ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.8.2007:1
sp. zn. 3 Ads 8/2007 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
J. Z., zastoupen Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Kaplická
327, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 Cad 90/2006, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2006, č. j. 2 Cad 90/2006 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna soudem ustanoveného advokáta Mgr. Jana Aulického se u r č u j e
částkou 1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítn uta
jeho žaloba směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 4. 2006,
č. X. Rozhodnutím žalované byl žalobci podle ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“) odňat ode dne 16. 5. 2005 částečný invalidní důchod. Žalovaná uvedla, že podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov (dále jen „OSSZ Český
Krumlov“) ze dne 15. 3. 2006 již není žalobce částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 20 %.
Podle ust. §44 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnost nejméně o 33 % a nebo jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
značně ztěžuje obecné životní podmínky.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 9. 2006,
č. j. 2 Cad 90/2006 – 16, zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované. Krajský soud
provedl důkaz posudkem o zdravotním stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí
žalované, vypracovaným dne 30. 8. 2006 posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních
věcí zřízenou podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Posudková
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích (dále jen „posudková
komise“) zasedala v řádném složení, za účasti odborného psychiatra a odborné neuroložky.
Podle krajského soudu stanovila posudková komise v posudku ze dne 30. 8. 2006
úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak ke zdravotním potížím udávaných
žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských vyšetřeních a dospěla k závěru,
že u žalobce došlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu, s tím, že psychiatrické vyšetření u něho
prokázalo jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
potraumatickou stresovou poruchu až středně těžkou, přičemž dle psychologických vyšetření
provedených s ročním odstupem došlo k zlepšení kognitivní detereriorace následkem úrazu
s tím, že oproti minulému roku převládá spíše osobnostní problematika. Celkově se však jeho
stav zvolna stabilizuje, zájmy se vracejí. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení
uvedenému v kapitole V, položka 4, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou
se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“), kde je míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovena na 15 až 20 %. Posudková komise zhodnotila míru poklesu
schopnosti soustavné výděl ečné činnosti žalobce celkem na 30 %, přičemž volila horní hranici
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pro jeho zdravotní postižení s přihlédnutím
k tíži obtíží a vzhledem k dalším postižením, především sluchu, využila i ust. §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb. a zvýšila uvedenou hodnotu o 10 %. Dle posudkového zhodnocení
byl žalobce schopen pracovního nasazení s vyloučením především noční práce, práce
ve výškách, práce v nadměrném hluku, nevhodná též větší hmotná zodpovědnost. Krajský
soud uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem o důchodovém
pojištění, neboť žalobce není částečně invalidní dle ust. §44 odst. 1 citovaného zákona,
a proto žalovaná rozhodla v souladu se zákonem a žalobci částečný invalidní důchod odňala
ve smyslu ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, protože u žalobce došlo
ke zlepšení jeho zdravotního stavu a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
u žalobce představuje pouze 30 %. Krajský soud označil posudek posudkové komise
za přesvědčivý, úplný a objektivní. Skutkový stav byl v dané záležitosti zjištěn dostatečně,
pro vypracování posudku si OSSZ Český Krumlov zajistila zdravotní kartu praktické lékařky
žalobce a rovněž tak další lékařské zprávy posudkově významné od odborného neurologa,
z psychologického vyšetření a vyšetření ORL. Uvedený posudek OSSZ Český Krumlov
byl řádně přezkoumán posudkovou komisí. Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle
ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
V kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
žalobce (dále jen „stěžovatel“) uplatnil důvody podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Předně stěžovatel nam ítl, že krajský soud při svém rozhodování vycházel z nesprávně
zjištěného stavu a to zejména z posudku posudkové komise ze dne 30. 8. 2006. Vadu řízení
shledal ve skutečnosti, že při hodnocení jeho invalidity nebylo vycházeno z kombinace
postižení psychického a fyzického zdraví. Není tedy vyloučeno poškození mozku stěžovatele
v tomto případě s omezením výkonnosti projevujícím se v neschopnosti vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost, zároveň by takové zdravotní postižení bylo nutno hodnotit
podle vyhlášky č. 284/1995 Sb. jiným rozsahem z hlediska invalidity. Krajský soud se však
uvedeným hlediskem podle stěžovatele nezabýval. Současně se posudková komise
nezabývala postižením stěžovatele neurologickými potížemi, když je zahrnula pouze
do celkového hodnocení podle ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Rovněž nebyly
hodnoceny samostatně a následně v souvztažnosti s konstatovanými a zjištěnými poruchami
dle kapitoly V, položky 4, přílohy č. 2 k citované vyhlášce další stěžovatelovy zdravotní
potíže jako závratě, artróza ramenního kloubu, hepatopatie a levostranný periferní vestibulární
syndrom. Stěžovatelem v žalobě namítané problémy se zrakem nebyly hodnoceny vůbec.
Tím došlo podle názoru stěžovatele k porušení ust. §6 odst. 3 citované vyhlášky v tom směru,
že není přezkoumatelné, jak jsou jednotlivá zdravotní omezení hodnocena. Z tohoto hlediska
je posudek posudkové komise do značné míry nepřezkoumatelný. Dále stěžovatel namítl
nepřesvědčivost a nepřezkoumatelnost uvedeného posudku z důvodů nerespektování
posudkového hlediska specifikovaného v kapitole V, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
Z okolností o snížené odolnosti vůči stresu lze podle názoru stěžovatele usuzovat na mnohem
vyšší stupeň poruch. Posudková komise neprovedla sama i psychologické vyšetření (druhý
odstavec kapitoly V, přílohy č. 2 k citované vyhlášce) a vycházela pouze ze zprávy založené
ve spise. Uvedené nedostatky a rozpory měl odstranit stěžovatelem v žalobě navrhovaný
znalecký posudek. Stěžovatel je přesvědčen, že nebyly správně zhodnoceny podmínky
pro odnětí invalidního důchodu ve smyslu ust. §44 odst. 1 a ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění. Konkrétně nebyla v řízení zhodnocena správně veškerá kritéria
pro přiznání práva na invalidní důchod uvedená v ust. §39 odst. 2 citovaného zákona,
zejména nebyla zhodnocena možnost vykonávat práce odpovídající zachovaným schopnostem
– tělesným, smyslovým a duševním s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával
stěžovatel předtím, k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem, jeho adaptaci
na zdravotní postižení a schopnosti rekvalifikace na jiný druh činnosti. Řízení před správním
orgánem se podrobně nevypořádalo s tím, jaké profese je stěžovatel vzhledem ke svému
vzdělání v kombinaci se zdravotním postižení vykonávat, resp. není schopen vykonávat.
Tyto skutečnosti nebyly následně krajským soudem správně právně posouzeny. Stěžovatel
na závěr navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ke kasační stížnosti podala stručné vyjádření, kde uvedla, že jí hodnocení
otázky posouzení zdravotního stavu žalobce nepřísluší. Pro její rozhodnutí je vždy závazné
vyjádření posudkového lékaře, resp. posudkové komise. Ponechává na úvaze soudu nové
přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí, případně i znalcem.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžejní námitku podané kasační stížnosti lze podřadit pod ust. §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí, že žalovaná ani krajský soud
při posuzování předpokladů pro odnětí částečného invalidního důchodu nezhodnot ili správně
jeho zdravotní stav. K této námitce je třeba konstatovat, že žalovaná vychází v případě
rozhodování o dávkách podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem z posudků
lékařů okresních správ sociálního zabezpečení. Tak tomu bylo i v posuzované věci,
kdy podkladem pro rozhodnutí žalované byl posudek lékaře OSZZ Český Krumlov ze dne
15. 3. 2006, podle něhož činila míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele 20 %. Žalovaná postupovala při vydávání napadeného rozhodnutí způsobem
upraveným v zákoně č. 582/1991 Sb. Krajský soud vycházel z posudku posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích, který shledal úplným
a přesvědčivým. Posudková komise zvýšila hodnotu určenou posudkem OSSZ Český
Krumlov o 10 %, takže celkem pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
stanovila na 30 %. S hodnocením posudku posudkové komise krajským soudem se Nejvyšší
správní soud zcela ztotožňuje.
Způsob stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
je podrobně upraven v ust. §6 odst. 2 až 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Procentní míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny
v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky. Pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto
zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení (§6
odst. 3 vyhlášky). Odstavec 4 citované vyhlášky umožňuje v případě, že příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho
předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost
rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá
horní hranici míry poklesu této schopnosti, tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
Lékař OSZZ Český Krumlov ve správním řízení i posudková komise v řízení
před soudem dospěli ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele byla potraumatická stresová porucha až středně těžká,
odpovídající v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V,
položka 4, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Ostatně stěžovatel nevznáší
konkrétní námitky ve vztahu k postupu posudkové komise stran určení jeho rozhodujícího
zdravotního postižení, namítá však, že se posudková komise v hodnocení nijak nezabývala
dalšími zdravotními postiženími stěžovatele. K tomu nutno uvést, že jednotlivá zdravotní
postižení stěžovatele se v souladu se zákonem podílejí různou mírou na stanovení celkové
hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele v posuzované věci
a posudková komise se veškerými zdravotními postiženími stěžovatele zabývala dostatečným
způsobem. V rámci posudkového hlediska uvedeného v příslušné kapitole V, položky 4,
přílohy č. 2 k citované vyhlášce tak posudková komise určila horní hranici míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti pro dané zdravotní postižení stěžovatele hodnotou
20 % a to s přihlédnutím ke stěžovatelem namítaným obtížím (trvale snížená odolnost
stěžovatele vůči stresu). K dalším zdravotním postižení stěžovatele, zejména sluchu,
posudková komise přihlédla prostřednictvím uplatnění ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a zvýšila výše uvedenou horní hranici míry poklesu této schopnosti o maximálně
přípustný počet procentních bodů (10 %) na celkovou hodnotu 30 %. V tomto bodě
se zabývala možnými důsledky zdravotních postižení stěžovatele s ohledem na jeho předchozí
výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace.
Posudková komise tak v případě stěžovatele využila veškeré moderační prostředky, které
jí právní řád České republiky v dané věci poskytuje.
Nedůvodná je současně námitka stěžovatele, že posudková komise ve smyslu druhého
odstavce, kapitoly V, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. zanedbala svoji povinnost
nechat provést psychologické vyšetření a vycházela pouze ze zprávy založené ve spise. Dikce
citované právní normy však stěžovatelem dovozovanou povinnost posudkové komisi
neukládá, toliko stanoví, že součástí funkčního posouzení musí být i psychologické vyšetření,
což v daném případě bylo součástí správního spisu. K obdobné námitce se Nejvyšší správní
soud již vyjádřil v rozsudku ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/2004 – 70, publikovaném
pod č. 1001/2006 Sb. NSS, kde uvedl: „K objektivnímu posouzení zdravotního stavu není
zapotřebí, aby posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí) provedla sama
zdravotní prohlídku, pokud má k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci posuzované
osoby.“
Posudková komise vycházela při zpracování posudkových závěrů z lékařských nálezů
vydaných před i po vydání napadeného rozhodnutí. K dispozici byl i posudkový spis
zachycující vývoj stěžovatelova zdravotního stavu od doby, kdy byl uznán částečně invalidní;
Nejvyšší správní soud má tedy za to, že posouzení stěžovatelova zdravotního postižení bylo
učiněno řádně a objektivně. Nelze se tedy ztotožnit s názorem stěžovatele, že byl dán důvod
pro zrušení rozhodnutí žalované, neboť zde nebyly pochyby o správném zjištění jeho
zdravotního stavu. Důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tedy není
dán.
Dalším důvodem kasační stížnosti stěžovatele je tvrzená nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé, tedy důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel tento důvod kasační stížnosti spatřuje v tom, že v souvislosti s porušením
ust. §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. není přezkoumatelné, jak jsou jednotlivá zdravotní
postižení stěžovatele hodnocena, dále v řízení nebyla řádně zhodnocena, ani řádně
odůvodněna, veškerá kritéria pro přiznání práva na invalidní důchod uvedená v ust. §39
odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, zejména možnost vykonávat práce odpovídající
zachovaným schopnostem tělesným, smyslovým a duševním. K odstranění rozporů mělo být
zkoumání posudkové komise doplněno stěžovatelem v žalobě navrhovaným znaleckým
posudkem.
Ohledně hodnocení jednotlivých zdravotních postižení stěžovatele Nejvyšší správní
soud odkazuje na podrobný výklad k předcházejícímu kasačnímu důvodu. Pro úplnost
dodává, že ust. §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ani jiné ustanovení právního předpisu
neukládá posudkové komisi povinnost určit přesně, jakou měrou se každé další zdravotní
postižení stěžovatele (vyjma rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu)
podílí na celkovém hodnocení poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Nejvyšší správní soud má za to, že požadavek §39 odst. 2 zákona o důchodovém
pojištění byl posudkovou komisí v případě stěžovatele naplněn, a to jednak aplikací ust. §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., když v důsledku většího poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti způsobeného jeho zdravotními postiženími s ohledem na jeho předchozí
výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace, mu byla
zvýšena horní hranice míry poklesu této schopnosti o 10 procentních bodů, a jednak tím,
že součástí posudku posudkové komise je i závěr, jaké práce nemůže stěžovatel
s přihlédnutím ke svému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu vykonávat
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 19. 11. 2003, č. j. 3 Ads 1/2003 – 104,
www. nssoud.cz).
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že není úkolem
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí určovat zcela konkrétní z aměstnání,
která je schopen účastník řízení vykonávat, ale postačí vymezit v obecné rovině okruh
takovýchto zaměstnání (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Ads
37/2003 – 92, publikovaný pod č. 731/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud tedy neshledal,
že by závěry posudkové komise byly nepřezkoumatelné, neboť z nich je srozumitelně
seznatelné, jaký okruh zaměstnání stěžovatel s ohledem na pokles jeho schopnosti soustavné
výdělečné činnosti může vykonávat vymezením negativním.
K doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku znalcem Nejvyšší správní
soud konstatuje, že podle ust. §52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, který z navržených důkazů
provede a může provést i důkazy další, existují-li i po vypracování posudku posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí pochybnosti o příčinách dlouhodobě nepříznivého
stavu posuzovaného, resp. o adekvátnosti posouzení míry poklesu jeho schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Procesní předpis tedy soudu neukládá povinnost provést každý navržený
důkaz. Krajský soud v posuzované věci pochybnosti o přesvědčivosti a úplnosti
vyhotoveného posudku posudkové komise neměl a proto nebyl dán důvod k tomu, aby shledal
naplnění podmínek pro nařízení případného vypracování znaleckého posudku zdravotního
stavu stěžovatele. V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na právní názor
prezentovaný v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 92/95, podle něhož zásadně nelze
spatřovat porušení čl. 36 Listiny v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníků,
neboť jen soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv (§120
odst. 1, 2 o. s. ř.), to však platí pouze potud, pokud lze na skutkový stav v dané věci bezpečně
usoudit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 150/93). Nejvyšší správní soud
je toho názoru, že právě o posléze uvedenou situaci se jedná i v souzené věci.
Ve správním i v soudním řízení bylo tedy prokázáno, že stěžovatel k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované podmínky částečné invalidity ve smyslu ust. §44
ve spojení s ust. §39 zákona o důchodovém pojištění nesplňoval a pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byl stanoven vzhledem k veškerým zdravotním postižením
stěžovatele a s přihlédnutím k jeho původní profesi na 30 %. Pokud tedy za situace, kdy bylo
postaveno najisto, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ode dne
16. 5. 2005 nedosahoval 33 % potřebných pro přiznání plného invalidního důchodu
a nejednalo se ani o situaci, kdy by byl stěžov atel schopen soustavné výdělečné činnosti
jen za zcela mimořádných podmínek, žalovaná stěžovateli odňala částečný invalidní důchod,
postupovala v souladu se zákonem. Rozsudku krajského soudu jenž takové rozhodnutí
žalované shledal zákonu odpovídajícím, tedy nelze vytknout nezákonnost, tudíž ani důvod
kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. dán není.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada
nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem zástupce advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto určil odměnu ustanovenému advokátovi částkou 1000 Kč dle ust.
§7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění od 1. 9. 2006, za dva úkony
právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění
kasační stížnosti ze dne 8. 1. 2007. Soud ustanovenému advokátovi dále přiznal částku
600 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem
tedy odměna advokáta činí 1600 Kč. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně
z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani,
kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená
podle ust. §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 304 Kč. Zástupci stěžovatele
se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti navýšená o daň ve výši
1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu