ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.24.2007
sp. zn. 3 Ads 24/2007 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce
Ing. N. P., zastoupeného JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem Praha 4,
Stallichova 11, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1,
Mariánské nám. 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
28. 4. 2006, č. j. 4 Cad 11/2006 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátu stěžovatele, JUDr. Milanu Davídkovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2600 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Žalobce se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení
Městského soudu v Praze, jímž byl odmítnut jeho návrh na obnovu řízení ve věcech
pravomocných rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, č. j. 4 Cad 19/2005,
a ze dne 23. 9. 2005, č. j. 4 Cad 20/2005. Při posouzení věci vycházel Městský soud v Praze
z následujících skutečností:
Ve věci č. j. 4 Cad 19/2005 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Magistrátu
hlavního města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 16. 12. 2004, č.j. SOC
149113/2004, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské
části Praha 11 ze dne 26. 8. 2004, č.j. OSVZ/416/2004/Šna, jímž žalobci nebyla přiznána
jednorázová dávka sociální péče ze měsíc červenec 2004, a toto rozhodnutí potvrzeno.
Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 8. 2005, č. j. 4 Cad 19/2005 - 19,
žalobu zamítl. Rozsudek byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 31. 10. 2005. Kasační
stížnost nebyla podána.
Ve věci č. j. 4 Cad 20/2005 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Magistrátu hlavního
města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví ze dne 16. 12. 2004, č.j. SOC 152685/2004,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze dne
26. 8. 2004, č.j. OSVZ/438/2004/Šna a toto rozhodnutí potvrzeno. Prvoinstančním správním
rozhodnutím nebyla žalobci přiznána opakující se dávka sociální péče. Městský soud v Praze
žalobu zamítl rozsudkem ze dne 23. 9. 2005, č. j. 4 Cad 20/2005 - 19. Rozsudek byl žalobci
doručen do vlastních rukou dne 31. 10. 2005. Žalobce kasační stížnost nepodal.
Městský soud v Praze návrh žalobce podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl. Podle §114 s. ř. s. lze podat návrh
na obnovu řízení pouze ve věcech řízení o ochraně před zásahem správního orgánu nebo
ve věcech politických stran a politických hnutí. Žádné z řízení, jichž se týká návrh žalobce,
nebylo řízením v uvedených věcech, a jeho návrh je proto nepřípustný.
Usnesení Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností, ve které uplatnil důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a), c), d) a e) s. ř. s.
Je přesvědčen, že návrh na obnovu řízení v daném případě podat lze, neboť jde o ochranu
před zásahem správního orgánu. Navíc stěžovatel podal nejen žalobu na obnovu řízení,
ale i žalobu pro zmatečnost, s čímž se Městský soud v Praze náležitě nevypořádal. Dále
stěžovatel vypočítal údajná pochybení v procesním postupu soudu týkající se zejména záměn
v číslech jednacích. Závěrem stěžovatel uvedl, že část měsíce srpna 2005 byl v nemocnici,
ve stavu pracovní neschopnosti byl prakticky do 9. 1. 2006, a nemohl se tudíž zúčastnit
jednání dne 23. 9. 2005 a činit v uvedených řízeních procesní úkony. Řízení bylo podle
stěžovatele zmatečné a stěžovateli byla odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu stěžovatelem uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatel
dovolává důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu.
Podle §114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému
v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran
a politických hnutí.
Stěžovatel má za to, že v projednávané věci lze podat návrh na obnovu řízení,
neboť se jedná o ochranu před zásahem správního orgánu. Toto přesvědčení stěžovatele
Nejvyšší správní soud nesdílí. Stěžovatel totiž nebrojí proti rozsudkům soudu o žalobě
(žalobách) proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu §82 a násl. s. ř. s.,
nýbrž proti rozhodnutím o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu podle §65
a násl. s. ř. s. (rozhodnutí žalovaného ve věcech sociální péče). Návrh na obnovu v těchto
řízeních je však podle §114 odst. 1 s. ř. s. a contrario nepřípustný. K uvedenému
srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. Na 50/2005 -
25, www.nssoud.cz, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2005, č. j. 3 Azs
219/2005 - 51, publ. pod č. 736/2006 Sb. NSS. Městský soud v Praze tedy nijak nepochybil,
pokud návrh žalobce jako nepřípustný odmítl.
Namítá-li pak stěžovatel, že se Městský soud v Praze dostatečně nezabýval jeho
žalobou pro zmatečnost, uvádí k tomu Nejvyšší správní soud pouze tolik, že žádný takový
opravný prostředek ve vztahu k pravomocným rozhodnutím soudu ve správním soudnictví
náš právní řád nezná. Tímto návrhem se tedy městský soud zabývat ani nemohl.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že usnesení Městského
soudu v Praze netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a kasační stížnost
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému
prokazatelně žádné náklady řízení o kasační stížnosti nevznikly, soud mu proto právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 2 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti,
tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x 1000 Kč, a dále
náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby podle
§13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 2600 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního
zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 15. srpna 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu