ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.157.2006
sp. zn. 3 Azs 157/2006 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: V. S., zastoupeného Mgr. Janem
Lipavským, advokátem Advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři, se
sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 60 Az
150/2005, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2005 č.j. OAM-2064/VL-20-
08-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 19. 4. 2006 č. j. 60 Az 150/2005 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále i „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2006 č. j. 60 Az 150/2005 – 20, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2005 č.j. OAM-2064/VL-
20-08-2005 o zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítá-li stěžovatel, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem,
když jeho žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou dle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, když on byl ve vlasti pronásledován vymahačem dluhů
(tj. soukromou osobou), Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že podobná či totožná tvrzení
byla již předmětem řady rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést například rozsudek
ze dne 8. 12. 2003 č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2006
č. j. 3 Azs 101/2005 - 114, www.nssoud.cz. Co se týče námitky stěžovatele, že v řízení
o udělení azylu uváděl skutečnosti, které nasvědčovaly pro udělení humanitárního azylu
dle ustanovení §14 zákona o azylu, přičemž žalovaný se nesprávně touto možností nezabýval
a ani své rozhodnutí v tomto směru neodůvodnil, Nejvyšší správní soud připomíná,
že v případě, kdy správní orgán rozhoduje o zamítnutí žádosti o udělení azylu pro její zjevnou
nedůvodnost, nezkoumá vůbec možné důvody pro udělení humanitárního azylu a rozhodnutí
v tomto směru nijak neodůvodňuje. Ohledně této problematiky je možno odkázat
na předchozí judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to například na rozsudek ze dne
16. 11. 2005 č. j. 3 Azs 414/2004 - 45, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 14. 6. 2006
č. j. 3 Azs 208/2005 - 50,www.nssoud.cz. Pokud jde o námitku stěžovatele, že žalovaný
nerozhodl o překážce vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu, poukazuje
Nejvyšší správní soud zejména na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 9. 9. 2004
č. j. 2 Azs 147/2004 - 41, www.nssoud.cz, který byl publikován jako 409/2004 Sb. NSS.
Navíc a nově stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že má odůvodněný strach z pronásledování
pro příslušnost k určité sociální skupině, kterou blíže specifikuje. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že citované tvrzení stěžovatel neuplatnil v rámci řízení o žalobě, ale teprve
po vydání napadeného rozsudku krajského soudu, přičemž k obdobným skutkovým
novotám se zdejší soud vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích, mimo jiné v rozsudku ze dne
21. 1. 2004 č. j. 4 Azs 50/2003 - 49, www.nssoud.cz, nebo rozsudku ze dne 18. 3. 2004
č. j. 4 Azs 1/2004 - 68, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu