ECLI:CZ:NSS:2006:8.ANS.1.2006:135
sp. zn. 8 Ans 1/2006 - 135
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného,
JUDr. Marie Součkové, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Turkové v právní věci
žalobce JUDr. Z. V., zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem v Praze 5, Ostrovského
3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce ze dne 4. 11. 2005 a
o kasační stížnosti žalovaného ze dne 11. 11. 2005 proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 29. 9. 2005, č. j. 8 Ca 208/2004 – 51,
takto:
I. Věcnému projednání kasační stížnosti podané žalovaným správním orgánem proti
pravomocnému rozsudku krajského soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti
nebrání, jestliže žalovaný mezitím vydal rozhodnutí, jak mu bylo tímto rozsudkem
uloženo.
II. Věc se vrací osmému senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal mimo jiné vydání
rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí ve věci
žalobcových návrhů na obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Ministerstva vnitra -
orgánu sociálního zabezpečení, ze dne 11. 7. 2000, č. j. OSZ-60856/VD-Sp-2000.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, č. j. 8 Ca 208/2004 – 51,
mimo jiné uložil žalovanému (výrokem I. rozsudku), aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci rozsudku rozhodl o návrzích žalobce na obnovu řízení datovaných 8. 1. 2004,
16. 1. 2004 a 24. 1. 2004 ve věci rozhodnutí Ministerstva vnitra - orgánu sociálního
zabezpečení, ze dne 11. 7. 2000, č. j. OSZ-60856/VD-Sp-2000.
Žalovaný napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, a to v rozsahu
jeho výroku I. Dovolával se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle názoru žalovaného je argumentace městského soudu v rozporu
s ustanovením §2 správního řádu a s ustanovením §135 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním
poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o služebním poměru“). Žalovaný také uvedl, že přesto v souladu s rozsudkem městského
soudu vydal dne 21. 11. 2005 rozhodnutí č. j. OSZ-60856-17/OM-2005, kterým se podle §62
odst. 1 správního řádu nepovoluje obnova řízení ve věci návrhů na obnovu řízení datovaných
8. 1. 2004, 16. 1. 2004 a 24. 1. 2004.
Kasační stížnost je u Nejvyššího správního soudu projednávána osmým senátem.
Ten ji usnesením ze dne 5. 5. 2006, č. j. 8 Ans 1/2006 – 127, předložil podle §17 s. ř. s.
rozšířenému senátu k posouzení otázky, zda skutečnost, že správní orgán poté, co podal
kasační stížnost proti pravomocnému rozhodnutí soudu, které mu ukládá ve stanovené lhůtě
vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydal, brání věcnému projednání jeho kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tuto otázku již řešil.
V usnesení ze dne 16. 8. 2005, č. j. 5 Ans 1/2005-54
*)
, Nejvyšší správní soud vyslovil
názor, že jestliže správní orgán poté, co podá kasační stížnost proti rozhodnutí soudu,
které mu ukládá vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydá, odpadá předmět kasační stížnosti,
a proto Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
Rozhodující tříčlenný (osmý) senát při předběžné poradě dospěl k právnímu názoru
odlišnému od citovaného závěru pátého senátu a postavil se na stanovisko, že kasační stížnost
žalovaného správního orgánu proti pravomocnému rozsudku krajského soudu o žalobě
na ochranu proti nečinnosti je způsobilá věcného projednání i za situace, kdy správní orgán
poté, co podal kasační stížnost proti tomuto rozsudku krajského soudu, rozhodnutí,
jehož vydání mu bylo napadeným rozsudkem uloženo, ve stanovené lhůtě vydal.
Rozšířený senát otázku posoudil
takto:
Předmětem řízení o kasační stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je rozhodnutí krajského soudu,
nikoliv nečinnost správního orgánu (která byla předmětem řízení před krajským soudem).
Tento závěr vyplývá z povahy kasační stížnosti jako nástroje přezkumu pravomocných
rozhodnutí krajských soudů a je podpořen mimo jiné rozsahem stížních bodů, které může
správní orgán v takovém řízení uplatnit (srov. §103 odst. 1 s. ř. s.).
Výklad soudního řádu správního nemůže vést správní orgán k nutnosti volby, a to buď
jednat v souladu s pravomocným rozhodnutím krajského soudu za vědomí ztráty opravného
prostředku, nebo vědomě pravomocné rozhodnutí krajského soudu ignorovat za účelem
udržení přípustnosti opravného prostředku. Odepření možnosti přezkumu pravomocného
rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem – a to v důsledku jednání v souladu
s pravomocným rozhodnutím krajského soudu, nemá oporu v zákoně.
Uložil-li by např. krajský soud správnímu orgánu v řízení o žalobě o ochraně proti
nečinnosti povinnost vydat rozhodnutí a zároveň jej nezákonně zavázal k vydání rozhodnutí
určitého obsahu, neměl by správní orgán prakticky možnost tuto nezákonnost zvrátit
s výjimkou případů, kdy by záměrně nerespektoval pravomocné rozhodnutí krajského soudu.
Možnost stěžovatele požádat v souladu s ustanovením §107 s. ř. s. o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti správnímu orgánu neposkytuje dostatečně účinný nástroj,
jak neporušit povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím krajského soudu
(tj. povinnost ve stanovené lhůtě vydat rozhodnutí) a současně se splněním této povinnosti
nezbavit možnosti přezkumu rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem.
*)
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=131
Pouze hypotetická účinnost odkladného účinku kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti je zcela zjevná v posuzovaném případě.
Rozhodnutí městského soudu nabylo právní moci dne 1. 11. 2005 a posledním dnem soudem
stanovené jednoměsíční lhůty pro vydání správního rozhodnutí byl čtvrtek 1. 12. 2005.
Žalovaný správní orgán podal dne 14. 11. 2005 k poštovní přepravě kasační stížnost,
jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Městský soud,
který postupoval v souladu s ustanovením §108 odst. 1 s. ř. s., kasační stížnost spolu se spisy
předložil Nejvyššímu správnímu soudu sice bez průtahů, ale až dne 10. 1. 2006. Rozhodnutí
o případném přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by tak již z hlediska ochrany
žalovaného správního orgánu před neporušením povinnosti uložené mu pravomocným
rozhodnutím krajského soudu (tj. povinnosti ve stanovené lhůtě vydat rozhodnutí) nemělo
smysl. Lhůta, v níž bylo žalovanému (stěžovateli) uloženo vydat žalobou požadované
rozhodnutí, totiž uplynula již dne 1. 12. 2005.
Rozšířený senát ve svém závěru subsidiárně odkazuje k analogické situaci v případě
dovolání, jako mimořádného opravného prostředku v civilním soudnictví. Skutečnost,
že účastník řízení splní povinnost, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím
odvolacího soudu (případně rozhodnutím soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno
pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu), sama o sobě není důvodem nepřípustnosti
dovolání. Odepření možnosti přezkumu takového rozhodnutí k dovolání Nejvyšším soudem
nemá žádnou oporu v zákoně (§236 a násl. o. s. ř.).
Rozšířený senát proto uzavřel, že věcnému projednání kasační stížnosti správního
orgánu nebrání skutečnost, že tento orgán poté co podal kasační stížnost proti rozhodnutí
soudu, které mu ukládá vydat rozhodnutí, takové rozhodnutí vydal.
Rozšířený senát po vyslovení právního názoru vrací věc k dalšímu řízení osmému
senátu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. srpna 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu