ECLI:CZ:NSS:2006:8.AFS.11.2006
sp. zn. 8 Afs 11/2006 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. P. Ch.,
zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28,
o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2005, čj. 6
Ca 20/2004 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2005, čj. 6 Ca 20/2004 – 40,
byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce žalobci a byla odmítnuta žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2003, čj. FŘ-8686/14/03. Tímto (posledně
uvedeným) správním rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce (stěžovatele)
proti výzvě k zaplacení pokuty v náhradní lhůtě, vydané podle zákona ČNR
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Finančním úřadem pro Prahu 2 dne
17. 2. 2003 pod čj. 25926/03/002965/5259/ČOI/02/14/02. Městský soud, jak vyplývá
z odůvodnění tohoto usnesení, dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není
rozhodnutím (úkonem) správního orgánu, jímž by se zakládala, měnila, rušila
nebo závazně určovala práva nebo povinnosti fyzické nebo právnické osoby. Proto
je toto rozhodnutí z přezkoumání soudem podle §40 písm. a) s. ř. s. vyloučeno
a nezbylo než podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu jako nepřípustnou odmítnout.
Za této situace pak nebylo třeba žalobci k ochraně jeho práv ustanovit zástupce,
neboť ani takové ustanovení by na posouzení žaloby jako nepřípustné nemohlo
nic změnit.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
usnesení. Stěžovatel zejména dovozuje, že výzva podle §73 odst. 1 zákona ČNR
č. 337/1992 Sb. není pouze procesním rozhodnutím, ale určuje ve smyslu
§65 odst. 1 s. ř. s. závazně povinnost žalobce. Teprve v případě jejího nesplnění může být
přistoupeno k vlastnímu vymáhání nedoplatku. Navíc výzva je ve smyslu §70 odst. 2
zákona ČNR č. 337/1992 Sb. úkonem, který staví běh promlčecí lhůty k vymáhání
daňových nedoplatků. Od chybného zhodnocení tzv. kompetenční výluky městským
soudem se dle názoru stěžovatele odvíjí i vadné rozhodnutí o žádosti o ustanovení
zástupce stěžovateli a ostatně i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta a zejména poukázal
na to, že jeho rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněného důvodu. Vycházel přitom z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Otázkou, zda výzva podle §73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. je rozhodnutím
podléhajícím soudnímu přezkoumání (§65 s. ř. s.) se Nejvyšší správní soud již v minulosti
zabýval, mj. v rozsudku ze dne 3. 11. 2004, čj. 1 Afs 22/2004 - 75
1
. Zde se zevrubnějším
zdůvodněním dovodil, že tato výzva neřeší ani neukládá hmotněprávní povinnost placení
daně, ale svou právní podstatou je pouze upomínkou k zaplacení daňového nedoplatku.
Neukládá se jí daňová povinnost, ale určuje se jí náhradní lhůta, v níž má povinný splnit
povinnost již stanovenou a existující, kterou nesplnil v řádné lhůtě. Ani v této věci
Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od tohoto právního stanoviska odchýlit.
K tomu, se zřetelem na argumentaci uvedenou v předmětné kasační stížnosti, je třeba
dále uvést, že z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí soudem není podstatná samotná
skutečnost, že jde o procesní úkon nezbytný k dalšímu postupu správce daně. Rovněž tak
úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku ve smyslu §70 odst. 2
zákona ČNR č. 337/1992 Sb. není totožný s rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
Z těchto důvodů byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.
Protože již soud o kasační stížnosti rozhodl, nerozhodoval již o návrhu na přiznání
odkladného účinku této stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému pak nad rámec běžných výdajů náklady
1
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5366
řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu