ECLI:CZ:NSS:2006:8.AS.41.2005
sp. zn. 8 As 41/2005 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně Mgr. J. F.,
zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem 755 01 Vsetín,
Smetanova 1101, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín,
tř. Tomáše Bati 3792, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2004,
čj. KUZL 22506/2004 DOP/Hř, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 3. 2005, čj. 29 Ca 9/2005 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnos ti
nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 1. 2005, podanou dne 13. 1. 2005 u Krajského
soudu v Brně, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2004,
čj. KUZL 22509/2004DOP/Hř, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 31. 8. 2004, čj. OV-4321/04-280/9/Or.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 3. 2005, čj. 29 Ca 9/2005 - 13, řízení
zastavil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesení bylo tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně Mgr. R. D., advokátovi ve V., P.,
(dále jen „právní zástupce“) doručeno dne 31. 3. 2005. Krajský soud své rozhodnutí
odůvodnil nesplněním poplatkové povinnosti ze strany žalobkyně. Soudní poplatek za
řízení nebyl zaplacen při podání žaloby. Krajský soud proto vyzval žalobkyni usnesením
ze dne 26. 1. 2005, čj. 29 Ca 9/2005 - 10, k jeho uhrazení ve lhůtě 10 dnů. Usnesení bylo
doručeno žalobkyni dne 11. 2. 2005, jejímu právnímu zástupci dne 1. 2. 2005. Žalobkyně
přesto poplatek do dne rozhodnutí o zastavení řízení neuhradila.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila proti usnesení krajského soudu včas
podanou kasační stížností. Namítá přitom kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo,
jako v posuzované věci, o zastavení řízení.
Stěžovatelka tvrdí, že soudní poplatek ve výši 2000 Kč byl zaplacen již při podání
žaloby vylepením kolkové známky na žalobě s tím, že tato skutečnost vyplývá ze spisové
dokumentace právního zástupce žalobkyně a jeho knihy odeslané pošty. Z uvedeného
důvodu již nebylo reagováno na výzvu k zaplacení soudního poplatku. Do tištěného textu
kasační stížnosti je dále rukou dopsáno, že při prostudování spisu právní zástupce
žalobkyně zjistil, že soudní poplatek byl zaplacen vylepením kolku na třetí stránku
stejnopisu žaloby, založeném ve složce „kopie“. K vylepení na uvedeném místě došlo
administrativní chybou. Tištěné datum kasační stížnosti (31. 3. 2005) je rovněž rukou
psaným textem opraveno na 14. 4. 2005.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační
stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud o věci uvážil
takto:
Podle §4 odst. 1 písm. a) ve spojení s §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), je soudní poplatek za řízení splatný vznikem poplatkové povinnosti,
tedy podáním návrhu na zahájení řízení. V souladu s položkou 14a, bodu 2, písm. a)
Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní
poplatek v posuzované věci 2000 Kč. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
pak soud řízení zastaví. Soud řízení zastaví rovněž ve smyslu ustanovení §47 písm. c)
s. ř. s., stanoví-li tak soudní řád správní, nebo zvláštní zákon.
Interpretace citovaných zákonných ustanovení není v posuzované věci sporná.
Sporné není ani použití relevantních ustanovení vztahujících se k povinnosti uhradit
soudní poplatek za řízení. Stěžovatelka ovšem namítá, že nebylo namístě užít ustanovení
vztahujících se k zastavení řízení, neboť soudní poplatek zaplacen byl, jakkoliv netradičně
na stejnopisu žaloby namísto originálu, a to na jeho třetí straně. Krajský soud při vydání
napadeného usnesení vycházel z toho, že soudní poplatek přes výzvu uhrazen nebyl.
Ve spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 9/2005 (dále též „spis“),
je ve složce kopie založen stejnopis žaloby, na jehož třetí straně (druhém listu)
jsou nalepeny dva kolky v hodnotě (á) 1000 Kč. Tato skutečnost sama o sobě nesvědčí
důvodnosti podané kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud rozhoduje v návaznosti
na skutkový stav, který existoval v době rozhodnutí krajského soudu. Pouze tak je možné
posoudit zákonnost rozhodnutí krajského soudu k okamžiku jeho rozhodování. Nejvyšší
správní soud v tomto směru subsidiárně odkazuje rovněž k ustanovení §104 odst. 4
s. ř. s. a §109 odst. 4 s. ř. s. Z hlediska úvah Nejvyššího správního soudu v posuzované
věci tak není podstatné, zda je soudní poplatek za řízení zaplacený k okamžiku
jeho rozhodování, nýbrž zda byl zaplacen k okamžiku rozhodování krajského soudu
(v tomto směru srov. rovněž usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 3. 2000,
sp. zn. III. ÚS 59/2000). K tomu Nejvyšší správní soud uvádí:
Podle ustanovení §135 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti
č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní
soudy, uveřejněné pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení (dále též „kancelářský řád“),
opatří pracovník podatelny došlá podání podacím razítkem soudu; nalepené kolkové
známky znehodnotí pracovník podatelny kulatým úředním razítkem soudu,
přičemž dbá na to, aby razítko bylo vždy částečně otištěno na obou dílech kolkové
známky a na papírovém podkladě, na kterém jsou kolkové známky nalepeny. Ustanovení
§135 odst. 1 kancelářského řádu odkazuje k výčtu údajů, které obsahuje podací razítko.
Podle §137 odst. 1 kancelářského řádu písemná podání obsahující peněžní hodnoty
(např. kolkové známky) opatří pracovník podatelny vedle podacího razítka údajem
o druhu a výši hodnoty.
Originál žaloby na čl. 1 spisu obsahuje podací razítko s řádně vyplněnými údaji
podle §135 odst. 1 kancelářského řádu. Na tomto místě je nutno podotknout, že originál
žaloby nelze po formální stránce od stejnopisu založeného ve složce kopie nijak odlišit,
neboť není jako originál označen a obě vyhotovení jsou zcela identická. Výběr „originálu“
tedy proběhl zjevně nahodile, na základě pořadí stejnopisů jak byly založeny v obálce
doručované soudu (čl. 3 spisu). Žaloba obsahuje odkaz k počtu tří příloh, stejně
jako je uvedeno v podacím razítku. Žaloba sama neobsahuje odkaz, že by byly připojeny
kolkové známky. Uvedení tohoto údaje není při současném uhrazení poplatku vylepením
kolkových známek nutné. Údaj o připojených kolkových známkách však neobsahuje
ani podací razítko. Byly-li tedy kolkové známky při podání žaloby uhrazeny, muselo dojít
k pochybení pracovníka podatelny, který v rozporu s §137 odst. 1 kancelářského řádu
neopatřil podání údajem o druhu a výši připojené peněžní hodnoty.
Jak již shora uvedeno, v době rozhodování Nejvyššího správního soudu obsahuje
stejnopis žaloby na straně tři (čl. 2), založený ve složce kopie, dvě kolkové známky
v hodnotě (á) 1000 Kč. Tyto nejsou znehodnoceny kulatým úředním razítkem soudu.
Byly-li tedy tyto kolkové známky uhrazeny již při podání žaloby, muselo dojít k pochybení
pracovníka podatelny i co do postupu v rozporu s §135 odst. 2 kancelářského řádu.
K umístění známek je nutno podotknout, že se jedná o dvě vzájemně spojené
kolkové známky, z nichž je nalepena pouze jedna a to pouze částí své plochy. Známky
jsou přelepeny ve spodní části stránky (částečně) přes tam napsané datum, a jsou umístěny
obráceně (tj. „vzhůru nohama“).
Usnesením ze dne 26. 1. 2005, čj. 29 Ca 9/2005 - 10, vydaným předsedkyní senátu
JUDr. J. J., byla žalobkyně vyzvána k uhrazení soudního poplatku za řízení (ve výši
2000 Kč). Byl-li tedy soudní poplatek uhrazen již při podání žaloby, muselo dojít rovněž
k pochybení předsedkyně senátu, která žalobkyni vyzývala k uhrazení již zaplaceného
soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud na tomto místě podotýká, že žalobkyně na výzvu k zaplacení
soudního poplatku nijak nereagovala, a to ani např. upozorněním na skutečnost,
že soudní poplatek měl být dle jejího tvrzení již uhrazen.
Usnesením ze dne 4. 3. 2005, čj. 29 Ca 9/2005 - 13, Krajský soud v Brně v senátě
složeném z předsedkyně senátu JUDr. J. J. a soudců JUDr. K. M., a Mgr. M . P., řízení
pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Byl-li tedy soudní poplatek uhrazen již při
podání žaloby, muselo dojít rovněž k pochybení všech členů senátu, kteří za znalosti
obsahu spisu rozhodli o zastavení řízení pro nezaplacení již zaplaceného poplatku.
Usnesení bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 31. 3. 2005.
Dne 8. 4. 2005 udělil tehdejší právní zástupce žalobkyně Mgr. R. D. plnou moc
Mgr. S. P. k nahlédnutí do spisu vedeného u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 29 Ca 9/2005. Mgr. S. P. nahlédla do spisu dne 13. 4. 2005. Následujícího dne
(14. 4. 2005) se ke Krajskému soudu v Brně za účelem nahlédnutí do spisu dostavil
samotný právní zástupce žalobkyně. Téhož dne pak podal u Krajského soudu v Brně
kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení. Jak již shora uvedeno, datum kasační
stížnosti bylo rukou psaným písmem opraveno z 31. 3. 2005 (datum doručení napadeného
usnesení právnímu zástupci žalobkyně) na 14. 4. 2005 (jednalo se zároveň o poslední den
lhůty pro podání kasační stížnosti), a rovněž rukou psaným textem bylo doplněno, že při
nahlédnutí do spisu právní zástupce žalobkyně zjistil, že soudní poplatek byl zaplacen
kolkovými známkami vylepením na shora popsaném místě.
Nejvyšší správní soud tedy vycházel ze situace, kdy stěžovatelkou tvrzené včasné
zaplacení soudního poplatku za řízení předpokládalo postupné pochybení pracovníka
podatelny krajského soudu, předsedkyně senátu a následně rovněž celého senátu
krajského soudu. Oproti tomu stojí soudní poplatek nejen umístěný do spisu
na neobvyklém místě (ostatně, poplatek za řízení o kasační stížnosti je uhrazen na první
straně originálu, kolkové známky jsou vlepeny celou plochou, a jsou znehodnoceny
kulatým úředním razítkem soudu) a přes v žalobě psané datum, ale vlepený pouze
částečně, dá se říci až ledabyle či mimoděk. Kasační stížnost pak byla podána poslední
den lhůty, po opakovaném nahlížení do spisu, a s údajem o umístění kolkových známek
dopsaným rukou do předem vyhotoveného tištěného textu. Za popsaného skutkového
stavu se Nejvyšší správní soud nemohl nepostavit na stanovisko, že s pravděpodobností
nepřipouštějící rozumné pochybnosti o opaku soud ní poplatek za řízení v době
rozhodování krajského soudu zaplacen nebyl. Uvedenou míru pravděpodobnosti Nejvyšší
správní soud považuje za dostatečnou ke shledání kasační stížnosti nedůvodnou. Opačný
přístup vyžadující vyšší míru pravděpodobnosti by mohl vé st k nedůvodnému
formalizování vztahu mezi soudy a (i odbornou) veřejností. V mezním případě
si pak lze představit i modelové situace, kdy více účastníků nebude moci ve stejnou dobu
nahlížet do spisů, neboť pracovníci soudní kanceláře budou zcela vytíženi dohlížením
na jednotlivé účastníky v obavě, aby nedošlo k manipulaci se spisy. Technické
zabezpečení chodu soudů včetně podmínek nahlížení do spisu (které je neodmyslitelnou
součástí práv účastníka řízení) je nepochybnou povinností státu, tato povinnost vš ak musí
být za zachování požadovaných standardů viděna v kontextu reálných možností.
Jakkoliv stěžovatelka v rámci kasační stížnosti nevznesla námitku vztahující
se k možnému porušení jejích práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky,
Nejvyšší správní soud se zabýval rovněž ústavní konformitou svých závěrů v posuzované
věci. Jeho povinnost, aniž by nutně své úvahy explicitně vyjádřil, vždy poměřovat
svá rozhodnutí s požadavkem ochrany lidských práv lze dovodit z ustanovení článku 4
Ústavy České republiky (dále též „Ústava ČR“) za použití článku 36 odst. 2, věta druhá,
Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“). Ochrana ústavnosti
v demokratickém státě není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé
justice (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 219/04).
Zmíněná povinnost vyplývá nepřímo rovněž z rozsahu, v němž mohou být rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu přezkoumávána Ústavním soudem. Ústavní soud
není ve svém rozhodování vázán námitkami, které byly uplatněny v řízení před Nejvyšším
správním soudem, a napadené rozhodnutí přezkoumává vždy v plném rozsahu tvrzeného
porušení základních lidských práv a svobod (srov. zejména §82 zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších před pisů). Bylo by tedy v rozporu s požadavkem
řádného výkonu spravedlnosti, kdyby Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí,
u něhož by si byl vědom, že nemůže obstát v testu ústavnosti v případném řízení
před Ústavním soudem.
Stěžovatelka se obrátila na soud s žádostí o ochranu proti rozhodnutí žalovaného
v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny. V souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny se lze práva u soudu
domáhat pouze stanoveným postupem, kterým je třeba rozumět rovněž splnění
poplatkové povinnosti, vyplývající ze zákona o soudních poplatcích. Dospěl-li
tedy krajský soud k závěru, že stěžovatelka svoji poplatkovou povinnost nesplnila,
a stanovený postup nedodržela, a Nejvyšší správní soud shledal závěr krajského soudu
na základě obsahu spisu v době rozhodování krajského spisu zákonným, nemohlo
k porušení práv stěžovatelky garantovaných článkem 36 Listiny dojít (srov. usnesení
Ústavního soudu ČR ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 59/2000).
Nejvyšší správní soud se zabýval rovněž úvahou, zda nedošlo jeho rozhodnutím
bez jednání k porušení práva stěžovatelky na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2
Listiny a čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR. Ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s. umožňuje (konformně
s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR) rozhodno ut ve věci bez nařízení jednání,
toto ustanovení již prošlo testem ústavnosti (usnesení Ústavního soudu ČR ze dne
4. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 355/04) a Nejvyšší správní soud uzavírá, že i v tomto rozsahu
základní lidská práva stěžovatelky, garantovaná mj. ústavním pořádkem České republiky
porušena nebyla.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, a krajský soud
nepochybil, když řízení zastavil. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému má oporu
v ust. §60 odst. 1 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. Žalovaný, který byl ve sporu zcela
úspěšný by měl právo na náhradu nákladů řízení, tyto mu však nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly.
O vrácení přeplatku soudního poplatku z žaloby (zaplaceného po lhůtě
pro jeho zaplacení, jak z odůvodnění shora vyplývá) rozhodne podle ustanovení §10
za použití §3 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,
krajský soud.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatelka při nahlížení do spisu
dne 8. 11. 2005 uvedla, že vypověděla plnou moc právnímu zástupci Mgr. R. D.; při
nahlížení do spisu dne 16. 11. 2005 pak uvedla, že plnou moc vypověděla již dne
14. 9. 2005. K usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2005,
čj. 8 As 41/2005 - 32, kterým byla stěžovatelka vyzvána, aby si zvolila zástupcem
pro řízení o kasační stížnosti advokáta, byla do spisu založena plná moc současného
právního zástupce stěžovatelky JUDr. Františka Novosada.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu