávanou
věc (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Ten stanoví možnost podat proti rozhodnutí
správce daně řádné opravné prostředky a tzv. mimořádné opravné prostředky, mezi nimiž
je zařazeno i „přezkoumávání daňových rozhodnutí“ podle §55b citovaného zákona.
Je zřejmé, že posledně uvedená možnost přezkoumání rozhodnutí správce daně
není nároková. Jak stanoví citovaný zákon, „na žádost daňového subjektu nebo z úřední
povinnosti může být rozhodnutí správce daně, .... , zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno.
Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení
tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.“ Z výše uvedeného
je patrné, že rozhodnutí správního orgánu o nepovolení přezkoumání rozhodnutí dle ust. §55b
zákona o správě daní a poplatků, tedy nezrušení napadeného rozhodnutí, nezasahuje nijak
do sféry subjektivních práv účastníka řízení – stěžovatele, neboť ta zůstávají takovým
negativním výsledkem přezkumu zcela nedotčena. Správní akt, kterým je výsledek
takového přezkoumání oznámen účastníkovi, je pouhým sdělením správního orgánu straně,
i když formalizovaným. Proto je nelze chápat jako rozhodnutí ve smyslu ust. §65
odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s právním názorem krajského soudu názorně
rozvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je plně konformní s ustálenou
judikaturou Nejvyššího správního soudu. Jako příklad lze uvést judikát uveřejněný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 1/2003 pod číslem 14 (č. 14/2003 Sb. NSS),
dle kterého přezkoumání daňových rozhodnutí podle §55b zákona o správě daní a poplatků
je pouhým výkonem dozorčího práva správního orgánu a žádost o ně nezakládá právní nárok
daňového subjektu na meritorní projednání. Stěžovatel tedy napadeným rozhodnutím nemohl
být zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo.
Rozhodnutí, jímž nebylo přezkoumání povoleno, není tedy rozhodnutím ve smyslu soudního
řádu správního, neboť se jím nezasahuje do subjektivních práv daňového subjektu,
a proto není přezkoumatelné ve správním soudnictví.
Je třeba připomenout, že stěžovatel nebyl nijak zkrácen na svém právu domoci
se přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu v Heřmanově Městci pomocí řádných
opravných prostředků ve správním řízení a následně soudem ve správním soudnictví, protože
proti němu mohl podat žalobu u soudu (ust. §65 a násl. s. ř. s.). Jestliže tak neučinil (ze spisu
neplyne, že by taková žaloba podána byla), je mu sice dáno na vůli, aby proti vydaným
rozhodnutím orgánů finanční správy brojil také podnětem k uplatnění dozorčího prostředku
a pokusil se jemu nepříznivé rozhodnutí finančního úřadu zvrátit touto cestou, nicméně není-li
s takovým podnětem úspěšný a přezkoumání není povoleno, chybí mu legitimace k žalobě
ve správním soudnictví, protože výrokem o tom, že přezkoumání povoleno nebude,
se nezasahuje do žádného jeho subjektivního práva.
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší správní soud neshledal pochybení
Krajského soudu v Hradci Králové podřaditelná pod ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
dle §109 odst. 1 cit. zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení, pokud jde o stěžovatele, se opírá o ust. §60 odst. 1,
větu první, s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci
plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení
nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu